Bronzové hokejistky: V klučičím kolektivu bývá větší legrace

Friday, 12 May 2023 07:44

Česká reprezentace ženského hokeje startovala na Zimních světových univerzitních hrách vůbec poprvé v historii a hned při premiéře vybojovala v americkém Lake Placid třetí místo. Tým vedla jako kapitánka Adéla Jůzková, mezi opory patřila i Barbora Patočková – dvě nerozlučné hokejové parťačky, které se při společném rozhovoru hodně nasmály.

VS1 7401

Medaile z univerziády je váš největší úspěch hokejové kariéry?

B: Pro mě je asi přece jen víc bronzová medaile z mistrovství světa osmnáctiletých (v roce 2014, pozn. redakce), protože tam mohly mít týmy opravdu ty nejlepší hráčky.
A: Univerziáda je totiž specifická v tom, že můžete vybírat jen z holek, které studují, a které jejich kluby pustí. Čímž nechci ale nijak snižovat náš úspěch.

Na zmiňovaném MS osmnáctiletých tehdy Adéla ještě nebyla, ale jinak je vaše hokejová kariéra hodně provázaná.

A: Vlastně jen vyjma období, kdy jsem odešla studovat na univerzitu v kanadské Regině. Jinak v letech předtím i potom jsme vlastně hrály pořád spolu ve stejném týmu.

Jaké to bylo hrát v Kanadě, baště světového hokeje?

A: Největší rozdíl je, že v Kanadě mají obrovskou hráčskou základnu. Jen před vstupem do univerzitního hokeje existují tři různé výkonnostní soutěže, ze kterých mohou trenéři vybírat. My máme v celém Česku jen dvě ženské ligy a mládežnické soutěže pro holky neexistují, protože by se zkrátka nenaplnily.

V Regině působí i klub Pats, kde hraje očekávaná jednička draftu NHL Connor Bedard, viděla jste ho?

A: Na zápas Regina Pats jsem se podívat byla, ale Bedard tam tehdy bohužel ještě nehrál. Nicméně atmosféra na stadionu byla úplně neuvěřitelná, na juniorskou ligu WHL chodí víc fanoušků i než na univerzitní hokej, který je přitom v Kanadě hodně populární. A ačkoliv je Regina menší město, tak tam hokejem hodně žijí. Na náš tým chodily podobné návštěvy jako na klučičí výběr.

Regina leží mezi Winnipegem a Calgary, ovšem na obě strany je to něco přes 600 km, to jste asi neměla šanci podívat se na zápas NHL?

A: To ne, ale v říjnu 2019 se právě v Regině hrál zápas Heritage Classic mezi Calgary Flames a Winnipeg Jets, a tam jsem byla. Bylo to hezké, jenže se hrálo venku na fotbalovém stadionu, kde uprostřed postavili kluziště. Takže to bylo z tribun hodně daleko, a navíc v Regině je fakt velká zima (směje se). Vydržela jsem dvě třetiny a pak už jsem se musela sbalit, protože navíc začalo i sněžit.

Báro, vás nikdy nelákalo zkusit si zahrát v zámoří?

B: Když jsme spolu hrály ještě za Hvězdu Praha, tak jsem po střední škole taky přemýšlela o univerzitě v zámoří, spíš tedy v Americe. Ale nakonec jsem zpětně ráda, že jsem zůstala a mohla ještě hrát s kluky, protože klučičí hokej mě vždycky bavil víc. Takže toho nelituji.

Proč vás klučičí hokej baví víc?

B: Ženský hokej je pomalejší, a i když já nejsem žádný extra rychlík na ledě, tak se nějak nechtěně tomu pomalejšímu tempu vždy přizpůsobím. A s kluky je to prostě jednodušší, ono někdy být s dvaceti holkama v jedné šatně je docela náročné… (smích)
A: V klučičí šatně se neřeší blbosti a všichni si ze sebe dělají legraci, je to v dobrém smyslu zábavné prostředí. Ale s holkama mi zase připadá, že se vytvoří větší pouto, kdy každý bojujeme za tu druhou, kluci zase tak jako neprožívali, když se něco nepovedlo.

VS1 7250Ale jinak předpokládám, obě šatny „voní“ asi stejně, že?

A: To jo. Hlavně teda gólmani. To je vždycky největší trest dostat v šatně místo vedle gólmana (smích).

Jak jste vlastně obě začaly s hokejem?

A: Táta chtěl hrozně moc syna, jenže se mu nejdřív narodily dvě dcery, a protože starší ségra začala s hokejem, tak jsem to zkusila taky.
B: Já mám bráchu-dvojče a začali jsme hrát společně u nás ve Velkých Popovicích, vlastně přes kamaráda, který bydlel kousek od nás. V páté třídě jsme oba přešli na Slavii a já pak v mladším dorostu na Hvězdu.

A kdy jste se vy dvě začaly potkávat?

A: Nejprve to bylo na reprezentačních akcích. A pak jsme se bez vzájemného ovlivňování, aniž bysme to tušily, přihlásily obě na stejné gymnázium. A tehdy jsem řekla Báře, jestli nechce hrát se mnou za Hvězdu, odkud to není na Gymnázium Nad štolou daleko.

Za Hvězdu jste právě hrály v mládežnických týmech mezi kluky, ženský hokej pak za Slavii Praha a dokonce i za kazašský tým Aisulu Almaty…

A: Poslední rok na univerzitě v Regině se nám nijak zvlášť nedařilo, vypadly jsme v prvním kole play off. A když naše sezóna skončila, ukázala mi trenérka email od klubu z Kazachstánu, který sháněl hráčky pro play off mezinárodní ligy. Tak jsem si řekla proč ne a napsala Báře, jestli by nejela se mnou.
B: To se zrodilo strašně rychle. Poslaly jsme jim kopie našich pasů a v podstatě, než jsme stačily říct „ano“, tak už nám poslali letenky do Vídně, kde jsme se sešly. A hned druhý den jsme hrály zápas.
A: Nakonec z toho bylo nejúspěšnější umístění v historii klubu, když jsme se dostaly do finále mezinárodní ligy, kde hrály kluby z Maďarska, Slovenska, Polska. Všechno se hrálo v Rakousku, nejprve v Judenburgu, a finále ve Villachu.

Poslední sezónu jste společně odehrály ve švédském Södertälje, jak ta dopadla?

A: Vyhrály jsme naší divizi a v play off jsme přešly přes první kolo, a v další sérii prohrály. Dělilo nás jedno kolo od baráže o nejvyšší švédskou soutěž.

Za Södertälje hrával David Pastrňák, největší česká hvězda současnosti, pořád tam na něj vzpomínají?

A: Určitě! Kustod týmu nám třeba vyprávěl různé historky. A když na stadionu přijdete do místnosti, kde se scházejí trenéři, tak tam visí fotka Pasty z doby, kdy tam poprvé přijel. Což je hrozně vtipné, protože má na sobě obrovské kalhoty, které mu nesedí, nemá utažené brusle, v ruce stará dřevěná hokejka… Vypadá tam vážně komicky (smích). Ale i s horším vybavením mezi švédskými kluky vynikal, a to i mezi staršími.
B: Klub má také Pastrňáka zakomponovaného do týmového intra, které se pouští před zápasy.

ABspolu2
SPOLU. Adéla Jůzková a Barbora Patočková ve Slavii, na univerziádě, a ve švédském Södertälje. FOTO: archiv Adély Jůzkové.

Adéla už si kromě Kanady a Švédska zkusila i život ve Finsku nebo v Americe. Kde to bylo nejlepší?

A: Když porovnám život v Kanadě a Americe, tak jsem určitě byla spokojenější v Kanadě, kde mi lidé připadali milejší a nabízeli mi kdykoliv pomoc.

Pomáhal v tom i fakt, že hrajete hokej?

A: Myslím, že to je v Kanadě určitě velký faktor. Oni hodně mluví o tom, jak je důležitý být v komunitě lídr a když jsme třeba chodily učit hrát malé děti, tak rodiče kolem nás chodili a byli nadšení, že jim pomáháme.
Ve Finsku jsem byla asi jenom tři měsíce ale byla jsem tam spokojená, i když Finové jsou dost introvertnější, a bylo trošku těžší se mezi ně dostat. Ale když už se s nimi poznáte, tak byli hodně milí. No a poslední sezóna ve Švédsku… Z míst, kde jsem byla, mě to zaujalo asi nejméně.
B: Södertälje je docela velké město, ale že by tam bylo moc příležitostí k vyžití, to se moc říct nedá. Alespoň bylo fajn, že není daleko od Stockholmu.

Budete se do Švédska vracet i v další sezóně?

A: Určitě ne (smích). Přemýšlím nad Finskem nebo Amerikou, tak uvidíme podle toho, jaké budou nabídky. Láká mě i možnost zkusit si ženskou NHL.
B: Já pravděpodobně už s hokejem končím. Mě vlastně nejvíc bavilo hrát s kluky, a když jsem po mládežnických letech musela přejít mezi ženy (dívky mohou do dorostu hrát v chlapeckých týmech, ale od juniorského věku musí do ženských soutěží, protože mládežnické ligy pro ženy v Česku nejsou, pozn. redakce), tak už mi to asi stačilo (smích). Ženský hokej není úplně pro mě. Teoreticky bych mohla získat výjimku hrát mezi muži v nižších soutěžích, ale na to se nijak neupínám. A už ani nemám potřebu hrát nejvyšší ženskou ligu nebo vzhlížet k ženské NHL. Já si ten hokej vždycky prostě jen chtěla zahrát a už jsem se ho nahrála dost.

Vy jste také reprezentantkou v hokejbalu, i toho se vzdáte?

B: Příští rok je u nás mistrovství světa, tak to bych ještě chtěla zažít. Navíc v hokejbale to není tak, že bych se tomu musela věnovat každý víkend. Ženská liga se hraje tak, že jsou jednou za měsíc tři zápasy v jednom dni, a to se ještě hraje formátem dvakrát 12 minut, zatímco na šampionátu se hraje třikrát 15 minut.

Když přecházíte z hokeje na hokejbal, nehrozí nějaké špatné návyky?

B: V hokejbale je těžké běžet a vystřelit s míčkem najednou (smích). A taky se musí hrozně běhat! Což o to, mě běhání nevadí, já se proběhnu ráda, ale když má pak člověk střídat, tak mu připadá, že je všechno hrozně daleko.

Adélo, vy se zase věnujete in-line hokeji, je to tak?

A: U nás ale žádná soutěž celoročně neprobíhá, hraje se prakticky od května do července, a to formou turnajů o víkendech. A pak se dá dohromady reprezentace a jede se na mistrovství.
Já jsem tedy po téhle sezóně také už myslela, že s hokejem skončím, ale když jsem viděla poslední mistrovství světa žen, kde holky získaly bronz, tak mě to nalomilo v tom, že bych ještě jednu sezónu dát chtěla. Protože když se jednou rozhodnete skončit, tak nejde se pak po roce rozmyslet, bylo by dost těžké se do toho znovu dostávat. Tak chci ještě jednu sezónu dát.

VS1 7431

Obě studujete na FTVS, Adéla to proložila kariérou v zahraničí, to muselo být komplikované.

A: Já jsem totiž smlouvu ve Švédsku podepsala ještě předtím, než mě na FTVS přijali. Ale snažím se to dohnat. Studuji první rok magistra obor Aplikované sportovní vědy, kde je hodně kineziologie, kterou jsem už vystudovala, a pak je tu například biomechanika, a celkově se to točí okolo výzkumů, které se poté aplikují do praxe.
B: Já jsem teď na bakalářském oboru Tělesná výchova a sport se specializací lední hokej. A chystám se na magisterské studium, obor Tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělávání. Takže mohu být třeba učitelka tělocviku, ale uvidíme, jak to dopadne. U mě člověk nikdy neví (usmívá se).

A co budoucnost po studiu, čemu byste se chtěly věnovat?

B: No to je dobrá otázka… Vlastně asi ještě nevím, mě by bavilo i trénovat. Ale nevím, jestli by to vůbec bylo možné u ženského hokeje, protože ženských klubů u nás moc není a když, tak mají trenéry, kteří tam jsou zpravidla už od založení klubu (smích).
A: Tam by bylo těžký se probojovat! Ale mimochodem už několik jet jezdíme pomáhat na hokejové kempy pro malé holky, což je tedy vždy jen týden. No, uvidíme, jak se co vyvine. Když děláte profesionální sport tak dlouho, tak nemáte tolik času rozšířit si jiné obzory. Ani jinou práci nebo brigádu jsme nezkoušely, protože když je po sezóně, tak se zase přes léto věnujeme hokejbalu nebo in-line hokeji. Takže jsme teď vlastně ve fázi, kdy se budeme rozhlížet co dál. Já osobně zvažuji udělat si nějaké certifikáty na masáže nebo tejpování, což se dobře doplňuje s mým oborem.

Baví vůbec hokejistky sledovat hokej i ve volném čase?

A: Během poslední extraligové baráže za mnou táta přišel, že by se chtěl podívat na Jardu Jágra, dokud ještě hraje. A byla jsem trochu zklamaná. Ale líbilo se mi, že hrálo dobře několik mladých kluků, které znám ještě z dorostu.
B: Já na hokej moc nekoukám, spíš jen občas kouknu na výsledky NHL. Ještě když třeba hraje někdo, koho znám, tak se podívám, ale že bych koukala na extraligu, to tedy ne (smích). Ale rády koukáme, když hraje naše reprezentace.

A máte nějaký oblíbený klub, který byste sledovaly?VS1 7039

B: Já měla ráda Slavii, když ještě hrála extraligu, protože jsme jako hráčky ženského týmu dostávaly lístky. Dokud ještě hrával Roman Červenka, tak to šlo, ale postupně to začalo upadat.
A: Když jsem byla mladší, tak jsem fandila Karlovým Varům, které tehdy vyhrály extraligu. A měly jsme rády Chicago Blackhawks, protože se nám líbil kvůli svému stylu hry Patrick Kane, jenže nedávno z klubu odešel.

Jak vlastně reagují muži na to, že hrajete hokej?

A: Existují dvě verze. Buď jim to přijde hrozně cool anebo reagují přesně opačně – že hokej je pro chlapy, tak co tam děláme… Ale zlepšuje se to. Kdysi jsem viděla na youtube anketu, kde se kluků ptali, jestli by chodili s hokejistkou a reakce byly, že nikdy. Jenže to jsou takové ty stereotypy, že si lidé obecně představují nějaké „amazonky“.

A opačně – vy u partnerů řešíte, že by měl hrát hokej?

B: My jsme celý život hrály hokej a velkou část kariéry společně s kluky, takže jsme viděly, jak se hokejisti chovají, nebo o čem si povídají… Takže hokejista to být určitě nemusí (smějí se obě současně).

Adéla Jůzková
Pochází z Dobřichovic, prvním rokem na magisterském studiu na FTVS UK. Reprezentantka ČR v ledním hokeji: bronzová medaile na Univerziádě 2023, dvakrát na MS do 18 let (2015, 2016). Trojnásobná vítězka ženské ligy v dresu Slavie Praha. Reprezentovala i na dvou MS v in-line hokeji (2018 a 2019). Ve volném čase řadí mezi své koníčky cestování a pečení.
Barbora Patočková
Pochází z Velkých Popovic, dokončuje bakalářské studium na FTVS UK. Reprezentantka ČR v ledním hokeji: bronzová medaile na Univerziádě 2023, účast na MS 2016 a 2019, třikrát na MS do 18 let (bronz 2014). Šestinásobná vítězka ženské ligy v dresu Slavie Praha a Příbrami, několikrát vyhrála bodování soutěže. Reprezentovala i na dvou MS v hokejbale (2019 a 2022). Ve volném čase ráda čte knihy od Jo Nesba.
Author:
Photo: Vladimír Šigut