Týden vzpomínek na Jana Palacha na Univerzitě Karlově

Friday, 19 January 2018

Sebeupálení Jana Palacha, který před 49 lety takto protestoval proti netečnosti československého lidu po okupaci spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, si veřejnost každoročně připomíná v polovině ledna na mnoha místech České republiky. Jak jsme vzpomínali my na UK?

15. leden: Básnický večer

Může být i lyrika útokem? Jak rezonuje básnický hlas, mluví-li o společnosti a mluví-li k ní? Večer intimní i angažované poezie s názvem Jehly, špičky, sochory a kůly, během kterého zkušení i začínající autoři a autorky četli své texty (nejen) k uctění památky Jana Palacha a jeho činu, proběhl v Café Kampus. Za klavírního doprovodu Emy Trávníčkové vystoupili Mariana Staffenová, Jakub Cepník, Veronika Dvorská, Marie Feryna, Tomáš Čada a Aljaž Koprivnikar.

16. leden: Pieta na Filozofické fakultě UK

I letos se v Praze u Palachova památníku na Filozofické fakultě UK sešli zástupci škol, studenti, široká veřejnost, ale i bývalí Palachovi spolužáci, aby si připomněli jeho mučednickou smrt. „Odkaz Jana Palacha nesmí být zapomenut a musí nám i nadále připomínat, že demokracie a svoboda nejsou samozřejmé,“ uvedl ve svém projevu rektor UK prof. Tomáš Zima a dodal: „Je třeba je chránit, v některých případech za ně bojovat nebo i položit život.“ Na jeho slova navázal dr. Andrej Tóth, kancléř Vysoké školy ekonomické, kde před vstupem na filozofii Palach započal svá vysokoškolská studia: „Společnost nástupem nové generace pomalu začíná ztrácet kontakt s reáliemi dob minulých. Je tedy třeba stále si připomínat, že svobodu nabytou v listopadu 1989 je nutné chránit.“ VŠE chystá u příležitosti kulatého výročí Palachova činu v příštím roce na budově starého kampusu školy odhalit pamětní desku.

Podle doc. Mirjam Friedové, děkanky Filozofické fakulty UK, je nutné pokračovat v budování občanské společnosti, o kterou právě Jan Palach tolik usiloval: „Letargie a apatie obyčejných občanů je dnes největším nebezpečím k udržení svobody.“ Pietní vzpomínky na Palacha se za hlavní město Praha zúčastnila i primátorka Adriana Krnáčová.

17. leden: Panelová diskuze Dubček–Palach–Husák

O proměnách společnosti mezi reformami a normalizací se v živé debatě pořádané Studentskou radou Filozofické fakulty UK sešli: Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů, Vítězslav Sommer a Kristina Andělová z Ústavu soudobých dějin a novinář Matěj Metelec ze společnosti A2larm. Zhruba tři desítky posluchačů si vyslechly názory řečníků na dějinné souvislosti utvářející Československo v šedesátých letech, se zaměřením na nedokončenou snahu o reformu společnosti. „V reformě nepanovala shoda, navíc fungování státu vycházelo ze socialistické ústavy z roku 1960 se zakotvenou hlavní úlohou komunistické strany,“ připomněla historička Andělová. Matěj Metelec k tomu dodal, že to, co se dělo u nás, stalo se i jinde ve světě: „Nechybělo alternativnější vnímání světa, společnost se vezla na společné vlně.“

Období tzv. pražského jara odstartované v lednu 1968 je možné podle historika Sommera považovat za období vyrovnávání se se stalinismem: „Ovšem jak se brzy ukázalo, dělo se něco, co funkcionáři neměli pod kontrolou. Báli se změn.“ Petr Blažek jeho slova doplnil: „Dubček i přes velkou politickou slabost dokázal změnám ve společnosti dát zelenou. Nakonec u něj došlo k naprostému zhroucení, už nedokázal KSČ vést, a země se ocitla bez autentického vůdce. Jedenadvacátého srpna 1968 nastala temná noc a začala normalizace.“ Závěrečná část diskuze byla věnována Janu Palachovi, jeho snaze probudit společnost z letargie, která poměrně krátce po invazi v Československu nastala, a odkazu, jenž má co říci i současné společnosti.

18. leden: Film

Součástí vzpomínkového týdne byla též projekce filmu Žert, natočeného v roce 1968 na motivy knihy Milana Kundery. Pod režijním vedením Jaromila Jireše v tragikomických hlavních rolích hrají Josef Somr a Jana Dítětová...

19. leden: Pieta v Karolinu

Závěr týdne patřil komorní pietě na nádvoří Karolina, na tzv. Husově dvorku, kde byla 24. ledna 1969 vystavena rakev s tělem Jana Palacha. Se zemřelým studentem se tehdy loučily desetitisíce lidí…

Po devětačtyřiceti letech si na stejném místě přišly Palachův čin připomenout desítky lidí, studenti a zaměstnanci UK. Rektor Tomáš Zima ve svém úvodním slově obrazně přirovnal tehdejší letargii společnosti, která stála za Palachovým sebeobětováním, k současnému stavu: „Nevážíme si toho, že můžeme svobodně hovořit, svobodně bádat a svobodně učit. Přijde nám to samozřejmé. Ale svobodu a demokracii je třeba i dnes pěstovat, hájit a rozvíjet.“ Vzpomínkové akce se zúčastnil rovněž profesor Jakub S. Trojan, evangelický teolog (rozhovor s ním přineslo iForum přesně před rokem, pozn. red.), který Jana Palacha a jeho rodinu dobře znal. Byl to právě on, kdo jej nakonec doprovodil na poslední cestě. „Celý národ tváří v tvář sebeoběti ustrnul,“ vzpomenul při páteční příležitosti profesor Trojan a dodal, že Jan Palach a síla v něm nastavili každému člověku normu: „Ne abychom následovali jeho čin, ale abychom ve svém životě podstupovali drobné každodenní oběti a odevzdali se pravému smyslu života.“

Poklonit se památce Jana Palacha a zapálit pro něho symbolickou svíčku lidé přicházeli na nádvoří Karolina během celého pátečního dne.

Organizátorem akcí byly tradičně Studentská rada Filozofické fakulty a rektorát UK.

Author:
Photo: René Volfík, Vladimír Šigut