Seidler z ČNB: Ekonomiku svírá velká míra nejistoty

Dnes patří mezi ty, kteří rozhodují o měnové politice a dohlížejí na finanční trh ČR. Přitom se Jakub Seidler pro studium ekonomie na Fakultě sociálních věd UK rozhodl vlastně náhodou, jak s úsměvem připouští. Přesto však vystoupal na jeden z pomyslných makroekonomických kariérních vrcholů, když se loni stal novým členem bankovní rady České národní banky. Do funkce ho jmenoval prezident ČR na konci října s účinností od 1. prosince.

Pro centrální banku jste začal pracovat už během studií na FSV UK. Čemu jste se v ní tehdy věnoval?

Postupně jsem v ČNB vystřídal více útvarů, byl jsem v ekonomickém výzkumu, pracoval jsem i v sekci měnové, která připravuje makroekonomickou prognózu a bankovní radě ČNB dává doporučení ohledně nastavení úrokových sazeb. Nejvíce času jsem ale strávil v odboru finanční stability, která kombinuje znalosti z více oblastí. Prolíná se tam jak makroekonomie, tak i regulatorika nebo dohled nad finančními trhy. Toto širší rozkročení bylo důležité pro můj další kariérní rozvoj a umožnilo mi později přejít do soukromého sektoru a nastoupit na pozici hlavního ekonoma, který oproti tomu, co jsem dělal v ČNB, má agendu vymezenou ještě šířeji.

Jak se liší práce pro centrální banku oproti soukromému sektoru?

V centrální bance máte daleko větší prostor věnovat se věcem víc do hloubky. V soukromém sektoru čas plyne rychleji, klienti chtějí dostávat odpovědi na svoje otázky co možná nejdřív. Začínat v centrální bance je pro analytika extrémně důležité. Díky tomu jsem věděl, že celá řada věcí je složitějších, než jak na první pohled vypadá. I proto jsem byl pak jako analytik více opatrný a vyhýbal se silným výrokům, dokud jsem si jimi nebyl opravdu jistý.

Člověk si uvědomí, že spoustu věcí neví, a to je pro analytika také velmi důležité poznání. Přejde ho pak potřeba komentovat úplně všechno, i to, k čemu nemá potřebnou expertizu. Mnoho mediálních dotazů jsem kvůli tomu odmítal a spíše jsem pak novinářům doporučoval ty, kteří se dané problematice skutečně věnovali.

Z rozhovorů, které jste v minulosti poskytl, jsem vnímala, že vás naplňuje ta ryzí analytická práce, nelákalo vás zůstat u vědy a výzkumu?

Sice jsem během studia napsal pár „paperů“, ale stále jsem měl pocit, že na čistě vědecký život nemám povahu. U vědy trvá podstatně déle, než před sebou vidíte nějaký výsledek. Myslím, že bych v tom nebyl ani dostatečně dobrý, ani by mi to nedělalo potřebnou radost.

Jak jste se dostal k současnému zaměření?

K rozhodnutí studovat ekonomii jsem dospěl až v posledním ročníku na gymnáziu. Konkrétně o Institutu ekonomických studií jsem se dozvěděl ale trochu náhodou od bývalé studentky gymnázia, která byla o rok starší a na IES již studovala. Moje bližší směřování k makroekonomii pak začalo tématem bakalářské práce na téma přímých zahraničních investic. Téma jsem si vybral poté, co jsem zavítal na jeden seminář zabývající se právě životním cyklem přímých zahraničních investic. Z dnešního zpětného pohledu si tak uvědomuju, že těch docela náhodných okamžiků, které významně ovlivnily mé studijní i pracovní směřování, byla celá řada.

Tři roky jste působil v pozici hlavního ekonoma České bankovní asociace, když se rozezněl telefon z Pražského hradu. Jak probíhají takové námluvy mezi prezidentem, který jmenuje členy bankovní rady, a možnými kandidáty?

Obvykle to probíhá tak, že poradci prezidenta sestaví seznam možných kandidátů, ze kterých si pak prezident se svým týmem udělá předvýběr. V této fázi jsem pak dostal pozvání na Pražský hrad, kde jsem měl s panem prezidentem asi třičtvrtěhodinový pohovor. Po nějaké době mi pak pan prezident volal, zda můj zájem stále přetrvává, a pokud ano, že bychom rozjeli už formální proces, který se týká prověrky a dalších navazujících úkonů. Výběr členů bankovní rady ČNB je v ČR čistě v režii prezidenta republiky, v různých zemích to může být odlišné.

Co máte nyní jako člen bankovní rady ČNB na starosti?

Centrální banka je v současnosti rozdělena na 14 sekcí a každý člen bankovní rady takzvaně dohlíží dva útvary. Těmto agendám se pak věnuje do většího detailu, ale bankovní rada je kolektivní orgán, který rozhoduje o všech agendách centrální banky většinově. To znamená, že musíte také sledovat agendy ostatních částí banky, nejen tu, kterou dohlížíte.

V mém případě mám pod sebou sekci výzkumu a statistiky a sekci finanční stability a restrukturalizace. Finanční stabilitou jsem se zabýval i při svém předešlém působení v centrální bance, takže naskočení do tohoto tématu bylo pro mne přirozenější, ačkoli se řada věcí za 10 let samozřejmě změnila.

Jak moc teď čerpáte ze svých minulých profesních zkušeností?

Velmi. Moje předešlá dráha byla s mnoha agendami centrální banky přímo či nepřímo spojená, což se mi nyní hodí. Šest let jsem celou řadu agend zastával jako expert v centrální bance. A pomohlo k tomu i moje působení v soukromém sektoru, kdy jsem jako hlavní ekonom dával klientům rady o tom, co bude centrální banka pravděpodobně dělat, a to zajímalo i zahraniční klienty, k nimž se obracela velká část mojí práce. Člověk byl denně v kontaktu s důležitými zahraničními finančními institucemi a odpovídal na jejich detailní dotazy. To byla velká škola. Díky tomu dnes také chápu, jak se finanční trh na centrální banku dívá.

Užitečná byla i zkušenost z České bankovní asociace, kdy jsem se zabýval i finanční regulací a tím, jak probíhá tvorba různých pravidel na evropské úrovni, jak se přenáší do Česka a jak to pak industrie konzultuje s dalšími institucemi, jako jsou ČNB nebo ministerstvo financí. Dotýkali jsme se témat spojených s platebním stykem nebo kapitálovou regulací.

Nechybí vám dnes ta čistě analytická práce?

To je jedna z věcí, se kterou se teď trochu potýkám. Dříve jsem si čísla sám zanalyzoval, tak nějak víc osahal a získal z nich jasnější pocit, co říkají. Je to o dost jiné, než když dostanete na stůl závěry analýz někoho jiného. Dnes již nemám čas, abych si dělal analýzy sám, ale určitě mi pomáhá dlouholetá zkušenost s prací s makroekonomickými čísly, protože vím, na který detail se u něčeho zaměřit, jaká čísla mají větší vypovídací schopnost a naopak.

Pořád mám ale svůj set-up nastavený částečně analyticky. V kanceláři mám tři monitory, což není úplně běžné pro členy bankovní rady. Když už najdu trochu času, na klíčová data se pořád rád podívám do většího detailu.

Co nyní jako člen bankovní rady ČNB považujete za nejsložitější v oblasti měnové politiky?

V ekonomice již delší dobu panuje poměrně velká míra nejistoty, která ze zpětného pohledu začala již referendem o brexitu, pokračovala během prvního prezidentského mandátu Donalda Trumpa, pandemií, válkou na Ukrajině, energetickou krizí a v současnosti dalším funkčním obdobím Donalda Trumpa a eskalací obchodních válek. V posledních mnoha letech tak ekonomika inkasuje nečekané šoky. A to je samozřejmě poměrně velká výzva v mnoha oblastech.

Z pohledu měnové politiky je nasnadě, že výrazný růst inflace v posledních letech vyvolává debatu, zda je v přístupu centrálních bank vše nastaveno správně. I proto celá řada centrálních bank dělá určitou revizi měnové politiky, uzavření této debaty však bude chvíli trvat. Z praktického pohledu současného nastavování měnové politiky se stále potýkáme s velkou nejistotou ohledně budoucího vývoje. Měnová politika se má správně nastavovat dopředu, tj. na základě toho, jak se bude inflace vyvíjet za rok či rok a půl. To je ale v nejistém prostředí složitější, protože méně jisté jsou i samotné odhady budoucího vývoje.

Co to znamená pro nadcházející měnověpolitické jednání bankovní rady?

Nejistota v ekonomice přetrvává, ačkoli akutní obavy z dopadů obchodních válek se zmírnily, situace se může rychle změnit. Tuzemské ekonomice se ale prozatím vzhledem k daným okolnostem daří relativně dobře, růst je do velké míry tažen spotřebou domácností. Nadále platí, že zpomalování inflace je v některých cenových okruzích pomalejší, než ukazovaly dřívější odhady. Jde zejména o služby, které stále rostou meziročně o téměř 5 procent.

Jejich dynamiku podporuje i svižný růst mezd, což potvrdila i nedávno zveřejněná čísla za 2. čtvrtletí, která byla nad odhady ČNB i analytiků z trhu. Zároveň dynamika mezd ve službách je oproti jiným částem ekonomiky silnější, což přináší pro ceny služeb další proinflační působení. Nyní tak preferuji ponechat úrokové sazby na stávající úrovni. To vychází právě z balancování proinflačních a protiinflačních rizik a možných nejistot pro naše odhady budoucího vývoje.

Jako člen bankovní rady jste pod drobnohledem odborné veřejnosti. Každé vaše vyjádření může rozhýbat trhy různým směrem. Jak se žije pod takovým tlakem?

Svým osobním nastavením jsem nebyl střelec přinášející silné soudy ani během svého předešlého působení, zároveň jsem na finančních trzích působil a každé slovo centrálních bankéřů analyzoval, takže jsem si vědom toho, že je nutné být ve vyjadřování opatrný. Naopak se dá někdy ta pozornost trhů na slova centrálních bankéřů využít ve prospěch toho, co centrální banka považuje za potřebné. Jen slovy se dá ovlivnit kurz koruny či očekávání vývoje úrokových sazeb.

Může si člen bankovní rady ČNB dovolit vypnout telefon a odjet na dovolenou? Jak vyvažujete osobní a pracovní život?

S tímhle se musíte vypořádat už i v pozici hlavního ekonoma banky. Je to nepříjemné v tom, že témat, kterým byste se mohla nebo měla věnovat, je nekonečně mnoho. Není samozřejmě v lidských možnostech vše pojmout. S tím se člověk musí vyrovnat. Obecně jsem se ale ve všech svých předešlých rolích snažil agendu dělat, jak nejlépe jsem mohl, a to platí i nyní.

Umění úplně vypnout jsem nikdy pořádně neovládl. Ve vyvažování osobního a pracovního života mi pomohlo, když se nám narodily děti. Rodinu zanedbávat nechci. Dnes je mým synům šest a tři roky, ale až budou starší a samostatnější, budu se s vyvažováním work-life balance muset popasovat znovu. To už ale nemusí být nutně v mé současné pozici, jelikož mandát člena bankovní rady je šestiletý.

V magazínu Forum píšeme o absolventech UK. Ale promocí to nekončí! Zůstaňte v kontaktu se svou alma mater i vy a buďte součástí společenství Univerzity Karlovy i nadále prostřednictvím Klubu Alumni.