„Pořád se učíte něco nového. Ať už je to logistika, práce v týmu nebo komunikace. Navíc to má smysl i pro ostatní – vidíme, že to účastníky baví, že to pro ně něco znamená,“ říká hlavní organizátor Fyziklání – největší týmové fyzikální soutěže v Evropě, student MFF UK Vojtěch David ze studentského spolku FYKOS, který letos získal Cenu Miloslava Petruska za reprezentaci a propagaci.
Vy jste určitě bývalý účastník Fyziklání.
Ano, přesně tak (smích).
V čem je Fyziklání specifické, co vás na něm coby středoškoláka bavilo, čím vám utkvělo v paměti?
Fyziklání je výjimečné tím, že jde o týmovou soutěž. Člověk tam není sám, ale má okolo sebe kamarády, s nimiž pracuje. Ve třídě na střední škole jsme měli velmi dobrý tým, s nímž jsme jezdili po různých soutěžích. Dělali jsme fyziku, matematiku, chemii, tak nějak všechno. Fyziklání mi přišlo zajímavé už tehdy tím, že to není jen soutěž. I teď v rámci organizace si dáváme záležet, aby měla akce příjemnou atmosféru, nejde jen o to přijít a počítat (smích). Snažíme se, aby Fyziklání byl takový svátek fyziky.
Proto se také hodně soustředíme na doprovodný program, který běží ve dnech kolem soutěže, a každý rok ho trochu obměňujeme. Zahrnuje odborné přednášky, panelovou diskusi s vědci, ale i socializační části jako party nebo raut. V předchozích letech jsme také měli i takzvaný Večer národů, kde účastníci z různých zemí představovali svou kulturu.
Cílová skupina jsou středoškoláci – od prvního do čtvrtého ročníku?
Přesně tak. A aby to bylo férovější, rozdělujeme je do kategorií podle věku.
Jaký je poměr zastoupení českých a zahraničních účastníků?
Letos to bylo asi 75 % z Česka (to odpovídá asi 870 účastníkům), 15 % ze Slovenska a 10 % z jiných zemí světa (asi 110 účastníků).
Jsou to stálí hosté, třeba ze spřátelených škol?
Někdy ano. Dlouhodobě se například známe s jedním učitelem ze Španělska, který do Prahy každý rok posílá svůj tým. Stejně tak nás několik let navštěvují Rumuni, vždy ze stejné školy. Ale objevují se i noví účastníci, kteří se o nás dozvěděli například přes naši soutěž Fyziklání Online, což je největší online soutěž svého druhu na světě, zapojují se do ní středoškoláci z více než 80 zemí. A často je to tak, že pokud se jim zalíbí online forma, přijedou pak i do Prahy na Fyziklání.
Nabízíte zahraničním studentům během konání soutěže nějakou podporu?
Snažíme se, aby bylo Fyziklání co nejvíce přístupné, jak to jen jde – účastníci si tedy platí jen ubytování a cestu. V rámci programu Fyziklani Scholarship jsme měli k dispozici finanční prostředky od partnera a propláceli jsme některým zahraničním týmům i tyto náklady. Minulý rok jsme takto podpořili asi patnáct týmů. Letos jsme tento program neměli, ale i tak dorazili účastníci ze čtrnácti zemí, což nás těší. Přímo přes nás si mohou v rámci přihlášky objednat hotel. Umožníme jim, aby měli všechno na jednom místě, i s přístupem k doprovodnému programu. Všechno je součástí „balíčku“. Také účastníkům rádi napíšeme například nějaké doporučení, když si sami zažádají o sponzoring.
Jak jste se dostal k organizaci Fyziklání?
Jedna má kamarádka se na organizaci podílela už rok přede mnou. Díky ní (a díky tomu, že jsem se soutěží účastnil jako středoškolák) jsem se tedy do organizace soutěže zapojil hned v prvním ročníku na Matfyzu – tehdy ještě jako běžný člen pracovní skupiny. Po roce jsem se stal jejím vedoucím. A od té doby jsem se zaučoval.
Jak dlouho vám trvalo, než jste se v tom začal cítit jistě?
Asi dva roky. V každém bodě organizačního procesu se totiž řeší určité specifické úkoly a chvíli trvá, než si člověk projde všechno a pochopí, co a jak. Než se do toho pořádně dostane.
Jak velký tým vlastně Fyziklání organizuje?
Užší tým se skládá z asi deseti až dvaceti osob, dohromady ale na Fyziklání pracuje mnohem více osob – když započítáme i dobrovolníky, kteří pomáhali v den soutěže na místě, bylo nás letos přes 130. Asi nejzajímavější na tom je, že jsme skupina dobrovolníků. Někdy, bohužel, i na úkor spánku. Ale baví nás to. A musím říct, že to přináší spoustu zkušeností.
Myslíte třeba manažerské?
Ano, ale nejen ty. Děláme si všechno sami – grafiku, produkci během soutěže, logistiku nebo dokonce i diplomacii. Pořád se snažíme něco zlepšovat, sbírat inspiraci a tím, že rozvíjíme Fyziklání, se posouváme i my.
Jako správní Matfyzáci rozvíjíte i softskills (smích).
Přesně tak. A je dobré dělat i něco jiného než jen školu. Když se totiž člověk soustředí pouze na studium, hrozí mu, že sklouzne do stavu, kdy už nezvládne dělat nic dalšího. Proto také nabíráme organizátory už v prváku. Protože pokud si hned nezvyknou, že mají víc věcí najednou, později se zapojují mnohem hůř.
Stalo se někdy, že se něco opravdu pokazilo?
Každý rok se něco najde (smích). Ale letos nás vlastně překvapilo, že se toho tolik nepokazilo a většina akce proběhla podle plánu. Ale i navzdory tomu, že si člověk myslí, že je připravený na vše, vždy ho něco zaskočí – napadl sníh, vlaky měly zpoždění, před hotelem se tvořily fronty a někteří účastníci tak nestihli dorazit na doprovodný program. Organizátoři, kteří dojížděli, se taky zdrželi. Ale soutěž to nijak zásadně neovlivnilo.
Jak to máte s úlohami? Připravuje je jeden člověk, nebo víc lidí?
Úlohy vymýšlí a navrhují všichni organizátoři FYKOSu. Je to kolektivní práce. Fungujeme jako parta kamarádů – známe se ze soutěží, z Matfyzu nebo přímo z FYKOSu – a o úlohách spolu průběžně diskutujeme, upravujeme je a připravujeme do soutěže. Každou úlohu v rámci příprav vždy vidí až deset lidí a hotové úlohy pak testují například zaměstnanci Ústavu teoretické fyziky MFF UK.
Není těžké nevymýšlet pořád nové?
Inspirace je různorodá. Občas se člověk (nejen) v rámci svého studia setká s nějakým fyzikálním jevem, který by šel zapracovat do úlohy, občas si prostě jen hraje s nějakými fyzikálními vztahy. Často jsou úlohy také inspirovány nesouvisejícími zážitky z života. Vzpomínám si třeba na jednu úlohu z Fyziklání Online, která se jmenovala „Kmitající okurka“. Po soutěži nám jeden tým napsal, že máme špatně výsledek. Jakožto vysvětlení, proč ho máme správně, jim autor úlohy (kromě řešení s komentářem) poslal video ze svého skleníku, kde pozoroval, jak se houpe okurka na stonku. Takhle totiž nápad na tuto úlohu vznikl. Když na to má člověk talent a ví, co hledá, vidí nápady na úlohy všude.
Kolik úloh se nakonec dostane do soutěže?
Letos jich bylo tuším 56. Všichni účastníci mají úlohy k dispozici současně, ale jsou odstupňované podle obtížnosti. Každý tým má na stole vždy sedm úloh a když nějakou správně vyřeší, nechá si ji zkontrolovat a dostane další.
Vyhrává ten, kdo jich vyřeší nejvíc?
Ten, kdo získá během tří hodin, kdy soutěž běží, nejvíc bodů. Když tým vyřeší úlohu správně na první pokus, dostane pět bodů, na druhý tři, pak dva, a nakonec jeden za každý další pokus. Soutěž trvá tři hodiny. Týmy mohou být maximálně pětičlenné a jejich kategorie se určuje podle věkového průměru členů týmu.
Nestává se, že byste špatně odhadli obtížnost úloh?
Občas ano. Ne, že bychom to přestřelili úplně, ale někdy se stane, že je úloha těžší, než jsme čekali, nebo naopak. Ale většinou se nám to podaří dobře rozvrhnout a ve finále to není nějaký velký problém, protože máme úloh hodně.
Vnímáte v posledních letech nějaký posun v tom, jací studenti na Fyziklání jezdí? Mluví se o tom, že dnešní generace je horší, že už nemá takový zájem…
Máme štěstí, že pracujeme s výběrovými studenty, kteří mají o fyziku zájem, což je často důležitější než samotný talent. Nemusíme je do ničeho nutit, přijíždějí s nadšením.
Takže nemáte pocit, že by šla kvalita dolů?
Ne, alespoň ne v této skupině lidí. FYKOS funguje už třicet osm let. Máme archiv starých úloh, a tak se občas podívám, jak vypadaly dřív. Někdy si říkám, že byly docela těžké, ale rozhodně na základě toho nemohu říci, že by šla kvalita dnešních studentů dolů.
Nenapadlo vás udělat „retro“ ročník a zopakovat v něm ty nejstarší úlohy?
Všechny staré úlohy máme na webu, takže si je můžou účastníci vyzkoušet i sami. Hlavně ti zahraniční se na nich často trénují. Takže my naopak musíme přicházet pořád s něčím novým, neotřelým. Ale zatím se nám to daří – každý rok máme téměř dvě stě návrhů úloh a z nich vybíráme.
Máte nějaké plány do budoucna, jak byste chtěli na Fyziklání vylepšit?
Příští rok bude jubilejní, dvacátý ročník. Uvažujeme o tom, že bychom ho nějak ozvláštnili, ale uvidíme. Upřímně řečeno, jsem vždycky hlavně rád, když soutěž proběhne dobře. Chceme, aby bylo Fyziklání přístupné všem, nevybíráme žádné účastnické poplatky. Fungujeme jako nezisková organizace, takže každoročně řešíme financování.
Co je pro vás osobně největší výzva?
Udržet motivaci organizátorů. Jsme skupina dobrovolníků a spousta z nás studuje na Matfyzu, což samo o sobě není lehké. Je důležité, aby to lidi bavilo. Naštěstí mám kolem sebe nadšence, kteří tomu věnují hodně času. Bez nich by to nešlo. Všichni organizátoři se podílejí i na jiných akcích FYKOSu – někdo řeší IT, někdo připravuje úlohy do našich dalších soutěží nebo třeba přednášíme na soustředěních, organizujeme různé hry nebo aktivity. Na každé akci dělá každý něco trochu jiného, a i když je to další práce, alespoň já se tím snažím vyhýbat vyhoření. Jen toho času na spánek by mohlo být víc (smích).
| Bc. Vojtěch David |
| Student navazujícího magisterského programu Matematické struktury na MFF UK. Člen studentského spolku FYKOS. Čtvrtým rokem se podílí na organizaci soutěže Fyziklání, třetím rokem je jejím hlavním organizátorem. Vedle toho se věnuje výzkumu v oblasti algebry a také učí na částečný úvazek na pražském gymnáziu Altis volitelné matematické semináře. |
