Oba rodiče jsou lékaři, takže se Karolína Vojtová vydala celkem přirozeně stejnou cestou. Po dokončení studia medicíny na Lékařské fakultě UK v Plzni ji nastane nová životní etapa, ovšem na adrenalin je mladá medička zvyklá. Roky totiž závodí na skateboardu, a dokonce je i několikanásobnou mistryní světa.
Jako medička dokonale znáte lidské tělo. Na co nejvíc trpí závodníci na skateboardu?
Jelikož to teď zrovna začínám pociťovat i na sobě, tak jsou to achilovky. Ty se hodně přetěžují, protože pořád vlastně děláte pohyb z paty na špičku nohy. A potom samozřejmě záda, je to jednostranný sport, takže skoliózy a bolesti zad. Kolena bych řekla, že jsou docela v pohodě. (smích)
Jezdíte slalom, což není tak obecně populární jako freestyle, kde se na prkně dělají různé triky. Proč jste se rozhodla právě pro tuhle cestu?
Freestyle jsem samozřejmě taky zkoušela, ale pak jsem se přes jednoho známého dostala do komunity slalomářů a ti lidé mi hrozně sedli. Proto jsem u toho zůstala a bavil mě samozřejmě i ten samotný sport.
Začínala jste ve dvanácti letech, není to pozdě?
Na skate jsem se poprvé postavila asi jako desetiletá, ale to jsem jen tak jezdila po ulici. Zkoušela jsem v dětství i tenis ale na to asi nemám hlavu, zápasy jsem vůbec nezvládala.
Na slalom se používá jiné prkno, než mají ostatní. V čem ještě je vaše vybavení speciální?
Prkno musí být hlavně lehké ale zároveň pevné, aby tam nedocházelo k rotaci, protože v tu chvíli se ztrácí energie. A taky máme měkčí a větší kolečka.
Skateboarding je i o stylu. Řešíte, co máte na sobě a jak vypadá prkno?
Nálepky na prkně mi připomínají různé závody anebo mé sponzory. Oblečení moc neřeším, jezdím v tom, co je mi pohodlné. Povinná je pak samozřejmě helma na rozdíl od chráničů. Ale já je nosím alespoň na zápěstí, a už se mi to kolikrát vyplatilo.
Zažila jste už nějaký velký pád?
Hned v první závodní sezóně, kdy jsem při jednom závodě spadla a měla lehký otřes mozku a bolelo mě břicho, takže mě vezli do nemocnice, aby vyloučili nějaké vnitřní krvácení. Ale naštěstí to bylo dobrý. Jinak to byly jen takové pády, co končí odřeninami.
Jak velkou rychlostí se při vašem sportu jezdí?
V Česku se z takového nejprudšího kopce dá dosáhnout i rychlostí okolo 60 kilometrů v hodině. Ale to je opravdu výjimečné, většinou to bývá rychlost tak 30 až 40 km/h.
Kde jste zatím zažila nejméně příjemnou závodní trať?
Nejhorší to asi bylo na mistrovství Evropy v Madridu, kde trať postavili na úplně novém asfaltu, který strašně klouzal. A navíc se dojíždělo do dost prudkého kopce. Většinou se dojíždí do rovin, abyste se trošku zbrzdil, ale tady to bylo tak, že po jízdě z kopce následovala strašně krátká dráha na brždění a pak hned už byla silnice, kde jezdila auta v běžném provozu. Takže tam to bylo docela nebezpečné.
Když jste mluvila o tom asfaltu, zdá se, že na povrchu také dost záleží.
Hodně. Předně musí být zametený a uklizený, protože jakmile tam je prach, tak to prostě klouže. A záleží i na tom, jak je asfalt hrubý.
Podle toho asi přizpůsobíte tvrdost koleček, že?
Přesně tak. Kolečka mají různé tvrdosti a samozřejmě ty nejvíc tvrdé nejvíc kloužou. Takže pokud je asfalt hodně hrubý, tak se dávají měkčí kolečka.
Kolik koleček potřebujete mít takhle do zásoby?
Dřív jsem jich měla víc, protože jsem zkoušela různé, jak mi budou vyhovovat. Ale pak už jsem si našla ty ideální, a těch mám asi deset dvojic. Dopředu a dozadu se totiž dávají jiné dvojice koleček.
A jak dlouho vám kolečka vydrží?
Záleží na váze (směje se). Chlapům mizí rychle, mně vydrží třeba 4-5 sezón. Na tréninky si totiž dávám už starší, a ty lepší, novější si nechávám na závody.
Kolik vlastně váš skate a kolečka stojí?
Docela dost. Nejdražší jsou na tom ty podvozky, které jsou úplně speciální a jedinečný. Takže ty stojí asi nějakých skoro 20000 jako dohromady. No to prkno stojí třeba tak 8000 bych řekla a pak ty kolečka ty se kupují po čtyřech většinou, takže ta sada stojí tak 2 až 3000.
Musíte se o svoje závodní vybavení pravidelně starat?
Ložiska u koleček je třeba promazávat a někdy i měnit. S tím mi většinou pomáhá táta, který se mnou i s mámou jezdí na závody, a oba mě hodně podporují. A někdy zaskočí i jako zdravotní pomoc, protože jsou oba lékaři. Už několikrát zachraňovali někoho po pádech, které se prostě stávají.
Rodiče tedy byli vašim vzory, proč jste se rozhodla studovat medicínu?
Ani ne, spíše mě od toho odrazovali. Rozhodla jsem se až v maturitním ročníku, pak se mi líbil Den otevřených dveří na fakultě, a nakonec jsem zvládla přijímačky. Ale nebylo to tak, že bych medicínu plánovala celý život.
Studium nyní končíte, co bude dál?
Neměla jsem nic vyhlédnuté dopředu, ale někdy v pátém ročníku jsem začala chodit na stáže do oční kliniky a zalíbil se mi tamní kolektiv. Takže po studiu nastoupím na oční kliniku ve Fakultní nemocnici.
A co skateboarding? Už jste vyhrála všechno, co se dalo. Tak co dál?
Mě motivace nechybí, pořád mě strašně baví jak koncept závodů, tak lidi v té komunitě. Jen je teď trochu těžší sladit tréninky s učením. A taky už mě začínají dohánět mladší soupeřky…
Dnes už je mezi skateboardistkami hodně žen, ale při vašich začátcích to tak asi nebylo.
Dříve bylo třeba i jen pět závodnic v každé kategorii, ale za posledních sedm let se to hodně posunulo, a dokonce když vídám nějaké dětské kategorie, tak bych řekla, že je tam víc holčiček než kluků.
A pro ně jste určitě vzorem. Co byste jim do začátků poradila?
Ať se to hlavně nebojí zkusit a dají skateboardingu šanci. Máme skvělou komunitu lidí a všichni jim rádi pomůžou. Když přijdete do klubu, tak se na začátku ani nemusíte zapsat, stačí chodit na tréninky a uvidíte. Nebojte se zkusit dělat něco jiného, než co dělají všichni ostatní.
Jak vlastně vypadají tréninky skateboardistky?
Většinou jdeme na naši trať, což je uzavřená silnice kousek za Plzní a pokaždé někdo jiný postaví slalom. Jezdí se a navzájem si radíme co a jak vylepšit.
Pak je samozřejmě dobré posilovat záda, ramena, stehna, obecně střed těla a taky trénovat balanc. Rozhodně taky neuškodí běhat kvůli vytrvalosti. Protože závody jsou vlastně tři dny po sobě a jedou se tréninkové jízdy, kvalifikace, a vyřazovací jízdy. Takže ono je to pak klidně i 16 až 20 jízd, a to už docela náročný.
V poslední době se řeší i to, že u vrcholových sportovců výkon výrazně ovlivňuje taky dobře nastavená mysl.
Myslím, že je to extrémně důležité. I když to už dělám dlouho a zvykla jsem si na ten systém, tak jsem stejně pořád strašně nervózní. V tom mi ale moc pomáhá celý tým, podporujeme se navzájem. Ačkoliv jsme na velké akci jako soupeřky, tak se my z Česka strašně podporujeme navzájem. A tohle hodně pomáhá, když máte někoho vedle sebe a nejste na všechno úplně sám.
Dá se říct, že i v tom vás vrcholový sport obohatil?
Ano. Myslím, že když i vaše soupeře berete jako kamarády a podporujete je, tak se vám to může vrátit a může vám to pomoct.
| Karolína Vojtová |
| Studentka šestého ročníku Všeobecného lékařství na Lékařské fakultě UK v Plzni. Letos by měla studium končit a nastoupit jako oční lékařka ve Fakultní nemocnici Plzeň. Reprezentantka ČR ve skateboardingu, v kategorii slalom patří k vůbec nejlepším na světě - je čtyřnásobnou mistryní světa i Evropy. Její mateřský oddíl je Sk8 Plzeň. |
