Novela zákona může zvednout zájem o doktorské studium

„Nejlepší fígl, jak přitáhnout doktorandy, je vytvořit příjemné prostředí, v němž se studenti cítí dobře a kde je práce baví. Výzkum je nutný pro pokrok v medicíně – bez doktorandů nebudou docenti ani profesoři, a bez nich se věda neposune dál,“ říká přednostka Ústavu lékařské biochemie Lékařské fakulty UK v Hradci Králové Martina Řezáčová. 

Než jste se stala poprvé školitelkou doktoranda či doktorandky, měla jste už zkušenosti s vedením bakalářských či magisterských diplomových prací?

Tím, že pracuji na lékařské fakultě, kde medici obvykle nevypracovávají bakalářské nebo diplomové práce, ta tradiční geneze u nás moc neexistuje. Začala jsem tedy rovnou se školením doktorských prací, konkrétně doktorandky.

Kdy to bylo?

Zhruba v době, kdy jsem si sama dělala habilitaci. Jednou z podmínek tohoto řízení je totiž vedení doktorandů.

Jak vlastně probíhá propojení mezi studentem a školitelem? Oslovujete je s tématy nebo za vámi přichází sami?

To se těžko generalizuje, protože každá situace je jiná. Obecně platí, že je potřeba oboustranný zájem. Školitel má vědecké téma, na němž pracuje, a hledá někoho, kdo by jeho tým rozšířil a současně se vědecky vzdělával. Na druhé straně musí být student, jenž má o dané téma zájem a chce se vědecky angažovat. Když toto spojení funguje, výsledky bývají velmi dobré.

S čím potřebují doktorandi zpravidla pomoci?

Především s celkovým konceptem svého projektu, protože zvlášť čerství absolventi prezenčního studia nemají dostatek zkušeností s vědeckou prací, nemohou mít odhad, co se dá během tří čtyř let v doktorském studijním programu zvládnout, a co takový projekt vlastně obnáší. Proto je role školitele klíčová, aby poradil a vedl.

Jaký je zájem o doktorské studium mezi absolventy medicíny?

Upřímně říkám, že je to velký problém. V české profesní kultuře si mnoho firem a potenciálních zaměstnavatelů doktorského vzdělání mimo akademickou sféru neváží – oproti jiným částem Evropy, kde je situace opačná. Myšlenka, že vědecká dráha naučí člověka kriticky myslet, rozhodovat a vést malý tým se na českém pracovním trhu zatím příliš neuplatňuje. Proto tato forma vzdělání přitahuje hlavně ty, kdo opravdu chtějí být „čistí vědci“. Doktorské studium je u nás stále vnímáno „jen“ jako schůdek k akademické kariéře.

Jaká je situace konkrétně u vás na Ústavu lékařské biochemie?

Většina absolventů medicíny se soustředí na klinickou praxi, což je logické – chtějí se stát lékaři. Jen občas se objeví někdo, koho nadchne věda. Tito jedinci pak bývají klíčoví pro rozvoj vědeckých oborů. Já osobně jsem biochemička, což je takový přesah mezi medicínou, biomedicínskými vědami, farmacií a chemií. Díky tomu k nám na doktorská studia nepřicházejí jen medici, ale i farmaceuti, biochemici a analytici. Bohužel těchto studentů máme čím dál méně.

„Jsem zvědavá, jak změna ve financování doktorandů osvědčí. Výsledky uvidíme za pár let,“ říká přednostka Ústavu lékařské biochemie LFHK UK.

Jak vidíte řešení této situace do budoucna?

Jedním z problémů je financování. Stipendium pro doktoranda se v současné době pohybuje mezi 11 000 až 15 000 korunami, což je jen polovina životního minima. Díky novele vysokoškolského zákona by se toto mělo od příštího akademického roku změnit a přinést zvýšení stipendií, což by mohlo posílit zájem o doktorské studijní programy. Příjem doktorandů v prezenčním studiu by podle tohoto návrhu měl být nejméně 1,2násobek minimální měsíční mzdy, nicméně tento krok přináší ekonomický tlak na školy. Dříve byla situace otevřenější – stipendia byla nízká, ale pokud měl školitel grant, mohl studenty finančně podpořit. Teď bude počet míst omezený, ale finanční podmínky budou lepší.

Pro váš obor, v němž se potýkáte s nedostatkem zájemců o doktorské studijní programy, je to jednoznačně změna k lepšímu, souhlasíte?

Ano a jsem zvědavá, jak konkrétně se tato změna osvědčí. Myslím, že výsledky uvidíme až za pár let. Podobné vlny zájmu už jsme tu v minulosti měli – například díky boomu projektů financovaných z operačních programů Evropské unie. Tehdy jsme měli mnohem více doktorandů, kvalitní lidi, kteří u nás dnes působí jako docenti. Takováto podobná pozitivní tsunami by byla určitě skvělá.

Jakým způsobem se nyní snažíte oslovovat a motivovat studenty pro vědu?

Spolupracujeme s ostatními akademickými institucemi. Například máme diplomanty nebo studenty bakalářských prací z Farmaceutické fakulty UK nebo z Univerzity Pardubice, kteří studují bioanalytické nebo biomedicínsky zaměřené obory. Tito studenti u nás získávají základy laboratorních technik a první vědecké zkušenosti, což je ideální příprava na doktorské studium. Pokud je tato práce nadchne, přirozeně pokračují dál. Vedle toho hledáme samozřejmě také lékaře, i když jejich zájem o teoretické obory, jako je ten náš, bývá nízký. Na druhou stranu jsme docela populární u zahraničních studentů v anglických programech. V jejich domovských zemích je totiž vědecká zkušenost ceněna mnohem více než tady v Česku.

Jaké metody používáte, abyste studenty přitáhli?

Nejlepší „fígl“ je vytvořit příjemné prostředí, v němž se studenti cítí dobře a kde je práce baví. Pokud kolektiv funguje a studenti mají podporu, předávají si dobré zkušenosti mezi sebou. Snažíme se také nabízet studentskou vědeckou činnost a, jak už jsem říkala, být v kontaktu s ostatními institucemi, abychom motivovali studenty z příbuzných oborů. Čím širší pole zájemců oslovíme, tím větší šance, že někoho kvalitního získáme.

Děláme vše pro to, aby studenti věděli, že možnost doktorského studia tu je, a aby znali naše výzkumná témata. Dokonce jsme zavedli volitelný předmět Základy vědecké práce, od kterého si slibujeme, že přitáhne více zájemců a ukáže jim, že medicína nemůže bez vědy fungovat. Výzkum je nutný pro pokrok v medicíně – bez doktorandů nebudou docenti ani profesoři, a bez nich se věda neposune dál.