Centrum pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy (CPPT UK) od zimního semestru opět spouští kurz Násilí v blízkých vztazích. „Jeho specifikum je, že se v rámci něj střídají přednášející jak z akademické sféry, tak z praxe. Do kurzu se navíc může přihlásit jakýkoli student napříč univerzitou,“ vysvětluje jedna z lektorek, antropoložka Dana Moree z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
Téma násilí v blízkých vztazích je aktuální, a přitom hodně komplexní problém. Na jeho zdárném řešení se podílí řada subjektů, například policie, neziskové organizace, zdravotníci, právníci, psychologové nebo i učitelé. „Systém pomoci je v Česku relativně nekonzistentní a roztříštěný. My se díky kurzu, který se odehrává na půdě univerzity, snažíme o komunikaci napříč obory. To je totiž jeden ze způsobů, jak zefektivnit pomoc ohroženým osobám,“ vysvětluje Dana Moree, která se věnuje tématu násilí na ženách v souvislosti s koronavirovou pandemií (podrobně jsme psali zde).
„Fakt, že se k nám do kurzu může přihlásit student z jakéhokoli oboru, je nesmírným benefitem pro celkovou pozdější praxi. Čím víc lidí – budoucích odborníků z nejrůznějších oblastí – bude problém podrobně znát, tím lépe pak bude spolupráce napříč sektory v terénu vypadat,“ doplňuje ji psychoterapeutka Branislava Marvánová Vargová, která vede Informační a poradenské centrum pro ženy oběti domácího násilí ROSA a významně se podílela na koncepci kurzu.
Branislava Marvánová Vargová (vlevo) a Dana Moree na tiskové konferenci k tématu násilí v blízkých vztazích, kterou pořádala UK loni na podzim.
Spolupráce napříč obory
Seminář se otevírá letos již podruhé, premiéru měl v loňském zimním semestru a zapsala ho necelá dvacítka studentů. „Zdá se to při velikosti Univerzity Karlovy málo. Na druhou stranu je to nový předmět, potřebuje se dostat do povědomí studentů. A musím říci, že se studenti upřímně snažili systému porozumět i hledat řešení, jak pomoci osobám ohroženým násilím v rámci svých oborů,“ oceňuje aktivitu účastníků Dana Moree.
Na to, jak velkého procenta populace se téma domácího násilí týká (během koronaviru stouply počty případů o třetinu, pozn. red.) je orientace v této problematice mezi studenty zatím poměrně malá. Dana Moree u nich při přednáškách registrovala značnou míru překvapení a rozčarování z toho, jak složitá realita je a jak těžké je samotné násilí zastavit.
„Je skvělé, do kolika vrstev nám dal kurz nahlédnout. Podle mě naprosto selhává prevence a s ní související osvěta, jak ve společnosti obecně, tak mezi odborníky. O tom, jak potřebný tento kurz je, vypovídá i to, že jsem se v rámci svého studia psychologie dosud nikdy s takovýmto předmětem nesetkala. A pokud vím, podobně na tom byli i ostatní spolužáci,“ popisuje absolventka minulého běhu, Viktorie Vondráčková (na obrázku vlevo), která by se jednou ráda problematice násilí v blízkých vztazích věnovala profesionálně. „Láká mě to propojení psychologie a práva,“ objasňuje.
Nezavírat oči
Každá z přednášejících lektorek přináší jiný pohled a zkušenosti, vystupuje zde například právnička, psycholožka nebo pracovnice neziskové organizace, které s osobami ohroženými násilím běžně pracují. Na každém ze seminářů se nahlíží na problém z jiného úhlu pohledu a poté je prostor pro diskuzi. Přednášky jsou tak šité na míru přítomným studentům, kteří kladou otázky a hledají možná řešení z pohledu svých budoucích profesí.
Lukáš Šimaňok (na obrázku vpravo), který se na Pedagogické fakultě UK
připravuje v rámci kombinovaného studia na výuku chemie a výchovy ke zdraví na základních a středních školách, oceňuje komplexnost kurzu. Nejenže mu lektorky poskytly vhledy do praxe, příklady kazuistik a zasadily téma do právního rámce, osobně začal být také vnímavější ke svému okolí. „Došlo mi, že jsem byl mockrát svědkem násilí v blízkých vztazích a ani jsem si to neuvědomoval. Typicky šlo o situace, kdy na ulici vidíte hádku a vnímáte, že nejde o banální konflikt, kdy se ti dva jen na něčem neshodli. Slyšíte cílené verbální napadání, výhrůžky,“ vzpomíná Lukáš Šimaňok. Díky kurzu už by dnes uměl adekvátně zareagovat. „Přistoupil bych k nim a zeptal se, jestli je všechno v pořádku a zda nepotřebují pomoct. Pokusil bych se o nějakou intervenci. Určitě se už cítím v takovýchto situacích jistější – dokážu je odhalit a případně nabídnout řešení. Pokud by mi někdo z nich odpověděl, že potřebuje pomoct, věděl bych, kam ho nasměrovat,“ popisuje.
Respektovat oběť
A právě to je podle lektorek cílem jejich kurzu. „Studenti získají lepší představu o dynamice násilí, že vždy stojí na kontrole a moci. Znají možnosti řešení z perspektivy ohrožené osoby i to, jak systém pomoci funguje. Minimálně vědí, kam se obrátit, pokud si sami nebudou jisti. Dokáží lépe vyhodnotit v terénu nebo v pracovních situacích moment, kdy se skutečně o násilí jedná. Vědí, že je potřeba něco dělat, že to samo nepřejde,“ vysvětluje Dana Moree s tím, že cílem není vyškolit ze studentů profesionály, kteří dovedou s oběťmi hloubkově pracovat, ale naučit je větší vnímavosti k takovým situacím, poradensky či podpůrně fungovat a třeba iniciovat krůčky ke změně. Ovšem s vědomím, že musí vždy respektovat právo ohrožené osoby na vlastní rozhodnutí.
