Minulou sobotu, 10. září, se na Univerzitě Karlově uskutečnilo významné setkání rektorů, na kterém se diskutovalo o financování z EU v rámci programu Horizon Europe a o významu výzkumných univerzit a základního i aplikovaného výzkumu v době mnoha krizí: od války na Ukrajině až po globální změny klimatu. Třiadvacet zástupců reprezentovalo školy, které jsou součástí LERU (League of European Research Universities), a dalších sedm bylo ze skupiny CE7 (Central European Universities, do níž patří rovněž UK).
Vysocí představitelé univerzit LERU a CE7: uprostřed Yves Flückiger, rektor Ženevské univerzity, a rektorka Univerzity Karlova Milena Králíčková.
Co v čase krizí dělat? Co je nezbytné? „Už před rokem, před válkou, jsme věděli, že musíme jednat... ale pocit naléhavosti by se teď, v posledních měsících, měl na nejvyšších úrovních EU a jejích institucí i členských států velmi výrazně zvýšit,“ řekl magazínu Forum profesor Kurt Deketelaere z Katolické univerzity v Lovani, právník a nynější generální tajemník LERU.
Setkání zahájila rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková přivítáním vážených hostů a účastníků kolem deváté hodiny ranní. Následovaly prezentace a diskuse účastníků – včetně českého ministra školství Vladimíra Balaše, který vyjádřil nadšení a přislíbil podporu. Na programu byl rovněž podpis nové partnerské dohody mezi oběma zmiňovanými sítěmi, která rozšiřuje a prohlubuje kontury spolupráce LERU a CE7.
Spolupráce mezi nimi trvá již zhruba šest let: v minulosti byly přijaty Pražské deklarace I a II, ale pandemie do značné míry zmařila osobní setkání a zabránila dalšímu pokroku. Cílem setkání na Univerzitě Karlově (účastníci dorazili v pátek večer) bylo prozkoumat klíčové otázky včetně financování výzkumu a spolupráce mezi evropskými univerzitami v době, kdy je spolupráce snad potřebnější než kdy jindy.
Generální tajemník LERU, Kurt Deketelaere z Lovaně, dlouze hovořil o četných výzvách, kterým nyní čelíme – od změny klimatu a hladomoru po energetickou krizi a válku na Ukrajině, jakož i o potenciálních geopolitických ohniscích, jako jsou Čína a Tchaj-wan. Česká republika, která nyní předsedá Radě Evropské unie, klade velký důraz na výzkumnou infrastrukturu, což LERU vítá. Profesor Deketelaere poukázal na oblasti, které byly úspěšné, pokud jde o politiku a podporu, a nastínil oblasti, v nichž je třeba dosáhnout dalšího pokroku.
Ve své prezentaci jste začal problémy, s nimiž se nyní potýkáme, kdy se situace zdá být stále akutnější, ale řešení nepřicházejí vždy rychle.
Řekl bych, že problémy, které jsme viděli před dvěma nebo třemi lety, se v posledních dvou nebo třech měsících staly ještě mnohem viditelnějšími. Nyní jsme najednou konfrontováni s energetickou krizí, která se soustředí především na Evropu, jsme konfrontováni s potravinovou krizí nejen v Africe kvůli válce na Ukrajině či zažili jsme enormně teplé léto a pro každého, kdo ještě pochyboval o klimatických změnách, je nyní zcela jasné, že se věci dějí mnohem rychleji a jsou viditelnější. Už před rokem, před válkou, jsme věděli, že musíme jednat... ale pocit naléhavosti by se teď, v posledních měsících, měl na nejvyšších úrovních EU a jejích institucí i členských států velmi výrazně zvýšit. A já se obávám, že pocit naléhavosti není v některých oblastech tak vysoký, jak by měl být: stále je ho nedostatek.
Pokud jde o hybné síly výzkumu a inovací, zmínil jste jisté zklamání z nové oficiální strategie Evropské unie, pokud jde o univerzity. Start-upy byly zmíněny, ale zdá se, že klíčové přispěvatele vynechali...
Je jasné, že v tomto naléhavém období potřebujeme, aby všichni aktéři spojili své síly k řešení problémů, kterým čelíme. Proto bylo trochu politováníhodné, když se nová unijní strategie v oblasti inovací zaměřila na velké technologie, začínající podniky, zajištění toho, aby se provedený výzkum promítl do veřejného prospěchu a prostoru, ale jako by zcela zapomněla na univerzity. Na univerzity s intenzivním výzkumem, jako je moje univerzita v Lovani, která byla v posledních třech letech tou nejinovativnější v Evropě. A je jasné, že v Bruselu stále panuje představa, že univerzity mohou dělat základní výzkum, ale tím to končí...
A to je naprosto špatně. Moderní univerzity s čilým výzkumem, jako jsou Lovaň, Oxford, Heidelberg z LERU anebo Lublaň či Univerzita Karlova ze CE7, se zabývají základním výzkumem, aplikovaným výzkumem, inovacemi – děláme celý ten tok výzkumu.
A školy mají centra pro transfer technologií, které usnadňují vývoj pro trhy...
Přesně tak. Staráme se o to, aby výzkum šel na trh, aby vznikaly firmy, aby se vyvíjely nové výrobky a služby, takže je škoda, že ve strategii „chyběji“ přístupy, které už léta fungují.
Nechci být nezdvořilý, ale není právě úkolem organizací, jako je ta vaše, LERU, právě takovému výsledku předejít? Změnit to zažité myšlení?
Staré myšlení, to je ono, trefa do černého, neuvědomování si toho, co moderní výzkumné univerzity dělají, a potřeba budovat větší povědomí. My hodně komunikujeme, vedeme konzultace v rámci EK, s členskými státy, ale pokud toto povědomí stále není dostatečné, pak je jasné, že máme ještě co dělat. Proto rychle reagujeme na nový vývoj politiky, zejména pokud jde o inovace, abychom Komisi připomněli, že s námi může počítat, že jsme tady.
Spolupráce mezi LERU a CE7 trvá již zhruba šest let a sdružuje další univerzity. Jak se dnešní dohoda o partnerství liší od dřívějších prohlášení a kroků?
V roce 2016 jsme vytvořili toto spojení mezi sítěmi, bylo jasné, že se musíme vzájemně poznat, organizovali jsme setkání rektorů z obou skupin jednou za půl roku. Pořádali jsme semináře, aby se lidé z různých univerzit mohli navzájem poznat a vyměnit si názory a odborné znalosti na různá témata. Rozdíl nyní spočívá v tom, že naši spolupráci posouváme o krok či dva dál: nebudeme se omezovat jen na výměnu, už se docela dobře známe, ale od roku 2023 budeme vytvářet konkrétní iniciativy, konkrétní aktivity, které by měly přinést mnohem více než v minulosti. Zapojit rektory, prorektory, vedení CE7 do našich vlastních aktivit.
Poskytneme jeviště, aby Brusel (jako centrum EU) viděl vysoké školy ze střední Evropy a upozornil na to, že se zde dějí věci, které dnes nejsou dostatečně přítomny v prostředí, v němž se všechna tato politická rozhodnutí přijímají anebo vyvíjejí. To by mělo vést k většímu zviditelnění, větší spolupráci, větším a lepším výstupům. Základy pro to jsme položili před řadou let, pak přišla covidová krize; jinak bychom začali dříve. Nyní se však můžeme opět společně setkávat a rozvíjet společné iniciativy a projekty.
Původní anglickou verzi rozhovoru Forum s profesorem Kurtem Deketelaerem naleznete zde.
