Pavla Šulcová studuje posledním rokem matematiku a pedagogiku na Pedagogické fakultě UK, tři roky pracovala na částečný úvazek v pražské Fakultní základní škole Brdičkova. Na druhém stupni zde vyučovala matematiku, k níž využívá i digitální technologie. Materiály pro výuku vybírá například z webu Umimematiku.cz, ale přizpůsobuje je svým preferencím a způsobu výkladu.
Následující reportáž je tak trochu osvěžujícím cestováním v čase; vznikla ještě v době, kdy probíhala prezenční výuka - zkráceně vyšla v tištěném magazínu Forum 4/2020, který se věnoval pedagogice.
Fotografie vznikly v době, kdy se ještě na základních školách vyučovalo prezenčně, bez roušek a dalších omezení.
Zářící interaktivní tabule, notebook na katedře, děti s QR kódy nad hlavou a učitelka s mobilem v ruce. Pavla Šulcová začíná hodinu zpravidla „desetiminutovkou“ příkladů, jejichž správné výsledky jí sedmáci ukazují prostřednictvím QR kódů. Každý má svou kartičku s originálním kódem, po jejíchž stranách jsou písmena A, B, C, D – která odpovídají možnostem řešení.
Podle toho, jak QR kód otočí, načte si učitelka jejich odpověď. Pokud zodpoví vše správně, dostanou „malou“ jedničku. Dvě takové jedničky odpovídají jedné klasické. Výhodou QR kódů je, že od sebe žáci nemohou opisovat, učitelka vidí okamžitě odpovědi, a zobrazuje se jí i úspěšnost celé třídy. Zjistí, s čím mají děti nejčastěji problémy či kdo se vůbec „nechytá“ a může vše okamžitě dovysvětlit.
Pavla využívá online aplikace i pro domácí úkoly. Jednoduše pošle žákům link, přes který se přihlásí. Kromě výsledků hned vidí, kdy ho zpracovávali i jak dlouho jim trval: „Zajímá mě, jak se u toho cítily, zda jim způsob zadání vyhovuje. Časem je téměř vůbec netlačím, i při testech mohou většinou pracovat tak dlouho, jak potřebují, protože vím, že některé děti uměle stanovený limit zbytečně stresuje.“
Digitální technologie dokáží žáky i rozpohybovat. Třeba ve chvíli, kdy učitelka promítne třídě na interaktivní tabuli číselnou osu a zadá jim příklad. Aplikace spustí časové odpočítávání, které je tak krátké, že žáci nemají šanci úlohu přesně spočítat. Vyvolaní pak běhají k tabuli a na číselné ose zadávají své tipy a rovnou se jim ukáže, nakolik se přiblížili správnému řešení.
„Cílem je trénovat jednu z klíčových matematických kompetencí, a sice umění odhadnout výsledek. Je to potřeba. Běžně se totiž stává, že jim zadám příklad, a oni začnou rovnou počítat, aniž by uvažovali, co by jim mělo zhruba vyjít. Tato metoda jim pomůže si problém ujasnit,“ vysvětluje Pavla Šulcová.
Výuka pomocí digitálních technologií neznamená, že žáci neberou do ruky tužku nebo kružítko a učitelka se obejde bez křídy či fixu. „Techniku je nutné používat opravdu účelně a v každé skupině i trochu jiným způsobem. Jsou třídy, kde mohu jet rychleji a prostřednictvím moderních nástrojů procvičovat, a pak jsou třídy, kde je lepší vzít křídu a pomalu vysvětlovat řešení krok za krokem,“ říká Šulcová.
Digitální technologie jsou skvělá pomůcka, ale nejdůležitější je stejně odborný přístup a empatie učitele. „Snažím se posilovat jejich sebevědomí v matematice. Snad vnímají, že mi nejde o to, aby za každou cenu spočítali úlohu správně, ale aby se snažili a zkoušeli. Měli chuť počítat. Když budou jen sedět a čekat na výsledek, který za ně vymyslí někdo jiný, těžko si vybudují k matematice dobrý vztah,“ uzavírá Pavla.
