„Mladí lékaři odcházejí do zahraničí za lepšími výdělky a slibnou kariérou,“ hlásá už nějaký čas nejeden novinový titulek. Statistiky potvrzují, že bezprostředně po opuštění fakulty odchází kolem deseti procent absolventů. Za loňský rok Česká lékařská komora registrovala 193 lékařů, kteří po promoci za hranice odešli.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch chce proti úbytku lékařů bojovat mimo jiné závazkem, který medikům „přikáže“ pracovat po skončení studia tři až čtyři roky v Česku. Na otázky související s chystaným opatřením odpovídá Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK.
Poté, co student medicíny absolvuje lékařskou fakultu, pokračuje v přípravě na atestaci na tzv. rezidenčním místě. Ministr zdravotnictví nyní zvažuje zdvojnásobit dotace na rezidenční místa, na nichž by ale byli lékaři vázáni na několik let smlouvou. Jak vnímáte tento návrh?
Ať již se specializace týká lékařů či třeba špičkových pilotů, významně zvýší hodnotu odborníka na trhu práce. Pokud se v případě popromočního vzdělávání stát významně podílí na nákladech specializačního procesu, vnímám jako spravedlivé očekávat i určitou formu podílu toho, kdo specializaci získává.
Zabrání navrhovaný přístup odchodu lékařů do zahraničí?
Odchody „hotových“ specialistů také nejsou tak frekventní, jak jsou často prezentovány, ale mohou v řadě případů ohrožovat funkceschopnost konkrétních pracovišť. Očekával bych, že nastavení určité latence možnosti opustit pracoviště okamžitě po atestaci povede kromě zhodnocení prostředků vynaložených státem k vytvoření takových vazeb a postavení odborníka (z pohledu ekonomického, sociálního, profesního atd.), že atraktivita „odchodu“ pro řadu specialistů výrazně poklesne.
Pokud ne, jaké jiné podmínky pro jejich práci by mohly lékaře v Čechách udržet?
Podíváme-li se na problém specialistů šíře, uvidíme, že existuje velké množství profesí, které naši občané mohou ihned, kvalitně a přitom lukrativněji vykonávat „na Západě“. Od zmíněných pilotů přes sportovce, vědce, servismany supersportů až po šikovné řemeslníky. Ekonomická síla jednotlivých rezortů (a státu jako celku) bude v migraci hrát vždy silnou kartu. Nakonec nezapomínejme, že naši sousedé v Německu zase řeší odchody lékařů do Švýcarska. Nepochybně však bude hrát roli i mnoho dalších, více individuálních faktorů, počínaje rodinnými důvody přes atraktivitu a pověst pracoviště, osobní perspektivu až po politiku zřizovatele.
Nejlepší by ovšem bylo, abychom se dostali na úroveň Německa, nebo ještě raději Švýcarska...
