Patron: Kluci a holky z děcáků nepotřebují věci, ale vztahy

čtvrtek, 23 červen 2022 13:22

Děti a mladiství v dětských domovech nemají lehký vstup do života. Materiálně jsou zabezpečení, v rámci možností jsou vedeni k samostatnosti. Chybí jim ale osobní vazby, vzory a zkušenosti z běžného života. K tomu, aby se jim do něj lépe vstupovalo, slouží program Patron, který zaštiťuje organizace Liga otevřených mužů (LOM). Univerzita Karlova s ní od loňska spolupracuje. Někteří z jejích zaměstnanců by se mohli stát novými patrony takových dospívajících. „Nejsem jeho náhradní táta, nežiju jeho život. Nabízím mu názory, své příběhy. Jestli si z nich chce něco vzít, je už na něm,“ vypráví o Karlovi jeden z patronů, Miroslav Hřebecký, mimo jiné absolvent Pedagogické fakulty UK, jenž je Karlovi průvodcem na životní cestě.

IMG001 3
Miroslav Hřebecký (vpravo) chtěl spolupracovat s dětským domovem na Benešovsku, kde oba bydlí, aby byl Karlovi blízko a ku snažší pomoci.

Dítě vyrůstající v instituci nezažívá klasické každodenní strasti, jež by jinak přirozeně nasávalo v rodině. Myšlenka projektu Patron stojí na tom, že se rok dva před plnoletostí mládežníka objeví někdo, kdo mu chce pomoci, takříkajíc krýt mu záda. Stane se jeho oporou, rádcem, průvodcem, jenž mu pomůže vykročit do života mimo institucionální areál. Nabízí prostor a čas probrat drobné a obyčejné věci mimo rámec dětského domova. Je to patron. Doslova. Tento stejnojmenný program založila před takřka deseti lety nezisková organizace LOM. Sdružuje v něm dobrovolníky (zpočátku jen muže, v posledních letech i ženy), kteří mají čas, chuť a předpoklady provázet teenagery z dětských domovů prvními léty dospělosti.

otvírací 1

Podobně jako v případě dospívajícího Karla z Benešovska. Jak vznikal vztah s jeho patronem (vpravo)?

Přátelsky o strastech i povinnostech

„Karel si ani ze začátku neuvědomoval, že by měl mít nějaké otázky. Znal jenom svůj svět v ,děcáku´, a ten mu přišel jako daný. Snažil jsem se s ním bavit o tom, co žiju já, jaké mám problémy... Vyprávěl jsem mu třeba o hypotéce, rekonstrukci našeho domu anebo že jsem zrovna naboural auto a kolik mě stála oprava. A rovnou jsem ho pak vzal s sebou do autoservisu. Bral jsem jej i několikrát na úřady, když jsme odhlašovali elektroměr po dědovi nebo aby viděl, jak to chodí na finančním úřadě,“ přibližuje témata, která se svým svěřencem řešil, patron Miroslav Hřebecký, jenž se i pracovně věnuje vzdělávání.

dovnitř 3Hřebecký 1
S oběma muži jsme se sešli v parku Konopiště, kde byl v podvečer krásný klid na povídání. Tak nějak se patroni se svými svěřenci potkávají.

Společná setkání probíhají většinou někde venku, klidně v přírodě. Mirek s Karlem si chodívali i zaběhat nebo na procházku se psem – kamkoli, kde bylo příjemně a mohli si v klidu popovídat o životě, jak plyne a co přináší. Patron totiž musí počítat s tím, že ti, kdo zrovna opouštějí hnízdo dětského domova, nemají peněz nazbyt. Není tudíž vhodné scházet se někde po restauracích. Ani nepřipadá v úvahu, že by patron svého svěřence pozval na pivo nebo dokonce na oběd.

Sami sobě hospodáři... s radami zkušenějších

Peníze jsou tabu! „Ti kluci a holky se musejí naučit sami o sebe postarat, hospodařit s vlastními příjmy. Proto je v programu jakákoli finanční podpora ze strany patrona zakázána, natož půjčování peněz nebo splácení jejich případných dluhů,“ upozorňuje Hřebecký, jenž býval i ředitelem jednoho z progresivních gymnázií.

dovnitř 9Karel 1
Hřebecký pomohl Karlovi sehnat místo ve firmě přímo v místě jeho bydliště. A jako zámečník v ní pracuje dodnes, učí se tak starat sám o sebe.

Běžnému člověku to zní jako banality, které zvládne vyřešit levou zadní. Ale pro mladého kluka bez rodinného zázemí a přirozených životních vzorů, jsou to naprosté novinky, které pro něj mohou být zdrojem velkého stresu a vést až k osobní krizi. „Karel není průšvihář, Karel je počestný pocestný,“ směje se Hřebecký. Karel trochu ostýchavě naslouchá. „Žádného velkého průšvihu si u něj nejsem vědom. Ale z mého pohledu by v něm byl, kdyby si nenašel bydlení a práci. Dával jsem si záležet, abych mu vnuknul, že opravdu musí platit nájem a také si dávat nějaké peníze stranou, kdyby přišel nedoplatek za energie a podobně,“ dodává usměvavý chlapík, který působí v organizaci EDUin a původní profesí je pedagog. Díky tomu si dokáže udržet zdravý odstup, který je v takovém vztahu nezbytný.

dovnitř 5Šestadvacetiletého Karla zná už od jeho sedmnácti let. Byl s ním třeba na dni otevřených dveří jednoho středoškolského učiliště, když se o vyučení truhlářem rozhodl ještě pro další studium a vybral si obor strojní zámečník. Později mu Hřebecký pomáhal sehnat práci v Benešově, kde oba bydlí. Osud mladého muže mu není lhostejný.

„Ale nejsem jeho náhradní táta, nežiju jeho život. Nabízím mu názory, své příběhy. Jestli si z nich chce něco vzít, je už na něm. Ale myslím si, že si dokáže rizikové situace docela moudře vyhodnotit; má na to čich. Sbíral zkušenosti z okolí, viděl, jak někteří kluci od nich z děcáku dopadli... Oni opravdu v dětském domově žijí tak trochu jako ve zlaté kleci. Na jednu stranu mají všechno, ale příprava na samostatnost, kterou budou po odchodu potřebovat, má rezervy,“ uvažuje nahlas Hřebecký s tím, že právě proto chtěl svěřence z dětského domova poblíž Benešova, aby mu byl snáze k dispozici.

IMG001 2
„Chtěl jsem pomoci konkrétnímu člověku a v oblasti, kde je ve společnosti opravdu slabé místo,“ vysvětluje Hřebecký, proč se stal Patronem.

„Děti končí v dětských domovech zpravidla proto, že jejich rodina z nějakého důvodu nefungovala. A Patron pro ně může být pozitivním vzorem, jak by dospělý měl fungovat a jak se dá v dospělosti život zvládnout,“ řekl loni magazínu Forum manažer projektu Lukáš Talpa, absolvent Evangelické teologické fakulty UK.

Zapojení a patronáty i osobností z Karlovky

Univerzita Karlova uzavřela v loňském roce s organizací Liga otevřených mužů memorandum o spolupráci s cílem získat do programu Patron dobrovolníky z řad svých zaměstnanců. Takovým lidem musí být více než třicet let, měli by mít srovnané priority a stabilní zázemí. Výhodou také je, když už mají založenou rodinu, třeba už odrostlé děti, a tudíž více času a energie se dobrovolnictví věnovat. Jednoduše musí mít už něco odžito, aby byli pro mladé lidi vstupující do samostatného života tím vhodným vzorem a měli jim co předat.

Patron je průvodce, nikoli náhradní rodič. Radí, pomáhá nasměrovat, ale musí počítat i s tím, že jeho pomoc se ne vždy (nebo rozhodně ne hned) zákonitě setká s kladnou odezvou... Je potřeba si neustále udržovat nad situací nadhled, mít k navazujícímu se vztahu určitý odstup, aby patron případné neshody či rozpory dokázal konstruktivně řešit. V rámci projektu fungují také mentorské skupiny s odborníky (psychology či zaměstnanci dětských domovů), jichž se dobrovolníci pravidelně účastní a kde si mohou ujasnit své kroky nebo se inspirovat, jak to dělají ostatní, s čím se potýkají a jaké se nabízejí postupy.

Hřebecký Karel

Jak takový vztah vnímat? „Berte v potaz, že je to dlouhodobý závazek. Není to tak, že teď zrovna chci, teď zrovna mám čas, a tak se budu dva měsíce o někoho starat a pak ho nechám napospas. Ne. Není to setrvale časově náročné, ale když kluk potřebuje, musím reagovat,“ vysvětluje Miroslav Hřebecký. Nejintenzivnější prý bývají první dva roky, kdy si mladý člověk potřebuje najít práci a bydlení. Ve chvíli, kdy se usadí a vyřeší existenční otázky, překlopí se vztah z mentorského do kamarádského a pak už záleží na každé dvojici, jestli a v jak intenzivním zůstane kontaktu. Nakonec se mohou stát parťáky na celý život.

Co nabízí a dokáže program Patron. Kdo se může zapojit?
Vznikl na základě expertních dovedností dvou partnerských organizací Liga otevřených mužůMúzy dětem. V projektu je podporována schopnost mladých mužů a žen vyrůstajících v zařízeních náhradní výchovy ve věku 17 až 21 let začlenit se do společnosti, včetně získání a udržení si zaměstnání. Patroni a patronky by měli mladým lidem vytvořit často chybějící model pozitivního ženského či mužského vzoru, předávat jim své zkušenosti a být jim podporou při vstupu do života. Hledají se muži a ženy – patroni a patronky. Požadován je věk nad třicet let, středoškolské vzdělání, vlastní aktivní rodičovství či prokazatelná práce s mládeží (alespoň tři roky) a trestní bezúhonnost. Pokud se chcete stát patronem a patronkou, vyplňte a pošlete přihlášku (verze pro ženy nebo verze pro muže).
Autor:
Foto: Hynek Glos

Sdílejte článek: