Evropa dnes, 13. května, premiérově slaví Evropský doktorský den (EDD). Proto magazín Forum přináší interview s novým prorektorem Tomášem Šimůnkem, který má na najvětší univerzitě v zemi přímo na starosti přímo Ph.D. agendu. Jaké změny můžeme čekat? Jaké je a bude stipendium pro doktorandy? Co je třeba udělat? „V doktorském studiu na Univerzitě Karlově máme obrovský prostor pro řadu zlepšení, byť se veliké penzum práce udělalo,“ říká v rozhovoru profesor Tomáš Šimůnek, emeritní děkan Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové.
Když se podíváme na statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ), doktorandů v České republice ubývá. Je jich vlastně těsně pod 18 tisíci a je to nejméně za víc než 20 let. Jak se na to dívá Univerzita Karlova a vy jakožto nový prorektor pro doktorské studium?
Myslím, že to je logický jev a jde o projev toho, co už se mělo dít dlouho: že si univerzity a jednotlivé fakulty dávají větší pozor na to, koho přijímají, a lépe to zvažují. Nevadí mi to, naopak to považuji za správný směr. Věřím ovšem, že nebude klesat počet absolventů doktorského studia. A naopak že by měl tento počet ideálně ještě růst.
Vlastně říkáte, že statistiky je potřeba číst opatrněji. Že to není jenom tak, že číslo klesá obecně, ale že se i samotné univerzity v Česku už více starají o to, koho přijmou, s nějakou vidinou, že studium i dokončí. Že to není „masová záležitost“.
Přesně tak. Na doktorát snad budou chodit ti, kteří opravdu chtějí dělat vědu a stát se vědci, a ne ti, kteří nevědí, co se sebou, a mají to jako jakési pokračování studentského života.
Tahle data jsou veřejně dostupná za celou Českou republiku. Máte údaje za Univerzitu Karlovu v doktorském studiu? Kolik máme nyní doktorandů? Jaký je trend?
Máme dnes, tuším, kolem šesti až sedmi tisíc doktorandů. Ten počet vlastně záleží na tom, koho do něj započítáme, jestli třeba jenom ty, kteří jsou aktivně studující, nebo jestli tam započítáme třeba přerušené doktorandy a tak dále. Ve studiu máme asi 6600 aktivních.
To je přibližně třetina doktorandů v Česku.
Je to tak, je to zhruba třetina. I na UK byl v letošním akademickém roce počet doktorandů, které jsme přijali, nejnižší za mnoho let. Bylo to poprvé pod tisíc, nějak kolem 950, s tím, že v minulém roce to bylo 1023. Když jste se ptal na trendy, tak to byl šestiprocentní pokles, a předtím už také patnáctiprocentní. Opravdu jdeme s absolutními počty nově zapsaných dolů.
Farmaceutická fakulta UK patří k menším, ale podíl těch, kteří Ph.D. dokončí, je z nejvyšších. Docent Andrej Kováčik při výuce.
Když se takhle bavíme o číslech, tak asi nejzajímavější věc pro čtenáře bude přehled, která fakulta má nejvíc doktorandů, které patří k těm početně nejsilnějším.
Bude to jistě Přírodovědecká a Filozofická fakulta UK, ty mívají nejvíc.
A jak je na tom vaše rodná „farmačka“?
FaF UK je malá fakulta a má těch doktorandů kolem 150, takže se to s těmi velkými nedá srovnat. Na druhou stranu máme v Hradci Králové vlastně největší podíl těch, kteří dokončí doktorské studium ze všech fakult Univerzity Karlovy.
Je to díky tomu, že jste tam byl děkanem?
Doufám, že to neuškodilo (směje se).
Zřejmě jsou lidé pro farmacii hodně dedikovaní, opravdu chtějí dělat vědu.
Myslím si, že Farmaceutická fakulta UK má opravdu – nebo dlouho měla – nadprůměrně dobrou finanční politiku. Základní stipendium dlouhodobě bylo 15 tisíc korun, což bylo jedno z nejvyšších v rámci univerzity i v republice, myslím to základní. A teď už samozřejmě máme základní stipendium rovněž nastavené na současný zaručený doktorský studijní příjem.
Co chcete jako nový prorektor pro doktorské studium zlepšit? Jaké máte plány a cíle?
Určitě nejsem spokojen se stavem, v jakém doktorské studium na univerzitě je, protože máme obrovský prostor pro řadu zlepšení, byť se obrovské penzum práce udělalo. Jsem moc rád, že navazuji na vynikající práci svého předchůdce profesora Ladislava Krištoufka, který spoustu zásadních reformních kroků – byť nevděčných, ale nutných, které souvisejí se změnou zákona o vysokých školách a s nastavením doktorského studijního příjmu – udělal. A jsem i moc rád, že se mnou pokračuje oddělení doktorského studia, které je na Rektorátu UK vynikající a je skvělou oporou. Tady to funguje. Nicméně i tak má univerzita v doktorském studiu obrovský prostor ke zlepšení; má spoustu problémů.
Jakých?
Jde o roztříštěnost a obrovskou heterogenitu, a to kvalitativní i kvantitativní. Kvalita vedení doktorandů na UK se dramaticky liší. Liší se mezi fakultami, liší se i v rámci jednotlivých fakult. Je to obrovsky závislé na jediném člověku, na jednom školiteli. Pokud má někdo na školitele „štěstí“ – ono to nemusí být úplně štěstí, protože si ho často vybírá a hlásí se na konkrétní téma –, tak může být doktorské studium skvělé a srovnatelné s doktorským studiem na těch nejlepších univerzitách.
Srovnat laťku kvality školitelů je těžké.
Dá se to standardizovat. Minimálně se o to musíme snažit a my se o to už snažíme. Univerzita Karlova přijala Standard školitele. V tuhle chvíli pracujeme na tom, abychom standardizovali i takzvané konzultanty, tedy někoho dalšího, který by se školitelem studenta spoluvedl, aby to nebylo jen o tom, že je to právě jeden člověk, školitel, ale aby to byl ideálně tým lidí, kdy konzultantů může být i víc. A ideální by bylo, kdyby byl jeden konzultant zahraniční.
Řada přírodovědců nebo medicín to asi tak má, ne?
Existují opravdu některé příklady dobré praxe, které tohle mají a drží.
Můžete uvést takové best practices?
Co se týče příkladů dobré praxe, právě to já osobně vidím jako svůj cíl. Hledat příklady dobré praxe a snažit se je přenášet do celouniverzitního systému, pokud to jen jde. Jinak těch problémů je ještě víc. Je to, samozřejmě, podfinancování. Ono podfinancování je, řekl bych, brutální a nelepšící se. Bez ohledu na vládu, jestli je premiérem Babiš nebo Fiala, tak se o tom mluví, ale nemění se vůbec nic. V porovnání se západními univerzitami jsme na tom opravdu velmi špatně. Teď se třeba zavedl zaručený doktorský studijní příjem, což je skvělé, na druhou stranu na to české univerzity nedostaly žádné peníze navíc.
K tomu se ještě dostaneme. Chci se zeptat, jak jste říkal, že odbor doktorského studia původně zastřešoval prorektor Krištoufek, který měl na starosti vědu, výzkum a tvůrčí činnost. Je vaše speciální funkce znakem toho, že novému vedení jde o doktorské studium víc, že má vyloženě jen „prorektora na doktorské studium“, tedy vás?
Já si myslím, že ano. Je to výraz toho, že pan rektor Jiří Zima věnuje doktorskému studiu opravdu velkou pozornost. A fakt, že tuhle agendu vyčlenil zvlášť a vyčlenil na to člověka, který to má jako svoji hlavní činnost, je důležitý signál toho, o čem hovoříte.
Dobrá. Je něco konkrétního, kromě věcí, které jste už dříve naznačil, co byste během čtyř let vašeho mandátu chtěl zavést? Nějaké vaše cíle, co a jak přesně vyřešit?
Těch cílů a plánů je víc. Co se týče financování, mám na starosti i finanční programy doktorského výzkumu, takže bych rád nastavil systém finanční podpory doktorandů po konci takzvaného specifického vysokoškolského výzkumu (SVV). Chtěli bychom modernizovat a metodicky posílit Grantovou agenturu Univerzity Karlovy (GA UK) a nahradit takzvané SVV projekty novým programem. Nazvali jsme jej Program rozvoje kvality doktorského studia, kde bychom chtěli distribuovat na fakulty finance podle určitého klíče, kde by měla velkou roli hrát kvalitativní složka, třeba právě úspěšnost doktorského studia i míra internacionalizace, vyjíždění na zahraniční stáže, což je něco, co nás trápí dlouhodobě...
Jako že doktorandi UK nejezdí ven?
Ano. Všichni to mají napsané v akreditaci svého studijního programu, že by měli doktorandi alespoň na měsíc vyjet na stáž do zahraničí, ovšem fakticky takto jezdí asi jedna třetina a ostatní tuto povinnost v rámci plnění svého studijního plánu nějak nahrazují.
Jak to?
Některé fakulty na to prý nemají peníze. Někteří zase říkají, že je nechtějí pustit školitelé, protože zrovna pracují na nějakém grantovém projektu nebo na něčem podobném
Takže je nechtějí z fakulty „uvolnit“, aby nechyběla pracovní síla.
Bohužel, stává se to. A nejen z fakulty, třeba jsou to lékaři, kteří pracují ve fakultních nemocnicích, kteří se připravují na atestaci. Samozřejmě za tím mohou být i vážné osobní nebo rodinné důvody. Ale nalijme si čistého vína, často to je jen tím, že se doktorandům prostě nechce a školiteli ani oborové radě to nevadí. Za důležité považuji také administrativní podchycení celé agendy těchto mobilit, což se podařilo relativně čerstvě sjednotit.
V doktorském studiu jsem měl kdysi pocit, že jsme taková „levná pracovní síla“, jak se i říkalo. Změnilo se za dvě dekády něco? Jsou doktorandi levná pracovní síla, nebo ne?
Kdybych to měl říci ironicky, tak je to pořád „levnější pracovní síla“, ale už ne tak levná. Hlavně to ale je - pokud je dobře vedená – vynikající, motivovaná, nevyhořelá a novými nápady a přístupy sršící pracovní síla, bez které se dobrá věda prakticky nedá dělat!
A mají budoucí vědci prostor na vědu, nebo vykonávají rutinu za ostatní?
Snažíme se, aby prostor na vědu měli. I ve standardech se snažíme, aby se věnovali výuce uměřeně a tak, aby to přispělo k jejich vlastnímu rozvoji. Proto ideálně podporujeme, aby se doktorand se svým školitelem nebo konzultantem účastnil výuky a nějak jim asistoval a něco se při tom sám přiučil. Tedy ne že školitel „nemá čas“ nebo pracoviště „nemá lidi“. Každé „větší než malé“ výukové zapojení doktorandů by mělo být na základě extra pracovní dohody.
UK usiluje o studijní úspěšnost svých doktorandů. I proto se pravidelně koná Welcome Day, kde hovoří Lukáš Nachtigal z Rektorátu UK.
To zní samozřejmě dobře. Jen jak to reálně jde zajistit z rektorátu UK, z Karolina? Jak můžete říkat sedmnácti fakultám „dělejte to takhle, dejte víc prostor ve výuce“?
Můžeme vydávat předpisy a metodiky, kde to nějakým způsobem kodifikujeme. Můžeme to sledovat a potom to reflektovat při akreditaci. Ale to je asi tak všechno, co můžeme dělat.
Chci se zeptat na důležitou otázku, co bude zajímat hlavně doktorandy samotné. Co se pro ně změní třeba letos nebo v navazujícím akademickém roce 2026/27? Chystá se nějaká velká změna v doktorském studiu? Něco, co se promítne do jejich životů?
Chystá se to, že všichni doktorandi – čili i ti už dříve zapsaní, kteří jsou v prezenční formě –budou mít totožnou výši zaručeného doktorského studijního příjmu, ve výši1,2násobku minimální mzdy.
To bude od příštího roku?
To je od příštího akademického roku pro všechny, což zákon vlastně nevyžaduje. Nicméně na Univerzitě Karlově jsme se rozhodli, že to tak bude. Jinak hodně změn se bude týkat nově zapsaných doktorandů, ať už loni zapsaných, nebo těch letošních. Jsem předně rád, že ze zákona došlo ke zrušení státní doktorské zkoušky. Univerzita Karlova nově zavedla na základě vlastních příkladů dobré praxe takzvanou rozpravu k tématu disertační práce, která se soustředí na výzkum doktoranda a smysluplnou zpětnou vazbu. To já osobně vidím jako velmi důležitý milník v doktorském studiu, protože bohužel se dosud stávalo, že se až při obhajobě nějaké širší plénum dozvědělo o tom, že se doktorand ve svém tématu „plácal“, a vlastně nebyl dobře veden. Takže teď je tady nějaký milník, který tohle ukáže už dříve a bude tam snad ještě prostor to nějakým způsobem ve studiu napravit. Osobně si myslím, že by těch milníků mohlo a mělo být ještě minimálně o jeden víc, někdy třeba po prvním roce, ale pánbůh zaplať aspoň za tohle.
To bude třeba ve třetím ročníku studia nebo kdy?
Ono to musí být nejpozději do konce standardní doby studia navýšené o jeden rok. Standardní doba studiaje typicky čtyři roky, dnes už tříleté Ph.D. programy skoro žádné nemáme. Ale v rámci fakult to opatření můžou samy nastavit; třeba na Farmaceutické fakultě to musí být do konce třetího roku. Já osobně si myslím, že ideální je právě třetí rok Ph.D, aby tam ještě byl minimálně jeden rok prostoru v rámci financovaného studia.
A tam už je prostor na výtky k práci? „Tohle nemáte změřené, tohle tady chybí, máte to špatně“. Což se normálně děje, až když přijde oponent a pak disertaci rozstřelí?
Tam u rozpravy oponent ještě není, ale bude tam komise. Měla by to v podstatě být taková předobhajoba. Dlouhodobá situace byla tak nevyhovující, že si toho všimli i zákonodárci a zrušili stávající podobu státní doktorské zkoušky. A tak si Univerzita Karlova, stejně jako řada dalších vysokých škol, ale ne všechny, zavedla něco mnohem progresivnějšího, vhodnějšího pro doktoráty, kdy nejde o prozkoušení z celého oboru. Což se dosud často dělo, abyla to opravdu mnohdy taková druhá magisterská státnice, kdy nutili doktorandy znovu si nastudovat celý obor. Ale tahle rozprava je už o daném výzkumném tématu a měla by být i jakousi předobhajobou konceptu disertace.
To zní rozumně. Kdy to začne fungovat?
Důležité je, že to není úplná novinka. Některé fakulty UK už teď v rámci logiky zákona státní doktorskou zkoušku částečně pojaly tímto způsobem. Takže to je dobrá praxe, která na některých fakultách fungovala. A bude se to plošně aplikovat na všechny nově studující od příštího akademického roku
Chci se zeptat na důležitou věc, co všechny zajímá – peníze. Jaká doktorská stipendia teď na UK jsou a jaká budou? U interních i externích Ph.D. studentů?
Stipendia nebo jiné příjmy pro kombinované - tedy takzvaně externí - doktorandy nejsou nijak daná. Tam záleží opravdu na tom, na jakém pracují projektu. A často jsou to lidé, kteří někde působí. U prezenčních (interních) jde v rámci doktorského studijního příjmu o 1,2násobek minimální mzdyMají tu výhodu, že se ta částka automaticky valorizuje. To akademici nemají. Konkrétně je to pro tento akademický rok zhruba 25 tisíc, příště to bude asi 27 tisíc korun.
To je čistého?
Ano. Respektive je to taková trochu divná částka, protože je to kombinace doktorského stipendia, které je čisté, a případně nějaké mzdy související s tématem disertace, s tím, že se tam počítají dvě třetiny té mzdy. Fakulta má povinnost vyplatit prezenčnímu doktorandovi 1,2násobku minimální mzdy, zdroj této částky je na ní a dostupných zdrojích.
Ale může to být víc? Když bude doktorand víc projektů a podobně?
Ano, může. A mnohdy to také víc je. Ale tam záleží hlavně na grantech.
Pane prorektore, musím se vás zeptat na otázku, třeba už není aktuální, ale dlouhodobě existovaly tenze kolem afiliací v doktorském studiu, kdy je studijní program například veden při Přírodovědecké fakultě UK a reálně realizován v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR. V dobách RIVu byly mezi institucemi spory o body z článků. Jaké jsou teď tyhle vztahy, jak to funguje?
Obecně je spolupráce univerzity a Akademie věd velmi dobrá a funkční. Co se týče afiliací, je třeba přiznat, že občas tenze stále jsou. Někteří kolegové z Akademie mají pocit, že by doktorandi nemuseli nebo dokonce neměli být uváděni s příslušností k univerzitě. Zrovna před pár týdny jsme si o tom s panem ředitelem ÚMG psali e-maily. Ale pokud nějaká práce vzniká v rámci doktorského studia a je to práce, která vstupuje do obhajoby disertace, tak naše univerzita, stejně jako ostatní univerzity, v rámci svých předpisů chce, aby doktorand afiliací umožnil tuto souvislost s doktorským studiem jednoznačně identifikovat. To platí pro všechny studenty. S tím, že ta afiliace je zde vhodná dvojí, kdy doktorand ukáže příslušnost jak k ústavu Akademie věd, tak k univerzitě. A pánbůh zaplať za to, že kafemlejnek skončil a že se „RIVové body“ už nijak nedělí a nerozpočítávají.
Dne 13. května se premiérově koná European Doctoral Day (EDD). Co od něj čekáte?
Chceme si téma doktorského studia připomenout na sítích, komunikačních kanálech a tak dále. Ono se to v našem případě sešlo s Rektorským sportovním dnem UK, takže jsme se v kolegiu dohodli, že nějakou větší akci dělat nebudeme. Každopádně si připomeneme, že Ph.D. studium je v podstatě jediný způsob, jak získat nové vědce, nové výzkumníky. Je to unikátní studium, jež spojuje specifické studium a specifický výzkum. Jde o individuální, individualizované vzdělávání zaměřené primárně na výzkum. Mělo by předat doktorandům mnohé kompetence; ukázat jim, jak se dělá kvalitní věda. A naučit je tu dobrou praxi.
Řekněte mi, když jste emeritní děkan FaF UK, nějaké příklady dobré praxe v zahraničí, kde jste si řekl, že tam doktorské studium opravdu funguje, že je to pro vás inspirace.
Já sám jsem byl na postdoktorandském pobytu v Nizozemsku, na Vrije Universiteit Amsterdam, a tam jsem pozoroval doktorské studium, které bylo mnohem organizovanější, řízenější včetně takových věcí, jako jsou ústavní semináře a podobně. Oproti tomu, co v 90. letech existovalo u nás – opravdu hierarchický vztah „učedník a tovaryš“ – to bylo hodně jinačí. Navíc už tehdy tam byla čilá internacionalizace, obrovsky živý ekosystém angličtiny, kde anglicky umějí nejen laborantky, ale opravdu i lidé v kantýně a uklízečky...
Tenhle model – internacionality, diskuse i přípravy doktoranda – byste si na UK přál?
Určitě ano. A snažil jsem se o to i v rámci pozdějšího působení na Farmaceutické fakultě, kde jsem například založil doktorandskou a postdoktorandskou vědeckou konferenci, která je dnes už samozřejmou součástí fungování fakulty. Snažíme se tam zvát i experty ze zahraničí, aby moderovali sekce a dávali našim juniorním vědcům zpětnou vazbu. To jsou věci, které jednoznačně pomáhají.
| Prof. PharmDr. Tomáš Šimůnek, Ph.D. |
| Je přední český farmaceut, toxikolog a vysokoškolský pedagog spojený s Farmaceutickou fakultou Univerzity Karlovy. Od jara 2026 působí jako prorektor Univerzity Karlovy pro doktorské studium. V letech 2014 až 2022 byl děkanem FaF UK, předtím v období 2010 až 2014 proděkanem pro vědeckou činnost tamtéž. Habilitoval se v roce 2009, profesorem je od roku 2017. Původně vystudoval farmacii na FaF UK (1999), následně roku 2003 absolvoval doktorské studium v oboru farmakologie a toxikologie (PharmDr., Ph.D.). Během studií absolvoval pobyt na Universität Wien a postdok stáž na Vrije Universiteit Amsterdam díky prestižnímu Huyghensovu stipendiu nizozemské vlády. Vede výzkumnou skupinu molekulární a buněčné toxikologie a je expertem na kardiotoxicitu léčiv, molekulární onkologii a vývoj kardioprotektivních a protinádorových látek. Vedl rovněž Univerzitní výzkumné centrum UNCE zaměřené na toxické a protektivní účinky léčiv na kardiovaskulární systém či koordinoval programy PRVOUK, PROGRES či COOPERATIO. Jako pedagog pomohl k obhajobě více než čtyřiceti diplomových prací, školil řadu doktorandů i postdoků. Je spoluautorem bezmála sta studií, jež byly citovány skoro 4000krát (H-index 34). Za svoji výzkumnou, pedagogickou a organizační činnost obdržel mnoho cen včetně Zlaté medaile Univerzity Karlovy (2022). Rád cestuje, potápí se a pod vodou i fotí. |
