„Nechápu, jak jsem to zvládl. Ve druháku jsme měli osm zkoušek během léta, poslední na konci prázdnin a první z dalšího ročníku hned na začátku října. Ve třeťáku už jsem měl individuální plán,“ popisuje Radomír Musil, student fyzioterapie na 1. LF UK a reprezentant České republiky v judu. Trénuje v elitním pražském středisku Victoria a v závodním tempu se pohybuje od dětství.
„Nejsem studijní typ, ale věřím, že práce fyzioterapeuta mě bude bavit. Je to spojené se sportem, což mě naplňuje. Školu beru jako nutnou cestu k tomu, co chci dělat,“ říká otevřeně s tím, že většina vyučujících mu vycházela vstříc. Nyní už má všechny zkoušky za sebou, čeká ho „jen“ dopsat bakalářku a státnice. Konec studií je však stále v nedohlednu – plánuje se totiž přihlásit na magistra. „Snažím se z téhle šance vytěžit maximum, abych byl jednou opravdu dobrý ve své práci. Tím spíš, že judo není napořád,“ dodává.
Základní sportovní dovednosti získal v Sokolu Praha Vršovice, teď je jeho domovem tréninkové středisko Victoria, jedno z největších a nejvýznamnějších judistických center v republice. „Ve Vršovicích jsem začínal, je to moje srdcovka a jednou týdně tam ještě trénuju. Ale Victoria je teď moje každodenní základna. Mám tam sparingy, fyzioterapii i podporu. Beru to jako sportovní práci,“ popisuje Radomír Musil zázemí, kde trénuje s nejlepšími českými judisty. „Čím lepší soupeř, tím víc mě to posune. Tady je výběr – potkáváme se denně, navzájem se taháme nahoru.“
Z českých žíněnek na evropské tatami
Loňská sezona pro něj znamenala zatím největší průlom. „Dostal jsem se na seniorské mistrovství Evropy, vybojoval dvě medaile a dvakrát jsem byl pátý na mezinárodních turnajích.“ Letos k tomu zatím přidal dvě devátá místa – a cíl je jasný: vylepšit umístění a poprat se o medaile. Většinu mezinárodních startů sbírá na turnajích typu European Open nebo European Cup, což jsou soutěže těsně pod elitní kategorií Grand Prix a Grand Slam. Dostat se na mistrovství světa znamená být vysoko ve světovém žebříčku a zároveň splnit nominační podmínky České republiky. „V jedné váhové kategorii můžou být maximálně dva závodníci za stát. Je to hodně našlapané,“ nabízí vysvětlení, proč bývá na českých turnajích nejvíc nervózní. „Tam máte jen jeden pokus. Když neuspějete, jede místo vás někdo jiný.“
Je mu lehce přes dvacet a v judu teprve vstupuje do vrcholného věku. „Mezi pětadvaceti a osmadvaceti je člověk podle mě nejvýkonnější. Má už zkušenosti a tělo je pořád v top formě. V našem prostředí dozráváme trochu později než třeba kluci z Gruzie nebo Uzbekistánu – ti dřou od malička, často bez přestávky, a vrcholí dřív.“ Zatímco soupeři z Balkánu nebo Asie těží z intenzivního tréninku už od dětství, u nás se jde cestou kombinace sportu a školy. „My na to jdeme víc vědecky – trénink analyzujeme, plánujeme. Oni to mají víc v krvi, jedou instinktivně.“
Fyzická forma nestačí. Rozhoduje i hlava
Musilovy silné stránky jsou taktika, obrana a čtení soupeře. Zapracovat musí podle svých slov na útočné iniciativě a fyzické síle. Judem žije odmalička, od určité úrovně ale už nestačí být ´jen dobrý v tom, co mi jde´. „Není to jen o tom, že si každý jede svůj styl. Musíte být komplexní.“ Vnitřní nastavení je nesmírně důležité. Nervozita před závodem je normální, ale je potřeba s ní umět pracovat a v daný moment ji „vypnout“. „Předloni se mi povedlo na Evropském mistrovství univerzit porazit gruzínského mistra světa do jednadvaceti let, což jsem se o něm dozvěděl ale až po zápase. Těžko říct, zda by se mi povedlo vyhrát, kdybych znal jeho úspěchy předem,“ směje se pětinásobný mistr České republiky.
K judu ho přivedli dva starší bratři. Prostřední je nyní lékař, nejstarší trénuje mládežnickou reprezentaci. „Vyrůstal jsem mezi tatami, tréninky a závody. Neuměl jsem si představit, že bych dělal něco jiného.“ I proto se mu těžko popisuje, v čem ho sport změnil, když ho dělá odjakživa. „Judo není jen o fyzickém kontaktu. Je v něm čest a respekt. Úklona před zápasem, podání ruky po něm. Je to jeden z nejférovějších sportů, aspoň podle mě. S většinou soupeřů se známe, potkáváme se opakovaně. Respekt tam je.“
Do budoucna zvažuje, že po dostudování začne i s trénováním. Ale ne těch nejmenších dětí. „Neskromně si myslím, že bych jim neměl co předat. Spíš bych chtěl trénovat žáky nebo kadety, co už něco umí. Třeba jednou i děti svých bráchů.“ Zatím ho ale pořád nejvíc baví být na druhé straně. Na žíněnce. Bojovat, sbírat zkušenosti, zlepšovat se. „Věřím, že to nejlepší mám teprve před sebou,“ shrnuje.
| Radek Musil |
| Právě dokončuje bakalářský studijní program fyzioterapie na 1. LF UK a plánuje pokračovat na magistra. Judu se věnuje od dětství. Mezi jeho největší úspěchy patří: 3. místo na European Open, 3. místo na European Cup, 2. místo European university games, účast na ME, 5krát se stal mistrem ČR a rovněž získal 1. místo na Warsaw judo open. |
