Martin Volek: Z doktorátu budu těžit celý život

„Doktorát není jenom o vlastním výzkumu. Psaní dizertace, vedení magisterských studujících, přípravy přednášek, popularizace – to všechno je jeho součástí, což možná nemusí někoho tolik bavit, ale naučí se z toho strašně moc“, říká absolvent doktorského studia na Přírodovědecké fakultě UK Martin Volek. Za výzkum, který vedl v laboratoři Edwarda A. Curtise v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, letos dostal Bolzanovu cenu.

Bolzanovu cenu sice získal jen Martin Volek, ale jak podotýká, na výzkumu se podílel celý tým, ve kterém působil na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR.

V zahraničí to není úplně obvyklé, v České republice zažitá dobře fungující praxe. Martin Volek už od bakalářského studia na PřF UK na svém výzkumu pracoval v laboratořích Akademie věd ČR. Spolupráci mezi fakultou a akademií si pochvaloval, a když se rozhodoval o doktorském studiu, opět se proto rozhlížel i na Akademii věd ČR. Tehdy ho zaujala práce vědecké skupiny, kterou vede Edward A. Curtis a která se věnuje funkčnímu potenciálu nukleových kyselin. Jeho týmu se podařilo vyvinout dva nové typy katalytických DNA molekul, které můžou posloužit jako základ pro vývoj nové generace testů pro rychlou a relativně levnou diagnostiku některých virových onemocnění, jako jsou covid-19 či chřipka. Pojmenovali je Aurora, produkuje totiž purpurové záření (fluorescenci), a Apollon, který produkuje žlutou barvu.

Na jejich objevu měl velkou zásluhu i Martin Volek, který popsal složitosti metody in vitro selekce, jež vedla k vyvinutí obou molekul. „Máte deset na šestnáctou molekul DNA, v nichž metodou řízené evoluce hledáte pár sekvencí, které mají požadovanou funkci. Představit si to můžete tak, že jedna molekula DNA, kterou hledáme, je jedno zrnko písku, v množství písku, které by šestnáctkrát naplnilo největší hangár na vzducholodě. V takovém množství písku hledáte zrnka písku, která mají požadovanou vlastnost, například tvar jednorožce. Takových molekul, tedy zrnek písku, bude strašně málo, ale metoda in vitro selekce vám dává možnost vyhodit všechen ten písek do vzduchu a prosít ho naráz přes síto, tak abyste ta zrnka, tedy molekuly, našli, “ vysvětlil Martin Volek, hlavní autor dvou studií, které vyšly v časopise Nucleic Acids Research a které vývoj Aurory a Apollona popisují.

Nebát se zeptat

Aby i doktorské studium vedlo k takto uceleným výsledkům s aplikačním potenciálem, hraje zásadní roli to, do jakého týmu se doktorand či doktorandka dostane. Martin Volek tento výběr rozhodně nepodcenil. Podle něj je dobré nejdříve se rozhlédnout po výzkumných týmech a laboratořích, které se věnují tomu, co vás zajímá, a pak se také nebát poptat lidí z týmu, jaká v něm vládne atmosféra. Martin Volek mohl těžit z mimořádných zkušeností Edwarda A. Curtise, který absolvoval Massachusetts institute of Technology a poté působil jako postdoc na Harvardu. „Na Edovi mi imponuje jeho anglosaský typ myšlení. Pro vědu je naprosto zapálený, každý výsledek bere s nadšením. Studenty se snaží maximálně podporovat a žádný výsledek nevnímá jako bezcenný. Když se něco nedaří, motivuje vás, abyste to zkusili jinak, zkrátka nikdy nad ničím neláme hůl,“ podotkl Martin Volek, který pod vedením Curtise strávil šest let doktorského studia, kdy se i jako doktorand mohl podílet na psaní laboratorních grantů a sestavování jejich rozpočtů, což vnímá jako cennou manažerskou zkušenost.

„Občas slyším studenty naříkat, že je nebaví psát dizertaci, připravovat přednášku nebo vést magisterského studenta. Neuvědomují si ale, že se tím naučí spoustu dalších věcí. Práce nekončí tím, že naměří vědecký výsledek, ani tím, že napíšou dizertaci. Je důležité udělat výstup pro laickou veřejnost a výsledky práce prezentovat dál i odborné veřejnosti, jezdit na konference, nehroutit se z toho, když váš článek pětkrát odmítnou v některém z časopisů, ale zkusit to pošesté a vůbec si při tom nepřipouštět, že vaše práce není dobrá a nezajímavá, shánět si stipendia a granty, to jsou všechno zkušenosti, které vás posunou dál,“ zdůraznil Martin Volek.

Všechny znalosti, dovednosti a zkušenosti jede teď rozšířit na postdoktorandský výzkumný pobyt do laboratoře na univerzitě v německém Würzburgu. „Téma, kterému se teď budu věnovat, je více aplikační. Jeden z našich budoucích projektů je postavený na snaze vyvinout senzor na testování metylace DNA. V budoucnu by ideálně tyto sensory mohly sloužit k identifikaci inhibitorů různých metylačních a demetylačních enzymů, což jsou enzymy s velkým terapeutickým potenciálem, protože bývají deregulovány v celé řadě rakovinných onemocnění, hrají roli třeba i při vzniku bakteriální rezistence na antibiotika, aplikační potenciál je tam tedy veliký,“ vysvětlil Martin Volek.

Martin Volek s manželkou a dcerami při slavnostním ceremoniálu konaném u příležitosti vyhlášení letošních laureátů Bolzanovy ceny.

Do Německa se přestěhoval s manželkou i dvěma malými dcerami a v souvislosti s tím upozornil, jakému tlaku musí čelit mladí vědci a vědkyně, když mají rodinu. Svůj výjezd na postdoktorandský zahraniční pobyt se snažil maximálně uspíšit, aby se stihli s rodinou vrátit do ČR dřív, než dcery budou nastupovat do školy.

I když se po doktorském studiu rozhodne člověk ve vědecké dráze nepokračovat, roky, které strávil psaním dizertace a výzkumem, však podle Volka rozhodně zahozené nejsou. „To, co člověku věda přinese, je samostatnost, schopnost kritického myšlení, vnitřní disciplinovanost, motivovanost, schopnost řešit problémy a nevzdávat se hned při prvním neúspěchu. Pro budoucího zaměstnavatele jsou to kvality ideálního zaměstnance.

V magazínu Forum píšeme o absolventech UK. Ale promocí to nekončí! Zůstaňte v kontaktu se svou alma mater i vy a buďte součástí společenství Univerzity Karlovy i nadále prostřednictvím Klubu Alumni.