„Největší ´gamechanger´ v domácí péči je správné čištění mezizubních prostor,“ říká stomatolog a vědec Jan Schmidt z LFHK UK, laureát Ceny Josefa Hlávky. Mluví o tom, jak věda posouvá stomatologii k regeneraci tkání a digitální protetice — a proč může být kvalitní zdravotnická dokumentace pro lékaře někdy stejně zásadní jako vrtačka.
Kdybyste měl pacientům poradit jednu jedinou věc, která by jim zásadně změnila péči o zuby, jaká by to byla?
Zaměřte se na mechanickou očistu, především mezi zuby. O zdraví chrupu nerozhodují drahé pasty nebo ústní vody, ale to, jak důkladně dokážete odstranit zubní plak, a obzvlášť v místech, kam se běžný kartáček nedostane. Mezizubní prostory jsou hlavním místem vzniku kazů i zánětu dásní, a přesto je velká část lidí vůbec nečistí. Naopak když je mechanická očista skutečně precizní, tedy pokud zubní plak precizně odstraníme alespoň jednou denně, není důvod pro vznik kazu ani parodontitidy a máte tak výrazně vyšší šanci na celoživotně zdravé zuby – bez vrtání a komplikací. V tu chvíli se z past a ústních vod stávají spíše kosmetické doplňky než podstatná součást péče.
Proč jste se vedle práce v zubní ordinaci rozhodl věnovat také vědě? Vybavíte si konkrétní impuls?
Nebyl to jeden konkrétní okamžik, spíš dlouhodobá cesta. Už jako dítě mě fascinovalo zkoumat, co a proč se děje. Měl jsem doma malou „laboratoř“ s chemickým sklem, dělal jsem pokusy, kombinoval chemii s biologií a bavilo mě, když jsem dokázal něco sám objevit. Tahle touha porozumět věcem do hloubky mě provází dodnes.
Ke skutečné vědě mě pak přivedli konkrétní lidé. Profesor Jakub Suchánek (přednosta Stomatologické kliniky LFHK a FN Hradec Králové – pozn. red.) mě doslova vtáhl do výzkumného prostředí. Má výjimečnou schopnost nejen inspirovat, ale také vytvářet kolegům prostředí, v němž mohou růst – poskytuje prostor, důvěru i zodpovědnost. Díky této kombinaci má člověk chuť na sobě pracovat a posouvat hranice poznání dál. Dnes mě věda naplňuje mimo jiné proto, že v ní spatřuji skutečný praktický přínos. V ordinaci pomáhám jednotlivým pacientům. Ale když se podaří přijít s novým postupem nebo nástrojem, může to pomoci lidem v mnohem širším měřítku, což je pro mě velká motivace.
Čemu se aktuálně věnujete ve svém výzkumu a v čem spatřujete jeho hlavní přínos pro klinickou praxi?
Jedním z našich cílů je, aby regenerativní postupy byly skutečnou součástí běžné stomatologické péče. Primárně jde o zachování původní tkáně tam, kde to dnes ještě vždy není možné, a přiblížení se se k biologicky šetrné léčbě místo pouhé náhrady ztracené tkáně. Chceme, aby se zub dokázal – alespoň v některých situacích – sám uzdravit. Ve střednědobém horizontu se věnujeme vývoji nových biomateriálů a metod, které podpoří přirozené hojivé a regenerativní procesy. Pracujeme na tom, aby léčba byla přesnější, předvídatelnější a lépe zacílena na zachování původních tkání, které bychom dříve považovali za ztracené.
A do kliniky se nejrychleji promítají naše inovativní nástroje pro stomatologická ošetření, které vyvíjíme s důrazem na minimalizaci invazivity. Chceme zkracovat dobu zákroků, snižovat riziko komplikací, omezovat potřebu antibiotik či hospitalizací a ušetřit pacientům bolest i dobu následného hojení. Tyto postupy mohou pomoci velmi brzy – a mnoha pacientům.
Společným jmenovatelem všech našich projektů je péče, která je biologičtější, šetrnější a více preventivní. Méně odvrtané tkáně, méně komplikací, více přirozené funkce a života v zubu.
Máte za sebou vývoj produktu či metody, jež se už používá v praxi?
Když mluvíme o výsledku, který má přímý dopad do praxe, mohu zmínit léčivý přípravek Sicalm HA, vyvinutý na naší klinice, který slouží k léčbě suchého lůžka po extrakci zubu. Oproti konvenčním postupům je léčba rychlejší, méně bolestivá a napomáhá kvalitnější regenraci tkání. Náš přípravek je založen na kyselině hyaluronové, která v ráně vytvoří vstřebatelný „polštářek“. Ten nasaje slinu, nabobtná, ránu uzavře a brání vnikání zbytků jídla či nečistot. Obsahuje také octenidin, látku s antimikrobiálním účinkem, která pomáhá redukovat infekci. Díky tomu je hojení rychlejší a komfortnější. Sicalm HA se dnes používá v pohotovostní i ambulantní stomatochirurgii a je běžně dostupný i pro praktické zubní lékaře. Pracujeme samozřejmě i na dalších projektech, ale o těch zatím nemohu mluvit podrobně.
Zmiňoval jste regeneraci dentálních tkání. Mohl byste popsat aktuální výzkumné trendy v této oblasti?
Cílem je nenahrazovat poškozenou tkáň umělými materiály, ale nastartovat vlastní samoléčebné schopnosti zubu. Prvním směrem je podpora tvorby nového dentinu, kdy se zub při ohrožení nervu přirozeně snaží vytvořit ochrannou vrstvu a moderní bioaktivní materiály tuto reakci účinně posilují. Tato strategie je dnes klinicky nejblíže běžné praxi.
Dalším výzkumným trendem je udržení či obnova vitality samotné dřeně, která je živá, prokrvená a schopná bránit infekci. S využitím kmenových buněk, růstových faktorů či biomateriálů již lze v některých případech vrátit vitalitu například zubům mladých pacientů po úrazech. Třetí, zatím nejkomplexnější výhled představuje de novo regeneraci dentinu i dřeně – vytvoření nové živé tkáně pomocí technologií, jako je 3D biotisk nebo organoidy. Zní to futuristicky, ale právě tyto metody mohou v budoucnu zásadně proměnit léčbu těžce poškozených zubů.
Všechny tyto přístupy mají společný směr: od pouhé náhrady materiálem k biologickému uzdravení. Tam, kde se dříve zub “vykuchal” a vyplnil, se dnes snažíme uchovat jeho životní funkce – nervy, cévy, imunitní obranu i schopnost regenerace. Je to posun od mechanické opravy k opravdové léčbě.
Ve svých publikacích se věnujete také využití digitálních metod v zubním lékařství. Jakou oblast stomatologie ovlivnily nejvíce?
Digitalizace ve stomatologii propojuje diagnostiku, plánování i léčbu do jednoho prostředí a umožňuje přesnější, rychlejší a bezpečnější postupy. Nejvíce je to pro pacienty patrné v protetice: místo otisků je použit sken, vznikne 3D model, náhrada se navrhne virtuálně a následně přesně vyfrézuje či vytiskne. Pacientovi to přináší větší komfort a individuálnější a rychlejší léčbu.
Jakým směrem se bude digitální protetika ubírat v nejbližší době?
Směřuje k vyšší přesnosti, individualizaci a spolehlivým výsledkům. Detailnější sběr dat pacienta a využití umělé inteligence budou napomáhat navrhovat náhrady stále více podle biomechaniky konkrétního pacienta, ne podle univerzálních šablon. Současně bude ošetření rychlejší a dostupnější – korunky „na počkání“ a automatizované procesy se stanou běžnější praxí.
Na co kladete největší důraz při výuce mladých zubních lékařů?
Ve výuce zdůrazňuji základy medicíny — odpovědnost, empatii, komunikaci a odbornou zdatnost. K tomu ale přidávám často opomíjené forenzní aspekty, zejména význam kvalitní zdravotnické dokumentace. Jako předseda revizní komise Oblastní stomatologické komory Hradec Králové se často setkávám s případy, kdy právě dokumentace rozhoduje o tom, zda lékař dokáže svou péči obhájit. Proto studentům říkám, že nejde o byrokracii, ale o jejich právní ochranu i důkaz kvalitního ošetření.
Je nějaký mýtus o zubech nebo léčbě, s nímž se často setkáváte?
Velmi často slýchám, že „špatné zuby se dědí“ nebo že „za špatné zuby může těhotenství“. Pravda je ale mnohem přímočařejší: zuby nekazí genetika, ale návyky. To, co se v rodinách opravdu dědí, je způsob, jakým si lidé čistí zuby – nebo jak málo. Pokud rodiče hygieně moc nedají nebo nepoužívají mezizubní kartáčky, je velmi pravděpodobné, že jejich děti na tom budou podobně. A protože hlavní příčinou kazů i zánětu dásní je zubní plak, zejména v mezizubním prostoru, pak logicky vznikají problémy „po generace“.
A podobně je to s těhotenstvím. Samo o sobě zuby nezničí. Co je rizikové, jsou až změny chování: časté mlsání, vliv žaludečních kyselin při nevolnostech, únava a menší důslednost v péči. Pokud ale žena zachová pečlivou hygienu včetně mezizubního čištění, těhotenství stav chrupu nezhorší.
Působíte v několika výzkumných týmech a grantových projektech. Co je nejnáročnější při získávání grantů ve stomatologii?
Asi prokázat, že stomatologie má zásadní význam nejen pro orální, ale i celkové zdraví člověka. Onemocnění dutiny ústní, zejména záněty parodontu a infekce v kořenových kanálcích, jsou asociovány s vyšším rizikem kardiovaskulárních a metabolických chorob, komplikací u diabetu či předčasných porodů. Přesto je stomatologie při hodnocení projektů často vnímána jako „menší“ obor.
Při žádosti o grant tak musíme být mimořádně připraveni doložit klinický dopad, společenskou relevanci i ekonomický přínos našeho výzkumu. Soutěžíme o stejné zdroje s velkými medicínskými obory, které mají dlouhodobě silnější pozici i infrastrukturu. O to víc je třeba formulovat projekty tak, aby bylo zřejmé, že investice do výzkumu ústního zdraví je investicí do zdraví celého člověka.
Jaký typ projektů byste rád rozvíjel v budoucnu?
Rád bych, aby se stomatologie do budoucna posunula k mnohem preventivnějšímu přístupu. Abychom pacienta nemuseli léčit až ve chvíli, kdy nastane problém, ale dokázali rizika komplikací minimalizovat ještě předtím, než vzniknou. A to nejen u zubního kazu či parodontologických onemocnění, kde je potenciál prevence obrovský, ale i při komplikacích po jinak správně provedených stomatologických zákrocích. Proto se v našich výzkumných projektech dlouhodobě soustředíme na snižování rizik spojených s extrakcemi a dalšími chirurgickými výkony. Ve spolupráci se Západočeskou univerzitou a s podporou Technologické agentury ČR například vyvíjíme unikátní instrumentarium pro šetrné odstranění v čelisti zalomených kořenů zubů, kdy dnes běžný postup často vyžaduje i odvrtání části čelistní kosti. Naším cílem je zachovat co nejvíce přirozené tkáně a urychlit hojení.
Která další témata ve vašem týmu rozvíjíte?
Má postgraduální studentka Martina Beranová se věnuje vývoji biomateriálů pro prevenci a léčbu maxilární sinusitidy zubního původu, kdy po extrakci horních zubů dojde k propojení dutiny ústní a čelistní dutiny. U části pacientů následně vzniká zánět, který může vyžadovat chirurgickou léčbu v celkové anestezii. Naším cílem je těmto komplikacím předcházet dříve, než se rozvinou.
Další oblastí našeho výzkumu je prevence a léčba osteonekrózy čelistí, což je závažná komplikace, která může vzniknout u pacientů po radioterapii v oblasti hlavy a krku nebo u nemocných léčených některými léky například na osteoporózu. Téma zpracovává v rámci svého postgraduálního studia kolega Jan Duška.
Jak už jsem zmiňoval dříve, velmi perspektivní je také oblast regenerativní endodoncie, která se zaměřuje na obnovu živých tkání uvnitř zubu po jejich poškození kazem nebo úrazem. Této problematice se u nás věnuje docentka Nela Jouklová, a výzkum zde vidíme jako příležitost, jak zachovat život zubu i tam, kde dnes léčba často končí jeho devitalizací.
Společným jmenovatelem všech těchto projektů je snaha předvídat a minimalizovat rizika ještě dřív, než se stanou klinickým problémem. Právě v tom vidím budoucnost oboru.
| doc. MDDr. Jan Schmidt, Ph.D. |
| Zubní lékař a výzkumník působící na Stomatologické klinice LF HK UK a FN HK. Ve své vědecké a klinické práci se zabývá moderními metodami ve stomatologii, výzkumu kmenových buněk zubní dřeně, vývoji nových terapeutik z kyseliny hyaluronové či inovativním nástrojům pro stomatologická ošetření. Je autorem řady publikací v oboru, vede grantové a výzkumné projekty, je členem Vědecké rady České stomatologické komory. V listopadu 2025 převzal Cena Josefa Hlávky — prestižní ocenění pro mladé vědce — jakožto uznání za jeho dosavadní přínos v oboru stomatologie. |
