Srší nápady, energií a elánem rozhýbávat leckdy zatuhlý aparát akademického světa. Vychází i ze zkušeností, které získal jako postdoktorand na Univerzitě v Bergenu. Ondřej Mottl vede na Přírodovědecké fakultě UK Laboratoř kvantitativní ekologie. Jedním ze zásadních témat, které podle něj není radno podceňovat, je výběr studujících.
Vědeckou kariéru začal sběrem tropických mravenců v různých koutech světa od Kamerunu po Papuu-Novou Guineu, kde v pralesích strávil půl roku. Budovat si svoje originální sbírky hmyzu podobně, jako to dělají jiní entomologové, ho ale nebavilo. „Jsou přírodo-znalci a přírodo-vědci. Zatímco znalci poznají kdejakou rostlinu nebo živočicha, přírodovědce zajímá, jak v přírodě co funguje a proč. Pochopil jsem, že mezi ty patřím já. A protože je ekologie založená na vztazích mezi organismy, začal jsem tomuto oboru propadat na úkor entomologie,“ usmíval se Ondřej Mottl, když nastiňoval zásadní obrat ve svém odborném zájmu. Už při práci na dizertaci na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích se od entomologie pomalu posouval k ekologii a datové vědě. Přišel totiž na to, že „víc než data sbírat, ho baví se v datech šťourat“, jak se smíchem přiznal.
Norský obrat
Když se pak po doktorátu rozhlížel, kam se vydat dál, zaujal ho paleoekologický projekt Humans On the Planet Earth (HOPE) podpořený Advanced grantem Evropské výzkumné rady (ERC), který vedl profesor John Birks na Univerzitě v Bergenu. „Profesor John Birks vymyslel řadu metod, jak využívat data. Stál u zrodu kvantitativní paleoekologie. Říkal jsem si, že pokud se chci tomuto oboru věnovat, těžko bych našel lepší pracoviště. I když jsem se do té doby paleoekologii nevěnoval, zkusil jsem se přihlásit, a k mému překvapení mě vybrali,“ podotkl stále usměvavý vědec, který propadl datovým analýzám a programování.
Projekt profesora Johna Birkse, na kterém Ondřej Mottl jako jeden z jeho postdoktorandů pracoval, se věnoval dopadu prehistorické lidské činnosti na biosféru. Tým profesora Birkse studoval fosilní pyly, které se usazovaly na dně jezer a které fungují jako jakýsi stroj času, jenž dokáže vědce vzít do vzdálené minulosti. Jednotlivé uložené vrstvy totiž ukazují, jak v různých obdobích vypadaly jednotlivé ekosystémy. Na základě analýzy nasbíraných dat pak mohou vědci popisovat dynamiku vývoje ekosystémů a vlivu člověka na ně. Ondřej Mottl se paleoekologií začal zabývat hlouběji a rozvíjel svoje dovednosti spojené s počítačovým zpracováním a analýzou dat.
Datová věda ho zcela pohltila. Nasbíraná paleobotanická data s kolegy přetavil v makroekologickou studii Global acceleration in rates of vegetation change over the past 18 000 years, která vyšla v časopise Science. Ondřej Mottl byl jedním ze dvou jejích hlavních autorů. Při jejím zpracování vycházeli z analýzy obrovského množství rozmanitých dat, pro jejichž zpracování Ondřej Mottl vyvinul novou statistickou metodu.
Po návratu do České republiky začal působit v Centru pro teoretická studia, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, a na Katedře botaniky Přírodovědecké fakulty UK. V roce 2023 získal pro svůj projekt BIODYNAMICS, který se věnuje predikci druhové rozmanitosti pod vlivem globální klimatické změny, podporu Grantové agentury ČR.
„Vede se debata o tom, jak ekosystémy vznikají a udržují se. Víme, že rostliny jsou silně ovlivněné prostředím, ale pokud se budeme snažit vysvětlit to, kde jaká rostlina roste jenom vlivem prostředí, nepodaří se nám to. Roli tam hrají také tzv. biotické vztahy mezi rostlinami a dalšími organismy. Když například budete mít dvě rostliny, které sdílejí opylovače, a jedna z nich se spolu s opylovačem přesune do nového prostředí, zvýší to šanci, že se tam přesune i druhá. Tomu se říká biotická interakce. Mě zajímá, zda jsme schopní kvantifikovat sílu biotických interakcí na distribuci vegetace po světě a zda se síla v čase měnila. Chci zjistit, jak moc ovlivňovaly sílu biotických vztahů klimatická změna nebo větší zásah člověka. Metodologicky je problematické detekovat biotické interakce z dat, která máme, ale pokud by se mi to povedlo, mohli bychom zpřesnit predikční modely ukazující, které regiony a ekosystémy jsou do budoucna ohrožené,“ vysvětlil vědec.
Na způsobu výběru záleží
Ondřeji Mottlovi se podařilo také uspět s projektem Funkční paleoekologie rostlin zaměřeného na zmírnění dopadu klimatických změn pomocí datově orientovaného pohledu na historii vegetace v programu Primus, kterým Univerzita Karlova podporuje mladé talentované vědce a vědkyně přijíždějící ze zahraničí, aby si zde mohli postavit vlastní výzkumnou skupinu.
„Chci vybudovat tým, který bude pracovat na tématu propojení historických dat o vegetaci a současných informací o funkčních traitech (morfologických a ekologických vlastnostech jednotlivých druhů, pozn. red.) a funkční diverzitě, což je téma, které v současné ekologii rezonuje. Nechceme sledovat co kde roste, ale jaké tam mají rostliny funkce. Chceme sledovat, jak se funkčnost ekosystémů měnila v čase,“ podotkl. Nyní vybral vhodné kandidáty z řad doktorských studujících, kteří se do jeho projektu zapojí. Původně doufal, že bude mít v týmu tři doktorandy, novela vysokoškolského zákona a změna financování doktorských studujících mu ale zřejmě dovolí zůstat jen u dvou. O to pečlivěji je však hledal. I při tom vycházel ze zkušeností, které nasbíral při pobytu v Norsku, kde byl členem komise, která doktorandy vybírala.
„Najímání lidí je v komerčních firmách naprosto zásadní věc a téma, kterému se věnují ti nejlepší. Když někomu z komerční sféry začnete vysvětlovat, jak to probíhá na univerzitách, trhá si z toho vlasy. Na univerzitě to často vypadá tak, že dostanete grant, vypíšete pozici, přihlásí se vám zájemci, popovídáte si s nimi a pak si s nimi plácnete. Přitom je to závazek na několik let, kdy jste s vybraným člověkem v každodenním kontaktu a může na něm záviset úspěch celého projektu. V Norsku jsme si řekli, že to budeme dělat jinak a pořádně a já se to tak snažím dělat dál,“ podotkl vědec.
A jak tedy vypadá pohovor u Ondřeje Mottla? „Zaprvé pro každý projekt udělám vlastní webovky, kde popíšu projekt a požadavky na kandidáta nebo kandidátku. Všechny informace můžu kdykoliv updatovat, všichni tedy mají stále aktuální informace. Na webovky také odkazuji ze sociálních sítí. Po zájemcích požaduji motivační dopis. Jednotlivé zájemce a zájemkyně na jeho základě bodově ohodnotím, vytvořil jsem si pro to skórovací škálu. Ty nejlepší pak čeká první kolo pohovorů, kde nejsem jen já, ale i další zkušení experti z různých zemí i institucí. Otázky jim nepokládáme nahodile, máme okruhy otázek, které by měly ukázat kvality zájemce. Každého pak na základě odpovědí zase bodově ohodnotíme. S tím nejlepším pak vedu individuální pohovor, abych si skutečně ověřil, že toho člověka v týmu chci, a taky aby si ověřil on nebo ona, že chce pracovat se mnou. Pokud si školitel a studující nesednou typově, je to konec, nebude to fungovat. Nakonec se snažím získat také reference od minulých školitelů. Časově je to samozřejmě strašně náročné, ale ověřili jsme si, že se vážně vyplatí do tohoto čas investovat. Je to obrovské téma, které je v mnoha institucích dost podceňované,“ vysvětlil Ondřej Mottl.
Junior fakulta
Právě v této oblasti by očekával větší podporu ze strany administrativy fakulty či univerzity. Je to také jedno z témat, které se snaží otevírat v rámci iniciativy Junior fakulta, kterou založil spolu s třemi desítkami dalších vědců a vědkyň, kteří na PřF UK přijeli s bohatými zkušenostmi ze zahraničí a chtějí je předávat dál ve prospěch rozvoje celé fakulty.
Právě administrativní podpora výzkumníků, a to nejen při výběrových řízeních, je jedno z hlavních témat, na které upozorňují. Pro úspěšného vědce je naprosto zásadní naučit se o granty nejenom žádat, ale taky je pak efektivně vést. Důležitý je networking a týmová práce. Všechno to se snaží Ondřej Mottl předávat svým studujícím v kurzu, který otevřel na PřF UK a pro který se vžil zkrácený název SPROuT – Science Powered through Reproducibility, Openness, and Teamwork. Jako velký podporovatel open science se v něm věnuje i tématu otevřené vědy. „Open science je jedna z cest, která nás ve vědě může posunout vpřed. Nesbírám primární data, ale používám cizí data k dalším analýzám. Když pak narazím na to, že někdo data sdílet nechce, vyvolá to ve mě pochybnosti, jak k nim přišel. Navíc to zabraňuje dalšímu výzkumu. Neopominutelný argument pro sdílení vědeckých výsledků je to, že většina výzkumů je placena z peněz daňových poplatníků, je proto trochu bláznivé nedat jim pak k výsledkům přístup. A podstatné je to, že nás dnes opravdu drtí klimatická změna a pokud výzkum neurychlíme, drtit nás bude dál,“ podotkl open science šampion UK, tedy vědec UK, který aktivně principy otevřené vědy propaguje.
Vědec na rodičovské? Proč ne!
Ze všech aktivit, kterým se Ondřej Mottl věnuje, by se mohlo zdát, že podléhá workoholismu nebo přinejmenším lehce zanedbává vlastní osobní život. I když přiznává, že někdy bojuje s tím, aby o víkendu nevyřizoval pracovní emaily a podařilo se mu v pět odpoledne vypnout počítač, nemluvě o tom, že večerní čtení knih o programování nevnímá jako práci, ale zábavu, velmi intenzivně se věnuje i své rodině a vyvrací tím představu, že úspěšný vědec či vědkyně si musí vybrat mezi kariérou a rodinou. Na začátku letošního roku se Ondřejovi a jeho manželce k téměř tříleté dceři narodil syn.
S dcerkou byl devět měsíců na rodičovské dovolené, kdy využil sociálně-podpůrného prostředí v Norsku. Letos na podzim nastoupí na rodičovskou i se synem. „V Norsku jsem to měl nastavené tak, že jsem vždy dva dny v týdnu pracoval, abych ze všeho úplně nevypadl. Podobně bych to chtěl udělat i tentokrát. Sice jsem v té době nevyprodukoval žádný velký projekt, ale pořád jsem udržoval kontakt, což je opravdu důležité. Za toto rozhodnutí jsem rád. Viděl jsem, jak moje dcera roste, dělá pokroky a učí se. Máme díky tomu skvělý vztah. A nechci o to přijít ani u syna.“
| Mgr. Ondřej Mottl, Ph.D. |
| Absolvoval Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, jako postdoc pobýval na Univerzitě v Bergenu. V současnosti působí v Centru pro teoretická studia UK a AV ČR a na PřF UK vede Laboratoř kvantitativní ekologie. Věnuje se kvantitativní ekologii, makroekologii, paleoekologii, ekologii společenstev a datové vědě. Se svým projektem Funkční paleoekologie rostlin uspěl v soutěži UK Primus. Vede projekt podpořený GA ČR BIODYNAMICS: Dynamika biotických interakcí v čase a prostoru. Je také zapojený v mezinárodním projektu financovaném ERC Synergy grantem MEMELAND, jehož cílem je odhalit, jak středověké využívání půdy dodnes utváří evropskou krajinu. |
