Šimon Libřický hledá rovnováhu mezi hudbou a informatikou

Šimon Libřický vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde se také zapojil do Prague Music Computing Group při Ústavu formální a aplikované lingvistiky (ÚFAL). V bakalářské práci se zabýval modelováním obtížnosti partitur pro tenorový saxofon s cílem automaticky určit náročnost skladby a které pasáže jsou pro hráče obtížné. Jeho projekt vzbudil mezinárodní ohlas na konferenci ISMIR 2025. Nyní studuje jazzovou skladbu v Rotterdamu.

Odkud se vzala myšlenka na propojení hudby a informatiky?

Odmalička hraju na klarinet a saxofon a zároveň jsem vyrůstal na počítačích, takže z informatiky a hudby se staly moje dvě největší lásky. Projekt vznikl jako ročníková práce na Matfyzu. Spojil jsem se s Janem Hajičem mladším, který vede hudebně-informatické projekty, s cílem vytvořit způsob na propojení automatických muzikologických nástrojů hudebním softwarem. Nakonec z toho vznikl nápad na bakalářku. Při realizaci jsem přemýšlel spíš jako skladatel než hráč – chtěl jsem vytvořit program, který dokáže automaticky odhadnout, jestli je napsaná skladba vůbec hratelná a jak je náročná.

Model tedy není určený primárně hráčům, ale spíš skladatelům?

Ten účel je dvojí. Studenti by ho sice mohli využít třeba při výběru skladeb podle obtížnosti, ale taky může usnadnit práci autorům. Jako skladatel často potřebuji vědět, jestli je moje skladba vůbec hratelná, a místo posílání not hudebníkům by to mohl posoudit právě tento model.

Do budoucna by mohl najít využití i jinde – třeba v online databázích not, jako je MuseScore, kde by automaticky kontroloval označení obtížnosti a upozorňoval na chyby, například když je složitá skladba označená jako snadná. Zatím jde ale spíš o koncept. Aby se takový systém dal skutečně využít, bylo by potřeba získat mnohem víc dat o obtížnosti skladeb, která jsou dnes většinou neveřejná nebo chráněná autorskými právy.

Jak to tedy vidíte dál? Na čem by se podle vás dalo do budoucna pracovat – co by stálo za rozpracování?

V projektu už dál nepokračuji, čekají mě jiné věci, ale kdyby ho někdo chtěl rozvíjet, má to podle mě velký potenciál. Asi největší nadějí by bylo doladit technické detaily a rozšíření systému i na jiné nástroje – třeba klarinet, flétnu, hoboj nebo fagot, které fungují podobně jako saxofon. Zajímavým směrem může být i testování na žestích, u nichž je princip hry jiný, a modelování by tak bylo složitější, ale vědecky přínosné. Snažil jsem se o jasné vysvětlení toho, co by se v metodice muselo měnit za tímto účelem.

Z výzkumného hlediska je asi nejzajímavější myšlenka personalizace, protože nestačí označit skladbu jako „lehkou“ či „těžkou“, jelikož každý hráč má jiné schopnosti. Mnohem přínosnější by proto byl systém, který hodnotí obtížnost individuálně. Firmy by pak mohly nabídnout uživatelům skutečně praktický nástroj: Místo „tahle skladba je těžká“ by mohly říct „většině hráčů dělá potíže, ale vám by mohla sednout“.

Výzvou ovšem zůstává práce s daty – jak je získat, zpracovat a propojit s rozsáhlými databázemi digitalizovaných not, které většinou nejsou volně dostupné. I tak má tenhle směr podle mě velký potenciál. Spojuje vědeckou zajímavost s reálným využitím v hudební praxi.

Pro vás je ovšem projekt uzavřená kapitola.

Ano, dá se to tak říct. Byla to úspěšná bakalářská práce, která přinesla nové poznatky a díky pozvání na konferenci ISMIR si získala i mezinárodní ohlas. Teď se ale chci zaměřit jiným směrem. Studuji v Nizozemsku jazzovou skladbu, což beru jako krok ke svému hlubšímu rozvoji po umělecké stránce. Do budoucna bych rád dále propojoval matematickou vědu respektive informatiku s hudbou.

Teď se tedy věnujete hudbě a skladbě?

Ano, přesně tak. Studuji skladbu a nahlížím na hudbu z jiného úhlu, než jaký jsem měl na Matfyzu. Velkým přínosem jsou pro mě zdejší kurzy elektronické hudby, kde se chci zaměřit na propojení dechových nástrojů s elektronikou. Pracuji s dechovým syntezátorem – elektronickým saxofonem, který umožňuje vytvářet nové zvuky a efekty. Tento nástroj už si našel v nějakých žánrech své příznivce, ale podle mě má potenciál být ještě více a lépe využíván.

Zajímá mě, jak elektroniku přirozeně začlenit do živé hudby a jak vyvíjet nové možnosti projevu pro dechové hráče. Rád bych také navázal na svůj předchozí výzkum, tentokrát ale víc z hudebního než technického pohledu.

V čem se tyto dvě oblasti vašeho zájmu – matematický a hudební – doplňují?

Matematické myšlení mi při komponování hodně pomáhá. Hudba má svá pravidla a logiku podobnou matematice. Při psaní skladeb vlastně hledáte řešení v rámci určitých omezení, což je podobný princip jako u matematických úloh. Z hudby si naopak do informatiky přináším schopnost prezentace. Na Matfyzu má spousta lidí skvělé nápady, ale chybí ten showmanship, který je správně prodá. Hudba mě naučila vystupovat sebevědoměji – na pódiu se nemůžete schovat, musíte věřit tomu, co děláte. A tohle sebevědomí se hodí i ve vědě.

Proč jste se rozhodl hudbu přímo studovat? Nestačí vám „jen“ hrát?

Hlavním důvodem bylo, že jsem během studia na Matfyzu cítil, že hudbu sice můžu dělat, ale ne naplno. Studium informatiky je časově náročné, a hudba tak zůstávala prioritou číslo dva. Chtěl jsem si proto zkusit, jaké to je věnovat se jí naplno – dát jí sto procent a ostatní věci na čas odsunout.

Zároveň mě lákalo prostředí lidí, kteří mají stejnou vášeň. Na Matfyzu mě motivovalo být mezi studenty, kteří chtějí něco dokázat, a v hudbě je to podobné – zejména jazz se nedá naučit sám. Potřebujete hrát s ostatními, sdílet nápady a růst společně. A právě to mi současné studium umožňuje.

Sníte o tom být hudebníkem?

Upřímně, nevím. Život neustálého cestování a koncertování by mě lákal, ale nevím, jestli to je věc na celý život. Do budoucna chci obě oblasti rozvíjet dál, jen se možná bude měnit, která z nich bude zrovna převažovat. Nechci je oddělovat – spíš hledám způsob, jak je co nejvíc spojit. Jestli budu spíš „hudebník, který dělá informatiku“, nebo „informatik, který tvoří hudbu“, to ukáže čas.

Magisterské studium hudby zatím neplánuji – bakalář mi (snad) bude stačit. Pokud se k magisterskému studiu vrátím, bude to spíš na Matfyzu – v informatice, ideálně se zaměřením na hudební technologie.