Vědkyně z CERGE-EI: Česko plýtvá potenciálem nadaných

Klíčovou hybnou silou hospodářského růstu vyspělých zemí – včetně těch evropských – jsou dobré nápady, inovace, výzkum a z toho vzniklé nové technologie. Tak to je a dokládají to četné ekonomické studie. Ani nepřekvapí, že patenty vesměs podávají nadaní lidé. Špička těch nejšikovnějších, řekněme prvních pět procent, tak má v moderní ekonomice výrazný vliv na růst dané země. A bohužel Česko o takové talenty nepečuje nejlépe. Hůře je i rozpoznává. Dokazuje to nová studie Aleny Bičákové a Miroslavy Federičové ze špičkového ústavu CERGE-EI, který je společným pracovištěm Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR.

„Považujeme téma za opravdu důležité a snažíme se trošičku pohnout s neutěšenou tuzemskou situací v oblasti nadání,“ říká Alena Bičáková.

„Ne vždy jsou schopnosti talentovaných uplatněny. Jejich okolí totiž často o jejich talentu neví a mnohdy si ho nejsou vědomi ani oni sami. Některé skupiny nadaných navíc v životě čelí bariérám, které jim znemožňují talent rozvinout. Je proto důležité umět nadání už od dětství rozpoznávat, nadaným dávat možnost talent rozvíjet a svých schopností využívat ku prospěchu jejich i společnosti,“ uvádějí autorky v květnové studii think-tanku IDEA, jež čítá 72 stran a je volně ke stažení v PDF.

Ve své analýze identifikovaly mezi zhruba desetiletými žáky 4. tříd základních škol v Česku 10,2 procenta dětí „kvantitativně nadaných“ a mezi patnáctiletými jich našly dokonce 12,7 procenta, z toho 3,1 mimořádně talentovaných. Jak na to přišly? Využily jednak mezinárodního šetření TIMMS (2019), jednak PISA pro starší kohortu (2018), přičemž se soustředily na výsledky dětí v testech zaměřených na logický úsudek v matematickém kontextu – vlastně na měřitelnou část výjimečného intelektuálního potenciálu v kvantitativní oblasti, nikoli tedy přímo na výši IQ, které v datech není k dispozici.

Výzkum, studie, přednášky...

„Považujeme tohle téma za opravdu důležité a vlastně se snažíme trošičku pohnout s neutěšenou tuzemskou situací v oblasti nadání. Podpoře nadaných politici v Česku zatím nevěnovali až tolik pozornosti. Naše nová studie vznikla v rámci projektu TALENT, který za podpory Nadace RSJ již funguje v rámci think-tanku IDEA přes dva roky. A my nejen, že publikujeme podobné studie, ale také pořádáme veřejné přednášky, kdy sem do CERGE-EI pozveme špičkové zahraniční vědce z oblasti ekonomie talentu a ti hovoří právě o tom, jak nadané nejlépe rozpoznat a podporovat,“ řekla magazínu Forum jedna z autorek Alena Bičáková.

Ta mimo jiné od ledna na UK řeší tříletý projekt Grantové agentury ČR (GAČR) ohledně vlivu ekonomických podmínek na zájem o vysokoškolská studia a následné studijní výsledky a spolupracuje na něm i s kolegy z USA, Kanady a Holandska.

„Ekonomie se výzkumu nadání dlouho vůbec nevěnovala, takže to s Alenou vnímáme trochu jako bílou mapu. Na zmíněných přednáškách bývají zástupci škol, neziskovek, ale někdy také lidé ze státní správy,“ doplňuje kolegyni druhá z autorek Miroslava Federičová, která už loni připravila s Tomášem Protivínským velice obsáhlou rešerši zahraniční literatury o nadání. Jak tedy v žácích rozpoznat výjimečné talenty? Není to snadné – nelze automaticky sledovat jenom ty klasické „jedničkáře“, každá země má i jinou metodologii.

Bohužel v Česku už je poměrně známou skutečností, že systém identifikace nadaných je u nás nedostatečný, což zmínily předchozí studie a ví to i Česká školní inspekce (ČŠI). Jediná oficiální data státu, jež o nadaných dětech v Česku existují, pocházejí z výkazů škol a pedagogicko-psychologických poraden. „Jenže takové počty nadaných dětí jsou velmi podhodnocené – na tom už, myslím, panuje všeobecná shoda. A jak ukazujeme v nové studii, dochází tam navíc ke zkreslení, které se týká například rozdělení nadání podle pohlaví či socioekonomického zázemí žáků,“ tvrdí Bičáková, dle níž systémový problém tkví v důrazu na nezbytnou osobní iniciativu – ať již rodičů, nebo učitelů, kteří si mimořádného nadání u dítěte povšimnou.

„Snažily jsme se ukázat, že talent je v populaci rovnoměrně rozložen, ale jeho rozpoznání a šance na rozvoj už zdaleka ne,“ říká Mirka Federičová.

A mohou s ním třeba i pracovat, nicméně takto „talentovaná žačka“ či „nadaný žák“ – použijeme-li názvu novely Stephena Kinga – musí být poslán k specializovanému pedagogovi do poradny, kde je daný talent otestován a dostane oficiální posvěcení, že je tím nadaným. To logicky počty talentů nesmírně zkresluje, podstřeluje a hlavně také zužuje na drobnější skupinu, které může být věnována zvláštní (pedagogická či psychologická) péče, aby se jejich um zdárně rozvíjel.

Máme víc nadaných, než vykazujeme

Díky inovativnímu přístupu a konzultacím obou vědkyň z CERGE-EI s dalšími kolegy včetně psychologů z Masarykovy univerzity tak nová studie zjistila, že desetiletých a patnáctiletých „kvantitativně nadaných“ žákyň a žáků je podstatně více než nadaných, která uvádějí oficiální data, byť čísla nelze automaticky srovnávat. Samotné definování „nadaných“ se totiž liší.

„Přesto mezi oběma definicemi existuje úzká souvislost, takže to přibližné srovnání dává smysl. A my v té studii ukazujeme, že podíly námi identifikovaných kvantitativně nadaných výrazně převyšují oficiální statistiky. Ty na základních školách udávají pouze 0,2 procenta nadaných žáků a 0,1 procenta mimořádně nadaných dětí. Na velmi podhodnocený podíl identifikovaných nadaných žáků v Česku upozorňuje také zpráva ČSI. Na základě svého vlastního šetření sice na základních školách identifikuje pět procent nadaných a méně než 0,1 procenta mimořádně, ale i tato čísla považuje za velmi podhodnocená,“ uvádějí Federičová s Bičákovou ve svém obsáhlém materiálu. Ke svým 10,2 respektive 12,7 procentům talentů došly ze vzorku 4692 žáků v TIMMS (2019) a ve druhém případě 7016 osob v PISA (2018).

Rezervy v identifikaci talentů, eufemisticky řečeno, ještě výrazněji vyniknou v případě dívek. Těch je podle výkazů základních škol jen čtvrtina z již nalezených talentů! „Dle mezinárodní odborné literatury bychom však výrazné genderové rozdíly v intelektu pozorovat neměli. To potvrzují také výstupy naší studie. U žáků 4. ročníků pozorujeme v Česku 42 procent dívek mezi kvantitativně nadanými, u patnáctiletých žáků je dokonce podíl chlapců a dívek mezi kvantitativně nadanými vyrovnán. Ve skupině mimořádně nadaných patnáctiletých žáků je podíl dívek v Česku o něco nižší, a to na úrovni 37 procent. Necelá polovina evropských zemí rozdíly v podílu chlapců a dívek ani v této skupině nevykazuje,“ uvádějí autorky, které zvláště akcentují také vliv rodinného zázemí či rodičovských aspirací na nalezení (a rozvoj) talentu. Plno nadějných tak zůstává mimo zřetel. „V našem výzkumu jsme se snažily ukázat, že talent je v populaci rovnoměrně rozložen, ale jeho rozpoznání a šance na jeho rozvoj už zdaleka ne,“ říká Federičová.

Mezi talenty ve 4. třídách nemá zhruba třetina ani jednoho z rodičů s vysokoškolským vzděláním a 48 procent nedisponuje dostatečně vhodnými zdroji či možnostmi pro své domácí učení.

„Nezanedbatelná část kvantitativně nadaných žáků v Česku tedy vyrůstá v podmínkách, které nejsou pro rozvoj jejich nadání ideální... Ať už se jedná o materiální zdroje, intelektuální stimulaci, či přístup k informacím, jsou tito žáci oproti ostatním kvantitativně nadaným žákům znevýhodněni. To pak může bránit plnému rozvoji jejich talentu,“ shrnují ekonomky. Varující jsou malá aspirace řady rodičů kladené na své děti – třetina rodičů bez univerzitního vzdělání ani u talentovaných potomků ve třetině případů neočekává, že by v pozdějším věku studovali na vysoké škole.

Doporučení, jak vyšlechtit talenty

Jak situaci pomoci? Jak lze tento neutěšený stav zlepšit? Obě výzkumnice doporučují včasné plošné testování ve školách, kdy by v „test-sítech“ uvízly výjimečné naděje nejen pro českou společnost, ale výhledově i pro české hospodářství. Se zachycenými talenty, které nám nyní žel protékají mimo potenciál jejich rozkvětu, by se dalo speciálně pracovat – pokud to školství a jeho financování dovolí, samozřejmě. Testování má i svá úskalí, třeba ve zkreslení daném stresem a podobně.

Federičová s Bičákovou proto upozorňují na inovativní diagnostický nástroj Invenio, který využívá moderní gamifikace – test probíhá vlastně formou videohry, kdy testovaní žáci hrají hry hodnotící jejich dovednosti. Komenského „škola hrou“ tak nabývá reálného smyslu, kdy jsou nadaní žáci rozpoznáni hravě, zábavně a navíc férově.

Kdy tedy talenty „včasně“ testovat? Obě vědkyně by doporučovaly již někdy v pozdějších počátcích školní docházky, řekněme ve třetí nebo čtvrté třídě základní školy. Pomoci by snad mohlo i vytváření sítě škol nebo podpůrných programů, které se specializují na práci s nadanými, a zvyšování povědomí o této potřebě (už kdysi v Československu existovaly „výběrové“ jazykové školy).

„Rovněž jsme doporučily zaměřit se více na přehlížené skupiny žactva, především na dívky a děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Ač jsou takové děti objektivně nadané, chybí jim třeba připojení k internetu nebo pokojíček s klidem,“ vysvětluje Miroslava Federičová, jež na CERGE-EI zamířila z Univerzity Komenského v Bratislavě (neplést s privátní UJAK v Praze) a dnes se po získání doktorátu specializuje právě na vzdělávací témata a ekonomii školství.

Naskýtá se i logická otázka: O kolik peněz Česko přichází tím, že včas nerozpozná a dále nepracuje se svými nejnadanějšími ratolestmi? „Tuhle cifru, kolik desítek miliard to činí, po nás samozřejmě každý chce,“ smějí se sympatické vědkyně. „Ale přesně ji zjistit anebo třeba kvalifikovaně odhadnout je velice obtížné. Existují však studie ze zahraničí, které ukazují, že mimořádně nadaný člověk má pětkrát vyšší šanci vynalézt patent. Takže když takových lidí ,neobjevíme´ tisíce, reálně přicházíme o inovace, pokrok, ekonomický růst... Ve chvíli, kdy stát neinvestuje do podpory nadaných, ztrácí budoucí vědce, inženýry, podnikatele,“ uzavírají Bičáková s Federičovou. A to není jen otázka individuální smůly, ale i naší kolektivní ztráty.