Vysokoškolský umělecký soubor UK oslaví 75 let

středa, 31. květen 2023 07:02

Výrazné jubileum si letos připomíná Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy (VUS UK), který vznikl už v roce 1948. Své 75. narozeniny oslaví koncertem v Betlémské kapli 9. června. S historií i současností souboru seznámil magazín Forum ředitel VUS UK Jaroslav Šimůnek. „Pod Univerzitu Karlovu jsme přešli v roce 1977 a do dneška fungujeme na základě smlouvy o spolupráci,“ říká v rozhovoru Šimůnek.

vus6

Oficiálně v názvu VUS UK figuruje slovo soubor, nicméně v současnosti jde už „jen“ o pěvecký sbor, ne?

Historicky, když byl VUS UK zakládán, tak zde byl sbor, velký symfonický orchestr, kratší dobu i cimbálovka, a fungovala tu i taneční složka, která se postupem času vyčlenila, a nakonec zcela odpojila někdy v osdmesátých letech a vzniklo samostatné Taneční centrum UK. My jsme v současné době už jen čistě pěvecký sbor, nicméně název jsme ponechali stejný.

Jak funguje spolupráce s Univerzitou Karlovou?

Pod Univerzitu Karlovu jsme přešli v roce 1977 a do dneška fungujeme na základě smlouvy o spolupráci. Dříve jsme patřili víceméně přímo pod univerzitu ale podle vysokoškolského zákona z devadesátých let jsme se osamostatnili. Jsme víceméně samostatná jednotka, především z pohledu rozhodovacích pravomocí a financování. Což pro nás sice není úplně ideální, ale umožňuje nám to fungovat operativněji. Být dnes organickou součástí UK, muselo by vše procházet přes poměrně složitý schvalovací proces.

logo vusNicméně stále jsme de facto pod křídly Univerzity Karlovy a vzájemná spolupráce funguje stále a velmi dobře. Například máme stále k dispozici zkušebnu ve Voršilské a pořádáme vánoční koncerty, ve kterých se pravidelně střídáme se Sborem a orchestrem UK. A pokud má univerzita nějaké výročí nebo jiný speciální požadavek na naše vystoupení, tak samozřejmě rádi vyhovíme. Historicky se tak dělo a doufám, že se tak bude dít i nadále.

Ta samostatnost vám asi také trochu rozvázala ruce v tom, že členové sboru nemusí být nutně studenti nebo absolventi UK.

To se v podstatě odbouralo už před mnoha lety, protože se to ukázalo jako kontraproduktivní. Ano, stále je u nás řada studentů nebo dnes už spíše absolventů UK, ale i z jiných vysokých škol, my se neuzavíráme nikomu. Jsme otevřeni každému, kdo je ochoten zpívat a věnovat tomu svůj volný čas. V zásadě jde o dva večery v týdnu, kdy jsou zkoušky každé pondělí a středu. A když jsou koncerty, tak bývají i zkoušky navíc. Čas od času je také nějaké soustředění, třeba i víkendové. Spousta sborů zkouší třeba jen jednou týdně.

vus4
Vysokoškolský umělecký soubor UK v Karolinu - první polovina osmdesátých let 20. století.

Jak se vám daří naplňovat početní stav sboru?

Je to poměrně obtížné a bohužel je to dáno i dobou. Ještě před rokem 1989 bylo scházení se ve sboru jednou z mála možností, jak mohli mladí lidé trávit nějak smysluplně volný čas. My jsme navíc tehdy poměrně často vyjížděli do kapitalistické ciziny, a to bylo pochopitelně velké lákadlo, kvůli kterému se ve sboru řada lidí držela. Což se naplno ukázalo od roku 1990, kdy vznikla spousta jiných nových možností včetně cestování a po uskutečněném turné po východním pobřeží USA si řada našich členů řekla, že už se díky sboru podívala všude, kam mohla a v podstatě ztratila další motivaci pokračovat. Tehdy jsme řešili velkou členskou obměnu.

Na druhou stranu k nám od té doby chodí lidé, kteří mají primární zájem o zpěv. Například absolventi z dětských sborů, kterým se nechce přestat zpívat ani v dospělosti. Tak přijdou, podívají se, a když jim to u nás vyhovuje, tak zůstanou. U nás není žádné věkové omezení, věkový rozptyl členů sboru je u nás zhruba od osmnácti do šedesáti let.

Předpokládám, že bývá problém nalákat mladší ročníky. Čím pro ně může být účast ve sboru přínosem?

Dobrý kolektiv lidí, které záliba ve zpěvu spojuje. A potom také obrovská šíře našeho repertoáru. My nejsme úzce profilovaný sbor, který by se zaměřoval jen na starou muziku z období renesance nebo baroka, nebo se soustředil na spirituály. U nás to vždy bylo téměř tak, jak se říká „od Bacha po Vlacha“ – od renesance, baroko, romantismus až po současné autory. A posledních deset až dvanáct let se věnujeme i filmové muzice. A to je pro řadu zpěváků také velké lákadlo.

Například jsme s plzeňskou filharmonií dělali celou trilogii Pána prstenů. A to takovým způsobem, že se promítal film v původním znění, ve kterém jsou jen ruchy a mluvené slovo. A veškerá živá hudba je pod plátnem na pódiu, kde sedí osmdesátičlenný orchestr a nad ním stojí minimálně stejněčlenný sbor. A to je úplně jiný zážitek, než když se na to díváte v kině nebo v televizi.

vus2

Kolik členů má v současnosti Vysokoškolský umělecký soubor UK?

Na seznamu je zhruba padesát lidí, přičemž aktivních je okolo čtyřicítky. Zbytek jsou například ženy na mateřské dovolené, nebo studenti, kteří přerušili studium resp. odjeli například studovat do zahraničí.

A kolik zpěváků bývá minimálně třeba k vystupování?

To je velice různé a odvíjí se to od repertoáru. Můžeme mít komorní sbor o dvanácti, šestnácti lidech, ovšem běžně se vystupuje s třiceti až čtyřiceti zpěváky. Ale když potřebujeme zpívat něco většího, tak na to samozřejmě potřebujeme ještě více lidí. Také záleží, v jakém prostoru se to odehrává, zda je to s velkým orchestrem… Předvést Verdiho Requiem nebo Stabat Mater od Dvořáka si žádá velké obsazení, a to se někdy obracíme i na naše bývalé členy, kteří třeba už nemají tolik času chodit pravidelně na zkoušky.

Na zkoušku k vám může přijít každý. Za jak dlouho poznáte, že zkrátka neumí zpívat?

Každého zájemce rádi přivítáme na zkoušce, aby se nejprve přišel podívat. Ten člověk přijde, podívá se a buď jen tak poslouchá nebo si půjčí noty a zkouší se rovnou chytit, což už je první dobrá známka toho, že zapadne. A uvidí se, zda přijde i příště. Někdo přijde jednou, dvakrát, a potřetí už ho nevidíme, protože se mu to může zdát náročné. Nebo se mu nemusí líbit repertoár, který zrovna zkoušíme. Ale pokud to vydrží, tak si jej pan sbormistr pozve na takzvané přezpívání. Tam si poslechne barvu hlasu a podle toho jej zařadí do hlasové skupiny. Pokud člověk nemá hudební sluch, tak se to většinou snadno pozná, on to obvykle vycítí, a sám brzy skončí.

Říkal jste mi, že do zpívání se obecně méně zapojují muži, kolik jich máte ve VUS UK?

Řekl bych, že zhruba třetina sboru jsou muži a dvě třetiny ženy. A pouhá třetina z těch mužů jsou tenoři. Tenoři jsou obecně velmi nedostatkové zboží. To vám asi potvrdí každý sbormistr.

Na webových stránkách VUS UK je velký výčet zemí, které sbor během let navštívil a jaká ocenění získal. Co byl pro vás osobně největší vrchol?

To je hodně těžká otázka, protože za těch 45 let jsem toho ve sboru prožil strašně moc, takže těch vrcholů bylo víc. Pro mě třeba jeden z vrcholů bylo zazpívat si v Rudolfinu nebo ve Smetanově síni. Pak byl jeden z prvních vrcholů, to jsem byl ve sboru relativně krátce, zájezd do Itálie a Francie v roce 1981. Na festivalu ve Francii jsme dělali Dvořákovo Requiem, kdy se k nám ve velké katedrále přidalo dalších sto nebo 150 lidí, a to byl neskutečný zážitek.

vus5
Plakát k vystoupení VUS UK na zájezdu v Itálii v roce 1981.

Pak samozřejmě to byly nějaké ty zájezdy, už jsem vzpomněl Spojené státy, velmi velkým zážitkem byly i zájezdy do Izraele, Mexika nebo vystoupení v Číně. Vždy vás také pozvedne, když vyhrajete nějakou soutěž, což se nám povedlo několikrát.

Co sbor VUS UK čeká v nejbližší době?

Samozřejmě důležitý pro nás je výroční koncert, který bude 9. června v Betlémské kapli. Budeme dělat výběr z liturgie svatého Jana Zlatoústého od Sergeje Rachmaninova a kantátu Carla Orffa Carmina Burana v originální Orffově úpravě pro dva klavíry a bicí nástroje. Vystoupí s námi také Collegium Technicum Košice a Pražský smíšený sbor, a jste srdečně zváni.

A ve zbytku roku chceme dělat Rachmaninova ve spolupráci s Pražským smíšeným sborem jako celovečerní koncert, vychází to prozatím na konec září. Zúčastníme se také jednoho festivalu pravoslavné hudby, 2. listopadu nás čeká Mozartovo Requiem u svatého Jakuba, to je klasická každoroční záležitost. A potom přijdou na řadu vánoční koncerty: Českou mši vánoční bychom měli zpívat v Karolinu, a další vánoční koncert budeme zpívat v kostele Šimona a Judy.

A když to dobře dopadne, tak bychom měli představit i úplně nové cédéčko, které si chceme věnovat právě k našemu 75. výročí. Mělo by obsahovat české vánoční skladby, takový průřez několika stoletími.

img 8120

Autor:
Foto: Tomáš Drbohlav, VUS UK

Sdílejte článek: