„Studium medicíny bývá spojované s vysokým tlakem, výkonem a představou, že musíte vydržet všechno. Já ale zažíval napětí, protože nade mnou visel bič neustálých výsledků. A myslím, že jsem nebyl sám,“ vysvětluje student 3. lékařské fakulty UK, Kryštof Hájek, proč založil iniciativu Medicína s duší, která nabízí studujícím prostor pro zastavení, sdílení i vzájemnou podporu. Projekt zahrnující peer setkání Mental Health Nights, workshopy i meditační dny získal podporu Nadačního fondu UK také pro tento zimní semestr.
Když Kryštof Hájek nastoupil na medicínu, měl pocit, že kolem sebe vidí spolužačky a spolužáky, kteří všechno zvládají. Zkoušky, tlak, nekonečné množství učiva i tempo studia. Navenek působili jistě a odolně. Sám ale postupně zjišťoval, že za podobnou fasádou funguje i on a že ho to stojí mnohem víc sil, než si dokázal přiznat. „Člověk jede trochu jako stroj. Ví, co musí udělat, kolik energie ho to bude stát, a prostě funguje na autopilota,“ popisuje dnes student pátého ročníku 3. lékařské fakulty UK. Přestože studium zvládal dobře, radost z úspěchu neodpovídala vynaložené námaze. Po každé zvládnuté zkoušce se rychle objevila další meta, další povinnost nebo pochybnost, jestli to napříště zase vyjde. „Nikdy tam nebyl pocit triumfu. Spíš úleva, že jsem to nějak přežil,“ přiznává s tím, že ani konec semestru podle něj nepřinášel skutečný odpočinek – spíš krátké vydechnutí před dalším kolem.
Ne každý se najde na večírku
Právě tehdy v něm se začal postupně rodit nápad na projekt Medicína s duší a s ním souvisejících pravidelných setkání nazvaných Mental Health Nights. Cílem projektu nebyla jen snaha vyrovnat se s náročností studia, ale i vědomí toho, že ačkoli se fakulta prezentuje jako přátelská komunita, mnoho nabízených studentských aktivit přirozeně vyhovuje hlavně extrovertnějším a sebejistějším lidem. Sportovní týmy, večírky nebo velké společenské akce podle něj nemusí být prostředím, kde se každý cítí dobře. „Chyběl mi prostor, kde člověk nemusí nic hrát a může říct, že je toho prostě moc,“ vysvětluje.
Postupně si také začal víc uvědomovat, jak silně jsou zdravotnické profese psychicky exponované, a jak málo systematické pomoci přitom studující často mají. „Všichni víme, že je to náročné. Ale podpory je vlastně strašně málo,“ říká. Ve společnosti podle něj stále přetrvává představa, že člověk, který se rozhodne pro medicínu, musí tlak jednoduše vydržet. Jenže i lidé, kteří svou práci zvládají dobře a mají pro ni předpoklady, potřebují prostor, kde mohou zpomalit, sdílet frustraci nebo načerpat energii. „Většinu těch věcí vlastně dělám pro toho Kryštofa z prváku,“ říká dnes. Chtěl vytvořit prostor i pro spolužáky a spolužačky, kteří se třeba necítí přirozeně ve velkých skupinách nebo nemají potřebu tvářit se, že všechno zvládají bez problémů.
Být držák neznamená všechno vydržet sám
Základ projektu dnes tvoří pravidelná peer setkání, která začali organizovat nejprve neformálně pod studentským spolkem IFMSA. Později přibyly i workshopy s odborným vedením nebo meditační dny zaměřené na mindfulness a práci s pozorností. „Nejde o terapii,“ zdůrazňuje Kryštof Hájek. Organizátoři si od začátku hlídali, aby nevytvářeli něco, na co nemají odborné kompetence. Smyslem setkání je spíš nabídnout bezpečný prostor pro sdílení, zastavení a vzájemnou podporu mezi studujícími.
Jednou z největších překážek je podle něj vůbec udělat první krok a na podobné setkání přijít. Mnoho mediček a mediků má obavu, co se tam bude dít, jestli nebudou muset mluvit o osobních věcech nebo se otevírat před skupinou cizích lidí. Ve zdravotnickém prostředí navíc podle Kryštofa Hájka stále silně funguje představa, že medik musí hlavně vydržet. „Když jsem si vybral medicínu, znamená to přece, že něco snesu. Že jsem držák,“ popisuje způsob uvažování, se kterým se často setkává. Sám ale pojem „držák“ chápe trochu jinak. „Mně přijde, že součástí této odolnosti je i umět občas něco pustit,“ říká. A i to je smyslem jeho projektu: ne čekat, až se člověk dostane do úplného vyčerpání, ale vytvářet prostor, kde mohou studující začít své fungování reflektovat mnohem dřív. „Mnohdy máme různé způsoby, jak si dobít energii. Ale uvědomit si, že vůbec potřebujeme dobít, bývá to nejtěžší,“ dodává.
Zasévat semínka
Postupně se kolem projektu začíná vytvářet menší komunita lidí napříč ročníky. Někteří zúčastnění už dnes pomáhají s organizací dalších setkání, jiní si sami zkoušejí vést části programu. „Teď jedna prvačka už jedno setkání vedla a já jí s tím jen pomáhal,“ popisuje Kryštof Hájek. Právě v tom podle něj projekt naplňuje svou původní myšlenku, a sice usnadnit začátek lidem, kteří se na fakultě teprve rozkoukávají. Zároveň si všímá, že téma duševního zdraví rezonuje i mezi spolužačkami a spolužáky. „Třeba mi řeknou: Přemýšlel jsem, že přijdu, ale není mi příjemné sdílet ve skupině. Ale díky, že to děláš,“ popisuje. I to podle něj ukazuje, že podobné iniciativy mají smysl, i když nezačínají před plnou místností.
Do budoucna by si zároveň přál, aby podobné iniciativy vznikaly i na dalších fakultách a aby mezi studujícími zdravotnických oborů fungovalo větší sdílení zkušeností místo vzájemného soupeření. „Bylo by skvělé, kdyby se lidé z různých fakult dokázali propojit a inspirovat navzájem,“ říká. Podle něj by podobné komunity mohly pomoci i studujícím, kteří by něco podobného chtěli začít budovat u sebe, ale zatím nevědí jak.
Výkon není nepřítel
Kryštof Hájek zároveň nechce, aby projekt působil jako snaha zlehčovat náročnost medicíny nebo jako důkaz, že dnešní studující méně vydrží. „Nemyslím si, že jsou výkon nebo obtížnost špatné. Problém je, kdy člověk začne mít pocit, že ho to vleče proti jeho vůli a že nad ním neustále visí bič očekávání a povinností. Pak můžete opravdu padnout dlouhodobým vyčerpáním,“ varuje. Projekt Medicína s duší proto podle něj není proti výkonu, ale spíš hledá způsoby, jak náročné studium zvládat zdravěji a s větší podporou. „Jde o to mít dostatek zdrojů a opory, aby člověk mohl náročné věci zvládnout,“ vysvětluje. A zároveň si občas dovolit uvědomit, že ne všechno, co si během studia naloží, musí nést úplně sám.
Během posledního roku si navíc uvědomil ještě jednu důležitou věc. Péče o psychickou pohodu není něco, co člověk jednou vyřeší a týká se i těch, kteří podobná setkání sami vedou. „I já tam sdílím, že jsem unavený nebo že se nějak necítím,“ přiznává otevřeně. Právě tahle sdílená lidskost je podle něj důležitější než role člověka, který ostatním předává hotové odpovědi. Oblast duševního zdraví ho začíná lákat i profesně. Absolvoval kurz krizové intervence a od září nastoupil do psychoterapeutického výcviku. A i když Medicína s duší nevznikla jako snaha medicínu zlehčovat, možná pomáhá měnit něco jiného – představu, že dobrý zdravotník či zdravotnice musí všechno zvládnout sami.
| Kryštof Hájek |
| Student pátého ročníku na 3. lékařské fakultě UK. Věnuje se tématu duševního zdraví studujících medicíny a stojí za iniciativou Medicína s duší a peer setkáními Mental Health Nights. Absolvoval kurz krizové intervence a od září 2025 je v psychoterapeutickém výcviku. |
