Petr Blažek: S Janem Palachem bych dnes debatoval o historii

Monday, 22 January 2018

Začátkem roku si připomínáme čin Jana Palacha, studenta Filozofické fakulty UK, kterým chtěl probudit veřejnost, aby se vrátila k ideálům pražského jara. Stalo se tak 16. ledna 1969 na Václavském náměstí. Historik Petr Blažek čtenářům iFora přibližuje okolnosti doprovázející rozhodnutí Jana Palacha, který by 11. srpna letošního roku slavil sedmdesátiny…

_abc_4505_700_455

I bezmála po půlstoletí má podle slov Petra Blažka, historika z Ústavu pro studium totalitních režimů, Palachův čin trvalý ohlas doma i v zahraničí. Tomuto tématu se v posledních letech věnovala řada vydaných knih, třídílná filmová série Agnieszky Hollandové byla prodána do téměř pěti desítek zemí, o Palachově životě se právě točí další, tentokrát celovečerní film a v bývalém domě rodiny Palachových ve Všetatech vzniká ojedinělý památník, který by měl být otevřen u příležitosti padesátého výročí od Palachova sebeupálení.

Nastavené zrcadlo

Rozhodnutím obětovat svůj život hodlal nastavit zrcadlo společnosti, která se propadala do beznaděje pět měsíců po srpnové okupaci, vyburcovat tu její část, jíž situace nebyla lhostejná, a pokusit se vyvolat podobnou atmosféru, jaká panovala první dny po 21. srpnu 1968. Toužil dát šanci lidem, aby se pokusili vyjádřit svůj nesouhlas s tím, co nechtějí, s násilím a nátlakem po příjezdu spojeneckých vojsk do Československa. Vždyť šlo o největší vojenský pohyb v Evropě po druhé světové válce. Svým činem se trefil do atmosféry, kdy se lidé cítili poníženi. Dokázal je přimět k tomu, aby se alespoň na čas zastavili a uvědomili si mimořádnost situace, která nastala v malé zemi uprostřed Evropy obsazené krátce předtím půlmilionem vojáků. Obracel se na svědomí každého vnímavého člověka. _2_350_255

Otázky zpochybňující Palachovo rozhodnutí

Otázek kolem rozhodnutí Jana Palacha je celá řada: Do jaké míry má člověk právo svým rozhodnutím vnucovat ostatním svůj pohled? Do jaké míry šlo o hrdinský čin? Má člověk právo nenávratně opustit své blízké? I takové otázky mají své místo v nahlížení na živé pochodně po celém světě. Souvisejí s hodnotou lidského života a vycházejí především ze zásad křesťanství, kdy žádný člověk nemá právo si vzít život – na rozdíl třeba od japonské kultury, kde je sebevražda za určitých okolností pokládána za dobrovolný způsob odchodu ze života a může být považována za čestné východisko.

Samozřejmě existují názory, že člověk musí bojovat do posledního dechu, a to i kdyby měl nakonec padnout na kolena a opravdu pro své přesvědčení zemřít. Tento vojenský motiv byl blízký například Josefovi a Ctiradovi Mašínovým.

Vlna sebeupalování ve světě

Na začátku třetího tisíciletí vznikla vlna politicky motivovaného sebeupalování v severní Africe – zejména pak v Tunisku a Egyptě, během několika let se v Tibetu upálilo kolem 150 lidí. Živé pochodně se vyskytují dokonce i na Blízkém východě a dalších místech, kde se předtím nikdy taková forma radikálního politického protestu neobjevovala. Motivace či kulturní kontext jsou však většinou odlišné.

Vlna sebeupalování, do které náleží Palachův čin, začala již 8. září 1968, kdy se na protest proti srpnové invazi do Československa a účasti polských jednotek na této agresi zapálil ve Varšavě Ryszard Siwiec. Dne 5. listopadu 1968 se ze stejného důvodu kombinovaného odporem proti rusifikaci Ukrajiny rozhodl pro tutéž cestu sebeobětování Vasyl Makuch, který tak učinil na hlavním bulváru v Kyjevě. V sovětském bloku ovšem byla první živá pochodeň zaznamenána již v dubnu 1966, kdy se za nejasných okolností zapálil ukrajinský řidič Nikolaj Didyk před hlavním sídlem sovětské tajné služby v Moskvě.

_4_350_425Motivace Jana Palacha

Poslední den svého života napsal Palach vedle dopisů na rozloučenou také pohlednici svému nejbližšímu kamarádovi Hubertu Bystřičanovi. Pohlednice s ironickým pozdravem od Vltavy podepsaná „Tvůj Hus“ naráží na husitský námět. Je možné připomenout také obecně křesťanskou tradici, která sice sebevraždu odmítá, ale současně je pro ni oběť klíčovým poselstvím. Možná sahá až k Sokratovu příběhu dobrovolné oběti ve prospěch athénské obce.

Hlavní inspirací Jana Palacha byli pravděpodobně vietnamští buddhisté, jejichž krédem bylo „pohnout srdcem nepřátel“, tedy donutit ke změně uvažování lidi, kteří mají odlišný názor, otřást jejich přesvědčením, aby změnili své postoje a jednání. V Saigonu probíhala v roce 1963 řada pouličních demonstrací, při kterých protestovali buddhisté proti potlačování náboženských svobod ze strany jihovietnamského autoritativního režimu. Jeden z nejvíce respektovaných buddhistů se po několika mrtvých v ulicích nabídl, že se sám zažehne, aby dosáhl změny postojů vlády. Stal se první známou živou pochodní v moderních dějinách. Fotografie hořícího těla uprostřed křižovatky obletěly celý svět a staly se předobrazem pro další podobné protesty.

Palachovo rozhodnutí

Jan Palach se zřejmě inspiroval jednou z následných vln sebeupalování buddhistů v jižním Vietnamu. Ti na podzim 1967 mezi sebou losovali pořadí, ve kterém se hodlali v případě nevyslyšení požadavků upalovat. U nás o jejich odhodlání tehdy informovalo Rudé právo. Odtud pochází myšlenka o údajné skupině následovníků a losování pořadí jejich sebeupalování, o kterých Palach psal ve svých posledních dopisech. Dnes je jasné, že tato skupina nikdy neexistovala. Důležitá pro něho byla také šokující forma protestu, kterou se rozhodl od buddhistů převzít. Situaci v Československu plném probíhajících čistek, pět měsíců po velké okupaci, viděl jako hraniční. Vyhodnotil ji jako mimořádnou, a proto také sáhl k mimořádné formě.

Mělo to smysl?

Čin Jana Palacha se nesmazatelně zapsal do života společnosti. Třeba „jen“ proto, že i dnes nepřestává burcovat a vyvolávat diskuzi o základních otázkách života. Ani téměř po půlstoletí nevíme o životě a uvažování Jana Palacha zdaleka všechno. Dnes by mu bylo téměř sedmdesát let, patrně by se stále zajímal o milovanou historii, kterou nakonec studoval jen tři měsíce. Byla by s ním určitě zajímavá debata, říká Petr Blažek, který studoval tento obor na téže fakultě…

_pb_100_145PhDr. Petr Blažek, Ph. D. - je český historik. Pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. Zabývá se československými dějinami, dějinami odboje a opozice proti komunistickému režimu a československo-polskými vztahy. Autor řady knižních publikací. Působil jako odborný poradce u vzniku řady dokumentárních a hraných historických filmů. Je autorem či spoluautorem řady výstav, např. o králích Šumavy, dějinách K 231, Janu Palachovi, vzniku Charty 77 atd. Je hlavním autorem webových stránek www.janpalach.cz. V lednu 2017 byl Senátem Parlamentu České republiky zvolen členem Etické komise České republiky.

_janpalachwww_183_148www. janpalach.cz - znáte multimediální projekt UK?

Vznikl snahou Studentské rady FF UK a spuštěn v lednu 2012.

Má 8 jazykových verzí; jde o jedinou českou webovou stránku, která nabízí informace v tibetštině (překlad z angličtiny zajistila tibetská exilová vláda); některá slovíčka musela být v tibetštině nově vytvořena; uvažuje se o čínské verzi. UK, Studentská rada FF i Národní muzeum se v roce 2017 dohodly, že webové stránky se stanou základem internetových stránek památníku Jana Palacha ve Všetatech.

Author:
Photo: Vladimír Šigut, www.janpalach.cz