Zpomalení neškodí. Pomohlo mi na Oxford

 „Díky zahraničním stážím dokážu úroveň české vědy i klinické medicíny více ocenit. Naše nemocniční péče je zcela srovnatelná se Západem, a leckdy i lepší,“ říká doktorand Martin Horák, který přiletěl na skok z University College London převzít v Karolinu Mimořádnou cenu rektorky.

Ač je Martin Horák „teprve“ čerstvým absolventem 3. LF UK, pojí se s jeho osobou už řada superlativů. Pár dní po vypuknutí války na Ukrajině zorganizoval spolu s dalšími spolužáky na půdě fakulty sbírku na pomoc napadené zemi, v níž se vybralo přes 80 milionů korun. Jako prezident vedl lokální pobočku IFMSA, organizuje každoroční Letní školu praktické oftalmologie. A je úspěšný i vědecky. Během stáže na University of Oxford vedl vlastní projekt zaměřený na léčbu uzávěru žil sítnice. Jeho nynější pobyt v rámci postgraduálního studia na University College London zase podpořila 3. LF UK prestižním grantem Donatio Facultatis Medicae Tertiae pro nejnadějnější výzkumníky.

Sbírka v kuchyni

„Myslím, že snad ne,“ směje se mladý lékař nad otázkou, zda z něho nejsou jeho kamarádi a spolužáci nervózní. „Většinu těch aktivit nedělám sám, ale s dalšími lidmi, takže je to spíš týmová práce,“ uvádí věci na pravou míru. Nicméně vystudovat medicínu s výborným prospěchem, a ještě se vedle náročného studia věnovat řadě bohulibých činností vyžaduje určitý typ osobnosti. „Jasně, už na gymnázium jsem byl celkem angažovaný. Ale až medicína mě opravdu ´nakopla´. Tím, jak stojí na pomezí humanitních a přírodních věd, má přesah do etiky, člověk se tak může snáz angažovat nejen vědecky, ale i občansky a akademicky,“ vysvětluje Martin Horák. Hned ovšem dodává, že se musel naučit prioritizovat. Proto například po roce skončil ve vedení pobočky IFMSA, jelikož si nepřipadal dostatečně efektivní při jejím řízení.

Sbírku pro Ukrajinu zorganizoval se čtyřmi dalšími kolegy. „Pamatuji si ten moment přesně. Válka na Ukrajině vypukla v únoru, ve čtvrtek. Ráno jsme měli přednášku z genetiky. Vyučující se snažil vést výklad, a my všichni jsme přitom pročítali Twitter, aktualizovali zprávy a sledovali, co se děje. Bylo zvláštní sledovat, jak život kolem mě jde dál jako by nic, a zároveň vnímat, že se ve světě odehrává něco skutečně zásadního. Hned druhý den jsme šli na demonstraci na Václavské náměstí na podporu Ukrajiny a tam nás se spolužákem Standou Skamene napadlo, že by bylo dobré se nějak aktivně zapojit. Člověk prostě cítil určitou bezmoc a snažil se najít způsob, jak pomoci. Nám jakožto medikům bylo jasné, že nemůžeme například jet přímo na Ukrajinu pomáhat v terénu, ale mohli jsme pomoci jinak, třeba organizačně. Koncept sbírky jsme připravili hned v pátek a přes víkend se v naší kuchyni organizační tým rozrostl ještě o spolužáky a kamarády Jana Finsterleho, Vojtu Novotného a Marťu Horákovou,“ vzpomíná, jak rychle se sbírku podařilo zrealizovat.

K organizátorům se přidala spousta dobrovolníků a vybraná částka se po týdnu vyšplhala přes milion korun. Nakupovali za ni lékařský materiál, ve spolupráci s ukrajinskou ambasádou. Iniciativa s koordinací darů pokračovala i v dalších měsících, kdy celková částka pomoci násobně vzrostla k osmdesáti milionům korun. „Bylo úžasné vidět ochotu lidí pomáhat, navzdory jejich vlastní materiální nejistotě. To mi ukázalo, jak živá a hodnotově zasazená je naše občanská společnost. Po sbírce se tento pocit vděčnosti proměnil mimo jiné v hlavní motivaci se letos přihlásit do aktivních záloh a zůstat tak občansky aktivní,“ popisuje Martin Horák, který už v době sbírky začínal tíhnout k očnímu lékařství.

Zpět s novou energií

„Oftalmologie mě oslovila svou precizností a rozmanitostí. Ačkoli je oko malý orgán, existuje mnoho různých specializací – někdo se zaměřuje na zadní segment oka, jiný na sítnici, rohovku nebo třeba na zánětlivá onemocnění. To mě fascinovalo a utvrdilo v tom, že jde o obor, kterému se chci věnovat,“ vysvětluje mladý lékař, který aktuálně absolvuje část svého postgraduálního studia na University College London, kde se v rámci oboru Experimentální chirurgie zaměřuje na studium rohovkových dystrofií. „Mým cílem je lépe pochopit vědeckou stránku oboru. Díky bohaté podpoře 3. lékařské fakulty mohu kombinovat klinickou i vědeckou dráhu a postupně rozvíjet obě oblasti tak, abych byl schopen efektivně přenášet nové poznatky do praxe,“ upozorňuje ovšem na to, že studium medicíny pro něj rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem, v pátém ročníku se blížil vyhoření.
Rozhodl se zvolnit, studium si o rok prodloužit a změnit prostředí. Přihlásil se a následně byl přijat do výběrového elektivního programu pro padesát studentů z celého světa na University of Oxford, což mu pomohlo jak odborně, tak i psychicky. Vyčistil si hlavu, získal cenné zkušenosti a utvrdil se ve výběru oboru. Po návratu z Anglie rozjel evropskou Letní školu praktické oftalmologie na Oftalmologické klinice 3.LF UK, kterou spoluorganizuje dodnes.

Podpora okolí

„Úspěch se často prodává s pozlátkem, bez představení cesty, která k němu vedla a která nikdy není bez překážek a člověk se na ní neobejde bez pomoci okolí. Je normální zpomalit, nechat si pomoci a nezanedbávat kvůli vidině práce a úspěchu sám sebe a své blízké,“ doplňuje Martin Horák.
Kromě dvou zmíněných stáží má za sebou také studijní pobyty ve švýcarském St. Gallen a ve Vídni. I díky tomu si uvědomil silné stránky českého nemocničního i vědeckého prostředí. „V Česku máme opravdu dobré klinické i vědecké zázemí, naše nemocniční péče je zcela srovnatelná se Západem, a leckdy i lepší, což si ale člověk většinou uvědomí, až když zažije obě prostředí,“ oceňuje Martin Horák. A i teď, když si na postgraduálu v Londýně užívá tamní zajímavé vědecké klima, vidí svoji budoucnost v Česku. „Dostalo se mi zde nesmírné podpory rodiny, přátel a institucí, v nichž jsem studoval, pracoval či jinak působil. Právě pobyty v zahraničí mi ukázaly, jak důležitá je pro člověk komunita, stabilní zázemí a sociální vazby. Rád bych svou prací v Česku tuto podporu alespoň částečně společensky vrátil a umožnil dalším, aby z ní taktéž těžili,“ shrnuje Martin Horák.