Do neděle 15. června 2025 mají obdivovatelé bezobratlých živočichů možnost zhlédnout unikátní expozici, kterou hostí zahrada Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK. Dodejme, že jde o akci pořádanou přírodovědci jednou za dva roky, letošní Velká výstava bezobratlých má pořadové číslo pět, poprvé proběhla v roce 2013.
Byli jsme na slavnostní vernisáži akce, kde se na 300 živých zástupců různých skupin bezobratlých živočichů (mimochodem bezobratlí tvoří více než 90 procent veškerých živočišných druhů) představuje veřejnosti. Slavnostní zahájení Velké výstavy bezobratlých navíc vyšperkoval křest výjimečné publikace Atlas hmyzu, průvodce českou přírodou.
V čem ještě je letošní expozice nová a jaké „špeky“ jsou na ní k vidění? Zeptali jsme se entomologa Petra Šípka, letitého organizátora akce a hlavního autora nové knihy, který je doma na Katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UK.
Pane doktore, jak náročné bylo letos expozici připravit a bezobratlé nalovit? Počasí vám asi moc nepřálo…
To máte pravdu, jednoduché to nebylo. Ale nakonec jsme vše, co jsme nachytat chtěli, s vynaložením značného úsilí, nachytali.
Vedle studentů Katedry zoologie patří poděkování za vznik expozice rovněž lidem z Národního muzea, z Agentury ochrany životního prostředí a krajiny, Magistrátu hlavního města Prahy, ZOO v Plzni a všem soukromým dárcům, sběratelům a chovatelům. Opravdu jde o širokou paletu osob, kteří se zapojili s obrovským nasazením a díky nimž můžeme po celou dobu výstavy nabízet pestrý doprovodný program pro jednotlivce i školní kolektivy.
V neposlední řadě velice děkuji své ženě a svým dětem za trpělivost, protože mnozí živočichové s námi dlouhodobě sdílí domácnost. Kdo jste neměl na jídelním stole mravenčí formikária, pak nevíte, o co přicházíte… (s úsměvem)
Co tedy mohou návštěvníci v letošní expozici obdivovat – na co byste rád upozornil?
Hezkým živočichem, kterého – troufám si tvrdit – málokdo zná, je ploskoroh (foto nahoře, v rohu terária). Je příbuzným zlatooček a mravkolvů a může se pyšnit žlutočernými křídly, která roztahuje při slunečném počasí.
Taky se nám od jednoho chovatele, který se podílí na záchranném programu, podařilo získat housenky motýla jasoně červenookého (na dlani). Kromě toho, že jsou pěkné, tak je doprovází zajímavý příběh, snad s dobrým koncem…
Tento druh totiž u nás po druhé světové válce zcela vyhynul. Stalo se tak kvůli zarůstání krajiny a změnám v hospodaření s půdou, a to od západu až po východ. Naštěstí se jej podařilo vysadit: jedna populace našla dobré podmínky na Moravě, u Šternberku, druhá byla vysazena v Krkonoších. Naše housenky jsou právě z chovu, který předchází jeho vysazování do volné přírody.
I letos, stejně jako v předchozích letech, budou po skončení výstavy některé exponáty vráceny do volné přírody?
Ano. A část výstavy čeká přesun do Muzea Cheb, kde budou bezobratlí k vidění od 17. do 24. června. No a některé exponáty čeká návrat do chovu, kde bude pokračovat jejich kontinuální vývoj.
Co vás na pořádání výstavy vlastně pořád baví?
(s úsměvem) Že „hmyzáky“ můžeme představit lidem a oni se dozvědí, co všechno kolem nás žije. To je přece nesmírně důležité, nebo ne? Pokud výstavy bezobratlých nebudou, nikomu nepřijde špatné, že nejsou. Zvířata si naši pozornost rozhodně zaslouží.
Neumím posoudit, nakolik se zlepšilo povědomí lidí o stavu naší přírody. Ale už třeba procházka Prahou, kde v předzahrádkách mnohem častěji vidíte části s neposekanou trávou, prozradí, že lidé vědí a jsou mnohem všímavější. Což je za mě skvělé! Za dvanáct let, co Velkou výstavu bezobratlých pořádáme, bych právě v tomto viděl výraznou pozitivní změnu…
Křtu Atlasu hmyzu se vedle týmu autorů v čele s Petrem Šípkem zúčastnili zástupci nakladatelství Edika a všichni ti, co za vznikem unikátního průvodce českým bezobratlým světem stáli.
„S prací jsme se zpozdili přesně o rok. Jsem rád, že je kniha na světě a že stihla letošní výstavu,“ přiznal Petr Šípek.
Křtícího aktu se ujal nestor české „ochranařiny“, přírodovědec Ondřej Sedláček z Katedry ekologie PřF UK: „Přeji knize jen to nejlepší. Aby podpořila znalost hmyzu, protože většinou se bojíme toho, co neznáme. Když to poznáme, jsme nejen fascinováni, ale umíme to i chránit. Když jsem byl malý, tak mi podobná publikace chyběla. Přeji všechno nejlepší knize i vám!“ popřál Ondřej Sedláček.
