Krištoufek: Doktorské studium je kariérní rozhodnutí

Dne 1. března 2025 začala platit novela zákona o vysokých školách, která upravuje podmínky doktorského studia. „Reforma je krok správným směrem, i když procesně není zvládnutá úplně dobře,“ komentuje změny v systému doktorského studia Ladislav Krištoufek, prorektor UK pro vědeckou a tvůrčí činnost.

Jaké hlavní změny vysokoškolská reforma přináší?

Tou hlavní je financování: na makroúrovni ustoupení od per capita rozdělování prostředků na univerzity a na mikroúrovni zvýšení minimálního příjmu studujícím. Změna byla potřebná, vnáší do celého systému jinou dynamiku. Model, který fungoval do konce roku 2023, měl minimální ekonomické či jiné pobídky pro efektivní fungování. Finančně systém fungoval jako „průtokový ohřívač“. Kvalitní absolventi a absolventky byli spíše navzdory systému.

Kolik doktorských studijních programů Univerzita Karlova momentálně nabízí?

Jako celek nabízíme stovky doktorských studijních programů. Některé jsou velmi malé, některé jsou akreditované, ale nemají třeba studenty. Změna financování, která konečně vtahuje do systému ekonomickou zodpovědnost, nevyhnutelně povede k přirozené redukci, ať už rušením programů nebo jejich slučováním.

Kdo a jak bude garantovanou minimální výši stipendií platit?

Zjednodušeně řečeno do roku 2023 fakulty vykazovaly počet doktorandů v prezenčním studiu ve standardní době studia a na základě toho dostávaly od ministerstva školství částku na stipendia. Od loňského roku se rozděluje fixní částka podle průměrů let 2018 až 2022. Univerzity pak rozdělují tyto prostředky mezi své fakulty podle určitého klíče. A na Karlovce jsme pro roky 2024 a 2025 zvolili obdobný způsob jako ministerstvo, ovšem používáme novější data. Od roku 2026 pak budeme část těchto prostředků rozdělovat přes další kvalitativní ukazatele. Tento systém vytváří silnější motivaci více vybírat během přijímacího řízení a být selektivnější směrem ke kvalitě. Fakulty si studující opravdu budou platit, na rozdíl od minulého stavu, kdy jim byli fakticky „propláceni“.

Stipendium ve výši 1,2násobku minimální mzdy ale stále není dostatečné na to, aby doktorand v Praze samostatně bydlel a třeba i uživil rodinu…

Výše příjmu na první pohled není vysoká, ale je to čistý příjem. Bydlení je samozřejmě samostatná kapitola, ale jako denně dojíždějící člověk žijící s rodinou v Kolíně mohu pouze konstatovat, že člověk dělá v životě různá rozhodnutí. Nicméně fakulty budou mít možnost využít širokou paletu zdrojů, v případě Univerzity Karlovy jde o programy jako je Cooperatio, UNCE anebo Primus, ale také nástroje, jako jsou fakultní stipendijní fondy a externí financování. Z pozice rektorátu tedy fakultám „rozvazujeme ruce“ a poskytujeme jim podporu a metodické vedení. Velký tlak jsme také vytvářeli směrem k ministerstvu školství, aby tato flexibilita byla možná; to bylo a je zásadní.

O kolik procent odhadujete, že se sníží počty přijímaných studentů?

Moje očekávání je agregátně někde na úrovni minus třicet procent. V extrémním případě možná až polovina, ale to bude napříč obory různé. Je ale třeba zdůraznit, že pravděpodobně dojde k významnému přelévání mezi prezenčními a kombinovanými studujícími. Ruku na srdce: dobře víme, že nemalá část prezenčních studujících byla fakticky kombinovanými, jenom prostřednictvím zmíněného „průtokového ohřívače“ pobírala stipendium.

Jaká je nyní úspěšnost dokončení doktorského studia na Karlovce?

Úspěšnost se celkově pohybuje kolem padesáti procent. Podstatnější pro nás je zakončení ve standardní době studia, což znamená do čtyř let, případně plus jeden rok. Tam se pohybujeme výrazně níže, někde kolem patnácti až sedmnácti procent. Věřím, že změnami v systému a další podporou, kterou na UK budujeme, dospějeme do stavu, kdy budeme soutěžit o kvalitní doktorandy, u nichž bude větší šance, že studium ve standardní době úspěšně absolvují.

Kritéria pro výběr uchazečů o doktorské studium tedy budou přísnější?

Cílem je vybírat pouze kvalitní uchazeče a uchazečky, kteří mají opravdu reálnou šanci dokončit doktorát, přinést nové poznatky, zvýšit svou kvalifikaci, případně odjet jako postdok do zahraničí a poté se třeba i vrátit a dále rozvíjet své obory nebo v zahraničí zůstat jako záchytný můstek pro další spolupráci s univerzitou, alma mater. Tato logika „flight to quality“ často mizí v diskusích, které se redukují na to, že bude stejně peněz, ale méně studentů. Reforma poskytuje vysokým školám nástroj a motivaci k tomu, aby se začaly chovat racionálně – a více si vybíraly. Rozdávání peněz „na hlavy“ je konečně pryč.

Řeší reforma nějakým způsobem i otázku školitelů, případně jejich kvalitu?

Implicitně, přes „rozpočtové omezení“. Doktoranda bude moci mít pouze takový školitel, který je schopen si sehnat dodatečné financování. Kvalitní školitel mívá grant, sponzoring z externího subjektu, bývá zapojen v mezinárodní síti nebo má projekt, který zapadá do jeho výzkumu. Mimochodem, pravidla, která jako prorektor pro vědu a tvůrčí činnost prosazuji, vedla k tomu, že sám se nevejdu do „kvóty“ na fakultě, respektive institutu, tedy tento rok nemohu přijmout nové studující. Fakticky mám na vědu a výzkum, a tedy i doktorandy a doktorandky, méně času, končí mi externí grant a coby prorektor se do žádných interních schémat aktivně nezapojuji. A je to tak v pořádku. Pravidla musí platit pro všechny.

V přípravě reformy jste se osobně angažoval. V čem konkrétně?

Bylo to v různých pracovních skupinách, kde jsme připomínkovali zákon. Hodně jsme tlačili například na to, aby se v doktorském příjmu dalo pracovat i s příjmy externích subjektů, jako jsou Akademie věd ČR, fakultní nemocnice nebo Česká národní banka (ČNB). To se podařilo do zákona dostat, což považuji za velmi důležité. A již zmíněná flexibilita využívání různých zdrojů na pokrytí doktorského příjmu, ta je naprosto kruciální.

Jste s výslednou podobu spokojen?

S finální podobou zákona spokojen jsem. Komplikovanější je procesní či implementační stránka věci. Napsat zákon je v podstatě jednoduché, ale jeho realizace a zavádění je obrovská výzva. Říct: „Plaťte stipendium nebo vedlejší příjem“ zní dobře na papíře, ale má to implikace. Jak naložit se současnými studenty? Jaké typy stipendií lze používat? Jak naložit s externími příjmy? Jak si sdílet informace? To jsou procesní věci, ty se samozřejmě nemají řešit v zákoně, ale je potřeba se nad nimi zamyslet při jeho přípravě. Bohužel se to v mnoha případech na úrovni zákonodárce nestalo… Politicky se dobře ukazuje, že stipendia byla zvýšena na dvojnásobek, ale o rizicích v celém procesu se už moc nemluví. Ministerstvo si zaslouží pochvalu za zafixování přidělované částky a za to, že si uvědomilo potřebu systém rozhýbat. Celkově je reforma příležitostí a krokem správným směrem, ale procesně to nebylo zvládnuté tak dobře. Předpokládám, že bude trvat dva roky, než si systém „sedne“.

Dotkne se reforma, konkrétně garantovaný vyšší příjem, i stávajících studentů?

Na Univerzitě Karlově jsme se rozhodli zvýšit zaručený doktorský příjem pro současné studenty prezenčního studia ve standardní době studia od začátku akademického roku 2025/2026 na 17500 korun. Od akademického roku 2026/2027 bychom byli rádi, aby noví i stávající studenti fungovali podle týchž pravidel. Chceme dát fakultám ještě rok faktické účinnosti zákona, aby se mohly interně situaci přizpůsobit a učinit strategická rozhodnutí.

Co by mělo být hlavní motivací studentů, kteří chtějí dělat Ph.D.? Je to pokračování v akademické kariéře, nebo je titul užitečný i mimo akademickou sféru?

Akademické instituce nejsou „nafukovací“, takže globální trh není schopen pojmout všechny absolventy. Je důležité, aby studijní programy více spolupracovaly s komerčním sektorem a připravovaly studenty také na neakademické kariéry. Existují také obory, kde je doktorát standardním kariérním předpokladem i mimo akademii: například v chemických či biochemických oborech, v medicíně, farmacii nebo ve výzkumných sekcích institucí, jako je například zmíněná ČNB. Ve většině případů se očekává pokračování v akademické sféře, nicméně profesní a neakademická část hraje – a musí hrát – větší roli.

Co konkrétně chystá Karlovka pro podporu takzvaně měkkých dovedností?

Ty rozvíjíme na centrální úrovni v rámci Platformy doktorského studia a dalších formátů. Oč jde? Specificky se jedná o akademické psaní, etiku ve výzkumu, používání softwarů a nyní i nástrojů umělé inteligence (AI). Vzhledem k heterogenitě a decentralizaci univerzity si lze jen stěží představit opravdu centralizovanou doktorskou školu. Jdeme cestou identifikace průsečíků toho, co by každý doktorand měl vědět a jaké dovednosti by měl mít, a to nezávisle na oboru nebo studijním programu.

Jak důležitá je podpora zahraničních zájemců o doktorské studium na UK?

Osobně moc nerozlišuji mezi domácími a zahraničními studujícími; jsou to prostě studující. Stejně tak studijní programy by měly být stavěny jako mezinárodní už z definice. Otevřenost a internacionalizace jsou jedinou cestou proti inbreeding (jev, kdy vysoké školy zaměstnávají na pozicích akademických pracovníků své vlastní absolventy; pozn. red.) a entrenchmentu (stav, kdy se určité myšlenkové směry, teorie, metody nebo instituce v akademickém prostředí stanou natolik ustálenými a zakořeněnými, že se těžko mění nebo zpochybňují – i když se objeví nové poznatky nebo kritika; pozn. red.), kterými české, a tedy i naše univerzitní prostředí trpí. A mentalita otevřenosti se musí prosazovat již na doktorandské a postdoktorandské úrovni fáze kariéry. V evropském a globálním prostředí je rotace doktorandů, a hlavně postdoktorandů standardní součástí kariéry. Je to jedna z věcí, které fakticky stavíme na „zelené louce“. Získali jsme podporu Marie Skłodowska-Curie Actions COFUND, což je náš program Charleston pro zahraniční postdoky, dále rozšiřujeme podporu MSCA Postdoctoral Fellowships a do budoucna plánujeme i další rozvoj.

Reforma by prý měla pomoci k lepšímu sladění pracovního, studijního a osobního života studentů, v rámci novely se řešilo i „hlídačkovné“. S jakým výsledkem?

Existují věci, které pro doktorandy, ale v tomto případě hlavně doktorandky, vytvářejí bariéry. Například jak naložit s mateřskou a rodičovskou dovolenou u prezenční studentky, která má jen stipendium. Historicky neměla nárok na rodičovskou podporu, protože neodvádí sociální pojištění. Podobně je to se započítáváním studia do důchodu. Nebylo šťastné, že se zákonodárci snažili toto řešit jako součást novely zákona o vysokých školách. Není to agenda ministerstva školství, ale ministerstva práce a sociálních věcí. Něco z toho se nějakým způsobem vyřešilo, ovšem není to přímo součástí novely zákona o vysokých školách.

A teď osobní otázka: co bylo pro vás onou motivací hlásit se k doktorskému studiu?

Když jsem končil svoje magisterské studium, rozhodoval jsem se mezi doktorátem a prací v korporátu. Měl jsem pracovní nabídku z finančního auditu a zároveň jsem byl přijat na Ph.D. studium v Institutu ekonomických studií na FSV UK s podporou v rámci Centra doktorských studií, což byla tehdy v roce 2009 revoluční věc, kdy se dané prostředky na institutu z velké části rozdělovaly mezi čtyři až šest vybraných doktorandek a doktorandů, od kterých se očekávalo, že budou doktorát dělat „naplno“, zbytek prostředků šel čistě výkonově mezi všechny doktorandy. Porovnával jsem tyto dvě varianty. A rozhodl jsem se pro doktorát; finanční podpora i výhled byl srovnatelný s nástupem do korporátu, tedy při očekávání relevantního výkonu, ale na to jsem byl docela připraven (usmívá se). Pro mě však byl doktorát hlavně intelektuální výzvou, což korporát při vší úctě nebyl. Doktorát mě opravdu bavil a naplňoval! Faktem však je, že finanční složka hrála roli. Kdybych nebyl dodatečně podpořen nad rámec stipendia, řešil bych to téměř jistě jinak. Už tehdy jsem se rozhodoval velmi ekonomicky s výhledem na budoucí fungování a plánování rodiny.

Máte nějaký vzkaz pro studenty, kteří se rozhodují, zda si podat přihlášku?

Jsem přesvědčen, že doktorát je kariérní rozhodnutí už v době, kdy student končí magisterské studium. Nemyslím si, že by studující doktorátu měli dospět do stavu, kdy ve čtvrtém nebo pátém ročníku Ph.D. teprve objevují, co je čeká. Doktorát by měl být součástí střednědobého plánu. Je opravdu důležité mít dobrého školitele či školitelku a diskutovat s nimi možnosti a výhledy. Už při nástupu na doktorát si musíte uvědomit, že je to kariérní rozhodnutí se všemi příležitostmi, ale i dalšími dopady. Možná to zní tvrdě, ale je to tak. Vyberte si dobře!