Kouzlo patrona je v obyčejnosti, vysvětluje Petr Naske

úterý, 05 červenec 2022 11:54

„Podle mě může patrona dělat kdokoli, kdo splňuje stanovené podmínky. Pokud vás to láká, jděte do toho. Nechce se po vás nic převratného. Věnujete člověku na prahu dospělosti, vycházejícího z dětského domova, svůj čas a energii. Doprovázíte ho jednou etapou jeho života, podáváte pomocnou ruku a povídáte si. Je to obohacující pro obě strany,“ říká Petr Naske, bývalý člen programu Patron, který založila nezisková organizace Liga otevřených mužů a Univerzita Karlova s ní od loňska spolupracuje.

dovnitř Naske 1Osmadvacetiletý Honza navázal vztah se svým patronem Petrem Naske před devíti lety v dětském domově Domino v Plzni. 

Představte si, že je vám osmnáct let a většinu svého dosavadního života jste strávili v dětském domově. Dodržovali jste pravidla, občas uvařili nebo nakoupili pro ostatní, v pozdějším věku jste možná žili v bytě, který maličko suploval rodinné prostředí. Ale jinak jste byli součástí stabilního kolektivu vrstevníků, „strejdů a tet“, kteří se o vás starali. Umělý svět se stále se opakujícími pravidly, v němž nemáte moc šanci prožít něco neplánovaného. A teď najednou dokončíte studium střední nebo vysoké školy, dostanete na ruku něco peněz do začátku, tolik jste jich dosud pohromadě nejspíš nikdy neviděli, brána dětského domova se za vámi zaklapne a vzhůru do života! Přes sociální pracovnici si můžete požádat o chráněné bydlení, nejspíš už jste si našli práci nebo plujete dál životem s podporou úřadu práce a různých sociálních programů. To jsou ty nejlepší možné varianty. Ale i tak – jak se cítíte? Osaměle? Ztraceně? Máte strach?

Dětské domovy pomoc vítají

Právě z tohoto důvodu vytvořila v roce 2013 nezisková organizace Liga otevřených mužů program Patron, s nímž do této chvíle spolupracuje okolo padesáti dětských domovů v České republice. Program poskytuje dospívajícímu člověku model pozitivního dospělého vzoru a podporu při osamostatnění. Vzorem jsou takzvaní patroni a patronky (starší třiceti let), kteří veNaske 2 dvojicích s mladými muži a ženami (starších šestnácti let) z dětského domova budují pouta, předávají jim své zkušenosti a jsou jim oporou při vstupu do samostatného života.

„Jsme za tu spolupráci moc rádi, vidíme, jak je pro naše děti prospěšná. Systémově není okamžik jejich osamostatnění příliš dobře ošetřen a oni se často ocitají v tomto velmi obtížném momentu bez podpory blízké osoby – do té doby je jejich nejbližší osobou vychovatel či vychovatelka,“ popisuje Naďa Erbová, ředitelka dětského domova Domino v Plzni, kde před devíti lety navázal první kontakt se svým patronem Petrem Naske dnes osmadvacetiletý grafik Honza.

„Pokud jsme osloveni Ligou otevřených mužů, že by byla možnost spolupráce mezi jedním z členů našeho dětského domova a jejich dobrovolníkem, jak my říkáme člověkem z ulice, musíme dobře promyslet, koho z dětí s nabídkou oslovit, aby to pro něj mělo skutečně smysl. Nezřídka se stává, že vztah s patronem vyšumí ze strany dospívajícího ještě dřív, než se stačil pořádně upevnit,“ upozorňuje ředitelka domova Naďa Erbová.

„Děti, které si prochází ústavní výchovou, nemají dobrou zkušenost se svou původní rodinou. Mohou být nedůvěřivé, ale na druhou stranu také lačné zájmu, který o ně najednou někdo projeví. Jde o to, jak citlivě to jsou patroni schopni uchopit a co dokážou dotyčnému nabídnout. Prožitek je pro ně nejvíc. Začíná to jejich zaujetím, kdy se dítě zapojí v očekávání nových pěkných zážitků a pak může postupně následovat nějaké nenásilné předávání zkušeností a pozitivních vzorců chování. Je to tenký led, ale dá se zpevnit,“ domnívá se Naďa Erbová.

Honza 1

Podpora tady a teď

„Jsem za projekt Patron strašně rád, byla to pro mě ohromná psychická podpora. Petr mi poradil, nasměroval, je to jeden z mých nejbližších lidí,“ popisuje osmadvacetiletý Honza vztah se svým patronem Petrem Naske. Padli si do oka na seznamovacím víkendu, kam se sjeli patroni a kluci z dětských domovů. Petr je původní profesí učitel informatiky, absolvent Matfyzu, Honza tehdy studoval střední školu grafického designu. Společné zájmy mohou být impulsem k navázání bližšího kontaktu, ale z dlouhodobého hlediska to není zase až tak důležité. „Ten největší přínos patronství je paradoxně v úplné obyčejnosti. Řešíte běžné věci, povídáte si o životě. Není to žádný typ sociální služby, ani terapie. Jde o to trávit spolu čas, tady a teď,“ vysvětluje Petr Naske. Kolik toho času bude, je velice individuální.

Například Honza tehdy v devatenácti letech sice opustil budovu dětského domova, ale až do šestadvaceti let, po dobu vysokoškolských studií, využíval startovací byt, který má dětský domov pronajatý od města. S dětským domovem měl kvůli tomu sepsanou smlouvu, aby mohl být stále jeho členem. Střípky podpory se sbíraly postupně, když si Honza hledal větší placenou brigádu. Petr mu tehdy doporučil práci v instituci, v níž je sám zaměstnaný. „Je to velká organizace, nepracujeme s Honzou na stejném oddělení. Musel projít klasickým výběrovým řízením, prokázat, že je šikovný. Díky tomu nás pak napadlo, že by si mohl založit živnost a fakturovat. Začal se postupně stavět na vlastní nohy,“ popisuje Petr Naske. „Mě by to samotného asi ani nenapadlo. Neměl jsem zkušenosti ani kontakty. Postrčil mě,“ oceňuje Honza, který se podobnými situacemi lépe připravil na dobu, kdy si po skončení studií hledal, a nakonec našel práci zcela sám. Petr jako patron byl jeho parťák na telefonu.

Naske 3Honza 2

Dává nám to smysl

Liga otevřených mužů, která program Patron provozuje, uzavřela s Univerzitou Karlovou memorandum o spolupráci a průběžně hledají nové zájemce. Pokud uvažujete o tom, že byste se stali patronem či patronkou, vězte, že vám musí být víc než třicet let a měli byste mít srovnaný svůj osobní i pracovní život. Prostě a jednoduše být dobrým vzorem. Před vstupem do programu je nutné absolvovat psychologický pohovor, který má za cíl ujasnit si motivaci pro zapojení. Během „patronování“ pak probíhají pravidelné supervize za účasti psychologů či pracovníků dětských domovů (více o zásadách programu jsme psali zde).

„Asi jsme oba měli různá očekávání a jinou mírou energie, kterou jsme tomu navazujícímu se a postupně se upevňujícímu vztahu mohli dát. Ze začátku je potřeba se oťukat. Vždycky jsem si cenil, že si na mě Petr udělal čas. Byl otevřený všem mým názorům, ale přitom iniciativní,“ vzpomíná Honza. Naopak Petr se snažil občas vědomě zvolnit. „Dával jsem si pozor, abych Honzovi poskytl dostatečný prostor, abych nebyl já strůjcem všech aktivit. Protože tím by se nikam neposunul,“ přibližuje Petr Naske, jak uvažoval, když spolu plánovali například v létě vodu. „Když někam vyrážíte, chcete mít plán, kde přespíte a podobně. Honza si tehdy vzal organizaci výletu na starost a přišlo mi, že to nechával trochu na poslední chvíli. Ale byl to jeho přístup a já to respektoval,“ říká Petr s tím, že si nemyslí, že by patronství vyžadovalo nějakou zvláštní osobnost. „Podle mě může patrona dělat kdokoli, kdo splňuje stanovené podmínky. Pokud vás to láká, jděte do toho. Jak jsem říkal, to kouzlo je v obyčejnosti. Nechce se po vás nic převratného. Věnujete mladému člověku svůj čas a energii. Doprovázíte ho jednou etapou jeho života, podáváte pomocnou ruku a povídáte si,“ usmívá se Petr Naske.

dozadu

 Program Patron
Organizátoři v současnosti hledají muže a ženy – patrony a patronky – dobrovolníky a dobrovolnice. Požadován je věk nad třicet let, ukončené středoškolské vzdělání, vlastní aktivní rodičovství nebo prokazatelná práce s mládeží (alespoň tři roky) a trestní bezúhonnost. Pokud se chcete stát patronem a patronkou, vyplňte a pošlete přihlášku (verze pro ženy nebo verze pro muže).
Autor:
Foto: Hynek Glos

Sdílejte článek: