Rektorka Králíčková: Univerzitu Karlovu tvoří srdcaři

pondělí, 11 duben 2022 07:25

Posunout informační systémy reálně do 21. století, těžit z internacionalizace anebo podpořit ženy-vědkyně. To jsou některé z plánů rektorky Mileny Králíčkové, jež se 1. února 2022 ujala vedení největší univerzity v zemi – jako první žena od založení 7. dubna 1348. Jaké jsou její plány a jaké změny čekají univerzitu? Co mohou očekávat studenti, akademici i zaměstnanci? K těmto úkolům přibyla i pomoc lidem z Ukrajiny, jež byla pár dní po tomto interview napadena putinovským Ruskem (vyšlo v tištěném magazínu Forum 1/2022).

ffaf8523 11b3 440f 88a5 0bd3d5fbcebf
Profesorka Milena Králíčková při slavnostním zápise do pamětní knihy UK během slavnostní rektorské inaugurace dne 3. března 2022.

Ve funkci rektorky Univerzity Karlovy jste několik týdnů. Jaké jsou vaše první dojmy, co vás překvapilo, když jste se stala ze studijní prorektorky rektorkou?

Mám velkou radost především z toho, že se mi podařilo sestavit tým lidí, kteří se s vervou a nadšením hned pustili do řešení svých agend. Přirovnávám to k orchestru, který sice ještě někdy ladí, ale již teď tvoří perfektní celek.

Když se vrátíme k vašemu zvolení, vyhrála jste s výrazným náskokem: získala 55 z 69 senátorských hlasů. Co se vám bezprostředně po vyhlášení honilo hlavou?

Bylo to samozřejmě velice radostné, ale udivilo mne, že těch hlasů bylo tolik a především, že nebyly žádné prázdné hlasy! V těch předvolebních měsících občas někdo řekl, že ani jeden z kandidátů „není ideální“ a bylo naznačováno, že může přijít i řada neplatných hlasů… To se nestalo a opravdu mě potěšilo, že si všichni vybrali a podpořili toho svého kandidáta.

Jak na zvolení reagovaly vaše dcery? Jak se to vlastně dozvěděly?

Mám veliké štěstí, že dcery jsou již docela velké: mají sedmnáct a čtrnáct let. Samozřejmě měly velkou radost, výsledek se dozvěděly z médií. Naivně jsem si předtím myslela, že jim po vyhlášení volby napíšu přes WhatsApp, ale to se nestalo, protože velmi rychle následoval proslov, gratulanti, televize… Frmol. Takže když jsem po hodině a půl napsala zprávu, tak mi jen odepsaly, že to už dávno vědí z ČT24 (směje se).

54bc6461 68e6 4a8e a7d4 4087b6076606Často se v médiích skloňuje, že jste první ženou-rektorkou Univerzity Karlovy za celou její staletou historii. Vnímáte, že jste se již vlastně stala symbolem?

V každodenním fungování to tak nevnímám… a symbolem se necítím. Ale je zajímavé, že se mi ozývají třeba studentky a další ženy, že jsem pro ně inspirací. Anebo pro spolužačky mých dcer jsem prý impulzem k tomu si do budoucna na některé pozice či sny více věřit. Ano, tento zájem studentek a žen vnímám; moc mě těší a doufám, že tím pozitivním vzorem a impulzem zůstanu i nadále, během rektorského mandátu.

V rámci předvolební kampaně jste společně se druhým kandidátem, profesorem historie Michalem Stehlíkem, navštívili všech sedmnáct fakult. Co hlavního si z takového „turné“ a mnoha dlouhých debat odnášíte?

Na celém předvolebním putování mě nejvíce potěšilo, že Univerzitu Karlovu, byť je velmi různorodá a pestrá, tvoří mnohde srdcaři, kteří ji chtějí posouvat, dbát na kvalitní výuku a dělat dobrou mezinárodní vědu. V rámci fakultních návštěv se nás ptali na rozličné konkrétní a věcné problémy; lidé chtějí hledat řešení, byť se na problém dívají z celé řady různých úhlů. Opravdu mě těšilo, že celý dlouhý předvolební souboj byl korektní a férový. A často i velmi vtipný: když nám například na Katolické teologické fakultě UK říkali, že je to vlastně souboj dvou ptačích druhů – stehlíka a drobného ptáčka králíčka (usmívá se, ukazuje i svou brož).

Sledovali jsme to. Nicméně jste se nejspíše setkali i s nepříjemnými momenty, ne?

Určitě, i takové momenty přišly. Velmi těžké byly, obecně vzato, otázky kolem financování a finančního odměňování akademiků. Žijeme v realitě, kdy se platy některých akademických pracovnic a pracovníků Univerzity Karlovy pohybují pod tím, co získávají učitelé na středních školách. To jsou věru neradostná témata, protože ani odpověď na to není jednoduchá. Nestačí, když nám ministerstvo školství dá více peněz; jsem ovšem velmi ráda, že můžeme dle současných informací i v letošním roce doufat v nárůst, ovšem je zapotřebí pracovat na úrovni univerzity a především uvnitř jednotlivých fakult.

Jaké jsou silné stránky Karlovky, kterou v roce 2022 přebíráte?

Určitě je to kupříkladu směřování k lepší internacionalizaci. Považuji za naši silnou kartu, že máme vysoké procento zahraničních studentů, ať už v cizojazyčných programech, ale i těch českých, že roste počet zahraničních akademických pracovníků, že máme mezinárodní spolupráce od úrovně jednotlivých akademiků přes fakultní až po evropskou univerzitní alianci 4EU+.

06eb7c33 9a23 4655 bb84 f24c7d7f5c75

A v čem naopak vidíte slabiny? Kde spatřujete hlavní problémy naší univerzity?

Největší slabinou je roztříštěnost: ve vědě i ve vzdělávání. Naše studijní programy nejsou v některých případech dostatečně flexibilní, neposkytují vzdělání, které potřebují dnešní absolventi a absolventky, nemění se dostatečně rychle s tím, jak se mění svět kolem nás a vědecké poznání. Na to bychom měli reagovat modernizací a zavedením dalších nástrojů, jež umožní studentkám a studentům získal další kompetence, znalosti a dovednosti.

Stejně tak mě trápí nedostatečná komunikace uvnitř univerzity. Je smutné, když vědci hledají méně kvalitní spolupráci v zahraničí, protože neví, že to podobné a lépe dělají i kolegové z jiné fakulty. Chci podporovat větší komunikaci a sdílení na všech úrovních univerzity. A uvědomuji si, že musíme hledat nástroje, jež povedou ke skutečné spolupráci, a ne jen formálnímu propojení.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Například bych chtěla více propojovat doktorandy. Věřím, že setkávání a výměna informací jim může výrazně pomoci. Ráda bych k tomu více využívala Kampus Hybernská, aby tam fungovalo něco jako doctoral café, kde se budou lidé setkávat nad různými tématy. Zároveň by to nemělo zůstat pouze u fyzického setkávání, ale více i přes virtuální platformy – neboť máme doktorandky a doktorandy v Hradci Králové, Plzni nebo na druhé straně Prahy; plus se více propojit i s Ph. D. studenty v zahraničí.

Jaké změny pocítí studentky a studenti bakalářských a magisterských programů?

Musím upřímně říci, že ti, kteří jsou zapsaní v dobře fungujících studijních programech UK, změny nejspíše nepocítí. Čeká nás však hodnocení studijních programů, které by mělo odhalit slabiny a také přinášet řešení. Studující v těchto programech by pak měli zaznamenat změny k lepšímu. Karlovka se ale podobá veliké zaoceánské lodi; změnit její směřování jde pomalu, ale pokud se to podaří, tím směrem již popluje dlouho.

b741deeb-3b54-4153-9975-d65dc6ef8389.jpgSama jste žena-vědkyně. Co plánujete v oblasti rovných příležitostí a podpory rodičů?

V současné době na univerzitě dokončujeme plán rovných příležitostí; navazujeme na práci minulého vedení, na loni zpracovaný audit. Nyní se k plánu vyjadřuje podstatná část mého týmu v kolegiu rektorky, neboť toto téma zasahuje naprosto do všech oblastí a aktivit UK. Pro mě bude důležité, abychom si nastavili reálné cíle, které budeme schopni naplňovat, byť to zpočátku mohou být kroky malé. Doufám, že se to projeví nejen v tom, jak se budou zvyšovat počty žen docentek či profesorek a ve vedení, ale i v tom, jak se všem našim ženám – od studentek až po profesorky – bude denně pracovat a dařit.

Co zřizování školek nebo dětských skupin? Chcete v tom být iniciativnější?

Určitě. Chceme využít Operační program Jana Amose Komenského (OP JAK), který nám, jak pevně věřím, umožní zavést systém podpory rodičů po návratu z rodičovské dovolené. Byla bych moc ráda, abychom fakultám a rodičům nabízeli rozmanitou paletu možností, kterou mohou dle jejich situace využívat. Některé změny přitom nemusejí být finančně či jinak náročné. Na loňské konferenci Ženy ve vědě, kterou UK pořádala, mě kupříkladu inspirovala Vladimíra Petráková, jež sdílela svoji zkušenost z Německa, kdy jako vědkyně na rodičovské dovolené mohla přednostně získat studenty, které zapojila do své vědecké práce v laboratoři.

Jak změn skutečně docílit, aby to nebyla jen prázdná slova?

Budu se snažit, aby změny byly vybalancované a dostatečně vysvětlené, že budou přínosem pro všechny. Vím, že přílišná motivovanost či nařizování prostředí nemění, ale vede spíše k destabilizaci systému či odmítání. Chceme ustanovit Radu pro rovné příležitosti, která by měla zástupce napříč univerzitou, kteří budou komunikovat a hledat nejlepší řešení.

Má rektorka čas na výuku a vědu?

„Za posledních osm let prorektorování jsem na vědu měla stále méně a méně času. Nyní jsem vedení Laboratoře reprodukční medicíny LFP UK předala Janu Nevoralovi a vedení Ústavu histologie a embryologie Zbyňku Tonarovi. Určitě ale chci zůstat nějak zapojená. Jsem ráda, že ‚mám dveře otevřené‘ a kolegové se mnou počítají. Co se týká učení, první půlrok v rektorské funkci bude velmi omezeno, ale pak bych se chtěla vrátit, přímého kontaktu se studentkami a studenty se fakt nechci vzdát,“ říká energicky rektorka Milena Králíčková.

Sama máte řadu zahraničních zkušeností, prošla jste fulbrightovským programem a byla i na Harvardu. Co byste chtěla na UK „přinést ze zahraničí“, co tu chybí?

Třeba bych si přála, aby se nám podařilo propojit projektová centra podpory vědy, aby si spolu více vyměňovala zkušenosti. Inspirací mi je například Velká Británie, kde se každý rok koná konference, kam se sjíždějí zástupci projektových center z různých univerzit. Na Univerzitě Karlově je tato agenda velmi rozmanitá, proto nejdříve začneme „u nás“, ale chtěla bych, aby se nám dařilo pravidelně pořádat také národní konferenci na tohle téma. Právě Karlovka by měla být tou institucí, která propojuje, spojuje a pomáhá i ostatním vysokým školám.

Mediálně atraktivní jsou univerzitní žebříčky a různě stagnující či klesající pozice UK. Jak osobně vnímáte nejrůznější rankingy „nejlepších světových univerzit“?

Žebříčky sleduji se zájmem, ale nikoliv jako alfu a omegu našeho počínání. Možná ne každý ví, že některé naše obory, jako například ekonomie či geografie, již v první stovce či na jejím pomezí jsou. Ale byla bych samozřejmě ráda, aby se nám tam podařilo dostat více vědeckých oblastí. Dobře si však vedeme i v žebříčcích uplatnitelnosti našich absolventů, což věřím, že se zmíněnou modernizací studijních programů se bude nadále zlepšovat. UK jako celek – především kvůli míře financování, které hodnocení výrazně ovlivňuje – není schopna posouvat se o desítky míst výše. Budu ale usilovat, aby se nám dařilo stoupat.

3626647a 10f7 4551 982c 9190a0cf5db5

S pandemií jsme se všichni do značné míry přesunuli do online prostředí, hodně to zasáhlo výuku nejen na UK. Jak vidíte budoucnost online vzdělávání?

Prezenční výuka a přímý kontakt studentů s vyučujícími je naprosto nenahraditelný; ale to dobré, co jsme se za covidu naučili, bychom měli i využívat. Hybridní a online výuka je, myslím, skvělý prostředek, jak zvyšovat dostupnost a prostupnost vzdělávání, a to nejen v rámci UK, ale především se zahraničními partnery.

Dlouhá léta jsem aktivní v univerzitní alianci 4EU+ a společné vzdělávací moduly například ve spolupráci s Heidelbergem nebo pařížskou Sorbonnou jsou cennou příležitostí pro ještě větší internacionalizaci. Byť je Univerzita Karlova v první desítce evropských univerzit s největší otevřeností výměnných pobytů Erasmus a počtu vyjíždějících i přijíždějících studentů, stále tu jsou tisíce studentů, kteří tuto možnost nemají a „virtuální mobilita“ jim může výrazně pomoci k získávání mezinárodních zkušeností.

Máte nějaké náměty i pro celoživotní vzdělávání?

Velkou inspirací mi je v této oblasti Edinburská univerzita, která buduje centrum pro hybridní výuku, kde se budou fyzicky i online setkávat studenti, ale i absolventi – účastníci kurzů celoživotního vzdělávání. To chci zavést i u nás: více propojovat studenty s účastníky kurzů celoživotního vzdělávání, rozšířit naši nabídku, abychom v našich absolventech pomáhali rozvíjet kompetence, které jsou potřebné pro 21. století.

To vnímám jako důležitou roli Univerzity Karlovy, aby pomáhala posunout Česko od pověstné „montovny“ k zemi s velkou přidanou hodnotou.

K rektorování patří i mnohé, řekněme, ceremoniální akce. Jak tyto role zvládáte?

Přiznávám, že je to „náraz povinností“ a nová část mé agendy, ale dělá mi radost. Napsala mi celá řada velvyslanců, kteří se chtějí potkat – například ženy velvyslankyně v Praze se daly dohromady a máme společné setkání s kolegyněmi z mého týmu. Chtěla bych se v budoucnu angažovat i v České konferenci rektorů (ČKR). UK má pomáhat a sdílet dobrou praxi s dalšími vysokými školami, má pomáhat vzdělanosti a českému vysokému školství. Snažila jsem se o to jako prorektorka – a chci v tom pokračovat i nyní.

Typický den rektorky UK

„Trvalé bydliště jsem musela přesunout do Prahy, ale Plzeň je stále součástí mého života, byť už ne zcela každodenního,“ říká rodačka ze Strakonic, jak se jí od 1. února změnil život. Úplný přesun do Prahy není vzhledem k rodině na pořadu dne: „Dcery jsou v septimě a kvartě, mají perfektní kolektiv, dobrý gympl, chtějí zůstat v Plzni.“ Jak tedy vypadá běžný den rektorky? „Jsem skřivan, vstávám 5:20. Ráno si vyřídím e-maily, které přijdou v noci, a chvíli v klidu pracuji. Poté, pokud jsem doma, následuje pohodová hodina s dcerami; to je naše radost, manžel je už většinou v práci. Když jsem v Praze, vyrazím rovnou na rektorát, kde můj program končívá většinou po sedmé večer. Pak jedu do bydliště, nebo Plzně. Večer ale ještě většinou pracuji; mám ráda, když mám ‚prázdnou schránku‘ a vyřízené e-maily, takže můj pracovní den končívá až po desáté večer.“

Opakovaně ve svých vystoupeních zmiňujete váš rektorský tým. Co jsou jeho silné stránky a kterou agendu chcete třeba i zdůraznit?

Ačkoliv oficiálně spolu fungujeme jen pár týdnů, dělá mi velkou radost, kolik toho jednotliví členové a členky kolegia již stihli, kolik konkrétních plánů mají a řeší. Rozhodujeme se po diskuzi; zatím ještě někdy hledáme rovnováhu, aby těch diskuzí nebylo příliš, ale mám radost, jak se to rýsuje. Ráda zdůrazním vůbec prvního prorektora pro informační technologie na Univerzitě Karlově, profesora Tomáše Skopala, který má nově na starost proměnu našich informačních systémů, které se potřebují reálně posunout do 21. století.

A třeba prorektorka pro studijní záležitosti Markéta Martínková zaštituje projekt Národního plánu obnovy v oblasti mikrodiplomů – doplňujících certifikátů o znalosti konkrétní oblasti. Karlovka tuto část plánu koordinuje pro všechny vysoké školy v zemi. Projekt nastavuje, co mají mikrodiplomy znamenat, jak bude zajištěna potřebná kvalita. A tak bych mohla dále pokračovat u dalších šesti prorektorů.

F57titulkaČeká vás hodně práce. Jaké jsou tři hlavní úkoly, které byste si přála splnit? Aby se na konci vašeho rektorování mohlo říci: „Milena Králíčková, byla rektorkou, která…“

Zaprvé: Která byla u toho, kdy se na Univerzitě Karlově posunul ekosystém informačních technologií do 21. století a změnu pocítili uchazeči, studující i vyučující a akademici.

Zadruhé: Za jejíhož vedení pokračovalo budování kampusů, ať výstavba těch největších – Mepharedu a Albertova –, ale i péče o další nemovitosti a budování infrastruktur.

A zatřetí: Která se snažila naslouchat lidem, od zaměstnanců přes studující až po uchazeče a širokou veřejnost, a vnímala, že univerzita stojí a padá na lidech, kteří ji tvoří.

Prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph. D.
Od 1. února 2022 je rektorkou Univerzity Karlovy. V roce 2013 se stala prorektorkou pro studijní záležitosti UK, načež funkci zastávala až do letoška. Vystudovala Lékařskou fakultu UK v Plzni, rok strávila v rámci fulbrightovského programu v USA na Harvardu. Po doktorátu se na Gynekologicko-porodnické klinice Fakultní nemocnice v Plzni věnovala reprodukční medicíně, embryologické vědecké práci a zároveň vyučovala v Ústavu histologie a embryologie. Na LFP UK působila jako proděkanka pro rozvoj a vedoucí jednoho ze dvou výzkumných programů Biomedicínského centra. Na jaře 2021 ohlásila kandidaturu na rektorku. Má dvě dcery.
Autor: Pavla Hubálková, Martin Rychlík
Foto: Vladimír Šigut

Sdílejte článek: