Tohle není příprava běžného sportovního oddílu. Běhání doprovází postupně zesilující klapot destiček, hází se míčky s rolničkami, a je třeba být neustále ve střehu, aby nikdo nepřišel k úrazu. Většina přítomných totiž nevidí - jsme na tréninku reprezentace v blind baseballu. V tělocvičně ZŠ Donovalská na pražském Chodově se každý týden setkává několik mladých lidí s očním hendikepem, aby si osvojili baseballové návyky. Dohlíží na ně ostřílený baseballový trenér Richard Kania a dvě studentky z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Tereza Stejspalová a Eliška Thompson, které blind baseball rozvíjí v České republice.
„Blind baseball vznikl v Itálii, kde jej provozují už od roku 1994. Chtěla jsem vědět, jak to funguje, tak jsem italskou federaci kontaktovala, a oni mi předali spoustu informací,“ vypráví Eliška Thompson, někdejší reprezentantka ČR v softballu. Věci se ale daly do pohybu až před rokem, kdy téma blind baseball nadhodila její spoluhráčka z klubu Eagles Praha Tereza Stejspalová.
„Hledala jsem téma bakalářské práce. A když jsem se seznámila s vedoucí, která se zabývala nevidomými, narazila jsem na blind baseball. A jelikož hraju softball i baseball, tak to pro mě byla celkem jasná cesta,“ říká Tereza, která stejně jako Eliška studuje na FTVS UK obor Aplikovaná tělesná výchova osob se specifickými potřebami (APA). Eliška je však o pár let starší.
„V APA se nějakou shodou okolností sešlo celkem dost lidí ze softballu. Začala to jedna naše spoluhráčka, pak jsem nastoupila já ještě s jednou spoluhráčkou, a najednou je asi z třinácti lidí v ročníku polovina softbalistů z Prahy,“ usmívá se Eliška. „Takže se tak nějak spojily dva světy, které nám jsou blízké a propojily se v blind baseball, což je jak splněný sen - fungovat s lidmi, které člověk zná i na nějaké trochu jiné úrovni než jen u softbalu. Je to moc hezký.“
S Terezou se rozhodly zrealizovat blind baseball i v českých podmínkách. První kroky vedly na českou baseballovou asociaci a po pozitivní odezvě začaly oslovovat organizace pro nevidomé a různé školy, organizace. „Hodně pomohli lidé z italské federace, kteří nám dokonce přijeli pravidla ukázat. Díky tomu jsme vůbec získaly povědomí o tom, jak to opravdu má vypadat, protože pochopit celý koncept nebylo jednoduché,“ přiznává Eliška, jež má zkušenosti s prací s autistickými dětmi a absolvovala i kurz instruktora lyžování pro nevidomé.
Po zvládnutí všech nástrah blind baseballu sport v červnu 2025 dokonce odprezentovaly v rámci Pražského baseballového týdne, obrovské akci evropského významu. Hráče a hráčky našly prostřednictvím náborového dne, kterému předcházelo rozesílání informací do všech možných organizací. „Nakonec přišlo 14 nevidomých, což je strašně velké číslo na to, že to je nový sport a vůbec nevěděli, do čeho jdou. Z toho jsme měli velkou radost,“ vzpomíná Tereza. A zájemci dorazili nejen z Prahy, ale i z jiných částí republiky. Dát dohromady tým usnadňuje, že hrají spolu muži i ženy, věkové omezení je pouze 15+.
Vznikl tedy český národní tým blind baseballu a v říjnu 2025 už dokonce odjel na první velkou akci, a hned mistrovství Evropy na Sicílii! Účast byla možná díky veřejné sbírce, kde se za dva měsíce vybrala částka, která pokryla výjezd na ME i náklady na zimní přípravu. „Nechtěly jsme lákat lidi na akci, na kterou budou muset ještě doplácet. Chtěly jsme, aby do prvního turnaje nemuseli investovat víc než svůj čas,“ vysvětluje Eliška.
Úsměvné bylo, že hráči, kteří dorazili v červnu na nábor, se vzápětí dozvěděli, že pojedou na mistrovství Evropy. „Říkaly jsme si, že někdo se toho možná zalekne, ale odvážlivci, kteří to vnímali jako výzvu, jsou s námi doteď,“ pochvalují si studentky, které odjely do italského Nettuna se „sedmi statečnými“. Tým jedno utkání vyhrál, a nakonec obsadil čtvrté místo. Na nováčky, co měli za sebou jen pár tréninků a tohle pro ně byly vůbec první zápasy, sakramentsky dobrý výkon. A taky zážitek na celý život.
„Nevidomí se věnují řadě sportů, ale v drtivé většině jsou někde v tělocvičně nebo v bazénu kvůli bezpečnosti. A když už jsou venku, například na lyžařském svahu nebo na atletickém hřišti, tak se hýbou pomocí trasérů. Ale tady mají poprvé zkušenost, že jsou na čerstvém vzduchu, nikdo se jich nedotýká a volně běží třeba 30 metrů, kdy mohou úplně sami vyvinout největší rychlost jakou dovedou. A vědí, že jsou při tom v bezpečí. To je pro ně strašně velká věc a užívají si té svobody pohybu,“ říká Eliška.
Srážka nehrozí. „Blind baseball se hraje na klasickém baseballovém hřišti, ale hráči stojí jen v levém vnějším poli, zatímco běžci běhají po metách ve vnitřním. Tudíž vůbec nemůže dojít ke kolizím mezi polařema a pálkařema,“ vysvětluje Tereza. Nadhazovač není, protože nevidomí si míček s rolničkami uvnitř nadhazují sami. Jak to provést co nejefektivněji, obě mentorky trpělivě vysvětlují svým svěřencům a svěřenkyním na tréninku v tělocvičně.
Stejně jako další správné techniky pro zachycení míčku kutálejícího se po zemi (letící totiž není slyšet, jelikož rolničky při velké rychlosti nezvoní) nebo jeho házení, kdy trenérky vykřikují „dva, dva, dva, dva“ aby nevidomý hráč zhruba tušil, kterým směrem házet. A proč křičí zrovna tato slova? Připomíná to hráčům, že jde o druhou metu. Ostatně kvůli bezpečnosti jsou v blind baseballu dvě druhé mety – jedna klasická pro běžce a pak se čtyři metry za ní nachází odlišná druhá meta pro vidícího polaře, který hraje s hráči v poli.
A jak nevidomí dobíhají jednotlivé mety? „Vše je ozvučené. Když hráč odpálí míček, tak rozhodčí dálkovým spínačem rozezní první metu. A vypne ji ve chvíli, kdy hráč metu přeběhne, pak se ozve trenér na druhé metě, který má na ruce speciální destičky a těmi klape, přičemž klapání stupňuje, jak se k němu hráč blíží. Vše je dobře bezpečnostně zařízené, zatím se ještě nestalo, že by se někdo s někým srazil,“ usmívá se Tereza Stejspalová.
Ta je hlavní tváří českého blind baseballu a v hlavě spřádá spoustu plánů. „Plánujeme sport rozvíjet i v dalších městech, v jiných baseballových klubech, aby vznikalo co nejvíc klubů blind baseballové kategorie. Chtěla bych, aby u toho ti hráči zůstali a měli kde hrát, aby to nebyl jen nějaký rozmar a neskončilo to u jednoho mistrovství Evropy. A velkým snem je ligová soutěž v blind baseballu,“ uzavírá studentka FTVS UK.
