Nahlédnout do doby, kdy roztál Grónský ledovec

Monday, 05 February 2024 07:52

„Díváme se do minulosti, abychom poznali, jakým směrem se naše planeta ubírá nebo by se mohla ubírat za předpokladu různých emisních scénářů,“ říká Michal Kučera, mikropaleontolog a prorektor pro vědu a transfer na Univerzitě v Brémách.

Impact 2021 MARUM Foto Lehmkuehler 2649 2

Věnujete se mikropaleontologii a paleoceánografii – výzkumu usazenin na dně moří. Proč je takový výzkum potřeba?

Životní prostředí naší planety se neustále mění a pro další vývoj naší společnosti je důležité umět předvídat, co se stane, co nás čeká. Jednou z možností je používat počítačové simulace, ale u nich nikdy není jistota, že odpovídají realitě. Také se můžeme poučit z minulosti, využít historické změny klimatu jako klíč k poznání jejich důsledků na životní prostředí a život. Usazeniny na dně moří nám slouží jako archiv minulosti naší planety a s pomocí mikroskopických zkamenělin mořského planktonu dokážeme rozklíčovat, jak oteplování země vedlo k tání polárních ledovců, jak se změnám prostředí přizpůsobily mořské ekosystémy, a tím pak dokážeme lépe předvídat i budoucnost.

Jak přesně se dívá do minulosti?

Základem je přístup k vhodnému „archivu“ – hlubokomořským usazeninám. Na to existují v podstatě dvě technologie – ta tradičnější je, že z výzkumné lodi spustíte ke dnu moře sondovací tyč, která vypadá jako dlouhá okapová roura se závažím. Ta se vlastní tíhou zavrtá do měkkého dna a po vytažení získáte například desetimetrový sloupec usazenin, který pak v laboratoři vrstvu za vrstvou analyzujete a datujete. Pokud se potřebujeme dostat ještě hlouběji, je potřeba využít složitější technologii. Na našem institutu MARUM v Brémách jsme pro to vyvinuli podmořské roboty, které prostřednictvím nástavných tyčí s hlavicí vrtají do hloubky 100–200 metrů.

VD5 2851s 1VD5 3061s 1

Proč studujete právě dna moří?

V mořských usazeninách nalézáme ten nejlepší záznam minulosti naší planety. Bylo by samozřejmě báječné mít také suchozemské usazeniny, ale na pevninách převažuje eroze a usazeniny jsou často nesouvislé. Přes velkou část Evropy se geologicky vzato poměrně nedávno přehnal ledovec a většinu usazenin zničil. Naštěstí je možné i z mořských usazenin překvapivě dobře odvozovat, co se dělo na pevnině.

Umíte vybrat jeden z vašich nejzajímavějších výsledků? Co vás nejvíce překvapilo?

Při analýze reakce mořských ekosystémů na velké změny teplot, jako bylo v minulosti střídání dob ledových a meziledových, jsme objevili zcela nečekané jevy. Doposud se myslelo, že mořský plankton na změny klimatu reagoval zejména stěhováním druhů; při oteplování více na sever a při ochlazení naopak. My jsme se podívali na existující data trochu jinak – „jako bychom žili v době ledové“ – a pokusili jsme se z tohoto pohledu předpovědět, jak se měl mořský plankton doby ledové během globálního oteplování chovat. Ukázalo se, že celá řada ekosystémů pokračovala ve změnách dlouho poté, co se již teplota stabilizovala. Takové výsledky nikdo nečekal.

Loňské září se nám také po mnohaletém plánování a několika odkladech podařilo realizovat expedici do Baffinova moře, které se nachází mezi Grónskem a Kanadou. Podařilo se nám jako prvním dosáhnout na vrstvy usazenin v hloubce přes sto metrů pod povrch mořského dna, z doby před více než 400 tisíci lety. Z doby, kdy naposledy roztál Grónský ledovec. Aktuálně probíhá analýza a datování a na tyto výsledky se extrémně těším.

VDIMG 3917s 1

Na Univerzitě Brémy jste byl děkanem, nyní prorektorem pro vědu a transfer. Proč a jak se vám to daří kombinovat s vědeckou kariérou?

Mám potřebu přebírat zodpovědnost. Je lehké kritizovat, jak by se to mělo dělat a co by bylo lepší, ale jen slova nestačí, vnímám jako svoji povinnost aktivně se pokusit o změnu. Vědecká produktivita vám ve funkcích samozřejmě klesá. Po skončení děkanského období se mi ještě podařilo odrazit a vrátit se publikačně zpátky do hry. Uvidíme, zda se to povede i nyní.

V každém případě bych všem doporučil, aby se nesnažili v nových pozicích dělat vše, co doposud, protože to dost dobře nejde. Když jsem se rozhodl přijmout pozici prorektora, nepřijímal jsem již další doktorandy, protože bych se jim nemohl věnovat. Na druhou stranu se vždy objeví nějaká lákadla – zajímavé grantové spolupráce a projekty, takže v realitě se to pak stejně snažíte kombinovat.

DSC07546 1

Má vaše univerzita definované klíčové oblasti výzkumu?

Velká většina univerzit v Německu má stanovené klíčové oblasti, u nás jsou na to dokonce přesně definovaná kritéria. Souvisí to s německou strategií excelence, jejíž prostřednictvím se univerzity mohou ucházet o velké grantové prostředky, které jsou ale tematicky vyhrazené. Naše Univerzita Brémy byla v této soutěži od počátku velmi úspěšná. Podařilo se nám správně rozpoznat a dlouhodobě posílit špičkový potenciál v pěti oblastech, ze kterých čerpáme nápady pro velké projekty: mořský, polární a klimatický výzkum; sociální změny, sociální politika a stát; materiálové vědy; kognitivní vědy a informatika a veřejné zdraví.

 Prof. Michal Kučera, Ph. D.
Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK a na doktorát zamířil do Švédska na Univerzitu v Göteborgu. Po postdoktorandské stáži na UC Santa Barbara v Kalifornii působil na univerzitách v Londýně a Tübingenu, od roku 2012 pracuje na Univerzitě v Brémách.
Author:
Photo: Volker Diekamp, Jens Lehmkühler, Universität Bremen