Pohyb obecně velebíme jako něco, co má pro zdraví člověka nepochybně příznivý dopad. Ale i zde platí, že se nic nemá přehánět. I na cvičení si totiž můžete vypěstovat závislost. Jak ji rozpoznat a jaká má rizika, nám vysvětlila psycholožka Tereza Vítková.
Tereza Vítková společně s kolegy Kristýnou Rusnákovou z FTVS UK a Jiřím Mudrákem z Národního institutu SYRI provedli výzkum mezi vrcholovými sportovci a u 3,2 % z nich zjistili závislost na cvičení, jež podporuje náchylnost k emociální a celkové duševní labilitě. „Riziko pro rozvoj závislosti na cvičení je i u běžné populace, jen nižší (zhruba 0,4 %). Nicméně studie poukazují na obdobné rizikové či komorbidní faktory - perfekcionismus, neuroticismus, poruchy příjmu potravy či zneužívání sportu jako primární strategii při vyrovnávání se se stresem,“ upozorňuje Vítková.
Závislost na cvičení nemá ukotvení v diagnostických manuálech, můžeme však vycházet z typických rysů, která sdružují behaviorální závislosti. „V kontextu cvičení bych zmínila ztrátu kontroly (člověk cvičí přes zranění, nemoc), prioritizace tréninku (upřednostňování cvičení na úkor práce, školy, povinností), abstinenční příznaky (podrážděnost, úzkosti v době, kdy člověk nemůže sportovat), rigidita (striktní tréninkový plán) a pozitivní anxiolytické účinky, které se dostavují po sportu.“
Rizikové jsou vytrvalostní disciplíny
Za nejrizikovější pro rozvoj závislosti na cvičení Vítková považuje vytrvalostní disciplíny, například plavání, běh, cyklistika či běžecké lyžování, pro které je charakteristické kladení extrémních nároků na tělo po delší dobu trvání. „V těchto sportech je přirozeně podporována fyzická a psychická tolerance, což je jeden z prvních rysů rozvoje závislosti na cvičení. U rekreačně sportujících bych zmínila vyšší riziko u návštěvníků fitness center a kulturistů.“
Nadměrná intenzita a frekvence tréninku si pak vybírá svou daň na zdlouhavé regeneraci a nutné kompenzaci fyzické aktivity. „Často dochází k přetrénování, vyššímu riziku zranění, poškození imunitního systému či endokrinním změnám. Přetrénování může vyústit i v jiné psychologické poruchy, například depresi, problémy s motivací a vztekem. Nejčastější komorbiditu však představují poruchy příjmu potravy, až polovina jedinců s touto problematikou jsou závislí na cvičení pro regulaci váhy,“ varuje Vítková. Zatímco u běžné populace řeší poruchy příjmu potravy zhruba 5 % žen, u sportovkyň je to až 18 procent!
„Protože jsem od dětství sportovala, všímala jsem si, že se ve sportovním prostředí klade velký důraz na fyzickou přípravu, techniku a výsledky, ale mentální stránka a celkové duševní zdraví sportovců často zůstávají stranou. Přitom jsem kolem sebe viděla, jak psychická pohoda nebo naopak její nedostatek výrazně ovlivňují motivaci, soustředění i schopnost podávat dlouhodobě kvalitní výkon. Zároveň jsem si uvědomovala, že otevřeně mluvit o psychických obtížích je pro mnoho sportovců těžké, ať už kvůli obavám ze stigmatizace, nebo proto, že v týmech chybí odborná podpora,“ vypráví Tereza Vítková, kterou tyto osobní zkušenosti motivovaly ke studiu psychologie.
A po proto studiu pomáhala v osvětě u sportovních organizací a klubů, které už nyní běžně sportovní psychology využívají. „Téma duševního zdraví se v prostředí vrcholového sportu stále více dostává do popředí. Řada klubů v rámci prevence a včasné identifikace duševních obtíží zařazuje psychologické přednášky a workshopy do edukační přípravy trenérů a širšího sportovního týmu. Řekla bych, že se jedná o úměrnou reakci nárůstu duševních problémů u této populace.“
Muži rádi soupeří, ženy hubnou
A jsou k závislosti na cvičení více náchylní muži nebo ženy? „Nemáme jednoznačná data, která by poukazovala na pohlaví jako jednoznačný rizikový faktor. Nicméně většina výzkumů se shoduje na vyšší prevalenci závislosti na cvičení u mužů. Zajímavým zjištěním je však rozdíl v motivech ke cvičení mezi oběma pohlavími. Muži častěji sportují kvůli sociálnímu a kompetitivnímu charakteru sportovních aktivit, kdežto ženy se uchylují ke cvičení s ambicemi zhubnout a kvůli nespojenosti s vlastním tělem,“ dodává na závěr Vítková.
| Mgr. Tereza Vítková |
| Vystudovala psychologii na Filozofické fakultě UK, nyní pokračuje v doktorském studiu na Nottingham Trent University. Zde se věnuje výzkumnému projektu na téma osamělosti u lidí s poruchou příjmu potravy. V minulosti se věnovala oblasti okolo poruch příjmu potravy a duševnímu zdraví sportovců, spolupracovala s Českým olympijským týmem nebo basketbalovým týmem USK Praha. |
