Lék na dětskou obezitu? Aktivní rodina

Rodiče mají často pocit, že se jich obezita jejich dětí netýká. Pokud ale nezmění životní styl celá rodina, zdravotní stav nejmladších členů se nezlepší, upozorňuje obezitoložka Jitka Kytnarová z Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

V České republice má podle dat Českého statistického úřadu nadváhu 10 procent dětí. Obezitou trpí dokonce 16 procent, přitom v roce 1991 to byla tři procenta. Proč jsme se dostali na taková čísla?

Podíl dětí s nadváhou a obezitou stoupá. V roce 2001 došlo přinejmenším v některých věkových skupinách k zastavení nárůstu. Velmi hezky to bylo dokumentováno u dětí mezi šestým a osmým rokem, a to nejen u nás. Myslím si, že to bylo v důsledku různých preventivních programů. V roce 2021 už jsou čísla vyšší, protože s nimi zahýbal covid.

Jaké dopady covidu jste sledovala v ordinaci vy?

Odkáži na data dětských lékařů, podle kterých mezi rokem 2016 a 2021 jenom počet obézních dětí stoupnul o šest procent, což není málo. Děti během covidu přišly o pravidelný režim, měly nepravidelný spánek a byly pod větším stresem. Zajímavé je ale třeba zjištění, že 50 procent mladých se začalo doma podílet na přípravě jídla a z toho třetina na přípravě moučníků.

Samozřejmě stoupla i doba, kterou trávily u obrazovek. Měla jsem ale v péči několik chlapců, kteří lockdownu využili ve svůj prospěch, začali se zdravě stravovat a třeba jezdit venku na kole. Když přišli po delší době na kontrolu, nestačila jsem se divit. Z velmi „oplácaných“ chlapců se stali štíhlí mladí muži.

Jak se k vám děti s obezitou dostávají nejčastěji? Přicházejí od pediatrů, volají vám i přímo rodiče?

Rodiče se sami ozývají jen zcela výjimečně. Téměř v 50 procentech přicházejí děti, jejichž rodina vůbec nemá zájem cokoliv s jejich váhou dělat a jenom plní doporučení praktického lékaře. Já tomu říkám, že si jako ve škole splní úkol a hotovo. Na druhou stranu, i v té kategorii, která přijde na doporučení praktického lékaře, je malá část rodičů, která praktika aktivně sama osloví.

Jak rodič nejsnáze pozná, že je syn nebo dcera již obézní?

Na to máme jednoznačná kritéria, hodnocení body mass indexu, tedy indexu tělesné hmotnosti. Používáme percentilové grafy, kdy nadváha odpovídá 90. až 97. percentilu. Pokud je body mass index nad ním, jedná se o obezitu. Na internetu se dají dohledat různé kalkulačky.

Když se dítě dostává do péče obezitologů, bojuje s vysokou hmotností v průměru jak dlouho?

Jsou případy, kdy přichází včas. Jeho body mass index začne stoupat a když se dostane nad 97. percentil, pediatr ho k nám posílá. Ale bohužel, v řadě případů mělo přijít dítě o mnoho let dříve. Index tělesné hmotnosti je totiž nad horní hranicí fyziologického rozmezí již extrémně vysoko.

Trpí již některými zdravotními potížemi, které se s obezitou pojí? Tedy například diabetem, vysokým tlakem, srdečními obtížemi?

Dítě může být extrémně obézní a v dospívání ještě choroby spojené s obezitou mít nemusí, i když tam velmi často již mohou začínat. Nikde ale není psáno, že se neobjeví krátce poté, co ho předáme do péče obezitologů pro dospělé.

Řada odborníků tvrdí, že za svou obezitu nemohou děti, ale jejich rodiče. Nejsou jim dobrým příkladem, nevedou je k zdravému životnímu stylu, k pohybu...

Role rodičů je samozřejmě zásadní a nezastupitelná. Oni dítě od začátku vedou, oni nakupují a vaří. Oni ho naučí lásce k pohybu. Nebo ho to zkrátka nenaučí.

Mají rodiče vašich pacientů také problémy s nadváhou, obezitou?

Neplatí to vždycky, ale většinou jeden nebo oba rodiče obézní jsou. Mám ale i obézní pacienty, jejichž rodiče jsou oba štíhlí.

Nicméně čím dál častěji se řeší, zda je obezita genetická.

Nemůžeme obezitu zjednodušit jenom na to, že to je špatný životní styl, tedy nadměrný příjem energie a malý výdej. Genetika do toho určitě vstupuje, minimálně z 50 procent. Máme studie, které uvádějí dokonce z více než 70 procent. Pokud to ale jedinec s výhodnějším genotypem bude dlouhodobě přehánět, přibere také, bude mu to jen déle trvat. A ten, který má geneticky méně výhodnou výbavu, se může udržet na rozumně přijatelné hranici, když tomu přizpůsobí svůj životní styl. Ano, genetika hraje svou roli, ale velký nárůst počtu obézních v posledních 40 letech jasně ukazuje, že to je otázka životního stylu, a ten ovlivnit můžeme.

Pracujete tedy vlastně s celou rodinou?

Rodiče často argumentují, že s obezitou u nich v rodině nejde nic dělat, protože tatínek je takový a babička taková. Často chtějí, abychom pracovali jen s jejich dítětem. Mají pocit, že se jich to netýká. Ale vždy jde o celou rodinu.

Co říkáte rodičům, abyste je přesvědčila? Slyší na možné zdravotní dopady?

Samozřejmě argumentuji kromě jiného i možnými zdravotními komplikacemi, ale ani to není vždy úspěšné. Rodič, který má sám chorobu spojenou s obezitou, už to často bere jako normální součást svého života. Je to začarovaný kruh.

Jak se vyrovnáváte se situací, kdy jde rodič proti vám?

To závisí na věku dítěte. S dospívajícím se dá pracovat i bez rodiče. Bude to mít sice těžké bez podpory rodičů, ale pokud bude přesvědčen o tom, že chce něco změnit, tak se mu to může podařit. U mladších dětí nám nezbývá nic jiného než přesvědčit rodiče, že nemají pravdu. Na začátku se vždy ptám, kdo inicioval vyšetření a jak jsou rodiče a dítě motivovaní.

Pokud nejsou, můžu se je snažit přesvědčit u nás v ambulanci. V tu chvíli jsem ale v horší pozici než praktický lékař. Ten zná rodinu od narození dítěte. Logiku by tedy spíše mělo, kdyby se rodinu pokusil motivovat praktický lékař a vše jim vysvětlil. A do odborné péče by pak přicházely rodiny, které problém chápou a chtějí ho řešit.

Dostávají se k vám třeba i batolata?

Ano, i batolata, pokud se u nich začnou zavádět nevhodné příkrmy. U nich, stejně jako u předškoláků, musíme volit specifický přístup. Jsou zcela pod vlivem rodičů, nemají kapesné, samostatný volný čas. Tudíž zcela záleží, jak přesvědčíme rodiče. Současně nemůžeme děti v tomto věku motivovat tím, že budou mít nějaké choroby, že si nekoupí něco hezkého na sebe. Diametrálně odlišný přístup budeme volit u dospívajícího, který začíná mít svůj názor.

A co skupina mezi, mladší školní věk? Ta již má svou hlavu, nicméně je stále dost pod vlivem rodičů.

V těchto případech mluvím často o skleněné stěně, která je mezi tím dítětem a mnou. Vidím, že je zablokované. Ono nechce s váhou nic dělat, je ve svém těle spokojené, protože si ještě neuvědomuje důsledky. Ale všichni kolem něj mluví o tom, jak je tlusté. Občas to slyší i od rodičů. Spolužáci se mu smějí, praktický doktor ho někam posílá. A ono se bojí, že mu převrátíme život vzhůru nohama, že mu zakážeme, co má rádo. Takové dítě musím dostat na svou stranu.

Spolupracujete s psychology?

Beru si je na pomoc a ráda bych to dělala častěji. Bohužel psychologů je tak málo, zvlášť těch, kteří by se věnovali obézním. Dítě posílám k psychologovi nebo na psychoterapii v případech, kdy je obézní, depresivní, má poruchu příjmu potravy, tedy nárazové přejídání, noční přejídání. Jsou dospívající, kteří mi přiznávají, že takto řeší stres. Jinak se stáváme laickými psychoterapeuty my.

Podle pediatrů chybí českým dětem v jídle pravidelnost. Odkazují například na studii HBSC (Health Behaviour in School-aged Children), podle které polovina školáků nesnídá ...

A třeba 14 procent sedmáků nemá ani dopoledne svačinu. Současně nechodí do školní jídelny, protože jim tam nechutná. Takže první jídlo si dávají v odpoledních hodinách, kdy zajdou s kamarády do fast foodu.

Jaké chyby dělají rodiče při nákupu potravin nejčastěji?

Chybovat se dá v celé řadě věcí. Jen namátkou. V rámci mléčných výrobků to mohou být některé tvarohovo-smetanové dezerty, které rodiče považují mylně za obdobu jogurtu. Tyto krémy však mívají výrazně vyšší podíl tuků i sacharidů než běžné jogurty.

Ve snaze změnit jídelníček sice zamění čokoládovou tyčinku za cereální s polevou, ale obsah cukru v pojivu a polevě již nesledují. Mají pocit, že takových zdravých tyčinek mohou dopřát dítěti libovolné množství. Oni samozřejmě chtějí pro své dítě udělat to nejlepší. Akorát to, co je nejlepší, vidí někde jinde.

Posíláte pacienty do lázní nebo léčebny pro obézní?

Pokud mají ozdravovny dobře nastavený program, mohou být velmi přínosné. Ale nepomohou, pokud jim nepředchází a po nich nenásleduje ambulantní specializovaná péče. V řadě případů je to ale bohužel tak, že praktický lékař napíše doporučení do lázní, dítě tam odjede, zhubne a rodič má pocit, že je problém vyřešený.

Dítě se ale vrátí do domácího prostředí a přibere ještě víc. Občas se mi stává, že mi rodiče ve dveřích ambulance řeknou, že si přišli jen pro potvrzení do lázní. To jim hned rozhodně nedám. V těchto případech jsou to zbytečně vynaložené státní peníze.

Předepisují se nezletilým léky na obezitu? U dospělých jsou v poslední době velmi skloňované...

Ano, injekční lék se aplikuje jednou denně a je schválený pro děti se závažnou obezitou od dvanácti let. Je indikovaný u závažné obezity, kde selhala režimová péče, tedy alespoň půl roku se dítě snažilo, třeba trochu zhublo, ale větší výsledky se nedostavily.

Nesmíme opomenout duševní zdraví. Pohyb mu jde dost naproti.

Při pohybu se nám samozřejmě vyplavují pozitivní endorfiny, pohyb nám čistí hlavu, navozuje jiné myšlenky. Obézní děti ale mají ke špatné náladě i řadu jiných důvodů než jen to, že se nehýbají. Jsou velmi často vystaveny šikaně.

Kdybyste měla na závěr říct doporučení rodinám, jak se vyhnout obezitě, jaká by to byla?

Rodina musí začít řešit životní styl společně. Rozhodnout se, že všichni doma začnou zdravěji a líp žít, a to znamená trochu zdravěji jíst a také se více se hýbat. Jakýmkoliv způsobem.