Hokejista s dezinfekcí: Nechtěl jsem volný čas proflákat

úterý, 22 prosinec 2020 14:13

Pandemie koronaviru změnila život milionům lidí a také dočasně pozastavila i kulturní a sportovní život. Sportovci navyklí na pravidelný dril tak najednou hledali možnosti, jak se realizovat a být užiteční jinde. A tak zatímco na ledě měl hokejový obránce Dominik Havelka za úkol zabránit tomu, aby jeho mužstvo inkasovalo gól, nyní mimojiné brání tomu, aby se koronavirus nešířil po jedné z kancelářských budov v Praze.

DSCF8037

Hokejovou výstroj jste dočasně vyměnil za zařízení, kterým se dezinfikují kanceláře ozonem. Jak to probíhalo?
Není to náročné, ale musí se pracovat v plynové masce a v noci, protože v prostoru pár hodin po dezinfikování nesmí nikdo být. Vystěhoval jsem z místností květiny a vypnul ventilaci, aby se ozon nedostal do ostatních pater. Zabere to 8 - 10 hodin, protože stroj musí být v malé kanceláři v provozu nejméně půl hodiny, takže čím větší kancelář, tím více času. Také je třeba vést si seznam kanceláří a časů, kdy se dezinfikace konala.

Jak jste se k takhle neobvyklé brigádě dostal?
To je složitý a nezajímavý příběh, ale je to přes známé. Měl jsem celé dny čas, a hledali někoho kdo by obětoval dvě noci v týdnu. Byl jsem rád, že si zkusím něco nového, vydělám nějaké peníze, ale hlavně budu mít zase nějakou povinnost.

Sportovci zvyklému na pravidelný režim najednou chybí nějaký řád, že?
Přesně tak, a já na to byl od malička zvyklý. Obvykle, když mám někdy volno, tak si dny předem naplánuji, abych je neproflákal. Během karantény jsem ale bohužel neměl co plánovat a volna na můj vkus bylo už dost.

DSCF8011DSCF8138

Pomáhal jste v boji s koronavirem, zasáhl i vás?
Bohužel ano. A nechápu to, ale moje okolí včetně přítelkyně, rodičů i kamarádů, se kterými jsem byl tři dny před testem, bylo negativní. Já si tím prošel skoro bez příznaků. Těsně před začátkem nouzového stavu bylo pozitivních i pár spoluhráčů a ty už měli těžší průběh. Jsem rád, že se mi to tentokrát vyhnulo.

Právě kvůli dalšímu šíření vláda rozhodla o pozastavení sportovních soutěží. Jak jste se po uzavření sportovišť fyzicky udržoval?
Na ledě jsem byl, dokud vláda neuzavřela vnitřní sportoviště. Od té doby jsem chodil cvičit na venkovní workoutová hřiště, párkrát jsem si byl zaběhat a dokud to šlo, tak pravidelně chodil s kamarády na tenis. Snažím se sportovat i v této době, jak to jen jde, ale nyní jsou možnosti velmi omezené.

DSCF8239

Kdo vás přivedl k hokeji?
Tatínek. Vedl mě celkově od malička k různým sportům, naučil mě všechny základy jako jízdu na kole, fotbalovou placírku, bruslení na kolečkových bruslích a mnohé další. Když mi byly necelé čtyři roky, tak mě učil bruslit na rybníce. Naštěstí mě to chytlo a u hokeje jsem zůstal. Začínal jsem na Nikolajce v HC Slavoj Zbraslav a někdy v 5.třídě si mě a pár dalších kluků vytáhl pan Zajíc na Kladno.

Vždy jste chtěl nastupovat v obraně? Přece jen moc hokejistů s vaší výškou (Dominik měří 172 cm, pozn. redakce), se v profi hokeji neprosadilo, natož mezi obránci.
Jako malé nás trenéři hodně točili a na posty se moc nehledělo. Co si ale tak vzpomínám, tak na velkém hřišti jsem asi začínal hrát už jako obránce. Je pravda, že byla doba, kdy mi to dělalo problémy, ale naučil jsem se s tím hrát a udělal z toho naopak přednost. I díky tomu se mi třeba vyhnuly různé růstové problémy, které vždy pár kluků okolo mívalo.

Byly i chvíle, kdy jste s hokejem chtěl přestat?
Jako každý malý kluk jsem snil o NHL a myslel si, jak to půjde samo. Jenže v mladším dorostu jsem první sezónu skoro nehrál, hokej se mi zprotivil a po přeřazení do týmu v nižší soutěži, jsem chtěl skončit. Táta mi ale promluvil do duše a řekl mi, že pokud chci skončit, tak se budu muset víc věnovat škole. To jsem ve 14ti letech samozřejmě nechtěl a tak jsem pod trenérem Křepelkou v PZ Kladno začal víc makat. V sezóně jsem hrál všechny herní situace, byl pořád na ledě a hrozně mě to hokejově i psychicky zvedlo. Pak jsem se vrátil zpátky ke kladenským Rytířům a tam už stabilně hrál až do juniorů.

image0

A pak jste v sezóně 2016/17 nastřílel jako obránce 12 gólů a vysloužil si i šanci nastoupit v A-týmu Kladna dospělých. Jak na to vzpomínáte?
Teď s odstupem už dobře. Tenkrát to bylo horší. Sešlo se to rychle - řekli mi: běž ráno s áčkem na trénink, a odpoledne jsem nastoupil. V posledním zápase juniorky jsem udělal 5 bodů a myslel si, jaký jsem mistr světa. Takže jsem se snažil vymýšlet nesmysly a narazil - bylo mi devatenáct a v rohu mě vykoupal 42letý Karel Plášek… Trenéři mě nechali sedět a do hry jsem se vrátil až ve třetí třetině jen díky zranění jednoho z beků. To už jsem hrál jednoduše a najednou to fungovalo, bylo ale pozdě a další šanci už jsem nedostal. Jsem ale rád, že jsem si mohl zahrát s takovými hráči, kteří tam tehdy byli.

Do Kladna se tehdy vrátili úspěšní odchovanci jako Tenkrát, Burger, Petr Ton…
Pro mě bylo nejvíc potkat se s Petrem Tonem. Protože jako malý kluk jsem chodil s tátou na Spartu a zažil jako fanoušek dva jejich tituly. A nejvíc jsem fandil právě Petru Tonovi, který tehdy za Spartu hrával. A najednou jsem s ním byl v jedné lajně, to pro mě v tu chvíli asi bylo nejvíc.

V Kladně už další šance nepřišla a přes Řisuty a Jablonec jste nakonec zakotvil v Táboře.
V další sezóně jsem skoro celý rok trénoval s kladenským áčkem a odehrál i dva přáteláky před sezónou. Jenže v sezóně jsem jel na pár zápasů jen jako náhradník a do hry se nepodíval. Dospělý hokej jsem tak pořádně poznal až v Řisutech. V Táboře jsem teď hodně spokojený, jediná kaňka jsou cesty. Mám to zhruba 75 minut autem, když to dobře jede. To se ale bohužel na českých silnicích moc často nestává.

image6image5

Také jste členem hokejového týmu Univerzity Karlovy. A než se zastavily sportovní akce, vybojovali jste na akademickém mistrovství ČR stříbrné medaile.
Mrzí mě, že se nedokázalo ve finále vyhrát. Herně jsme byli lepším týmem a spálili mraky gólových šancí. Navíc se šampionátu účastnila jen hrstka týmů z důvodu pandemie, a tak doufám, že příští rok budeme moci skládat reparát ve větší konkurenci.

Kdy jste se rozhodl pro studium na vysoké škole?
Mrzí mě, že jsem nenastoupil hned po maturitě, ale ještě jsem nevěděl, co chci. Řešil jsem jen hokej a školu tak, abych se dostával do dalších ročníků, to mi tehdy stačilo. Po juniorce jsem si musel uvědomit, že by bylo dobré mít něco i vedle hokeje.

image3

Nakonec studujete na UK FTVS hned dva obory, jak k tomu došlo?
Váhal jsem mezi obory Kondiční trenér a Trenér specializace lední hokej. Nakonec jsem se dostal na oba a nedokázal se rozhodnout pro jeden z nich, takže zatím studuji oba. Naštěstí jsou zatím dost podobné.

Výuka nyní probíhá distančním způsobem. Probíhá vše dle vašich představ?
Jelikož studuji oba obory kombinovaně, tak to není tolik náročné. Kromě týdenních přednášek z hokejové specializace máme výuku vždy v bloku pár dnů jednou za měsíc. Navíc nám někteří vyučující poskytují připojení na přednášky s prezenčními studenty, takže mám vlastně víc podkladů pro studijní materiály. I přesto doufám, že se brzy vrátíme do běžného života.

DSCF8213

 Dominik Havelka (23)
Hokejově vyrůstal na Zbraslavi, od páté třídy působil v mládežnických kategoriích Kladna. V současnosti je obráncem druholigového Tábora a také hokejového týmu UK. Zároveň působí jako trenér ve společnosti Elite hockey. Je ve druhém ročníku dvou studijních oborů na UK FTVS.
Autor:
Foto: Hynek Glos, archiv D. Havelky

Fotogalerie

Sdílejte článek: