„Přírodopis je úžasný v tom, že se v něm tolik nepracuje s abstraktními daty, ale se skutečnými modely – živými i neživými,“ říká doktorand na PedF UK Filip Hašpl, který zkoumá, jak žáci na druhém stupni základní školy při hodinách přírodopisu využívají vědeckou observaci – klíčovou dovednost, jež je součástí přírodovědné gramotnosti.
Vědecká observace neboli pozorování spočívá v propojení toho, co žáci vidí, s tím, co už ví, a následném vyvozování závěrů. Přestože je vědecká observace v přírodopisu poměrně snadno realizovatelná, stále není jasné, jak často a v jaké míře ji žáci skutečně využívají. „Zjistil jsem, že na tohle téma chybí podrobné výzkumy – nejen u nás, ale i v zahraničí,“ upozorňuje Filip Hašpl. Jeho výzkum, na nějž získal finanční prostředky Grantové agentury Univerzity Karlovy (GA UK), by tak mohl přinést cenné poznatky o tom, jak přírodovědné vzdělávání zlepšit a jak žáky vést k aktivnějšímu zkoumání světa kolem sebe.
Nepřehltit fakty
Už čtvrtým rokem učí na částečný úvazek na základní škole, což mu poskytuje cennou zpětnou vazbu přímo z praxe. „Je důležité si uvědomit, že cílem vzdělání není pouze předávat žákům vědomosti, ale právě také rozvíjet dovednosti. Díky mému vědeckému tématu si tuto skutečnost uvědomuji mnohem více. Není nezbytné, aby žáci znali třicet druhů ptactva a je zcela v pořádku mít jednu hodinu zaměřenou například na zdokonalování se v mikroskopování, hledání informací, práci s textem, případně s odbornější literaturou a podobně,“ popisuje.
Zároveň si uvědomuje, že memorování faktů by nemělo být hlavním cílem výuky a snaží se navazovat na jejich předchozí znalosti z nižších ročníků. „Ano, všechno jim určitě neutkví. Ale i to je normální a v pořádku, pokud je naučíme, kde tyto informace najít. Když jakožto pedagog přijmu, že pro mě není nezbytné, aby moji žáci uměli všechno z látky slovo od slova, mám pak i víc času věnovat se rozvíjení i jiných než paměťových dovedností,“ usmívá se Hašpl.
Učit a bádat
Jeho cesta k doktorskému studiu nebyla přímočará. „Během práce na diplomce jsem trochu nahlédl do vědecké metodiky a postupů, zjistil, že je to docela zajímavé, ale pořád to pro mě nebyl směr, jímž bych se chtěl vydat,“ vzpomíná. Zlom nastal díky jeho současnému školiteli Karlu Vojířovi, který v něm rozpoznal potenciál. „Během celkem náhodného setkání a neformálního rozhovoru se mě přímo zeptal, zda nemám v plánu přihlásit se do doktorského studia,“ přiznává Hašpl. Po několika dalších setkáních a debatách si přihlášku nakonec podal. „Jsem velice rád, že jsem se na doktorát přihlásil, protože mi to otevřelo úplně nový svět a nedokážu si vůbec představit, co bych místo toho dělal,“ oceňuje.
Učitelství ho baví, ale právě kombinace výuky a vědy ho naplňuje nejvíc. Díky pravidelnému „přeskakování“ mezi prací na základní škole a vědou a výukou na fakultě mu nehrozí, že by spadl do jednotvárné rutiny. Ostatně tento přístup ho provází už od začátku studia na PedF UK, když se rozhodl zapsat do programu učitelství dějepisu v kombinaci s biologií. „Tyto obory jsou si docela vzdálené, což mi vyhovovalo, protože jsem si během studia jednoho odpočinul od druhého. A v tomto duchu jedu vlastně pořád,“ shrnuje s úsměvem.
Pořád jsou to děti
„Práce je hodně,“ přiznává. „Doktorát je placené studium, dostávám stipendium, což je fajn, ale skutečnost je taková, že kdybych učil na plný úvazek na základní škole, pracoval bych méně a vydělal bych si více.“ Upozorňuje proto, že jít na doktorát kvůli finančnímu přilepšení nedává smysl.
„Úspěch v doktorském studiu se hodně odvíjí od vnitřní motivace. Někdy to prostě je zdlouhavé, únavné, vyčerpávající a myslím si, že pokud to člověk dělá jen proto, že chce mít hezká tři písmenka za jménem, nevydrží,“ uvažuje. Na fakultě má malý úvazek, vede několik cvičení v bakalářském studijním programu a srovnání výuky na základní a vysoké škole mu přineslo nejedno překvapení. „Myslel jsem si, že to bude značně jiné. Především jsem se těšil na to, že nebudu muset svou pozornost věnovat výchovnému aspektu. Nicméně jsem byl hned na prvním semináři, kdy mě jeden ze studentů přivítal s igelitovým sáčkem na hlavě, vyveden z omylu,“ směje se.
Do budoucna zůstává Hašpl otevřený různým možnostem. „Stejně jako jsem neplánoval se hlásit na doktorské studium, nemohu říci, že je mým cílem pokračovat v akademické kariéře. Nejvíce by mě asi lákal mix částečného úvazku na základní nebo střední škole a na vysoké. Práce s mladšími žáky mě totiž dost nabíjí,“ popisuje učitel s tím, že na základní škole pro něj největší výzvou není ani tak výuka samotného předmětu jako řešení kolektivních a výchovných záležitostí. Když hodnotí své dosavadní zkušenosti, významný aha moment pro něj představuje poznání, že nejlepší je být autentický. „Děti ocení, když přiznáte svou chybu. Upřímností u nich o autoritu nepřijdete. Právě naopak.“
| Mgr. Filip Hašpl |
| Student doktorského studijního programu v oboru didaktika biologie na katedře biologie a environmentálních studií Pedagogické fakulty UK. V rámci svého výzkumu se zabývá dovedností vědecké observace žáků při rozlišování druhů organismů a jejich morfologických znaků. Učí na částečný úvazek na Fakultní základní škole PedF UK a Mateřské škole U Studánky na Praze 7. |
