Výzkum PedF UK: Skvělý učitel je takový artista

Thursday, 14 December 2023 08:46

Téměř v každé třídě se najde dítě ohrožené školní neúspěšností. Výzkumný tým z pedagogických fakult Univerzity Karlovy a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se snažil mimo jiné zjistit, jak pracují učitelé a učitelky, jejichž žáci navzdory svým slabším předpokladům do kategorie školně neúspěšné dítě nespadají. „Náš výzkum prokázal, že nejefektivnější je komplexní výukový postup, kdy vyučující doslova žongluje s mnoha míčky, přičemž největší důraz klade na třídní klima, aby se každé dítě cítilo v kolektivu bezpečně. Právě v takovém prostředí může žák rozvinout svůj vzdělávací potenciál,“ říká vedoucí projektu Irena Smetáčková z katedry psychologie PedF UK. 

Irena SmetáčkováNa projektu, který vedla Irena Smetáčková, pracoval osmnáctičlenný tým ze dvou českých vysokých škol.    

Výzkumný tým sledoval po dobu dvou let dvaadvacet vybraných škol (29 tříd – 580 dětí s kompletními daty) po celé České republice v rámci projektu OP VVV Učitelské porozumění příčinám školní ne/úspěšnosti na počátku základní školy, v průběhu druhého a třetího ročníku. Prostřednictvím kvazi-evaluační a případové studie se snažili odpovědět na řadu výzkumných otázek: Například jaké děti na prvním stupni lze považovat za ohrožené školní neúspěšností. Psychologickými testy zjišťovali kognitivní schopnosti a současně nezávislými didaktickými testy ověřovali znalosti žáků v českém jazyce a matematice. Navíc průběžně využívali hloubkové rozhovory a pozorování výuky. Celkově se snažili zjistit a popsat, jaké pedagogické postupy a praktiky vyučující ve svých třídách používají, zejména ve vztahu k dětem ohroženým školní neúspěšností. Zaměřili se mimo jiné na to, jak pracují ti učitelé a učitelky, jejichž žáci sice mají předpoklady k tomu být takzvaně školně neúspěšní, nicméně jejich školní výkony jsou dobré.

Co dělají dobří učitelé jinak?

Z celkového počtu 580 sledovaných žáků byla naprostá většina dětí (475) bez rizika školní neúspěšnosti. U 63 dětí byly odhaleny předpoklady ke školní neúspěšnosti, přičemž 30 z nich v dalších ročnících opravdu neprospívalo. Zajímavé ovšem je, že zbylá větší část takto ohrožených dětí (33) podávala nakonec dobré výkony. Výzkumný tým došel k závěru, že podstatný vliv na úspěch těchto žáků, kteří navzdory svým oslabeným školním předpokladům dokázali na maximum využít svůj potenciál, má jejich vyučující, respektive jeho pedagogický přístup.

„Jedním z našich klíčových úkolů bylo vytáhnout tyto skvělé znalosti a dovednosti zkušených vyučujících do popředí,“ shrnuje vedoucí výzkumného týmu, šéfka katedry psychologie Pedagogické fakulty UK, Irena Smetáčková. Na projektu se podíleli odborníci a odbornice z různých disciplín – psychologie, speciální pedagogiky či didaktiky matematiky a českého jazyka. Propojení jednotlivých perspektiv pomohlo identifikovat faktory, díky nimž se žákům daří na maximum jejich potenciálu nejen v matematice a českém jazyce, ale i celkově ve škole nad rámec předmětů. „Je nutné rozšířit definici školní úspěšnosti ze zvládání učiva vybraných předmětů také na spokojenost ve škole, sociální dovednosti a zodpovědnost za vlastní učení,“ apeluje další členka týmu, Olga Kučerová z katedry psychologie PedF UK.

dovnitř 2Výzkumný tým se zaměřoval na žáky s předpoklady ke školní neúspěšnosti, jejichž výsledky ovšem byly navzdory tomu dobré (ilustrační foto). 

Čtyři výukové postupy

Vědci a vědkyně stanovili sedm výukových principů (péče o vztahy a klima; sociální podpora učení; kognitivní podpora učení; strukturace a pravidla; hierarchizace žáků; individualizace; formativní hodnocení), které učitelky a učitelé v praxi různě kombinují. Na jejich základě identifikoval tým čtyři výukové postupy: V Komplexním výukovém postupu jsou zastoupeny všechny zmíněné principy s výjimkou hierarchizace (srovnávání dětí, ať už prostřednictvím soutěžení, nebo komentováním). Vyučující uplatňující komplexní přístup využívají různé formy podpory pro učení se oborovým znalostem a dovednostem, snaží se o individualizovaný přístup k zadání úkolů i hodnocení, pracují s vrstevnickým učením, dokáží spolu s dětmi dobře nastavit třídní pravidla, takže každý se orientuje v tom, co, kdy a proč má dělat.

Druhý postup tým nazval Každému a přehledně. Ve třídě, kde se tento přístup objevuje, je všem jasné, co se má dělat, a zároveň se vše organizuje podle individuálních potřeb jednotlivců. Třetí výukový postup Všem stejně znamená, že pro vyučující je především důležité, aby skupina fungovala jako celek a dětem bylo dohromady dobře. A konečně čtvrtý, nejméně zastoupený postup, byl nazván Opozice. V něm vyučující kladou důraz na strukturu ve výuce, uplatňují neindividualizovanou kognitivní podporu učení, děti porovnávají a označují podle rychlosti či šikovnosti a celkově komunikují s žáky z pozice autority.

shutterstock 1143563765Nejnáronější, ale nejefektivnější je Komplexní výukový postup, v němž se uplatňují všechny výukové principy, kromě hierarchizace (ilustrační foto). 

Péče o vztahy a klima

Co z výše uvedených sedmi výukových principů nejvíc pomáhá, aby děti nepropadaly do neprospívání? „Možná trochu překvapivě se v centru pozornosti ocitá péče o vztahy a klima, což je klíčový faktor, skrz který se teprve další výukové principy, s výjimkou hierarchizace, stávají efektivní,“ upozorňuje Irena Smetáčková. Přiznává, že i pro řadu jejích kolegů a kolegyň šlo o překvapivý závěr, neboť z psychologického hlediska očekávali, že v centru efektivního učení bude spíše strukturace a individualizace. Ty jsou pro dobré žákovské výkony v matematice a českém jazyku sice důležité, ale bez péče o vztahy a klima, jejich účinnost klesá.

Celkově nejefektivnější shledali výzkumníci a výzkumnice Komplexní pedagogický postup, i když je pro vyučující jednoznačně nejnáročnější. „Učitelky a učitelé musí doslova žonglovat se všemi míčky najednou. Vyžaduje to od nich znalost oboru a didaktiky, profesní jistotu a nadšení, stabilitu a otevřenost novým výzvám a současně také důvěru v žáky i ve své vlastní schopnosti,“ dodává Smetáčková.

S tím také souvisí další klíčový faktor, a sice podpora – nejen žákům, ale také vyučujícím. „Učitel potřebuje vědět, že na to není sám. Týmovost napříč pedagogickým sborem, školským poradenským zařízením a rodiči je nezbytná,“ doplňuje Smetáčkovou její kolegyně Olga Kučerová. „To je ovšem ideální stav. Připusťme si, že ne vždy spolupráce mezi školou a rodinou funguje. O to více je pak třeba posílit další vztahy – v rámci třídy, školy nebo s poradenským systémem,“ dodává speciální pedagožka Zuzana Bílková, jež se projektu zúčastnila za Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích.

dovnitř 3Z výzkumu vyplývá, že učení a klima nejdou proti sobě, ale naopak na sobě závisí. Když se děti cítí ve škole dobře, podávají i lepší výkony. 

Pozitivní atmosféra – dobré výkony

Zásadním poselstvím celého výzkumu, který se zaměřoval na to, jak se dětem daří z hlediska kognitivního učení, je snažit se o komplexní pedagogický postup a v rámci něj pak cíleně pečovat o klima třídy. Protože jedině tak se bude žákům dařit podávat dobré školní výkony a dosahovat maxima svého, nejen kognitivního, potenciálu. „Někdy se iluzorně staví proti sobě klima a učení – buď se zaměříme na výkon, anebo na to, aby se děti cítily dobře. Data nám nicméně jasně ukazují, že stavět oba tyto přístupy proti sobě je nesmysl, a poskytují nám tak silný argument pro školy, rodiče i ministerstvo, aby se péči o vztahy ve třídách věnovala větší pozornost, například se posilovaly třídnické hodiny. Máme důkaz, že když se budeme věnovat posilování vztahů a klimatu, zvýší to šance dětí dosáhnout lepších výkonů,“ shrnuje Irena Smetáčková.

Author:
Photo: Shutterstock, René Volfík, Hynek Glos