To tak jednou sledujete video s dvěma „blázny“, kteří na kluzáku dělali jeden přemet za druhým, až si řeknete: to zvládnu taky. A tak Jan Carboch přesvědčil kamaráda Michala Vorlíčka a počtem 62 kontinuálních vnitřních přemetů (lopingů) na kluzáku se zapsali do Guinnesovy knihy rekordů. Jak to celé probíhalo, nám prozradil Jan Carboch, pilot a vyučující z FTVS UK.
Jan Carboch (vlevo) a Michal Vorlíček po překonání světového rekordu.
Jak člověka vůbec napadne pustit se do něčeho tak s prominutím „bláznivého“?
Celé to vzniklo úplně náhodou. Kamarád Michal Vorlíček sleduje veškerá letecká videa a náhodou narazil na předchozí pokus Australanů z roku 2024 a poslal ho do whatsappové skupiny mezi nás piloty. Jak jsem to uviděl, tak mi to nedalo a řekl jsem si, že by to šlo překonat.
A vy už jste nějaké takové pokusy s přemety zkoušeli?
Oba s Michalem děláme leteckou akrobacii, takže to občas zkoušíme, ale to jsou tak dva tři přemety. Víc jsme v životě netrénovali, takže jsme do toho rekordu skočili rovnýma nohama. Na tréninku jsem si tedy zkusil udělat 5 přemetů, abych měl alespoň nějakou představu o tom, kolik mi to vezme výšky.
Rekord se nakonec zastavil na 62 přemetech. Jak dlouhý čas to zabralo?
Celé to trvalo přibližně jedenáct minut.
Za jedenáct minut se letadlem 62x otočit vzhůru nohama! Pokaždé jste museli čelit přetížení okolo +4,5G, to musela být zátěž pro organismus.
Musím říct, že když jsme přistáli, tak to bylo cítit. Po přistání jsme samozřejmě byli v euforii, ale když jsme vystoupili z letadla, připadali jsme si jak po nějakém večírku, lehce se nám točila hlava.
Radili jste se předtím s nějakým lékařem o případných rizicích?
S lékařem jsme se neradili, ale možná rizika jsme uvážili. Věděli jsme, že už to zvládli ti Australané před námi a někdo to dokonce zkoušel i sólo. A my letěli ve dvou, tak tím to bylo mnohem bezpečnější, pokud by se náhodou něco stalo.
U létání obecně je důležitým faktorem počasí. Museli jste i v tomhle ohledu rekord pečlivě plánovat?
Určitě. Problém je hodně velký vítr nebo nízké mraky, protože potřebujete být vysoko a zároveň z té výšky dobře vidět zemi. Měli jsme jasno, že to chceme udělat během léta a šlo o to se nějak termínově sladit, protože Michal má svoji práci, já jsem taky nějakým způsobem vytížený a do toho musíte pro platnost rekordu zajistit svědky. Když se tohle všechno sečetlo, tak nám z toho vyšel termín 3. října, a věděli jsme, že pokud by to nevyšlo, musíme to zkusit zase až za rok. Tak jsme zkusili všechny svolat a vyšlo to.
Kolik muselo být nezávislých svědků pro uznání rekordu?
Musí tam být dva nezávislí svědci a jeden expertní svědek, to znamená pilot.
Rekord jste překonali už tím 46. přemetem. Nenapadlo vás to ukončit už v tu chvíli?
Chtěli jsme jich udělat co nejvíc, aby nebylo tak jednoduché nás překonat. Limitovala nás jen ta minimální výška – můžete to dělat jen do 200 metrů nad zemí, pak už to nejde. A já ani přesný počet během letu nevnímal, jen občas mi Michal řekl, že jich máme 10, 20…. Když jsem se zeptal, jestli jich máme alespoň 40, Michal mi oznámil, ze jich je víc než rekord.
Nastal vůbec během toho pokusu nějaký problém?
Musím říct, že všechno proběhlo hladce. Nejistota byla hlavně před startem, kdy se může pokazit spousta věcí. Už jen to vytáhnout nás co do největší výšky, což je 3000 metrů nad mořem. Pak i třeba taková věc, aby nám v té výšce, kde byly teploty pod nulou, „nezamrzla“ kamera, a neznehodnotil se záznam rekordu. A potom, abychom splnili všechna kritéria pro uznání rekordu. Těch proměnných, kdy se mohlo něco pokazit, byla celá řada.
Nakonec váš pokus vyšel a rekord byl uznán. Máte teď doma zarámovaný diplom z Guinnesovy knihy rekordů?
Ten diplom si musíme koupit. Poté co jsme komisi Guinnesovy knihy rekordů poslali veškeré důkazy a svědectví, tak jim trvalo něco přes tři měsíce, než vše schválili. Díky tomu jsme dostali přístup do sekce rekordmanů, kde si můžete zakoupit veškeré předměty typu diplom, plakety, medaile… Například diplom stojí okolo 30 eur.
Jak jste se vůbec dostal k létání?
Jeden z mých nejlepších kamarádů na střední škole chtěl být pilot a dělal si letecký výcvik. Občas mě vzal s sebou proletět a po čase třeba nechal i chvilku řídit, takže mě to chytlo a rozhodl jsem se udělat si průkaz na kluzáky. Začal jsem v mém rodném Ústí nad Labem.
Máte v plánu se časem posunout i k pilotování letadel s motorem?
Zatím ty ambice nemám, už tohle zabere spoustu času a já ho zase tolik nemám. S oblibou říkám, že kluzák má tu výhodu, že se mu během letu nemůže porouchat motor. Protože když se letadlu porouchá motor, tak potom letí k zemi jako kámen. Zatímco kluzák si vždycky tak nějak pohodlně někam doklouže (usmívá se).
Jste i soutěžní pilot a před dvěma lety jste byl třetí na mistrovství ČR v letecké akrobacii.
Loňské mistrovství jsem pro časovou vytíženost nestihl, tak uvidíme, jak se mi povede letos. Samozřejmě mám vyšší ambice, ale záleží taky na tréninku a časových možnostech, protože nejsme profesionálové. Je to pouze koníček, a letecká akrobacie není zrovna nejlevnější sport.
Učíte na FTVS UK. Čemu konkrétně se na fakultě věnujete?
Na Katedře sportovních her učím sportovní hry a také se zabývám diagnostikou herního výkonu nebo kvalitativní analýzou pohybových dovedností. A moje vědecké zaměření je analýza sportovního výkonu a anticipace v tenisu. V podstatě jde o správný odhad toho, co chce protihráč zahrát, abych stihl rychleji zareagovat.
Co vás nejvíc baví na výuce studentů nebo jak? Jak jste změnili studenti vlastně vedou, kdy vy jste studoval třeba k tomu přístupu ke studiu?
Mě baví učit a baví mě spolupráce se studenty, protože cítím, že jsou u nás na škole rádi a chtějí se něco naučit. Bohužel se ale dá obecně říct, že pohybová zdatnost současných studentů je horší, než bývávala u jejich předchůdců, s čimž souvisí i důležitost praktické výuky. V současném světě nové technologie přispívají ke stagnaci lidské zdatnosti a dovedností. Klíčovou otázkou tak zůstává udržitelnost obecných i pohybových dovedností člověka.
| PhDr. Jan Carboch, Ph.D. |
| Absolvent a v současnosti vyučující na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, kde se věnuje vědecké analýze sportovního výkonu. Zároveň úspěšný soutěžní pilot, třetí na Mistrovství ČR v letecké akrobacii 2024. V říjnu 2025 společně s Michalem Vorlíčkem zaznamenali 62 kontinuálních vnitřních přemetů (lopingů) na kluzáku, za což byli v únoru 2026 zapsáni do knihy Guinnessových světových rekordů. Oba působí jako akrobatičtí instruktoři v Aeroklubu Kolín, kde se věnují výcviku nových pilotů a rozvoji bezmotorové akrobacie. |
