V pouhých devatenácti letech vyhrál zlatou medaili na olympiádě a během pár dnů se stal nejsledovanějším teenagerem nejen v Česku. Metoděj Jílek vnímá náhlou popularitu jako příjemnou součást úspěchu a s otázkou na ztrátu motivace za ním ani po dvou medailích z olympiády vůbec nechoďte.
Potkali jsme se na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, když měl před poslední zkouškou z letního semestru, po které hned zase odjížděl trénovat do Německa. Jeho diář je napjatý, ale s tím musíte u jednoho z nejznámějších sportovců počítat. „Lidé mě často zastavují a chtějí se vyfotit, to k tomu patří. Někdy je člověk unavený ale většinou jsou to příjemné chvíle,“ vnímá popularitu jako přirozenou součást úspěchu muž, jehož Instagram sleduje přes 52 tisíc příznivců.
Odpovídat všem není v lidských silách, i proto mu sociální sítě spravuje mediální agentura. Ta se stará i o plnění mediálních a sponzorských povinností vůči partnerům. Sám Metoděj se snaží nebýt na sociálních sítích závislý. „Je to složité, naše generace s nimi v podstatě vyrostla a sociální sítě jsou dnes všude okolo nás, což zabíjí nějakou další produktivitu. Snažím se s tím trochu bojovat, ale není to tak lehké,“ přiznává.
Za celý rok mívá volno sotva pár dní, a to se pak snaží bruslím vyhýbat. „Rád si zahraju basketbal nebo golf, dělám cokoliv aktivního mimo bruslařskou bublinu. Jsem taky fanoušek basketbalové NBA, ale nevstávám kvůli nočním přenosům, to se raději podívám na cyklistiku,“ říká. S cyklistikou ostatně kdysi koketovala i Martina Sáblíková, jeho rychlobruslařský vzor. „Taky mě cyklistika dost láká, ale zatím na to nemám čas kvůli kolečkovému bruslení.“
Sotva mu totiž skončí rychlobruslařská sezóna na ledě, přesedá na kolečkové brusle a tráví čas na dlouhých jízdách po asfaltu. Celé léto strávil trénováním v Německu a na konci července vybojoval na mistrovství Evropy stříbrnou medaili v závodě na 1000 metrů. „Do rychlobruslení na ledě jde víc peněz a je to profesionálnější, na inlinech je ale zase mnohem větší konkurence,“ srovnává obě disciplíny
A jak těžké je zvládat přechody z inline bruslení na rychlobruslení po ledě? „Pro mě bylo nejtěžší naučit se rovinku, protože tam je to oproti kolečkovým bruslím něco úplně jiného. Nejtěžší je překlopit vnější hranu brusle na tu vnitřní, to většině kolečkářů dělá největší problémy. Já už to mám dost naučené, ale pořád je hodně prostoru pro zdokonalování a zlepšování.“
To na ledě už patří mezi tu nejužší špičku světa, ale brusle si například pořád brousí sám. „Větší týmy mají servismany, ale my se musíme postarat sami. Je třeba brousit před každým závodem,“ prozrazuje péči o speciální nože. Celé brusle pak mění takřka každou sezónu. „Karbon, který v bruslích je, po roce v podstatě změkne a už to nemá úplně stejné vlastnosti jako na začátku.“
Při závodech se hodně soustředí na sebe a dění okolo sebe nevnímá, své soupeře se však snaží mít zmapované. „Každý závodí jinak a má jiné slabiny a přednosti, takže podle toho rozvrhnu svoji strategii. Jestli s ním budu hned od začátku závodit anebo pomalu vyčkávat,“ říká. Rozhodně ale zapomeňte na to, že by po celkovém vítězství ve Světovém poháru a dvou medailích na olympiádě ztrácel motivaci k závodění.
„Určitě je možné vyhrávat ještě víc a zlepšovat se. Motivace se u mě neztratila, naopak jsem nabral další. Vždyť na olympiádě jsem zatím nevyhrál pětku, potřebuji se zlepšit na patnáctce, a udržet se mezi nejlepšími na desítce, protože tam je hrozně moc kluků, kteří se zlepšují a jsou nebezpeční. Spousta faktorů mě pořád žene vpřed,“ tvrdí Metoděj, jenž při premiéře na olympiádě zaskočil svět nespokojenou reakcí po závodě na 5 kilometrů, kde získal „jen“ stříbrnou medaili.
Ale to je přesně on. Na první pohled nesmělý student vysoké školy, ale v jádru sebevědomý dvacetiletý kluk, co chce ve sportu dokázat ty největší věci. Jako malý zkoušel i brazilské jiu-jitsu a alpské lyžování, vždycky byl spíš sólista a to platí i při studiu – jako většina vrcholových sportovců má na FTVS UK individuální studijní plán. „Ještě si nejsem jistý, jestli budu pokračovat i po bakaláři. Prozatím věřím, že mi to da nějaké znalosti i do mé kariéry a života, a potom uvidíme,“ říká otevřeně.
Kariéra vrcholového sportovce znamená časté cestování, ale také hotely daleko od rodiny a kamarádů. A úspěchy na vrcholu střídají i časté neúspěchy, které nejsou tak vidět, dokud nejste slavný. „Profesionální sport mi asi sebral normální život. Celou střední školu jsem procestoval, na vysoké taky moc často nejsem… Ale já jsem rád, že jsem si vybral tuhle cestu, protože mě to naplňuje a poznal jsem při tom spoustu skvělých lidí,“ uzavírá Metoděj Jílek.
| Metoděj Jílek |
| Rodák z Prahy, dvacetiletý student prvního ročníku oboru Kondiční trenér na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Reprezentant ČR v inline bruslení a rychlobruslení. Na poslední zimní olympiádě 2026 v Itálii vyhrál zlatou (10 000 m) a stříbrnou medaili (5000 m), má i stříbro a bronz z mistrovství světa. Vítěz Světového poháru 2025/26 na dlouhých tratích. Má také dvě stříbrné medaili z ME v inline bruslení (2025 a 2026). |
