Varhany, znělý klenot Karolina

Friday, 16 October 2020

Inaugurace, promoce a další významné univerzitní události se bez nich neobejdou. A to již od roku 1948, kdy prostor Velké auly Karolina po velkolepé Fragnerově rekonstrukci rozezněly poprvé. Královský nástroj – varhany. Ty původní pocházely z jezuitského kostela v Chomutově. V roce 1968 pak varhanářská firma Organa Kutná Hora postavila nový nástroj, schovaný za barokním prospektem. A tyto varhany slouží akademické obci doposud.

 podpis smlouvy přípitek

Nicméně v polovině července podepsal rektor UK Tomáš Zima smlouvu se zástupci německé rodinné firmy Orgelbau Vleugels o nákupu nástroje nového. Renomé dílny, jež zvítězila ve výběrovém řízení, dokládá mimo jiné precizně odvedená práce při restaurování varhan ve Smetanově síni pražského Obecního domu anebo nástroj v koncertní síni v Heidelbergu, tedy ve městě, kde sídlí starobylá a partnerská univerzita UK z aliance 4EU+.

„Věřím, že se nové varhany stanou klenotem historického Karolina. Jedinečné prostory, které jsou součástí národní kulturní památky, si to rozhodně zaslouží,“ uvedl rektor Zima při podpisu. Celkové náhlady na nové varhany činí 18,6 milionů korun, přičemž na zvučící srdce budoucích akcí, promocí či udílení profesur výrazně přispěla dotace z resortu školství.

Jan Kalfus, dvorní varhaník UK, by si na nové varhany mohl prvně zahrát v prosinci 2021 při tradičním vánočním koncertu; byla by to pro něj 43. varhanní sezona v Karolinu. Než ale k hracímu stolu usedne, bude nástroj v německé dílně postaven, vyzkoušen, následně rozebrán, převezen a v Praze znovu postaven. Tentokrát již definitivně a na stávajícím místě – tedy na prvním balkonu auly –, neboť tam je zaručeně nejlepší výsledek: vizuální i akustický.

zkouška píšťal u píšťal

„Nové varhany budou určitě znít a fungovat lépe. Půjde o krásný mistrovský nástroj, a to i z hlediska estetického. Při dobré péči zde vydrží jistě více jak sto let,“ věří Kalfus. Aby se tóny cestou „neztratily“, nová koncepce počítá s nástrojem, jenž bude mít převážnou část píšťal umístěnou přímo v aule, nikoli ve vedlejších prostorách, jako je tomu dosud. 

Podle varhaníka návštěvníci v aule možná doteď ani netušili, že viditelná část varhan v hlavním sále auly vůbec nehraje, při pohledu vzhůru totiž vidí pouze jeho tzv. barokní kulisu. Další se mohli domnívat, že tóny dotvářející unikátní atmosféru v sále jsou reprodukované, přehrávané z cédéčka. Přitom, jak Jan Kalfus přiznává, jedná se pokaždé o živou hudbu a často o ryzí improvizaci: „Hudba při promocích a imatrikulacích je přeci jen pouze doplněním ceremonie a nemá dominantní úlohu. Proto během hraní musím stále sledovat průběh akce dole v aule. Ale i u improvizace platí, že hudební myšlenku začnete a logicky dokončíte.“

Co prvního Jan Kalfus zahraje? O tom má varhaník jasnou představu: „Z piety k Univerzitě Karlově bych si na nových varhanách mezi prvními rád zahrál staročeský chorál, který zaznívá při každé akci v Karolinu již několik desítek let: Jezu Kriste, ščedrý kněže.“

 u varhan

Staré varhany si už odehrály své. O nové se postarají Vleugelsovi, hrát bude varhaník UK Jan Kalfus (vlevo).

Author:
Photo: René Volfík