Je teprve na začátku doktorského studia. Už jako magisterská studentka na Přírodovědecké fakultě UK však Alžběta Poštulková dosahovala mimořádných vědeckých výsledků. Za diplomovou práci, v níž popsala výsledky výzkumu zaměřeného na funkce jednoho konkrétního genu u vysokohorských rostlin, ji dokonce vyznamenala rektorka Univerzity Karlovy.
Arabidopsis arenosa je nenápadná nížinná rostlinka s docela všedními drobnými bílými květy, ale docela nevšedními vlastnostmi. Dokáže totiž dobře prosperovat ve vysokohorském prostředí, kde mění svůj vzhled k nepoznání. Jedná se o divokou příbuznou modelové rostliny Arabidopsis thaliana (huseníček), jejíž genom vědci a vědkyně zkoumají už od 90. let, aby porozuměli biologii rostlin na molekulární úrovni. Díky studiu genomu A. arenosa zjistili, že nízká forma s většími barevnými květy není samostatný druh rostliny, ale horský ekotyp geneticky přizpůsobený životu v horských podmínkách.
Tyto rostliny studují také biologové z PřF UK sdružení v Laboratoři ekologické genomiky na PřF UK pod vedením Filipa Koláře, který v roce 2019 získal ERC Starting grant. Do jeho týmu se dostala i Alžběta Poštulková, která už jako magisterská studentka pronikla do mezinárodního světa vědy a výzkumu díky svému obrovskému nadšení, talentu a také mimořádné podpoře své školitelky Magdaleny Bohutínské. Ta ji vedla během magisterského studia a nyní v tom pokračuje i v rámci studia doktorského.
Gen odolnosti
V průběhu studia se snažila zjistit, jak se rostlina žijící v extrémních podmínkách geneticky přizpůsobuje místu, kde roste. Výzkum, jehož výsledky Alžběta Poštulková popsala ve své diplomové práci a na který částečně navazuje v rámci doktorského studia, ukazuje roli genu FAR5 v adaptaci rostlin na vysokohorské prostředí. „Zaměřovali jsme se na zkoumání metabolitů v kořenech a v listech rostlin. Zjistili jsme, že horská forma genu a potažmo enzymu produkuje změněný metabolit, který se účastní tvorby suberinu, což je voskovitá látka, která tvoří bariéru v kořenech a ochraňuje rostlinu před patogeny a zároveň ovlivňuje i významné procesy jako například klíčení semen,“ vysvětlila studentka.
Aby takový výzkum vůbec mohla provádět, potřebovala do terénu. Připravené semenáčky nížinných a horských ekotypů rostlin s různými variantami genu, které si křížením předpěstovala v laboratoři na pražském Albertově 200 metrů nad mořem, vysadila do experimentálních záhonů botanické zahrady Univerzity v Innsbrucku 2000 metrů nad mořem, aby mohla studovat, co s nimi růst ve vysokohorském prostředí udělá. Kolegové z Innsbrucku, kam mohla vycestovat i díky navázané dlouhodobé mezinárodní spolupráci s týmem Filipa Koláře, jí nejen umožnili rostliny vysadit v přirozeném prostředí, aby mohla sledovat vliv variant genu na jejich život, ale také významně pomohli s odebíráním vzorků a jejich analýzou. „Bez jejich pomoci bych výzkum dělat nemohla,“ s vděčností podotkla studentka, která na stáži pobývala dva měsíce.
Předvídání evoluce
Protože se Alžběta Poštulková nechtěla vzdát vidiny terénní práce v horách, rozhodla se pokračovat v projektu i jako doktorandka. „Nyní se chci zaměřit na opakovanou adaptaci z širšího pohledu. Když organismus kvůli přizpůsobování se nějaké konkrétní změně podmínek využije určitý gen a pokud se to stane víckrát, můžeme předpokládat, že jiný organismus při reakci na stejnou změnu podmínek využije stejný gen. Sledovat to můžeme například v případě, že se vyvine u nějaké rostliny rezistence na herbicidy, nebo když se ryby přizpůsobí znečištěnému vodnímu prostředí. Na základě toho můžeme sledovat nebo předvídat, jak se budou přizpůsobovat další organismy,“ vysvětlila studentka.
Alžběta Poštulková v laboratoři se svou školitelkou Magdalenou Bohutínskou (foto: archiv Alžběty Poštulkové).
Díky takto orientovaným výzkumům vědci získávají postupně více informací k tomu, aby mohli předvídat evoluci nebo to, co s organismy udělá například globální klimatická změna.
Doktorát? Normálka!
To, že se Alžběta Poštulková vydala na vědeckou dráhu, způsobilo několik šťastných okolností. Rodiče v ní, stejně jako v jejích dvou sourozencích, pěstovali lásku k přírodě i k vědě a plně je podporovali v jejich studiu. Alžběta studovala na gymnáziu s přírodovědným zaměřením, kde se účastnila biologických olympiád, a v maturitním ročníku vypracovávala také biologický projekt pod supervizí budoucích kolegů z PřF UK. Díky tomu všemu nastupovala na vysoké škole do známého prostředí a ihned se snažila zapojit do projektů, které přesahují zájem průměrného studujícího.
Díky finanční podpoře, kterou získala od Grantové agentury UK už jako magisterská studentka, mohla vyjet na stáž do Innsbrucku i na různé mezinárodní konference a pomaličku si dláždit cestu k doktorskému studiu. Získala tím také první zkušenosti v tom, jak vést projekt po vědecké stránce nebo jak hospodařit s jeho rozpočtem.
Jestli zůstane u vědy i po absolvování doktorského studia, zatím neví, nadšení ale rozhodně neztrácí. „Prostředí v našem týmu je mimořádně podporující a motivující. Do budoucna mě uklidňuje i přístup k rodičovství. Není problém vzít si potomka na schůzku týmu nebo na výjezd do terénu. Nikdo se přitom na vás nedívá skrz prsty. Málokdy se vidí týmy, které by tomu byly tolik nakloněny. Pro mě je důležité tuto podporu cítit, člověk se pak nemusí bát, jak skloubí děti a vědeckou kariéru, což může být pro někoho zásadní okolnost, která rozhodne o tom, zda ve vědě zůstane.“
| Mgr. Alžběta Poštulková |
 Absolvovala Biologii a Evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Loni nastoupila do prvního ročníku doktorského studia oboru Botanika. Věnuje se výzkumu genů vysokohorských rostlin. V březnu jí rektorka UK Milena Králíčková za její diplomovou práci The Role of the FAR5 Gene in Alpine Adaptation of Arabidopsis arenosa udělila Cenu Jaroslava Heyrovského pro nejlepší absolventy přírodovědných programů. |
