Jeden z nejvlivnějších amerických archeologů, profesor Harvey Weiss z Yale University je znám svojí průkopnickou prací v oblasti environmentální archeologie a rovněž prosazováním teorie, že megasucha hrála ústřední roli v kolapsu starověkých civilizací v Mezopotámii i Egyptě. Jeho výzkum, včetně vlivných článků publikovaných v časopise Science (1993, 2001), změnil způsob, jakým přemýšlíme o vztahu mezi klimatem a společenskou odolností. „Vždycky mě zajímalo, jak na lidské společnosti působilo jejich prostředí a přírodní události,“ řekl profesor Weiss magazínu UK Forum.
Harvey Weiss přijel do Prahy na pozvání profesora Miroslava Bárty z Filozofické fakulty UK, aby se zúčastnil významné mezinárodní egyptologické konference s názvem Old Kingdom Collapse at 4.2 ka BP Reconsidered: New Perspectives and New Agendas from the Environmental and Social Sciences, která proběhla 2. a 3. července. Ta se konala pod záštitou Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK v Kampusu Hybernská.
Vystoupilo mnoho řečníků a akademiků včetně archeobotaničky Claire Malleson (American University in Beirut, Libanon), egyptologů Alejandra Jiméneze-Serrana a Carmen Romero-Fernández (Universidad de Jaén, Španělsko), Johannese Jünglinga (Sächsische Akademie der Wissenschaften, Německo), Juliana Posche (Universität Innsbruck, Rakousko), Richarda Bussmanna (Universität zu Köln, Německo), Alexandra Loktionova (University of Cambridge, Velká Británie), Laury Pantalacci (Université Lumière-Lyon 2, Francie), Karin Sowady (Macquarie University, Austrálie), Amina A. O. Gholamiho a Carmine Guerriero (Università di Bologna, Itálie) a také Aarona Giddinga spolu s profesorem Thomasem E. Levym (University of California San Diego, USA), jenž převzal na Univerzitě Karlově doktorát honoris causa v historickém Karolinu (2018).
S profesorem Harvey Weissem jsme se setkali v prostředí Kampusu Hybernská, a to jednoho velmi parného odpoledne k rozhovoru, který se týkal témat od starověkých klimatických katastrof až po současný stav vědy a politiky v USA.
Děkujeme za váš čas. Byl jste už předtím v Praze? Navštívil jste Česko?
Ne, je to poprvé. Miluji Prahu. Miluji Univerzitu Karlovu. Miluji Mirka (směje se).
A spolupracoval jste už někdy dříve s Miroslavem Bártou?
Ne, je to nyní naše první příležitost.
Co vás tedy přivedlo ke spoluorganizaci této konference?
Mirek Bárta je jednou z předních světových autorit v oblasti egyptské Staré říše. Provedl rozsáhlý a důležitý výzkum o rozpadu této civilizace a na toto téma publikoval mnoho prací. Když přemýšlíte o rozpadu Staré říše, vybaví se vám Mirek – a Praha. Bylo tedy přirozené zapojit se do téhle konference, kterou jsme spoluorganizovali.
Historicky jste publikoval několik hojně citovaných článků v časopise Science – v letech 1993 a 2001. Co ve vás probudilo zájem o kolaps starověkých civilizací?
Vždy mě zajímalo, jak byly lidské společnosti ovlivňovány svým prostředím a přírodními událostmi. Během posledních dvou desetiletí jsme se dozvěděli, že minulé klima nebylo jednotné ani stabilní – bylo přerušováno událostmi velkého rozsahu, jako jsou takzvaná megasucha, mega-droughts. Tyto události tak měly dramatický dopad i na vysoce rozvinuté a komplexní společnosti v regionech, jako jsou právě Mezopotámie a Egypt. A pokud chcete tomuto procesu více porozumět, jeďte do Prahy.
Mohl byste se podělit o některé z hlavních bodů konference?
Jistě. Mí čeští kolegové z Univerzity Karlovy v Praze, ale i vědci z celého světa – z Austrálie, USA, Německa, Itálie, Francie, Španělska a dalších – prezentovali řadu fascinujících zpráv o egyptské archeologii. Byla to intelektuálně bohatá zkušenost. Velká část této práce je koordinována nebo inspirována vedením a vizí Mirka. Jeho vliv na obor je významný.
Během konference bylo v Praze neobvykle horko. Souvisí to s klimatem?
Pravděpodobně. Změna klimatu může hrát roli. Bylo opravdu extrémně horko a já v něm přednášel, což byla docela výzva...
Zdá se, že se jedná o velmi interdisciplinární konferenci, že?
Ano, velmi. Měli jsme prezentace o archeologii, o klimatologii, historii životního prostředí a také o tom, jak starověké společnosti reagovaly na měnící se podmínky prostředí. Bylo fascinující setkat se s kolegy z různých oborů, které bych jinak možná ani nepotkal.
Vy se specializujete na environmentální archeologii?
Přesně tak. Pracuji primárně v Mezopotámii – dnešní Sýrii a Iráku.
Četl jsem, že jste v roce 1978 spustil projekt Tell Leilan. Na co se zaměřoval?
Tell Leilan je významné starověké město v severní Sýrii, které ještě nebylo nikdy plně prozkoumáno. Jel jsem tam tehdy studovat starověkou civilizaci regionu – abych pochopil, jak kdysi tamní lidé produkovali potraviny, jak fungovaly zemědělské systémy, a navíc jak se jejich společnost v průběhu času měnila. Byla to pozoruhodná zkušenost, zejména v letech před válkou a následnou katastrofou.
Byl jste někdy v posledních letech v Sýrii?
Ne, v poslední době ne. Situace se tam dramaticky změnila.
Určitě jste kvůli práci hodně cestoval – do Sýrie, Iráku, Íránu... Jaké byly vaše nejvýznamnější zážitky na Blízkém východě?
Lidé. Lidé v těchto zemích jsou mimořádně laskaví, milí a štědří. Setkání s nimi a spolupráce s nimi byla tou nejpřínosnější částí mojí kariéry.
A co vás vedlo k přesunu vaší pozornosti z Mezopotámie do Staré říše v Egyptě?
Egyptská Stará říše zažila stejný druh megasucha jako Mezopotámie. Poté, co jsem zkoumal kolaps Mezopotámie, chtěl jsem rovněž pochopit, co se v Egyptě ve stejném období stalo. Tak jsem se setkal s Mirkem, a tak vznikla i tato pražská konference.
Váš slavný článek v Science se jmenoval „Co pohání společenský kolaps“.
Ano, přesně tak. Ten článek tvrdil, že v minulosti došlo k významným klimatickým událostem a že starověké společnosti byly vůči nim zranitelné. To bylo ústřední poselství článku.
Byla megasucha jedinou příčinou kolapsu, anebo existují i jiné? Profesor Bárta například hovoří o sedmi zákonech kolapsu – včetně byrokracie a tak dále.
To je Mirkův pohled. Můj výzkum se zaměřuje především na zmíněná megasucha, protože pro tyto události máme silná empirická data.
Vidíte nějaké paralely mezi starověkým kolapsem a výzvami, jimž čelíme dnes?
Existuje jeden zásadní rozdíl. Zatímco v minulosti byly klimatické změny zcela přirozené, přírodní povahy, dnes jsou téměř výhradně antropogenní – a tedy způsobené lidskou činností. To je ten klíčový rozdíl. A je to pro nás i ponaučení.
Poslední otázka: řekněte, jaké je to dělat vědu v dnešních USA pod administrativou prezidenta Donalda Trumpa nebo ministrů jako je třeba Robert F. Kennedy Jr.?
Vědecká komunita je dnes v Americe aktivně podkopávána. Věda je vlastně ničena. A je to zcela zbytečné. Je to jasná politická agenda, která je velice znepokojivá.
| Prof. Harvey Weiss, Ph.D. |
| Profesor blízkovýchodní archeologie a environmentálních studií na Yale, kde několik dekád vyučuje. Je znám vedením projektu Tell Leilan v severovýchodní Sýrii, který zahájil v roce 1978. Jeho terénní práce v tomto významném starověkém městském centru přinesla průlomové poznatky o původu, vývoji a pádu raných mezopotámských civilizací. Weissův výzkum se zaměřuje na vztah mezi změnou životního prostředí a společenskou transformací ve starověku. Byl mezi prvními archeology, kteří na základě spolehlivých dat argumentovali, že náhlé klimatické události – zejména mnohostaletá megasucha – byly klíčovými faktory kolapsu komplexních společností. Jeho vlivné články v Science (1993, 2001) měly dopad jak na archeologickou teorii, tak na historii klimatu a podnítily interdisciplinární spolupráci mezi archeology, klimatology a historiky. Nadále se zasazuje o integrované přístupy k pochopení společenské odolnosti a zranitelnosti – ponaučení, která jsou dle něj relevantní pro globální klimatické výzvy, jimž dnes čelíme. |
