Royt: Svatováclavská koruna patří mezi nejstarší insignie

Monday, 30 January 2023 15:53

Nestihli jste úžasnou ukázku českých korunovačních klenotů na Pražském hradě? Vydejte se s námi na obrazovou reportáž fotografa UK Vladimíra Šiguta, kterou doprovází následující text profesora Jana Royta, kunsthistorika z Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK a emeritního prorektora Univerzity Karlovy. Co klenoty tvoří? Jaká je jejich historie a symbolika? A kdy přesně dal Karel IV. vytvořit takovou korunu?

VS1 6913

Svatováclavská koruna patří mezi nejstarší panovnické insignie v Evropě. Starší je takzvaná železná koruna lombardských králů, pocházející z doby kolem roku 500 (uložena je v katedrále v Monze), dále koruna císařů Svaté říše římské z 10. století (ve Vídni, Hoffburg) a koruna svatoštěpánská (v Budapešti na hradě), která vznikla v průběhu 11. až 13. století.

VS1 6872Stručné dějiny panovnických korun 

Tradice nosit na hlavě korunu jako výraz panovnické moci sahá až do starověkého Egypta, kde koruna faraónů symbolizovala sjednocení Horního a Dolního Egypta, tedy vládu nad oběma zeměmi. Vládcové Říma nosili na hlavě zlatý vavřínový věnec či diadém. Oblečeni byli v purpurově zbarvené tóze či plášti. S korunou na hlavě, s říšským jablkem v ruce oblečeni v „purpuru“ jsou zobrazováni byzantští císařové. Jako odznaky své moci mají často štít. Roku 800 na Vánoce posadil římský papež na hlavu Karla Velikého korunu císařskou, která se nedochovala. Papežové pak zdůrazňovali, že to jsou oni, kdo jsou nadřazeni císaři, což samozřejmě mnozí světští vládci neakceptovali.

Již přemyslovská knížata nosila a byla zobrazována s atributy, k nimž patřily: rituální kopí s praporcem sv. Vojtěcha, štít, meč, přílba a plášť, který jako znamení knížecí moci předali na poli ve Stadicích Libušini služebníci Přemyslu Oráči, jak nás o tom zpravuje kronikář Kosmas. Kolem roku 1060 obdržel kníže Spytihněv II. za poplatek sta hřiven stříbra ročně od papeže Mikuláše právo používat nitru při slavnostních situacích.

Prvním našim korunovaným králem byl Vratislav II., jenž je s královskou korunou na hlavě, se žezlem v pravici a s kopím a štítem v levici, oblečen v plášti, zobrazen na nástěnné malbě v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě (kolem roku 1126). Králem se stal také Vladislav II. V červnu 1156 tehdy knížete Vladislava II. požádal nový římský císař Fridrich Barbarossa o podporu v boji proti severoitalským svobodným městům, zejména Milánu. Společně pak toto město dobili a vyloupili. Za tuto pomoc byl 11. ledna 1158 na říšském sněmu v Řezně Vladislav II. korunován českým králem.

VS1 6792

Přemyslu Otakaru I. se podařilo získat královský titul i pro své potomky, což bylo požehnáno i znešvářenými římskými králi Filipem ŠvábskýmOttou IV. Brunšvickým a uzákoněno ve Zlaté bule sicilské, vydané císařem Fridrichem II. (tehdy ještě jako imperator electus) v roce 1212. S dědičností královského titulu českých panovníků souhlasil i papež Innocenc III. Originál královské přemyslovské koruny se nám nedochoval, pravděpodobně zanikla za nepokojů po smrti Přemysla Otakara II. v roce 1278. Na její podobu můžeme usuzovat z pohřebních insignií tohoto panovníka. Zdobily ji čtyři stylizované lilie a čtyři kříže Novou korunu ke své korunovaci pořídil Václav II. v roce 1297. Naposledy byla užita v roce 1337 při korunovaci Jana LucemburskéhoBeatrice Brabantské. Nemůžeme vyloučit, že jí Karel IV. daroval do pokladu v Cáchách na relikviářovou bustu sv. Karla Velikého.

Když zakladatel UK objednával korunu novou

VS1 6902Karel IV. ještě za života svého otce dal v roce 1346 pořídit korunu novou. Byla zhotovena z 21 až 22 karátového jeden milimetr silného zlatého plechu. Koruna má průměr devatenáct centimetrů, výška koruny i s vrcholovým křížkem je též devatenáct centimetrů. Tvoří ji čtyři díly spojené závlačkami, z nichž každá je zakončena spinelem. Jednotlivé díly mají podobu stylizovaného květu lilie, jsou zdobeny drahokamy, upevněnými v lůžkách zvaných šatony. Koruna i s drahými kameny váží 2,358 kilogramu a je posázena 96 drahokamy. K výzdobě koruny byl použit jeden z největších safírů na světě. Dále ji zdobí perly (20), safíry (19), smaragdy (30), spinely (44), jeden akvamarín a rubelit (rubín?). Zvláštní pozornost zaslouží velký srdčitý spinel, největší svého druhu na světě, dovezený z Tadžikistánu, stejně jako další spinely na koruně. Křížící se čtyřdílné pásy ze zlata uprostřed koruny, takzvané kamary zdobené drahokamy, pocházejí z ozdobného pásku, který patřil královně Blance z Valois.

VS1 6866

Kamary završuje drahokamy zdobený kříž, v němž je podle posledního průzkumu uložen trn z Kristovy trnové koruny. Dokládá to i nápis HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI (česky: Zde je trn z koruny Páně). To z koruny činí korunu ostatkovou, kterou může být korunován pouze král pomazaný při korunovaci, která probíhá dle Karlova Korunovačního řádu při mši svaté, posvátným olejem po způsobu starozákonních králů Davida a Šalamouna na kněze a krále. Král tak získává patrně podjáhenské svěcení. Stává se tak zástupcem Krista na zemi (vicarius Christi). Drahé kameny jsou na koruně umístěny s ohledem na jejich barevnost, která má symbolickou funkci. Na čelní části koruny převažují kameny červené, které symbolizují Kristovo utrpení i slávu, na bocích pak kameny modré, poukazující na Pannu Marii. Koruna je uložena v koženém pouzdru z roku 1347 ozdobeném znaky.

VS1 6807Karel IV. korunu svěřil do vlastnictví „věčného knížete a vládce země České“ svatého Václava, od něhož si korunu panovník „půjčoval“ za úplatu. Po celý rok měla podle ustanovení Karla IV. spočívat na stříbrné relikviářové bustě sv. Václava, umístěné na jeho náhrobku ve svatováclavské kapli. Jak je patrné z papežské listiny z 6. května 1346 ke koruně vydané, její neoprávněné užití bylo spojené s duchovními tresty.

Navíc žezlo, jablko, plášť, štola, pás i manipul

Ke korunovačním insigniím patří dále žezlo, říšské jablko, korunovační plášť, štola, pás a manipul. Středověké říšské jablko a žezlo, patřící ke svatováclavské koruně je dnes ve Vídni. Společně s korunou bylo vystaveno renesanční žezlo zhotovené zlatníkem z Augsburgu Hansem Hallerem roku 1533 pro krále Ferdinanda I. Je dlouhé 67 centimetrů, je vyrobeno z osmnáctikarátového zlata o váze 1,013 kilogramu. Zdobí jej čtyři safíry, pět spinelů a 62 perel.

VS1 6928

Z období renesance pochází také říšské jablko, vytvořené roku 1527 pro krále Ferdinanda I. Habsburského. Podobně jako žezlo je vytvořeno z osmnáctikarátového zlata o váze 780 gramů. Má průměr 11,9 a výšku 9,8 centimetrů (s křížem na vrcholu je vysoké 22 centimetrů).

VS1 6930Kříž a obroučka je osazeno celkem osmi safíry, šesti spinely a 31 perlami. Vrchní část pod křížem je opatřena latinským nápisem DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT (čili Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá). Na zadní straně kříže uprostřed je nápis DEUS CELUM REGNAT ET REGES TERRE (Bůh vládne nebesům a králové zemi).

Obě polokoule jablka zdobí scény ze Starého zákona, nahoře historie krále Davida: prvou pomazání Davida na krále; druhou zápas Davida s Goliášem. Což poukazuje na panovníka na krále zbožného a statečného. Na dolní polokouli jsou tři výjevy z knihy Genesis : Adam klečící před Bohem Stvořitelem, uvedení Adama do ráje a Bůh Stvořitel varuje Adama a Evu před stromem poznání.

Korunovační plášť (pluviál) byl zhotoven původně pro korunovaci Ferdinanda II. na českého krále roku 1617. Používán byl ke korunovací až do roku 1836, kdy proběhla poslední korunovace rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého. Zhotoven je z drahocenné hedvábné látky červené barvy, zvané zlatohlav. Lemován je hermelínem. Budoucí král byl do pláště oděn na začátku korunovačního obřadu a přijímal v něm od arcibiskupa ostatní královské insignie. Po korunovačním obřadu byli mečem sv. Václava, jenž byl v katedrále také vytaven, pasováni takzvaní svatováclavští rytíři. Čepel meče podle posledních průzkumů pochází z 10. století, tedy z časů knížete Václava. Jílec je mladší.

VS1 6935

V historické vitríně v pražské katedrále byl společně s korunou, žezlem, říšským jablkem a svatováclavským mečem též vystaven Ostatkový kříž království českého (zvaný Korunovační, Zemský), jež však ke korunovačním insigniím nepatří. Byl zhotoven pražskými zlatníky na objednávku Karla IV. v šedesátých až sedmdesátých letech 14. století. Je vyroben ze zlatého plechu aplikovaného na dřevěném jádru a zdobí jej drahokamy (safíry, akvamaríny, rubíny) a gemy. Uloženy jsou v něm pašijové relikvie: dřevo z Kristova kříže, dva trny z Kristovy trnové koruny, část hřebu, část houby, jíž byl Kristus napájen na kříži, část provazu, jímž byl Kristus poután při bičování, část z umyvadla, ve kterém Kristus myl nohy apoštolům. Jsou v něm uloženy také ostatky světců: částečku z prstu sv. Jana Křtitele, sv. Pankráce a sv. Anny. Původní zlatá noha byla zcizena za husitských válek. Nová noha je z roku 1523.

Zatímco korunovační klenoty jsou uloženy v korunní komoře (přístup do ní má sedmero klíčníků) nad svatováclavskou kaplí, kříž je uschován ve svatovítské pokladnici.

VS1 6711

Author: Jan Royt
Photo: Vladimír Šigut