Jazyk a kultura vybraného regionu se dají studovat i méně tradičními způsoby – třeba překlady a dramatizací původních textů. Tak vyučuje svoje studenty také docent Yrjö Lauranto, který na Filozofické fakultě UK vede finský dramatický workshop. V rámci něj studenti finštiny připravili divadelní představení Mistr maximalizace, na které získali podporu z Pamětního fondu dr. Jana Dlaska.

Jan Makohus spolu s kolegy a kolegyněmi představil projekt veřejnosti v Kampusu Hybernská na setkání týmů podpořených některým z univerzitních fondů.
Mistr maximalizace (Maksimoinnin mestari) je prozaická báseň současného finského autora, který publikuje pod pseudonymem Havu Lehmusvirta. Báseň otevírá téma lidské snahy o dokonalost a odvahy přijmout vlastní nedostatky. A právě toto dílo navrhl Yrjö Lauranto svým studentům ke zdramatizování, jak podotkl Jan Makohus, který se studiem finštiny na FF UK zabývá druhým rokem.

„V rámci semináře jsme se věnovali soustředěnému čtení této básně a také jejímu překladu do češtiny i do angličtiny. Jedná se o monologickou báseň, která akcentuje životní témata, což je ve finské literatuře poměrně hojně zastoupeno. Nese v sobě stopy epičnosti, proto bylo z některých veršů možné rovnou udělat repliky pro jednotlivé postavy,“ vysvětlil Jan Makohus.
Největší překážkou je zbytečný stud
Představení doprovázené finskou klasickou i populární hudbou nastudovala asi desítka studujících. Malou roli v něm dostal také sám vyučující Yrjö Lauranto. „Práce se studenty je úžasná, ale zejména takovýto divadelní workshop odhaluje nové stránky v nás všech. Začali jsme tím, že jsme se snažili porozumět textu. Poté jsme dělali cvičení zaměřená na výslovnost a dýchání. Do hereckého ztvárnění se totiž nemůžete opravdu ponořit, dokud herec nedokáže pronášet své repliky přirozeně, s co nejautentičtější výslovností a intonací. Tato fáze zabere desítky hodin. Interpretace přichází až na samém konci, a to z mnoha důvodů. Vystavovat se na veřejnosti je pro mnohé nezvyklé a nedá se to zvládnout přes noc. Proto je třeba toto dlouho cvičit. Pocit studu a sebekritika jsou společensky nezbytné a zásadní dovednosti, ale zbytečný stud a zbytečná sebekritika patří mezi největší překážky v životě člověka,“ podotkl Yrjö Lauranto.
Ačkoliv se vystoupení konalo ve finštině, jeho součástí byla i projekce vybraných veršů, a to v češtině i v angličtině. Tím se projekt otevřel i těm, které zajímá finská kultura, avšak finštinu neovládají. Hru studující uvedli dvakrát, v lednu a pak v dubnu v Kampusu Hybernská. Představení přilákalo desítky diváků.
Nebylo to poprvé, kdy se tato skupina studujících představila veřejnosti. Komornější vystoupení si zkoušeli už během prvního roku studia. A jednou se dokonce dostali i na finskou ambasádu, kde na jedné z recepcí přednášeli verše finské básnířky L. Onervy.

Letošní projekt však pojali velkoryseji a věnovali se mu skutečně do hloubky. Pomohlo jim v tom i to, že na něj získali podporu z Pamětního fondu dr. Jana Dlaska. Ten vznikl jako projev úcty a vděčnosti vůči Janu Dlaskovi, který je jednou ze 14 obětí tragédie na FF UK a který až do své předčasné smrti patřil mezi oblíbené vyučující, oddané příznivce a propagátory severských studií. Finance z fondu, který nese jeho jméno, jsou určeny talentovaným studujícím na podporu studia nebo na zahraniční vědecké či studijní stáže. Financovat z něj mohou také své výzkumné projekty nebo kulturní či vzdělávací akce, a šířit tak povědomí o severských zemích a jejich kulturách mezi širokou veřejností.


