„Vše bylo dokonáno, paní ve svém nitru chovala dítě. Avšak zoufala si, protože věděla, že Bůh na tom neměl žádný podíl, a její syn nikdy nevykoná nic dobrého. Vždyť si ho vyprosila u Nepřítele! Ach Bože, ten si dal záležet, aby jejím prosbám vyhověl co nejrychleji! Prokletá Bohem je ona sama i plod jejího těla. Čas běžel a chvíle porodu se blížila. Nešťastnice zatím nosila své dítě a nářek si nechávala pro sebe. Všichni lidé, urození, i prostí, široko daleko po celé zemi věděli, že je v očekávání potomka, od nějž se nenadáli žádného protivenství...“
Tak začíná starofrancouzský román Robert Ďábel ze 13. století, který je sice krátký – má v nové české edici díky Vydavatelství FF UK asi 75 knižních stran –, ale měl značný vliv na středověkou kulturu, když splétá četné motivy rytířské epiky, ohlasy křížových výprav i magické a folklórní prvky. Překlad a úvodní studii připravil zesnulý profesor Martin Nejedlý z Filozofické fakulty UK , na dokončení knihy se podílela historička Věra Soukupová z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR a rovněž historik Jakub Jauernig z Filosofického ústavu AV ČR.
Zlosyn, jenž se dokáže změnit
Chlapec, který dostane jméno Robert, je „výkvětem všeho zla“. Pochází od Ďábla; ten je jeho Otcem. A bylo to hned zjevné. Ječel a plakal. „Jakmile mu začaly růst první zoubky, kousl svoji kojnou a uhryzl jí celou bradavku. Slyšte, jak se to odporné dítě, tento plod ze zlého semene, prvně proslavilo (...) Jakmile přesáhl věk patnácti let, nebylo klerika, byť sebevěhlasnějšího, který by měl odvahu přijít ke dvoru. To proto, že kdyby se ho Robert zmocnil, rozsápal by ho od hlavy až k patě,“ pokračuje poutavý příběh o vévodově dědici, který páchal zlo. Jenže... Na dalších cestách projde proměnou, bude pasován na rytíře, bojuje s „Turky“ a učiní o své vůli pokání; vzepře se osudu. Polepší se.
„První verze vyprávění o Robertu Ďáblovi vznikla patrně kolem roku 1200. Pro svůj temný původ propadl zlu, které se ale rozhodl odmítnout, když od matky zjistil původ svého krutého počínání. Následná cesta za odpuštěním jej zavedla nejprve do Říma k papeži a poté do lesů za poustevníkem, jenž Robertovi uložil tvrdé pokání – vydávat se za blázna a jíst společně se psy. To hrdina po dlouhá léta zázračně naplňoval na dvoře římského císaře a odhalil lži zrádného senešala, bažícího po císařově němé dceři. Sám ovšem sňatek s krásnou princeznou odmítl a raději se uchýlil do poustevny, kde završil své dny ve svatosti,“ píše Nejedlý v úvodní studii.
Připravenou knihu žel nestihl finalizovat; ujali se jí kolegové.
Robert, Merlin a ďábelští zplozenci
Jedním z nich je Věra Soukupová, Nejedlého žačka specializující se na starofrancouzskou literaturu, jež cizelovala překlad a úvod, druhým Jakub Jauernig, alumnus historie FF UK, který se tímto románem zabýval už ve své bakalářské práci (2014). „Když jsem si vybíral téma, ještě jsem přesně nevěděl, čemu se chci věnovat. Společně s Martinem Nejedlým, jenž byl nesmírně vstřícný, přátelský a dával mi tvůrčí svobodu, jsme dospěli k tomu, že Robert Ďábel by mohl být textem, který mě bude zajímat. Každého z nás zaujal z trošku jiného důvodu. Pro mě jako pro začínajícího studujícího bylo zajímavé promýšlení rytířské etiky ve spojení s dalšími motivy. V románu se prolíná více žánrů a motivů, má blízko ke klasické artušovské literatuře a zároveň je v něm přítomné fantastično. Právě to mě k němu na začátku přivedlo,“ říká pro Forum doktor Jauernig, který působí v Centru medievistických studií (CMS) a nyní je na stáži ve Vídni, v Rakouské akademii věd (ÖAW). Už při studiích jej zaujal merlinovský motiv.
Spojujícím prvkem Roberta a kouzelníka Merlina je jejich ďábelský původ. V obou příbězích jsou tyto postavy ještě před narozením nějakým způsobem zplozeny s pomocí ďábla nebo přímo Ďáblem samotným. „U Merlina je zajímavé, že do jeho zplození zasáhne Bůh, aby jej zbavil ďábelské stránky. Bůh mu dává schopnost vidět do budoucnosti, čímž ho určuje jako proroka. To, co mu zůstává po ďáblovi, je schopnost znát minulost. A právě znalost budoucnosti, tedy proroctví, se pro mě stala odrazovým můstkem k dalšímu výzkumu,“ líčí historik, který se v diplomce Prophetia de duobus draconibusna: Merlinova proroctví ve středověkých anglo-velšských konfliktech na FF UK (2016) věnoval proroctvím a jejich politickému využití.
A proč by měl dnešní čtenář sáhnout po výtisku středověkého Roberta Ďábla? „Kniha nabízí řadu prvků, jež si se středověkem běžně spojujeme. Je tam rytířská kultura, bitvy, výrazné dramatické scény. Zároveň je to velmi zajímavý vhled do středověkého myšlení, zejména kvůli silnému motivu pokání a náboženství. Román nám ukazuje, že středověk nelze chápat jen přes moderní popkulturní představy. Často ho buď příliš sakralizujeme, nebo ho naopak zbavujeme religiozity,“ říká Jauernig.
Ovšem k témuž tématu jako expert dodává: „Právě v Robertovi Ďáblovi je přitom náboženský rozměr zásadní. Nejde však o jednoduchou bezpodmínečnou poslušnost; velmi důležitý je motiv svobodné vůle. V díle je přítomna Boží milost, která je všudypřítomná, ale člověk se pro ni musí sám rozhodnout. Může se rozhodnout pro dobro, navzdory předurčení.“
