Migrastatika by se mohla k pacientům dostávat rychleji

pondělí, 26 červenec 2021 08:55

Metastázování je zodpovědné za devadesát procent případů úmrtí pacientů s pevnými nádory. Učinit přítrž invazivnímu pohybu rakovinných buněk pomohou takzvaná migrastatika. Výzkumu těchto nových léčiv se věnuje tým kolem biologa Jana Brábka.

2021 04 26 Jan Brabek BIOCEV 06Stalo se to v roce 2017. Tehdy přišel tým laboratoře invazivity nádorových buněk na Přírodovědecké fakultě UK s jedinečným konceptem nové kategorie protinádorových léčiv. Látky, pro něž zavedli název migrastatika, mají zabraňovat všem způsobům invazivního pohybu nádorových buněk skrze mezibuněčné prostředí. Jan Brábek za tuto zcela novou cestu k léčbě onkologických pacientů získal mimo jiné Českou hlavu – Cenu Invence (2019). A dnes přináší naději, že se migrastatika mohou dostat k pacientům dříve než za deset let.

V paktu s ÚOCHB i Korejci

O migrastatické léčbě navržené Brábkem se hovoří jako o novém konceptu boje proti onkologickým onemocněním, bývá označována za pátý pilíř léčby (prvním až čtvrtým pilířem je chirurgie, chemoterapie, radioterapie a imunoterapie). Protinádorová léčiva na principu migrastatik v kombinaci s vytipovanými cytostatickými léky a další léčbou by měla v dohledné době platit za slibný přístup pro léčbu metastází. „My jsme laboratoří buněčně-biologickou. Při vývoji nových migrastatik jsme se proto spojili se syntetickými a s medicinálními chemiky, na syntéze spolupracujeme s řadou tuzemských i zahraničních pracovišť,“ přibližuje Brábek, jenž v roce 2015 zakotvil ve vesteckém centru BIOCEV.

K „parťákům“ patří i skupina v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, již vede Pavel Majer. „Podařilo se jim vyvinout látku vstupující do první fáze klinického testování: zabraňuje vstupu glutaminu do nádorových buněk, a tím potlačuje bujení. A ve spolupráci s námi vyvíjejí léčiva s migrastatickým účinkem,“ líčí vědec. Další blízké kolegy mají v týmu Pavly Perlíkové rovněž v dejvickém ústavu, u Vladimíra Kryštofa z Ústavu experimentální botaniky AV v Olomouci, dále v Pavlu Martáskovi a Milanu Jakubkovi též z Vestce anebo na jihokorejské University of Science and Technology.

Slibná látka mitoDFO

V současné době studují odborníci hned několik látek, jež se v preklinickém testování jeví velice nadějně. „Z nich je to například mitochondriálně cílený deferoxamin – mitoDFO, který cílí na mitochondriální metabolismus železa: využívá toho, že nádorové buňky potřebují více železa a dalšímu růstu nádoru zabraňuje blokací metabolismu železa,“ říká biolog. Za ryze českým výzkumem, o němž v dubnu pojednal časopis Cancer Research, stojí mimo jiné Laboratoř nádorové rezistence z Biotechnologického ústavu AV v čele s Jaroslavem Truksou i firma Smart Brain s. r. o., jež dlouhodobě podporuje nadějnou vědu.

Invasion 1024x200

„V rámci naší části výzkumu jsme zjistili, že mitoDFO je účinným inhibitorem migrace a invazivity nádorových buněk. Migrastatické účinky v 3D modelech se následně odrazily i v silném protimetastatickém účinku molekuly ve zvířecím modelu. Na kolezích pak bude, jak rychle se jim povede zavést tuto nadějnou molekulu do klinických studií,“ prozrazuje docent Brábek a pochvaluje si, že výzkum je krásným příkladem propojení jednotlivých expertíz v centru: „Naše laboratoř spolupracuje s kolegy z Biotechnologického ústavu AV hned na několika projektech propojujících nádorový metabolismus a invazivitu nádorových buněk.“

Co nejrychleji k pacientům

Za optimálních podmínek trvá testování látek v rámci klinických studií deset dvanáct let, přičemž náklady na vývoj každé z nich činí téměř miliardu dolarů. Ale vědci by migrastatika rádi dostali k pacientům dříve. „Tou nejkratší cestou je inovativní použití stávajících, již schválených léků. Proto jsme se před nedávnem pustili do jejich testování na proti-invazivní a proti-metastatické účinky,“ prozrazuje docent. Na testování stávajících léčiv se jeho laboratoř spojila s řadou odborníků a klinických onkologů, často z řady pracovišť 1. LF UK.

Případná nová formulace již schválených léčiv navíc umožňuje požádat o patentovou ochranu v Evropské unii a ve Spojených státech. „Jde tedy i o komerčně zajímavou oblast s velkým potenciálem pro farmaceutické firmy, jež by mohly mít o testování látek zájem. Migrastatika by se tak k pacientům dostala podstatně rychleji,“ věří Brábek, který aspiruje na profesuru.

biocev fotoCentroprojektSkvěle pod jednou střechou

Vedle docentů Brábka a Daniela Rösela tvoří laboratorní tým tři postdoci, čtyři postgraduální a čtyři pregraduální studenti a laborantka. Na univerzitní poměry jde spíše o větší laboratoř. Výhodou nových infrastruktur – jakou je i BIOCEV – je těsná spolupráce mezi UK a AV.

„Výjimečné je společné přístrojové a expertní zázemí, které obdivují i vědci, kteří k nám přijíždějí ze západní Evropy či USA. Najdete zde všechny typy super-rezoluční mikroskopie, vynikající hmotnostní spektrometry, České centrum pro fenogenomiku a navíc – vědci v rámci střediska skvěle spolupracují. Zkrátka, je to ideální zázemí pro dobrou vědu,“ odpovídá Jan Brábek na dotaz, jak se dělá věda v Čechách. A s drobnou úlevou i úsměvem dodává: „Podmínky se dnes příliš neliší od nejvyspělejších zemí světa. Co by ještě mohlo pomoci zejména univerzitnímu výzkumu, by bylo stabilní vyšší institucionální financování pro skupiny, které jsou schopny dlouhodoběji vykazovat kvalitní vědecké výstupy.“

2021 04 26 Jan Brabek BIOCEV 01

Doc. RNDr. Jan Brábek, Ph. D.
Vede v centru BIOCEV skupinu Molekulární a buněčné mechanismy invazivity nádorových buněk. Absolvoval studia na katedře buněčné biologie Přírodovědecké fakulty UK. V roce 2005, po návratu z „postdoku“ na Vanderbiltově univerzitě v USA, spolu s Danielem Röselem založili na fakultě laboratoř invazivity nádorových buněk.
Od roku 2019 se věnuje testům látek s migrastatickými účinky. Je laureátem České hlavy – Ceny Invence, Ceny Bedřicha Hrozného a již dvakrát jej Liga proti rakovině ocenila za významné publikace v oboru. Pokud není v laborce či si nečte (anebo v čase pandemie nedohlíží na výuku dvou synů), můžeme jej zahlédnout v Krčském lese, kde cvičí východní bojové umění Sing i čchüan.
Autor:
Foto: Michal Novotný, PřF UK, Centroprojekt

Sdílejte článek: