Šachové počítače už dnes těžko člověk porazí

Jeden je z Pardubic a druhý z Hradce Králové, ale obvyklou řevnivost typickou pro obyvatele těchto měst, mezi nimi nečekejte. David Gloser a Tomáš Ludvík se poznali v pardubickém šachovém oddíle a společně letos reprezentovali Univerzitu Karlovu na akademickém mistrovství Evropy.

David Gloser (vlevo) a Tomáš Ludvík během focení v pražském Karolinu. 

Mezi 26 týmy z celé Evropy jste obsadili skvělé páté místo, gratulujeme. První a třetí místo obsadili domácí Arméni, pořád platí, že nejlepší šachisté jsou z východní Evropy a Asie?

DG: V Evropě jsou velice dobří třeba Ukrajinci, kteří vyhráli poslední mistrovství Evropy družstev.

TL: Pak jsou tradičně dobří Rusové a Američani, a v posledních dvaceti letech také Indové a Číňané. Nicméně Rusové jsou nyní spíše na ústupu.

Přitom právě Rusové kdysi v šachu dominovali, například Karpov, Kasparov nebo Kramnik. Studujete partie slavných hráčů minulosti?

TL: Určitě. Spousta mladých hráčů se učí na partiích starých mistrů. A třeba právě Garri Kasparov napsal skvělou knižní sérii Moji velcí předchůdci, kde předkládá partie od prvních významných hráčů a ž po jeho předchůdce a současníky.

Šachy se hrají už stovky let, copak se dá vymyslet ještě něco nového?

TL: V teorii zahájení se nejlepším hráčům stále daří nacházet nové možnosti.

DG: Ohromný rozvoj nastal s nástupem počítačů a jejich programy se neustále zlepšují.

Ovlivňuje to i neustále dokonalejší umělá inteligence?

TL: Samozřejmě. Zatímco člověk se podívá na partii a během pár vteřin ví, že většina tahů nedává smysl, a už zkoumá jen několik možností, počítač vyhodnocuje všechny dané možnosti a mnohem rychleji. Proto je už takřka minimální šance, že by člověk porazil počítač tak jako Kasparov stroj Deep Blue v roce 1996.

Co vás kdysi přivedlo k tomu věnovat se šachům na závodní úrovni?

DG: Na základní škole jsem v družině navštěvoval různé kroužky a zkusil i šachy. Na rozdíl od ostatních jsem u toho víc přemýšlel, než abych s figurkami házel. A jak mi hraní postupně šlo, tak jsem se dostal do šachového oddílu, kde jsem se uchytil.

TL: Já začal ještě o trochu dříve, protože mě šachy naučil táta. A pak to byl také kroužek na základní škole, kde to vyjma mě skoro nikdo nebral vážně. A stejně jako David jsem pak vstoupil do šachového oddílu

Nyní oba hrajete za pardubický klub ŠK Polabiny v české šachové extralize. Kdo patří k nejlepším?

DG: Už dlouho Nový Bor. To je těžce profesionální tým, nedávno skončili třetí na mistrovství Evropy klubů, přičemž obhajovali prvenství z roku 2024.

TL: Díky bohatším sponzorům si mohou dovolit platit nejsilnější hráče jak z Česka, tak i silnější hráče v podstatě z celé Evropy. Mají na soupisce například spoustu v Evropě žijících Indů, nebo velmistry ze Španělska či Švédska.

Se švédským velmistrem Grandeliusem se David potkal v extralize. Byl to nejsilnější hráč, proti kterému jste kdy nastoupil?

DG: Ano. Grandelius je švédská jednička, dokonce dělal sekundanta světové jedničce Magnusi Carlsenovi a připravoval mu partie na jeho soupeře.

Video s Carlsenem se stalo virálním, když po chybě s Indem Gukešem vztekle praštil do stolu. Jak se dá v šachu hloupě prohrát?

DG: Třeba když si vedu výborně a myslím si, že vyhraju. Anebo naopak hraju špatně, ale povede se mi „přežít“, dostanu se do partie znovu, a v tu chvíli udělám hroznou chybu. To bývá nejhorší kombinace.
Šachy prohrává až poslední chyba, to není jako ve fotbale, kde vám stačí větší vedení. Pokud v šachu přehlédnete jednotahový mat, tak i když v tu dobu máte velkou výhodu, partie okamžitě končí vaší prohrou. Je třeba se koncentrovat po celou dobu.

Vy jste akademický mistr ČR za rok 2025. Vnímáte to jako svůj největší úspěch?

DG: To ne, přestože si toho titulu vážím. Za největší považuji vítězství na mistrovství Čech do 20 let a nyní i páté místo na akademickém mistrovství Evropy. A pak jsem samozřejmě pyšný na svůj rating v žebříčku, kdy jsem by mezi čtyřiceti nejlepšími v Česku mezi dospělými.

Tomáš má zase český titul v rapid šachu do 20 let z roku 2020.

TL: Ano, ale to byl covidový rok, takže spousta dobrých hráčů tam nebyla. Samozřejmě jsem za to rád, ale spíše to vnímám tak, že jsem v tu chvíli byl nejlepší mezi těmi, kdo na šampionát přijeli.

Kdy se člověk může stát šachovým profesionálem?

TL: To asi záleží, jestli jen hraje, nebo má ještě nějaký kanál na youtube nebo podcast, nebo jestli i trénuje, a tak.

Věnuje se někdo z vás už trénování?

DG: Trénuji v Hradci Králové mládež a občas na soustředěních vyzvu své svěřence k simultánce, abych hned viděl, co už se ode mě naučili. Zatím mě ještě neporazili, ale k nějaké remíze už došlo.

Jak těžké je přijmout v šachu remízu?

DG: To záleží na pozici. Když jsem hrál se švédským velmistrem Grandeliusem a nabídl mu remízu, tak se dlouho rozmýšlel. Ale pak jsme si podali ruce a já byl velice nadšený, protože pro mě to byl velký zisk. Protože čím silnějšího hráče remizujete nebo porazíte, tak do ratingu získáte víc bodů.

TL: Většinou právě záleží na ratingu ale samozřejmě i na dané pozici. Když vám silnější hráč nabídne remízu a jste v lepším postavení, tak to bývá asi největší dilema. Jestli je víc to, že on jako silnější hráč by mě ještě nakonec mohl přehrát a porazit anebo to, že stojím prostě lépe a že já naopak mohu porazit jeho.

Jaké máte šachové ambice? Je to pořád jen koníček?

TL: Pro mě už ano. Já měl nejvyšší rating v roce 2019, když mi bylo sedmnáct. Tehdy jsem měl ještě ambice, že bych chtěl být mezinárodní mistr a jednou třeba i velmistr. Ale krátce poté jsem zase spadl dolů s ratingem a v posledních čtyřech pěti letech jsem se v podstatě neposunul. A v tuhle chvíli už pro mě asi nemá smysl se o něco vážnějšího pokoušet.

DG: Jak jsem začal později, tak jsem se posouval pomaleji a nikdy nevyhrával mládežnické šampionáty… Ale bavilo mě to, a svého vrcholu jsem dosáhl právě o letošních prázdninách, když jsem byl jen pár bodů od toho, abych splnil první podmínku na mezinárodního mistra. Bohužel jsem to nezvládl a v ratingu zase trochu klesl, nicméně nadšení, že bych toho ještě někdy mohl dosáhnout, mě zcela neopustilo. Ale momentálně je to daleko.

Kolik času vám šachy zabírají?

TL: Paradoxně se mi daří každý den šachům alespoň jednu hodinu věnovat, za což jsem celkem rád. Zároveň pak přibližně jednou týdně odehraji jednu partii v šachových ligách. Pak také rád sleduji sport a zároveň se i sám snažím hýbat. Při studiu jsem si zapisoval hodně tělocviků, baví mě fotbal a futsal, badminton, chodím cvičit. Poslední dva roky mě chytlo i lezení a boulder.

DG: Já si dal předsevzetí, že bych tenhle semestr chtěl trénovat sám sebe alespoň obden, ale nějak to nevychází a končí to tak, že většinou hraji šachy na mobilu v tramvaji cestou do školy. A kromě trénování dětí rád jezdím o víkendu do přírody. Stejně jako Tomáš jsem na fakultě „vymetal“ tělocviky, mám rád fotbal, pravidelně chodím na badminton a dvakrát týdně na lezení.
TL: Máme vlastně dost totožné koníčky. Ale věnujeme se jim nezávisle na sobě (smějí se).

A jak to máte se studiem na UK?

DG: Nyní jsem na Matfyzu dokončil bakaláře a pokračuji na magistru ve stejném oboru - Matematika pro informační technologie. Je to o informační bezpečnosti, kryptografii, nějaké praktické bezpečnosti, o elektronických podpisech…

Tomáš má studium trochu rozkošatělé.

TL: Já původně začal ekonomií na Institutu ekonomických studií FSV, kde mi schází dodělat bakalářku. A zároveň jsem na FSV chodil na Institut politologických studií, kde jsem bakalářský obor dokončil. Nyní jsem přešel na magistra na VŠE na Fakultu finančnictví a účetnictví.

A v budoucnu se vidíte někde kolem ekonomie?

TL: Já popravdě moc netuším, co vlastně chci dělat. Přišel jsem na IES s nějakou ideou ohledně ekonomie a postupně zjišťoval, že mě to vlastně až tolik nebaví, takže to bylo trošku zklamání. Možná ještě zkusím nějaký magisterský/inženýrský obor v oblasti mezinárodních vztahů.