Teologie zvítězila nade vším. I nad herectvím

Jako mladý hoch vážně uvažoval o studiu herectví nebo historie, ovšem nakonec jej čeká kariéra faráře. Nejdříve však musí Jan Lukáš dokončit doktorské studium, které řeší v rámci cotutelle na Evangelické teologické fakultě a univerzitě v německém Tübingenu.

Proč jste si vybral pro doktorské studium formu cotutelle?

V podstatě jsem se ocitl v příhodný čas na příhodném místě. Už po státnicích mě oslovili profesor Čapek i profesor Prudký, zda hodlám pokračovat v doktorském studiu. To mi zalichotilo, protože Katedra starého zákona je na ETF UK pokládána za jakési rodinné stříbro.

Původně jsem měl v plánu zapsat se do doktorského studia s tématem kancionálu Harfa nová na hoře Sion znějící exulantského kazatele Jana Liberdy z roku 1735. Nicméně se objevila možnost zapojení do mezinárodního projektu Univerzity Karlovy a Univerzity Tübingen, který se věnuje pojetí Izraele ve Starém zákoně. Účastní se jej badatelé z UK a z Německa, přičemž každý se věnuje jiné biblické knize, aby vznikl pokud možno reprezentativní průřez starozákonní literaturou. A součástí tohoto projektu bylo místo pro doktoranda podpořeného Grantovou agenturou ČR.

Čemu se v projektu budete věnovat vy konkrétně?

Píši disertaci na téma Izrael v knize žalmů. Jde o to, jaká pojetí Izraele se v knize žalmů nacházejí a co se v kterém žalmu slovem Izrael myslí. Kdo se tak označuje, kdo už naopak ne. A mým úkolem je pokusit se určit, jestli je mezi nimi nějaký vývoj. To je téma myslím docela zajímavé a aktuální - dodnes když se použije Izrael, tak člověk přesně neví, zda myslí Izrael jako zemi nebo národ.

V cotutelle je podmínkou na zahraniční univerzitu pravidelně dojíždět?

Podmínkou je strávit alespoň 25 % z celkového času trvání smlouvy na obou partnerských univerzitách. Jezdíme tam tedy dvakrát ročně a zároveň kolegové z Tübingen navštěvovali Prahu, a pořádali jsme společné workshopy a konference. Zimní semestr jsem strávil v Tübingen.

Za rok 2020/21 jste obdržel Cenu Josefa Dobrovského pro nejlepší absolventy teologických programů. Čemu jste se tehdy věnoval?

Práci o proroctví proti Babylonu ve třinácté kapitole knihy Izajáš, které patří do jakéhosi speciálního prorockého subžánru, a to jsou výroky proti cizím národům. Proroci přinášejí slovo Hospodinovo lidem a nejčastěji to bývá kritika mířená do společnosti, ovšem tato je mířená ven proti cizím lidem, což je samo o sobě dost zajímavé.

A právě Izajáš 13 s výrokem proti Babylonu otevírá celou sbírku proti cizím národům a je asi nejnesmiřitelnější ze všech. V podstatě popisuje, jak Bůh povolává armádu, aby vykonala jeho hněv, a jak Babylon, kdysi slavné město, bude zničen a opuštěn. Ve skutečnosti Babylon padl bez boje v roce 539 před n. l. do rukou perského krále Kýra Velikého a byl i nadále prosperujícím městem.

Proč vás zaujalo zrovna toto?

Zaujalo mě to v době, kdy jsem se připravoval na zkoušku z hebrejštiny, protože předpokladem bylo přeložit a připravit si asi 80 veršů. Já si tehdy zvolil mimo jiné Izajáše 13, a co mě velmi zaujalo, byla poslední část, kde se líčí, jak Babylon bude vypadat poté, jak nad ním proběhne Boží soud. A je tam velmi působivý obraz, jak z prosperujícího města, které je světovým centrem, se stane neobývaná pustina obývaná různými živočichy na pomezí zoologie a jakéhosi bestiáře. A mě zaujala slovní zásoba, která je velmi specifická a málo se ví, co která pojmenování znamenají.

Jaká byla vaše cesta ke studiu na Evangelické teologické fakultě?

Asi za to může inspirace v rodině. Můj strýc je evangelický farář a od dětství jsme o prázdninách a kolem Nového roku jezdili na faru na návštěvu, což ve mně zanechalo mocný dojem. Okouzlovala mě ta jinakost, jiný zvláštní svět se zvláštním jazykem a zvláštními prostory. A když jsem se rozhodoval, kam podat přihlášku v maturitním ročníku, tak jsem se přihlásil mimo jiné také na Evangelickou teologickou fakultu.

Nicméně o farářském povolání jsem měl vůči sobě dlouho pochybnosti, do církve jsem vstoupil teprve v roce 2019. Potom už to šlo docela rychle, v roce 2021 jsem nastoupil na vikariát - roční praxi pro budoucí faráře – a v současné době se ucházím o místo na sboru jako farář.

Nezvažoval jste dát přednost vědecké kariéře?

Po vikariátu, to znamená někdy v roce 2022 jsem se rozhodoval, zda nastoupit do zaměstnání. Ale po zralé úvaze jsme si s manželkou řekli, že ještě zkusím dál studovat. Dá-li Bůh, tak za rok budu hotový s doktorským studiem.

A pak už vás tedy čeká „jen“ farářský talár?

Byla by možnost jít někam na postdoc do zahraničí, ale spíše si myslím, že skončím na faře. Rozhodně na nějakou dobu. Jsou samozřejmě i kolegové, kteří jsou na faře a zároveň působí i na fakultě, ale je to dost náročná cesta.

Přitom nescházelo mnoho a možná jste byl dnes hercem.

Asi ne, i když o herectví jsem dlouho a docela vážně uvažoval. Otec dělá inspicienta ve zlínském divadle, takže v divadle jsem byl velmi často, také jsem chodil do literárně-dramatického oboru na ZUŠce. Občas jsem si zahrál v nějakém studentském filmu a dlouhou dobu jsem si myslel, že má budoucnost je jasná a že se přihlásím na herectví.

Okolo plnoletosti jsem se však ne v úplně dobrém rozešel s učitelem dramatického oboru na ZUŠce a také mě od herecké kariéry dosti odrazovali příbuzní, upřímně – nevěřili příliš v můj herecký talent (smích). A tak jsem se rozhodl studovat něco jiného na univerzitě.

I farář asi v sobě potřebuje mít určitou dávku herectví. Vystupujete před lidmi a musíte umět dobře prodat svá kázání.

Já měl vždy za to, že herectví je především o předstírání, zatímco v kostele před Bohem musí být člověk naprosto autentický. Ale dnes už bych s vámi nejspíš souhlasil, mnohé styčné body by se tu jistě daly najít. Pokud dnes chcete mít vliv na široké masy, tak se asi hodí i nějaká forma influencerství. Ale není to má cesta.