Mára čmárá po zdech... a nesnáší neděli

čtvrtek, 27. říjen 2022 08:47

VS1 1727

Ilustroval časopisy, knihy, a dokonce i přebal k jedné belgické disertaci. Absolvent dějin evropské kultury na Katolické teologické fakultě UK Marek Kulhavý, který v uměleckém světě vystupuje jako Mára Čmára, se teď dostal ke svému doslova největšímu projektu. Na pražské Hradčanské pomaloval boční stěnu čtyřpatrového činžáku! Ač připouští, že původně chtěl studovat UMPRUM, cestu k umění si našel i na KTF UK. „Díky tomu, co jsem se tam naučil, jsem snadno oponoval kolemjdoucím na Hradčanské, kteří byli trochu ‚mimo‘ a říkali mi, že to je jak z doby socialistického realismu,“ směje se Marek.

Jezdíte teď častěji přes Hradčanskou?

Párkrát už jsem si cestu tamtudy naplánoval záměrně. Když člověk namaluje něco v počítači, může si to prohlížet každý den. Tohle je něco jiného, za tím se musíte vydat. Splnil se mi tím sen; myslím ale, že plně mi to dojde, až to budu muset za rok zamalovat… Teprve pak si uvědomím, že už to nikdy neuvidím.

Neláme to člověku srdce, když musí svoje dílo časem přemalovat barvou?

Vzhledem k tomu, že to vlastně vzniklo jako reklama pro jednu síť drogerií, počítal jsem s tím od začátku, že to tam nebude napořád. Je to v určitém smyslu řemeslná práce. Budu mít fotky na památku, užil jsem si to, ale nedá se nic dělat.

Co tedy teď na Hradčanské můžeme vidět?

Zadání projektu znělo „co dělá lidské bytosti krásnými“. Postavil jsem do středu konceptu hezkou ženu. Snažím se žít co nejvíc udržitelně, ekologicky, navíc jsem vegan, proto jsem to propojil s přírodou. Ženu jsem umístil do takové vlny, kde jsou květiny, motýli a ryby. Podle mě totiž dělá lidské bytosti krásnými, když nejsou lhostejní k přírodě a starají se o ni.

Liší se práce od stolu oproti tomu, když se postavíte před obrovskou stěnu domu?

I když chcete pomalovat stěnu, začít musíte u stolu. Ze skici jsem nejdřív udělal ilustraci, kterou jsme v počítači dosazovali do fotky domu, abychom věděli, jak to bude vypadat. Pomáhali mi s tím Tomáš Staněk a Josef Sedlák (tvoří jako autorská dvojice Obras Akrobad). Bez nich bych to nezvládl uskutečnit. Když viděli můj návrh, říkali mi, že jsem se zbláznil, že tohle na stěnu nikdy nedostaneme. Když jsme to dokončili, byli z toho ale nadšení. Vzájemně jsme se obohatili. Oni si vyzkoušeli něco, do čeho by se sami nikdy nepustili, já zase přišel ke stěně v čistých kalhotách a botách s tím, že každá linka musí být naprosto přesná. Na konci jsem odcházel od hlavy až k patě špinavý od barev a s tím, že je jedno, co tam uděláme, hlavně aby už to bylo hotové… A bylo to náročné i po fyzické stránce.

VS1 1909

Jak jste návrh, který vznikl u stolu, přenášeli na stěnu činžáku?

Z ilustrace jsem vypreparoval linky, připravili jsme projekci, kterou se stěna osvítila. Tomáš s Josefem řemeslnickými tužkami a uhly obkreslili linie na stěnu. Následujících pár dní jsme pak všichni štětci a štětkami nanášeli barvy. Na dolní část stěny jsme si zkoušeli odstíny a domíchávali je dle potřeby. Celý týden jsem stál od rána do večera u stěny a maloval.

Podporují česká města a obce mural art, tedy legální obdobu graffiti?

Nejede tady tolik jako jinde ve světě. V Praze ho není úplně málo, ale ne tolik jako v Polsku nebo Německu. Poměrně dost je vidět v Olomouci. Teď se tomu otevírá i Plzeň.

VS1 2129

Které město v zahraničí je mural artu zaslíbené?

V Berlíně je na každém kroku. V Gdaňsku nebo Gdyni je ho také plno. V Gdaňsku je sídliště a co dům, to malba. Chodí se tam na procházky s průvodci jako do galerie! Svůj mural tam má i Jan Kaláb z Česka. Gdyně designem žije. Dělají nádherné nápisy na prodejny, kované brány. Je to krásné město. U nás se přemalovávají paneláky pistáciovou či růžovou, v Gdyni je přetřou nějakou jednoduchou čistou barvou, udělají na nich decentní linky a vypadá to krásně. O muralech přemýšlejí tak, aby to nebyla jen náhodná malba na stěně, která svítí ve městě; snaží se, aby to zapadlo do městského prostředí a stalo se jeho přirozenou součástí.

Máte vysněné místo, které byste si chtěl podepsat svým muralem?

Rád bych vytvořil něco v Praze na Smíchově, kde je hodně vhodných stěn a kde jsem pětadvacet let žil. Bylo by to takové ohlédnutí za mou minulostí. A další přání? Chtěl bych si také vyzkoušet vyzdobit interiér, nejraději nějakou kavárnu.

Dělal jste někdy graffiti?

Na základce. Občas jsme zmizeli ze školy a čmárali po tramvajích. Všichni si koupili silné černé fixy, kdežto já si vybral takovou krásnou zlatou, která samozřejmě nebyla vůbec vidět, celé se to rozpilo… Moc mi to nešlo; po třech týdnech jsem toho nechal a vrátil se ke komiksu a čmárání po lavicích (směje se) .

A dnes tedy stále preferuje papír nebo tablet před stěnou?

Muralů jsem zatím tolik nevytvořil, ateliér mám pořád rád. Vyhovuje mi ale změna. Asi bych se z toho zbláznil, kdybych dělal pořád to samé.

Potřebujete zadání, nebo raději tvoříte volně?

Na rozdíl od minulosti bylo pro mě poslední dobou těžké něco si vymyslet, byl jsem rád za zadání. Teď ale chystám vlastní projekt a výstavu. Zabývám se vývojem elektronické hudby přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Vybírám si skupiny, které mám rád, jako jsou například Kraftwerk, New Order nebo Joy Division. Jsou to moje vzpomínky na časy, kdy jsem tuhle hudbu poslouchal. Tvoří se mi to hodně dobře, protože je to velmi osobní – takový výlev mojí duše na papír, což se u reklamy nestává.

VS1 2079

Berete svoji tvorbu jako práci, nebo spíš koníček?

Obojí. Někdy je to náročné, někdy je to zábavné. Když osmnáctiletý člověk přemýšlí nad tím, co to znamená být ilustrátorem, myslí si, že bude celý den kreslit a bude to super. Stojí za tím ovšem mnohem víc práce. Musíte vyřizovat e-maily, komunikovat s lidmi, vyjednávat si podmínky, smlouvy, ceny, hlídat si faktury, daně, zdravotní a sociální pojištění. Najednou se z vás stane podnikatel a je to práce jako každá jiná. Jakmile ale začnu kreslit, užívám si to.

Jste v práci pedant? Říkal jste, jak linky musejí být přesné.

Přítelkyně, která se mnou pracuje v ateliéru, říká, že jsem strašný perfekcionista. Každá linečka musí být dokonalá, každá tečka, čárka, hvězdička má svoje místo…

I v uspořádání ateliéru? Jak se vám spolu ¬ pracuje v jednom ateliéru s partnerkou?

Je to trošku ponorka. Snažím se ale držet nějaký řád a pořádek. Když se ponořím do projektu, začíná se mi tam kupit „bordel“, jakmile projekt dokončím, uklidím to. Vyčistím si tím nejen pracovní prostor, ale i hlavu a jsem připravený na další práci.

VS1 1824

Máte pravidelný pracovní režim?

Udržuji si pracovní řád. Vstávám brzy ráno, nejdřív se snažím sportovat, protože skoro celý den pak při práci sedím. S prací končím většinou kolem šesté. Pak nějak nevím, co mám dělat. Večery jsou od pandemie hrozná nuda.

Prý máte raději pondělí než neděli, proč?

Od malička neděli nesnáším. Všechno je mrtvé, ospalé, nikde nikdo není. V pondělí všichni žijí, je to takové energické.

Máte na sobě několik tetování, navrhoval jste si je sám?

Zatím ne. Tři věci mi dělal David Dolenský, který studuje ilustraci na UMPRUM. Dělá mi radost, když vidím, že se ilustrace dá využít i jinak. Obory se tolik prolínají, že může člověk dělat cokoliv, co chce.

Neláká vás to také?

Párkrát mě to napadlo. Rád ale používám barvy; tetování v barvě bych dělat nechtěl.

Proč jste se přihlásil zrovna na KTF UK?

Původně jsem se hlásil na UMPRUM, a když mě nevzali, kamarádka mi poradila, že se na KTF UK učí dějiny umění. Až když jsem nastoupil ke studiu, zjistil jsem, že jsem se přihlásil na sousední obor dějin evropské kultury a ne na dějiny křesťanského umění, což byla docela zásadní chyba (směje se). Dalo mi to dost zabrat. Chodil jsem na uměleckou střední školu, musel jsem toho spoustu dohnat. Po čase mi bylo jasné, že se ze mě nestane ani archivář, ani vědec. Vrátil jsem se k tužce a na fakultě jsem si začal skládat předměty tak, aby mě to bavilo. Diplomovou práci jsem psal o mural artu. A byl jsem rád, že jsem si tam našel svůj směr.

Mgr. Marek Kulhavý
Danubia by mara cmara upravena
Je absolventem Katolické teologické fakulty UK, kreslířem a ilustrátorem s pseudonymem Mára Čmára. Ve své práci kombinuje analogová a digitální média. Od komiksů se posunul k ilustrování magazínů a plakátové tvorbě. Ilustroval české vydání trilogie o historii střední Evropy od britského spisovatele Simona Windera. Spolupracuje se studiem DRAWetc.
Autor:
Foto: Vladimír Šigut

Sdílejte článek: