Nové varhany připraveny, jsou ušité Karolinu na míru

úterý, 14 září 2021 10:44

Velká aula Karolina se pyšní zbrusu novým, znělým klenotem. „Jde o svébytný nástroj, ušitý na míru,“ tak doslovně charakterizuje varhany vyrobené v dílně německé rodinné firmy Orgelbau Vleugels koncertní varhaník Jaroslav Tůma (foto vlevo níže), profesor Akademie múzických umění a rovněž člen komise ustanovené Univerzitou Karlovou pro výběr zhotovitele a nákup nových varhan.

15 up

„Neexistují varhany, které by se hodily naprosto na vše, prostě nemohou být univerzální. Každý nástroj by měl být uzpůsobený prostoře, ve které se nachází a kde se na něm bude hrát. Aula Karolina je velmi specifická: má naprosto překrásnou akustiku s dokonalým ozvem. Místo na prvním balkonu, které bylo i vzhledem k architektuře zvoleno, je tím nejlepším, jaké se najít dalo. A podařilo se do něj vměstnat relativně opravdu hodně; myslím tím barev, techniky,… Je to fakt krásné!

Pochopitelně zde nejsme jako v katedrále, kde vám z výšin bude burácet pléno varhan. Už z principu toho nelze dosáhnout. Čeho dosáhnout lze, a to díky již zmíněné výborné akustice, je naprosto jasně strukturovaný úhoz – při poslechu je znát sebemenší detail i sebenepatrnější odchylky ve zvuku varhan.

0 upZadání znělo, aby nově pořízený nástroj vyhověl různým stylově odlišným obdobím, aby vyhověl požadavkům na hru – při promocích i ostatních slavnostních příležitostech – musí být tedy dostatečně mohutný, a zároveň by měl umět ztvárnit například bachovskou polyfonii nebo velký romantický zvuk. Zároveň musíte počítat s tím, že varhanický fajnšmekr – co chodí na koncerty pravidelně – vám řekne: ´no jo, ten Bach se tu dá hrát, ale mému gustu vyhovuje spíše…´ a jmenuje kupříkladu určitý kostel. Tedy místo, pro které byl daný nástroj přesně koncipován, aby přesně odpovídal dané době. Je zkrátka vždy potřeba najít řešení, které bude pro určitý prostor hezké a vhodné.      

Vidíte, že i výtvarně sem varhany náramně sedí. Netroufám si hodnotit, do jaké míry jde o geniální prospekt, který nikdo, nikdy a nikde neviděl. Ostatně, o to zde ani nešlo. Vybírali jsme z celé řady variant, a už i nad nákresy – protože reálnou podobu jsme samozřejmě znát nemohli – jsme si říkali a shodli jsme se všichni, že právě něco takového je ´to ono´, co sem zapadá, vyzařuje a nenarušuje určitou jednotu prostoru. Ať po tvarové stránce, hmotnostní či barevné – zkrátka, nástroj náramně do Velké auly Karolina sedí.

7 up 1 up

Schválně, chyťme se detailů – vidíme strukturovaná okna, jednoduchá a pravidelná, celá průsvitná, ale s evidentním členěním na podlouhlé obdélníky. A když se podíváme kousek dál, na strukturování píšťal – jsou v prostoru jakoby rozpohybované, každá píšťala má někde jinde na oblouku svou základnu, ovšem jejich pravidelnost a symetričnost s okny nádherně koresponduje. Koneckonců i cín píšťal barevně odpovídá pronikajícímu světlu zvenčí.

Když se zaměříte na celkovou hmotnost: na stropě máme neuvěřitelně robustní konstrukci, která s sebou do prostoru přináší výtvarný prvek a zároveň akusticky působí na dotvoření dokonalého ozvu. Z pohledu robustnosti – postranní pás dřevěného stropu s nástrojem skvěle koresponduje: přestože varhany zabírají daleko menší plochu, ale jejich ohraničení nahoře a dole má robustní a zároveň nepravidelný dřevěný pás. Zkrátka nejsou ani útlé ani příliš robustní. Já vždycky říkám: ´nesmí to být humpolácké a nesmí vás to praštit.´ Vlastně i co se barvy použitého dřeva týče, ta byla zvolena naprosto perfektně, výrobce se výborně trefil odstínem – je něco mezi barvou balkonů, stropem i podlahou. Vizuální stránku nástroje hodnotím velmi kladně.

5 upA co se zvuku týče, nástroj umožňuje hrát velmi jemně i naplno, tak že vás – varhaníka – výsledný zvuk rozhodně nemůže urazit. Nenajdete nic, co by vám vadilo. Že si někdy řeknete: ´toho Césara Francka si zahraju raději na varhany od Cavaillé-Colla´ (Aristide Cavaillé-Coll, 1811-1899, nejznámější francouzský varhanář 19. století pozn. red.), tak to je pravda - ten vám tady nikdy nebude znít stejně dokonale. Stejně jako vám zde nikdy nebude znít Bach tak krásně, jako třeba na silbermannkách (Johann Gottfried Silbermann, 1683-1753, jeden z nejvýznamnějších německých varhanářů a výrobců klávesových nástrojů období baroka – pozn. red.). Na druhé straně je třeba ocenit, jak mistr varhanář vybudoval dynamickou škálu, přechod z jednoho slabšího rejstříku do druhého, silnějšího. Zkrátka, nástroj je naprosto přirozený, a dokonce bych řekl, že pro varhaníka zábavný.

S nástupem nových varhan jsou pro varhaníka Jana Kalfuse (vpravo) i každého dalšího hráče podmínky naprosto jiné, nesrovnatelné s těmi předchozími. Jde o svébytný nástroj, ušitý na míru. Varhany jsou unikátní i v tom, že mají dva hrací stoly – nahoře mechanický a dole elektrický –, a to v Praze už nikde jinde nenajdete…,“ uzavřel obšírný komentář nových varhan profesor Jaroslav Tůma. Stačil tak učinit – a to velmi ochotně – pro magazín Forum během první zkoušky nástroje, která proběhla dne 6. září 2021.

 Nástroj dorazil do Prahy 2. srpna, o páté hodině ranní. Jan Kalfus byl u toho a zachytil vše důležité:

IMG 20210913 WA0004 IMG 20210913 WA0003 IMG 20210913 WA0001

Jak probíhala instalace nových varhan v Karolinu, zachytil univerzitní fotograf Vladimír Šigut ve Fotogalerii. Magazín Forum byl i u první zvukové zkoušky nástroje, která proběhla 6. září:
Autor:
Foto: Vladimír Šigut, Jan Kalfus

Sdílejte článek: