Když se propojí univerzity: Jak vidí UK budoucí architekti

Monday, 08 May 2023

Studenti studentům. Takové heslo nejlépe vystihuje snahy několika fakult Univerzity Karlovy, které chtějí zvelebit vnitřní, respektive okolní prostory svých budov. Inspiraci k tomu hledají také na jiných vysokých školách, u studentů architektury, krajinářské architektury a designu. Ukazuje se, že takové propojení různých univerzit je prospěšné pro obě strany.

VS1 5362
Studenti a studentky nejlépe vidí, co jejich kolegům a kolegyním v budovách chybí. Vítězný návrh Kristýny Lipovské z VUT myslel i na venkovní posezení.

Když se člověk podívá z Letné na panorama Prahy, jednou ze staveb, kterou nemůže přehlédnout, je i Právnická fakulta UK. Budova podle návrhů architektů Jana KotěryLadislava Machoně, který ji dokončil po smrti svého kolegy, vyrostla na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století na uvolněných prostranstvích nedaleko Vltavy po asanaci Starého Města.

1bdb60c1 66f7 4962 8981 0dafb0bf4ec4Architekti navrhovali stavbu přímo pro potřeby studentů práv a Právnická fakulta UK v ní také od té doby sídlí, s výjimkou období druhé světové války, kdy neoklasicistní budovu zabraly jednotky SS.

Po sto letech, kdy ze dveří fakulty vyšly už desítky tisíc absolventů a absolventek, se dnes vedení fakulty snaží o postupnou citlivou rekonstrukci, která by ctila architektonickou hodnotu budovy, ale zároveň odpovídala potřebám vzdělávání 21. století. A kdo by měl vědět nejvíc, co dnešní studenti potřebují než sami studenti, jak podotýká proděkanka pro rozvoj fakulty Věra Honusková. A právě proto kvůli plánované revitalizaci společných prostor – vstupní haly, chodeb, kavárny i ikonického vnitřního atria přezdívaného bazén – oslovila studenty architektury a designu napříč českými vysokými školami.

VS1 5339

„Chceme, aby fakulta žila. Potřebujeme z jejích historických kořenů vyjít do 21. století. Na konci bychom chtěli mít budovu, která respektuje odkazy architektů Kotěry a Machoně, zároveň ale odpovídá požadavkům moderní doby. Musíme sledovat udržitelný rozvoj, musíme také přemýšlet o tom, že vše dnes probíhá elektronicky. Současní studenti mají nároky, které předchozí generace ani nemohly mít – například často řešené chybějící zásuvky. Proto je třeba otevřít se diskuzi. A proto jsme se také rozhodli oslovit studenty architektury a designu po celé republice,“ vysvětlila proděkanka a podotýká, že nezapomíná ani na podněty vyučujících a dalších pracovníků fakulty.

Nakonec se do projektu zapojili studenti z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Vysoké školy báňské – Technická univerzita Ostrava, Vysokého učení technického v BrněTechnické univerzity v Liberci. Na fakultu se přijeli podívat a prošli si ji doslova od sklepa až po půdu, aby načerpali inspiraci pro svou budoucí práci. Poslechli si také přednášku historičky architektury Martiny Koukalové, absolventky Filozofické fakulty UK, které se zabývala prací Ladislava Machoně v rámci své dizertace.

Oslovení studenti pak vypracovali koncepční námětové studie možných úprav vnitřních společných prostor fakulty, z nichž komise složená ze členů fakulty, architektů, historiků architektury, specialistů na interiérový design i pracovníků Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy vybrala tři nejlepší návrhy. Vůbec nejlépe komise hodnotila práci studentky VUT Brno Kristýny Lipovské, kterou vytvořila v Ateliéru architektonické tvorby pod vedením Viktora Svojanovského. Komisi zaujalo především autorčino komplexní pojetí prostor fakulty, „kam se při zachování původních klíčových prvků nebála zakomponovat i elementy nové a svou povahou výjimečné“.

VS1 5320
V létě by se měla proměnit fakultní kavárna, těší se proděkanka Věra Honusková.

Kristýna Lipovská tak například navrhla umístit do bazénu uměleckou instalaci, která by odlehčila „přísné geometrické systémy, které jsou do budovy vetknuty a zároveň přinesla pocit povznesení nad tíhou zodpovědnosti a rozhodování v oblasti práva“. Atrium by také vybavila „pobytovými schody“ z masivu, které by překryly stávající kamenné, a doplnila je platformou a malými stolky. Díky tomu by v monumentálním prostoru bazénu mohlo mezi přednáškami a semináři sedět víc lidí a příjemněji tam trávit volný čas.

VS1 5333„Studentka zajímavě řeší vstupní prostor, který hodně prosvětlila. Kvůli památkové ochraně budovy tam není možné instalovat podhledy se světly, jak navrhla, ale osvětlením se v těchto prostorách budeme muset více věnovat, jak správně upozornila. Osobně se mi moc líbí sezení, které vymyslela pro bazén, tedy prostor v přízemí v srdci fakulty. K němu je zatím nejvíce pozitivních i negativních ohlasů. A zajímavý je také nápad s uměleckými instalacemi. Je pravda, že tento prostor k tomu vyloženě vyzývá,“ usmívala se proděkanka Honusková v atriu budovy, když porovnávala stávající stav s vítězným návrhem.

I když zdůraznila, že žádný ze studentských námětů nemůže být plně realizovaný, jako odrazový můstek, inspirační zdroj a námět debat akademické obce slouží perfektně. Interním debatám o budoucí podobě fakulty budou ostatně věnovány příští měsíce, vyhotovení finálního návrhu a uskutečnění revitalizace bude trvat několik dalších let.

VS1 5260

Jednou z prvních změn, do které se chtějí na fakultě pustit, je zútulnění prostor kavárny a chill-out zóny v jejím okolí v přízemí budovy. Začít by se s tím mělo už během letních prázdnin. Velkým přáním je také otevřít kavárnu, potažmo celou fakultu do vnitřního dvora, aby mohli studenti i zaměstnanci o volných chvílích s kávou a čajem vyjít na čerstvý vzduch.

Vítězné studentské návrhy si budou moci zájemci prohlédnout během plánované výstavy v budově fakulty, která se bude konat od 17. května do 9. června. Proděkanka Honusková počítá také s tím, že před samotnou vernisáží svoje vize a nápady představí i sami autoři a autorky úspěšných návrhů.

Zabydli džungli

V květnu to ožije také v další budově Univerzity Karlovy, respektive v jejím okolí, kde se chystá festivalový týden Zabydli džungli! V roce 2020 se studenti a zaměstnanci Fakulty humanitních studií UK usadili v nové moderní budově, která vznikla náročnou rekonstrukcí bývalé menzy na pomezí pražských čtvrtí Libeň a Troja. I když se jedná o architektonicky cennou stavbu, za kterou studio Kuba & Pilař architekti získalo cenu Grand Prix architektů, její okolí se dosud žádné důstojné proměny nedočkalo. Okolní pozemky vlastní magistrát, potažmo městské části a na ně je třeba apelovat.

VS1 4315

Tento problém má svoje kořeny už v sedmdesátých letech minulého století. V té době měl v oblasti na pomezí Libně a Troji vyrůst velký univerzitní kampus. Monstrózní projekt, který navrhl architekt Karel Prager, nakonec ale nikdy nebyl realizovaný ve svém celku. Dnes tak v místě stojí jen jeho torzo: část budov Matematicko-fyzikální fakulty UK (včetně nového moderního pavilonu Impakt otevřeného v roce 2020), univerzitní koleje a právě objekt bývalé menzy – dnes nové sídlo Fakulty humanitních studií UK. Areál z jižní strany lemuje hlučný pražský vnitřní okruh, cesta mezi univerzitními budovami kličkuje pod nájezdem na dálnici.

VS1 4293VS1 4527

Zatímco před MFF UK už nějakou dobu park je, nejbližší okolí FHS UK je zarostlé náletovou zelení. Chybí také vhodná příjezdová komunikace. Proluky mezi fakultami celkově působí velmi zpustle. Potíž je v tom, že přilehlé parcely jsou v majetku magistrátu a městských částí, univerzita potažmo fakulty tak mohou pouze upozorňovat na to, že je s daným místem třeba něco dělat.

VS1 4401

A právě to stálo za nápadem stávající děkanky FHS UK Marie Pětové (na snímku vlevo). Vydala se podobnou cestou, jakou se dala její kolegyně na PF UK. „Dlouhodobě jsem v kontaktu především s Fakultou architektury ČVUT, ale i s dalšími fakultami architektury z celé České republiky. Poprvé jsem se snažila získat studentské pohledy na tuto oblast už v roce 2007, kdy se rozhodlo, že budova menzy bude přestavěna pro naše využití. Už tehdy jsme vypisovali na Fakultě architektury ČVUT ve spolupráci s městskou částí Praha Troja zadání pro studentské práce v ateliérech. Studenti se zabývali tímto územím, které bylo pojímáno jako taková vstupní brána do oblasti Praha Troja. Poté, co jsme budovu realizovali a konečně se sem přestěhovali, znovu nastal problém s okolím, které je evidentně nedokončené,“ vysvětlila Marie Pětová, která vedle filozofie vystudovala také architekturu.

Aby pro jednání s magistrátem a městskými částmi měla nějaké podklady, které by ukazovaly, jak smysluplně naložit s nejbližším okolím FHS UK, obrátila se tentokrát na studenty, kteří se věnují krajinářské architektuře.

f7a6627f 62fb 4d7e 8804 87940dc1d5b7

Na konci loňského roku se tak na FHS UK sešlo několik návrhů studentů ČVUT, kteří se na základě svých znalostí a představ snažili vymezená prostranství „zabydlet“. „Jde nám o pohled lidí, kteří jsou ve stejném věku jako naši studenti, vnímají potřeby svých vrstevníků a zároveň mají odborné znalosti. Do projektu se zapojili studenti bakalářského i magisterského studia na ČVUT. Ráda bych s nimi spolupracovala i nadále,“ podotkla děkanka.

VS1 4287

V jejich návrzích, které se představily loni na konci roku na výstavě přímo v budově FHS UK, nechybí vybudování parku nebo nových chodníků a promenády mezi budovami. „Měli jsme tady dokonce dvojvýstavu, protože tím samým územím se zabývali i naši studenti sociální a kulturní antropologie v rámci terénního výzkumu. Líbilo by se mi tyto skupiny propojit. Architekti by říkali budoucím sociologům nebo sociálním antropologům, co by potřebovali o území zjistit, aby mohli projektovat. Naši studenti by se zase naučili mluvit s budoucím zadavateli, naučili by se vést dialog. Ukazuje se, že spolupráce mezi architekty a našimi studenty je prospěšná pro obě strany,“ usmívala se děkanka.

Ukázat veřejnosti a také městským úředníkům potenciál zanedbaného okolí FHS UK má i týdenní happening Zabydli džungli!. Vzdělávací a kulturní akce, do nichž by se měli zapojit studenti i akademici UK, budou probíhat v týdnu od 9. do 14. května především v prostoru předpolí fakulty a i na spojnici s Trojským zámkem. Akce totiž probíhá ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, Kreativní Prahou, Institutem plánování a rozvoje města a příslušnými městskými částmi. 

Author:
Photo: Vladimír Šigut, Martin Pinkas