Nejdříve tu byly dvě učebnice z dílny 3. lékařské fakulty UK. Autorkou první – Talking Medicine I – je Iveta Čermáková, na druhém díle spolupracovala s Terezou Bakusovou. Obě knihy pomáhají zahraničním studentům v komunikaci s českými pacienty a poodkrývají české nemocniční prostředí. Nově – „může“ za to válka na Ukrajině – se k „Trojce“ přidala Filozofická fakulta UK. Společně pracují na učebnici pro zdravotníky Лікуємо чеською / Léčíme česky.
„Nadfakultní tvůrčí tým.“ Své síly a znalosti v něm spojily 3. LF UK, FF UK a pochopitelně Nakladatelství Karolinum. Zleva: Iveta Čermáková, Eva Flanderková, Tereza Bakusová, Petr Čermák, Daria Stytsenko, Petr Valo a Marie Zvoníčková.
Na začátku byla učebnice Talking Medicine
První díl knihy Talking Medicine vyšel v Karolinu poprvé v roce 2008. Od té doby se dočkal už tří upravených vydání, elektronické (e-book) verze, a rovněž dvojky – Talking Medicine 2. Že jde o produkty úspěšné a prospěšné, o tom vypovídá skutečnost, že z nich „lékařskou češtinu“ čerpají budoucí lékaři na medicínách napříč celým Českem. Jednotlivá témata a vybrané anamnézy vycházejí z běžných situací, se kterými se mohou setkat během svých stáží v nemocnicích. V knize jsou obsaženy i názorné dialogy mezi lékařem, studentem medicíny a pacientem, nechybí slovníček ani přehledné fráze a spektrum lexikálních cvičení. „Jde o dlouhodobě úspěšný projekt ověřený ze všech stran,“ pochvaluje si Petr Valo, ředitel Nakladatelství Karolinum, v němž byla publikace vydána.
Právě nabyté zkušenosti z tvorby knihy pro mediky studující v angličtině, kteří se snaží osvojit znalosti češtiny pro kontakt s pacienty během stáží v nemocnicích, přiměly autorky k přijetí další výzvy…
S pomocí ukrajinských studentek
Oč stručnější titul, o to obšírnější zpracování. Učebnice v ukrajinštině je určená zdravotnickému personálu. Prozrazuje to i její podtitul: Чеська мова для медсестер та інших медичних працівників, Čeština pro sestry a jiné zdravotníky. Myšlenku na její vytvoření vyvolala snaha pomoci ukrajinským uprchlíkům: aby se – sestry, ošetřovatelky, sanitáři či fyzioterapeuti – dokázali začlenit do práce u nás, v Česku, a stát se platným členem odborného zdravotnického personálu. Kniha Léčíme česky je v podstatě „sesterskou podobou“ knihy Talking Medicine, zároveň je však úplně jiná: „To proto, že lékař komunikuje s jedním pacientem, zatímco zdravotní sestra má na starost celé oddělení. Komunikuje s pacientem i s celým týmem,“ vysvětluje Marie Zvoníčková z Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK.
Tvůrčí tým byl širší než u Talking Medicine. Objevily se v něm mimo jiné dvě ukrajinské studentky – jedna z oboru ošetřovatelství na 3. LF UK, druhá studující anglistiku na FF UK. „I díky určité rozdílnosti se obě vzájemně skvěle doplňovaly a pomohly knihu vystavět,“ pochvaluje si proces tvoření Iveta Čermáková, hlavní autorka knihy.
|
|
Лікуємо чеською / Léčíme česky
Чеська мова для медсестер та інших медичних працівників |
Ve světovém rekordu
Už dnes patří titulu Léčíme česky světový primát – od nápadu po realizaci uplynul neuvěřitelně krátký čas. „Poté, co ředitel Petr Valo dal našemu nápadu na knihu křídla a propojil nás s redaktorkou nakladatelství, paní Evou Flanderkovou, veškerý volný čas je řízen vznikem a tvorbou m-knihy,“ říká s úsměvem Iveta Čermáková. První nápad (koncem února 2022) dělí od prvního hmatatelného výsledku – zveřejnění pěti prvních kapitol – pouhé tři měsíce! Podle Ivety Čermákové byla spolupráce s Karolinem doslova prací snů: „Je neuvěřitelné, jak nám to šlo, bez ohledu na den v týdnu a denní hodinu!“
Jde o knihu elektronickou, kterou lze průběžně editovat, proto se dá říci, že každým dnem nabývá na rozsahu. Celkem by měla mít devatenáct lekcí, zveřejněno bylo prvních pět. „Je možné do ní stále zasahovat. A ten, kdo si ji stáhne, bude průběžně informován o aktualizaci knihy,“ přibližuje Petr Valo. A dodává: „Zájemci se nemusejí obávat, že by přišli o možnost vlastnit tištěnou knihu. Jen co bude m-kniha dokončena, přejdeme na tisk. Do té doby si ji může stáhnout každý. Nakladatelství Karolinum se zkrátka rozhodlo pomoci nejlépe hned a bez nejmenších obstrukcí.“
Bez češtiny? Sotva
„Zdravotní sestry a fyzioterapeutky, které k nám z Ukrajiny přišly, nemohou čekat na papírovou knihu. Potřeby lidí, kteří touží po práci, byly pro nás prioritní. Ale když neumějí česky, většina českých nemocnic a zdravotnických zařízení je nemůže využít a zaměstnat,“ přibližuje podmínky, které stály za vznikem elektronické publikace, Marie Zvoníčková. Na Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK v současnosti studuje (v českém kurikulu, anglické není) sedm mladých žen z Ukrajiny. Všechny musely absolvovat kurz češtiny, aby následně zvládly přijímací zkoušky v češtině.
„Byla to moje první zkušenost s překladem. Až doteď jsem netušila, že se bude dát má ukrajinština k něčemu použít,“ přiznává s úsměvem studentka všeobecného ošetřovatelství Daria Stytsenko z Doněcka. Spolu s kolegyní Roksolanou Fedorenko, ta je doma ve Lvově, dostaly úkol podílet se na překladu. „Snažily jsme se psát pro ukrajinské sestry srozumitelně, aby všechno snadno pochopily. Při práci na knize jsem si uvědomila především rozdíly v mentalitě mezi Čechy a Ukrajinci. O některých věcech se u nás ani u doktora nemluví. Nejtěžší během překladu textu bylo najít nejpřesnější ekvivalent v ukrajinštině u podobných výrazů, který přesně vystihuje situaci. Jako například: je mi na zvracení, zvedá se mi žaludek, je mi nevolno. Musela jsem zkrátka v překladu vyjádřit všechny varianty, které při popisu nevolnosti používáte… Bylo mi ctí, že jsem mohla pomoci. Věřím, že si kniha najde své čtenáře, uživatele. Určitě se o ní bude mezi lidmi přicházejícími z Ukrajiny – utečenci nebo zahraničními studenty – často mluvit,“ zamýšlí se Daria, která v Česku žije už sedm let a jen drobný přízvuk v její řeči naznačuje, že tu není „úplně doma“.
Mezioborově, mezifakultně
Jako v Talking Medicine ani v Léčíme česky nechybějí ukázkové dialogy, zde jsou vedeny na úrovni vrchní sestra – sestra, sestra – sestra, sestra – sanitář, sestra – pacient. „Proto bylo naší snahou vytvořit tým mezioborový a mezifakultní. Kolegyně z Ústavu ošetřovatelství dohlížejí na věcnou, obsahovou stránku a vytvořily všechny dialogy. Kolegové z Filozofické fakulty zase dohlížejí na lingvistiku a didaktickou stránku,“ přibližuje Iveta Čermáková. Filozofická fakulta a její Fonetický ústav rovněž pro knihu zajistil audio nahrávky: „Dá se tudíž říci, že interaktivnost publikace je téměř absolutní. Stačí kliknout a hned slyšíte výslovnost, vidíte cvičení, dokonce vám kniha nabídne okamžité řešení nastalé situace,“ je konkrétní Petr Čermák, další významný člen tvůrčího týmu, z Ústavu románských studií Filozofické fakulty UK.
Hledání motivace
Najít motivaci, která by přiměla zahraniční studenty – ať už jde o anglicky hovořící mediky, pro které je určena učebnice Talking Medicine, nebo o sestry z Ukrajiny v případě publikace Léčíme česky – naučit se české výrazy a fráze užívané v jejich oboru a specializaci – to bylo podle Ivety Čermákové to vůbec nejtěžší! „Vždyť jejich prioritou je někdy především uspět při zápočtu, složit zkoušku a češtinou nějak projít. A my chceme, aby měli odhodlání chtít češtinu zvládnout a odnést si ze studia co nejvíce,“ zamýšlí se autorka Čermáková. Dobře si uvědomuje, že zhruba devadesát procent mladých lékařů odchází z Česka pryč. Na rozdíl od sester – ty v České republice spíše zůstávají – se nejčastěji vracejí do svých rodných zemích. Proto jsou v publikacích obsažena témata jasně ohraničená a vymezená a jejich výběr byl předem definován.
Nutnost porozumět
„Když jsem byla poprvé u pacienta, věděla jsem z teorie vše – třeba jak změřit tlak či odebrat krev –, ale vůbec jsem nevěděla, co tomu pacientu říci, jak s ním vést dialog. A právě v knize Léčíme česky je všechno, je to vlastně taková kuchařka, která vás navede. Je v ní vše, co můžete v nemocnici od pacientů slyšet,“ hodnotí budoucí všeobecná sestra Daria. Její slova upřesňuje Marie Zvoníčková: „Z Ukrajiny přichází do Čech za prací spousta lidí, ale v nemocnicích se uplatňují na pozicích sester zcela výjimečně. Právě kvůli nedokonalé češtině, jež jim neumožňuje složit aprobační zkoušku a získat práci všeobecné sestry, je u nás pozice cizinek velice slabá. Přitom právě zdravotní sestra je skutečným dispečerem celého zdravotního týmu. Aby se jím opravdu stala, musí všemu rozumět.“
Identifikovat situace, které se opakují, a předložit uživatelům–cizincům terminologii, která je použitelná – v tom tkví základní kámen úspěchu publikací Talking Medicine i Léčíme česky. A jak se shodují členové tvůrčího týmu: jedině když ošetřující lékař či sestra před pacientem mluví česky, může si získat jeho důvěru. Mohou zde mít důstojné postavení.
Cizinci na Trojce
První zahraniční studenti začali na 3. LF UK studovat v akademickém roce 1991/1992. „Co se změnilo, je struktura zemí, odkud pocházejí. Zatímco první ročníky byly veskrze řecké, mnoho let pak převažovali studenti ze severských zemí a v posledních letech jsou to ´směsice´ studentů především z Izraele, Saudské Arábie, Španělska, Portugalska, Německa, Řecka, Kypru, Norska a Velké Británie,“ uzavírá Iveta Čermáková, která mimo jiné na Trojce vyučuje cizince český jazyk. V aktuálním roce s nimi navíc může využívat Simulační centrum na 3. LF UK, kde studenti odebírají anamnézu od modelu pacienta. Ale o něm zase jindy.
