Proslulý představitel antikolonialismu byl špionem StB

Tuesday, 08 February 2022 07:38

Málokdy se čte vědecká studie jako napínavý špionážní thriller. V případě práce doktora Jana Koury z Filozofické fakulty UK ale tomu tak je. Z nově odtajněných svazků StB zjistil, že vlivný marocký opoziční levicový politik a uznávaný bojovník proti kolonialismu Mehdi Ben Barka spolupracoval s československou rozvědkou. 

VS1 7852Ben Barku v roce 1965 unesla před jednou z pařížských kaváren skupina lidí, od té doby o něm nejsou žádné zprávy. Kolem jeho zmizení se vyrojilo množství spekulací, dodnes však není prokázané, kdo stál za jeho odstraněním, ani jaký byl přesný motiv. Jeho kontakty s StB však nyní vrhají nové světlo nejen na jeho osobnost, ale i na to, proč mohl být odstraněn. Příběh Ben Barky také ukazuje, jak relativně samostatně fungovala v první polovině 60. let minulého století československá rozvědka ve třetím světě, kde zdaleka neplnila jen úkoly zadávané KGB.

Dokázal jste, že Mehdi Ben Barka v první polovině 60. let minulého století spolupracoval s I. správou Ministerstva vnitra. Upozornil jste na to ve své studii A prominent spy: Mehdi Ben Barka, Czechoslovak intelligence, and Eastern Bloc espionage in the Third World during the Cold War, kterou jste publikoval v prestižním impaktovaném časopise Intelligence and National Security. Co vás přivedlo na stopu Mehdiho Ben Barky?

Už několik let se zabývám československou angažovaností ve třetím světě a rolí Československa ve studené válce. V posledních letech se posunulo vnímání studené války nejen jako konfliktu bipolárního, tedy jako souboj mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem. Ukazuje se, že její průběh mnohdy ovlivňovaly i menší státy, včetně Československa.

Mehdi Ben Barka patřil k čelním představitelům antikoloniálního hnutí třetího světa a k významným marockým opozičním politikům. V období konce 50. a počátku 60. let to byla skutečně výrazná celosvětově známá osobnost s velmi širokou sítí kontaktů. Znal se s významnými vůdci třetího světa – ať už to byl egyptský prezident Gamál Abdan Násir, ghanský prezident Kwame Nkrumah, guinejský prezident Ahmed Sékou Touré nebo kubánský vůdce Fidel Castro.

Československo se ve třetím světě významně angažovalo především ekonomicky (prodej zbraní, vysílání expertů, budování nejrůznějších investičních celků, přijímání osob z třetího světa – studentů, expertů na výcvik). Z pohledu československé rozvědky byl proto Mehdi Ben Barka zajímavý, prostřednictvím něj doufala v ovlivňování dění i v jiných státech, nejenom v Maroku.

O tom, že s ním I. správa Ministerstva vnitra spolupracovala, se okrajově zmínil ve své knize Československo a Blízký východ 1948–1989 novinář Petr Zídek. Více se ale tématu nevěnoval. Mě to ale zaujalo, a proto jsem se před pár lety v Archivu bezpečnostních složek ptal na svazek vedený na Mehdiho Ben Barku. Tehdy ale ještě nebyl odtajněný.

VS1 7733

Jak jste se k němu tedy dostal?

Někdy v roce 2018 jsem zažádal o jeho odtajnění, o několik měsíců později jsem ho dostal. Samotný spis má přes 1500 stran, k tomu jsem musel vyhledat i další spisy a zažádat o jejich odtajnění, abych rozklíčoval všechny okolnosti, na které odkazují jednotlivé zprávy původního spisu, a rozkódoval krycí jména některých spolupracovníků. Kvůli článku jsem prošel i další české archivy a dostupné fondy týkající se tohoto tématu. Postupně se mi pak otevíral celý příběh. Pracoval jsem na něm dva roky.

Jaké úkoly měla I. správa pro Mehdiho Ben Barku?

Pracovníci I. správy kontaktovali Mehdiho Ben Barku v Paříži na jaře roku 1960. Už tehdy československý rezident v Paříži posílal do ústředí zprávy, že prostřednictvím Ben Barky by mohla StB získávat zajímavé informace o třetím světě. Jedna ze zpráv se také zmiňovala, že by se mohl v budoucnu stát marockým premiérem, a prostřednictvím něho by pak bylo možné ovlivňovat vývoj v Maroku.

Spolupráce probíhala v několika rovinách. V první řadě to byla výměna informací. To ale v době studené války nebylo nic neobvyklého, dělala to řada politiků a novinářů z třetího světa. Mehdi Ben Barka ale spolupracoval i ve formě plnění úkolů. StB poslala Ben Barku do Guineje v roce 1961, kdy země začala inklinovat od východního bloku ke Spojeným státům. Ben Barka měl zjistit, proč. Tato cesta mu byla proplacena z fondu I. správy. Jeho analýza se bohužel nedochovala, ale některé dokumenty zmiňují, že Ben Barka podal velmi zajímavé a hodnotné informace o politickém směřování. Podobnou cestu podnikl v roce 1963 do Iráku, kde proběhl převrat. Československo chtělo vědět, co se tam děje a kam bude země politicky směřovat.

Nejvýznamnější úkol měl ale v roce 1964, kdy do Egypta přiletěl Nikita S. Chruščov. Vztahy mezi Egyptem, některými arabskými státy a Sovětským svazem se začaly tehdy zhoršovat. Ben Barka měl využít svých známostí s egyptským prezidentem Násirem a dalšími politiky, aby zjistil, co arabští lídři projednávají v zákulisí. Ben Barka pak získané informace hlásil československému rezidentovi v Káhiře, který je ihned předával svému protějšku z KGB. Sovětská rozvědka potom pochválila jak StB, tak i Ben Barku, protože získané informace pomohly k tomu, že se vztahy mezi východním blokem a arabskými státy na čas urovnaly.

VS1 7751

Víme z odtajněného spisu, zda československá rozvědka oslovila Mehdiho Ben Barku na vlastní popud, nebo jen plnila úkoly zadané KGB?

KGB Ben Barkovi zřejmě moc nedůvěřovala. On sám se s ní spojil nejpozději v roce 1960. Nedošlo ale ke vzájemnému porozumění z důvodů, které přesně neznáme. Interpretoval bych to tak, že někteří politici třetího světa se Sovětského svazu obávali, aby posléze příliš nezasahoval do vnitřních záležitostí jejich zemí. Menší státy jako Československo nevnímali z tohoto pohledu tak negativně. Na rozdíl od KGB, československá rozvědka si Ben Barky poměrně vážila.

Jeho spis obsahuje i některé instrukce od KGB, moc jich ale není – měl například zjistit, co se děje v Alžírsku nebo v Iráku. Je překvapivé, že hlavní úkoly Ben Barkovi vymýšlela sama StB, což otevírá prostor pro další výzkum. Někteří badatelé jsou přesvědčeni, že KGB zadávala StB většinu zahraničních úkolů. U I. správy působil sovětský poradce, který byl o těch nejvýznamnějších věcech informován. Když se ale podíváme na rozsah aktivit StB jenom ve třetím světě, už z logiky věci je jasné, že všechno KGB kontrolovat nemohla. Československé rozvědce, kterou vystavěla podle svého modelu, už v té době důvěřovala.

Mehdi Ben Barka. Na konci 50. let a pak především v první polovině 60. let 20. století patřil k nejvýraznějším světově známým osobnostem třetího světa, které vystupovaly proti kolonialismu. Pocházel z Maroka, kde založil a vedl levicově orientovanou stranu UNFP. Otevřeně se stavěl proti francouzské koloniální správě a později také proti vládě marockého krále Hassana II. Prostřednictvím Trikontinentální konference chtěl v roce 1966 v Havaně sjednotit revoluční hnutí třetího světa. Na konferenci se už ale nedostal, 29. října 1965 ho skupina lidí unesla před jednou z pařížských kaváren. Soudně bylo prokázáno, že mezi únosci byli příslušníci francouzské policie. Na čí popud jednali, ale není jasné. Mehdi Ben Barka beze stopy zmizel, dodnes se nenašlo ani jeho tělo. Za jeho odstraněním s největší pravděpodobností stojí marocká rozvědka. Jednoznačné důkazy ale nejsou. Jan Koura, který navázal na zjištění novináře Petra Zídka z roku 2007, detailněji rozpracoval, jak Mehdi Ben Barka pod krycím jménem Šejk spolupracoval s StB, a přinesl další nové poznatky do skládačky jedné z dosud nevyřešených záhad studené války.

Mehdi Ben Barka

Co vedlo Mehdiho Ben Barku k tomu, že souhlasil se spoluprací s československou rozvědkou?

To je složitá otázka. Samotného Mehdiho Ben Barky se již bohužel nezeptáme a konstruovat to, co přesně se mu honilo v hlavě, je obtížné. Jednou z motivací byla podpora jeho opozičních aktivit, což dokládají jeho žádosti o to, zda by ho StB finančně podpořila v jeho politických aktivitách. To u levicově smýšlejících politiků třetího světa nebylo nic neobvyklého. Někteří politici dokonce spolupracovali se státy na obou stranách železné opony a geopolitickou realitu studené války využívali ve svůj prospěch. Pro Ben Barku jako levicového politika byl východní blok pochopitelně tou spřízněnější stranou.

Druhá rovina bude pravděpodobně víc osobní. Mehdi Ben Barka se zřejmě pokusil zorganizovat v roce 1963 v Maroku převrat. Poté byl spolu s dalšími představiteli levicových stran odsouzen, někteří v nepřítomnosti dokonce k trestu smrti. Ben Barka z Maroka utekl, skrýval se většinu času v Itálii, ani StB nevěděla, kde je. V té době se dostal pravděpodobně do vážných finančních problémů. Z dochovaných zpráv a analýz StB je zřejmé, že po roce 1963 je Mehdi Ben Barka mnohem ochotnější spolupracovat. StB ho v té době začala pravidelně vyplácet.

Třetí rovinou jsou jeho vlastní politické ambice. Mehdi Ben Barka hrál velmi nebezpečnou hru uvnitř marocké opozice. Někteří mu vyčítali, že je příliš ambiciózní a chce zaujmout ty nejvyšší politické pozice v Maroku. Jestli tou hlavní motivací byly politické vize – tedy dostat se k moci v Maroku a přivést zemi na cestu socialismu, nebo jestli chtěl jenom pragmaticky využít StB jako určitý mocenský výtah, a pak vztahy přetrhat, nelze jednoznačně říct. Přerušit kontakty s StB by bylo ale velmi obtížné. V té době už měla rozvědka spoustu nástrojů, kterými ho mohla kdykoliv vydírat. Z dokumentů také vyplynulo, že Ben Barka přiznal, že byl krátce v kontaktu i se Spojenými státy, dokonce měl od amerického odboráře Irvinga Browna, o kterém se spekuluje, že byl spolupracovníkem CIA, přijmout finanční hotovost. Myslím, že jeho přesné motivace se už asi nikdy nepodaří rozkrýt.

VS1 7755

Ve své studii zmiňujete, že jedna z posledních zpráv ve spisu, který se věnuje Ben Barkovi, je o tom, že žádal StB, aby mu opatřila pistoli. Zbraň už ale nedostal, pár dní poté byl v Paříži unesen a od té doby je nezvěstný. Přinesly zprávy z archivu československé rozvědky nějaké nové poznatky ohledně jeho zmizení?

Je velmi pravděpodobné, že zmizení Ben Barky souviselo s jeho spoluprací s StB. S mojí hypotézou souhlasí i někteří zahraniční badatelé. Ben Barka žádal několikrát StB, aby mu pomohla svrhnout královský režim v Maroku. To ale rozvědka odmítla s tím, že by to bylo příliš riskantní. Na jaře roku 1965 získal Mehdi Ben Barka týdenní rozvědný výcvik v Praze. Požádal o něj také pro několik členů jeho strany, což schválil československý ministr vnitra. StB si ale stěžovala, že Ben Barka je příliš neopatrný v konspiraci a o svých cestách do Prahy a výcviku zbytečně informoval některé své blízké spolupracovníky. Víme, že marocká rozvědka Ben Barku už nějakou dobu sledovala, je velmi pravděpodobné, že věděla i o jeho kontaktech v Praze. Mohla se k ní dostat zkreslená informace, že Ben Barka připravuje v Maroku převrat s podporou Československa. Mohla to být poslední kapka, která vedla marocké představitele k tomu, že je třeba se Mehdiho Ben Barky zbavit.

VS1 7814

Jak reagovala československá rozvědka, když zjistila, že byl Mehdi Ben Barka unesen?

Vedení I. správy po jeho zmizení okamžitě instruovala svou agenturní síť, zejména rezidentury v Paříži, Rabatu, Alžíru a Káhiře, aby zjistilo okolnosti a příčiny jeho únosu. Mehdi Ben Barka byl během svého několikaletého styku s StB v kontaktu z řadou příslušníků československé rozvědky a hrozilo, že by je při případném výslechu mohl prozradit. V ústředí StB se sešlo mnoho teorií, co se s ním mohlo stát. Většina informací směřovala k tomu, že za zmizením stojí marocké tajné služby s přispěním části francouzských bezpečnostních složek. Už necelých čtrnáct dní po jeho zmizení StB zorganizovala aktivní opatření s cílem vnést rozpory mezi Maroko, Francii a Spojené státy. Jeho součástí bylo také otištění nepravdivých článků ve francouzském týdeníku Le Canard enchaîné, které mělo spory mezi zeměmi ještě více rozdmýchat. Autorem byl francouzský novinář Jean Clémentis, kterému za to StB zaplatila. V roce 1967 StB Ben Barkův spis umístila do archivu se zdůvodněním, že není pravděpodobné, že by byl ještě naživu.

VS1 7762

Výsledky vašeho výzkumu vyvolaly velký rozruch v zahraničních médiích napříč Evropou i severem Afriky. Ozývají se vám kvůli tomu vedle novinářů i badatelé?

Pozornost to vyvolalo pochopitelně i mezi zahraničními badateli, už mě jich kvůli tomu několik kontaktovalo. V reakci na mojí studii vyšlo kolem padesáti článků a rozhovorů v médiích po celém světě, včetně britského Guardianu. V Maroku je z toho citlivá politická kauza. Velké téma je to také pro Francii, protože je soudně potvrzeno, že do zmizení Mehdiho Ben Barky byli zapletení členové francouzské policie. Otázka je, na čí pověření a zda se jednalo jen o zkorumpované jednotlivce, nebo to šlo někam výš do francouzských politických kruhů. Kdyby se toto potvrdilo, byl by to pro Francii velký skandál. Zřejmě i proto Francie stále odmítá některé dokumenty ohledně zmizení Ben Barky odtajnit.

Mně šlo především o mapování aktivit československé rozvědky ve třetím světě, proto na začátku studie popisuji její vývoj, kdy se z malé skupiny zpravodajců po komunistickém převratu v roce 1948 rozšířila v organizaci s globální působností. V 60. letech měla kolem 40 rezidentur po celém světě, stovky zaměstnanců, spolupracovníků a informátorů. Na případu Mehdiho Ben Barky jsem se snažil ukázat, jak rozvědka získávala osobnosti třetího světa ke spolupráci, jaké nástroje k tomu používala a co tím sledovala. Snažil jsem se také nastínit vztah mezi KGB a československou rozvědkou.

A pak je tu samotný příběh Mehdiho Ben Barky. V návaznosti na zjištění Petra Zídka jsem odhalil řadu dalších detailů, třeba i to, že novinář Phillippe Bernier, který vylákal Mehdiho Ben Barku do té osudné kavárny 29. října 1965, byl krátce spolupracovníkem StB. Československý rezident v Paříži s ním v roce 1962 ale ukončil spolupráci, protože se domníval, že pracuje pro francouzskou kontrarozvědku. Soud ohledně zmizení Ben Barky se táhne dodnes, Phillippe Bernier byl zproštěn obvinění. Spekulovalo se, že to bylo právě kvůli tomu, že pro francouzskou kontrarozvědku pracoval.

Příběh Mehdiho Ben Barky na pozadí jeho spolupráce s StB by byl filmový scénář par excellence. Je v něm obsažené snad úplně všechno, co studenou válku charakterizovalo. O Mehdi Ben Barkovi už byly natočené dva takové patetičtější filmy, kde je vykreslený jako charismatický, asketický vůdce třetího světa, který musel být odstraněn za své antikoloniální aktivity. Já jsem teď ale odkryl odlišný příběh jeho osobnosti.

PhDr. Jan Koura, Ph. D.
Zabývá se nejnovějšími světovými dějinami se zaměřením na historii studené války a transatlantických vztahů ve 20. století. Zaměřuje se i na československou zahraniční politiku vůči třetímu světu během studené války. Je absolventem Fakulty sociálních věd UK a Filozofické fakulty UK, kde je v současné době vedoucím Skupiny pro výzkum studené války Centra strategických regionů. Byl na několika studijních pobytech na univerzitách ve Velké Británii, včetně Oxfordu. Pobýval také na univerzitě v Berlíně a na George Washington University v USA. Za svou studii o spolupráci Mehdiho Ben Barky s StB získal loni zvláštní cenu Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES).
Author:
Photo: Vladimír Šigut, Wikimedia