Pohyb a naprostá koncentrace dovnitř sebe, dokonalé propojení těla a mysli. To je jóga. Když ji v pubertě objevila Tereza Vozárová, změnila jí život. Dnes fyzioterapeutka a doktorandka na 1. lékařské fakultě UK jógu praktikuje už jako lektorka. S přítelkyněmi navíc pořádá dobročinné lekce Jóga pomáhá.
Pochází z malé vesnice Horný Kalník na Slovensku, kde, jak se smíchem říká, není nic jiného než pár domů a slepic. Když jí bylo patnáct a bezcílně se potulovala po okolí, na náměstí ji zaujal plakát, který zval na cvičení jógy v místním kulturním domě. Lektorka, která hodiny vedla, nadchla Terezu Vozárovou pro jógu natolik, že jí nevědomky vytyčila životní směr.
„Měla jsem v té době trošku existencionální krizi. Hledala jsem se, hodně jsem četla, od Bible po buddhistické texty. Nakonec mě ale uchvátily její lekce. Byla to opravdu hodně duchovně zaměřená jóga, spíš meditace než cvičení. Vedla nás k pozornosti k vlastnímu tělu, k sobě samým,“ vzpomínala Tereza Vozárová na období, kdy se díky józe začala formovat její osobnost.
Její nadšení pak ještě podpořila maminka, když ji za odměnu po maturitě poslala na tři týdny do Indie do centra, kde se Tereza intenzivně věnovala józe a také prohlubovala své znalosti sanskrtu. Samotné slovo jóga ze sanskrtu pochází a také pro jednotlivé cvičební pozice se běžně i v českých jógových centrech používají původní názvy. „Cesta do Indie pro mě byl takový duchovní detox. Jedla jsem tam tři týdny pohanku a nahlédla jógu zase z jiného úhlu. Dalo mi to sice strašně moc, ale náš západní přístup k józe mi je asi bližší,“ zamýšlela se Tereza. „Mnoho lidí tam hledalo jakési duchovní probuzení. Duševní pohodu si ale člověk nekoupí a smysl života nenajde nikde ve světě, ale jen v sobě samém. Když člověk nevydrží sám se sebou, nepomůže mu ani výhled na oceán,“ podotkla.
Od jógy k fyzioterapii
Po návratu začala v Praze studovat chemii, velmi rychle si však uvědomila, že tudy pro ni cesta nevede. Ke svému životu potřebuje jiný akcent a lidský kontakt. Být zavřená celý den v laboratoři a pipetovat, to nebylo nic pro ni. Zájem o pohyb i potřeba pomáhat druhým ji přivedly ke studiu fyzioterapie na 3. lékařské fakultě UK. Vedle toho pokračovala i s jógou, tentokrát však už jako lektorka, když začala organizovat cvičení pro studující, kteří bydleli na pražských kolejích. „Na první lekci mi nikdo nepřišel, rozplakalo mě to. Nějak mi to pak ale nedalo a zkoušela jsem to znovu a znovu, až se to rozkřiklo. Nakonec to začalo být populární, což mě hrozně namotivovalo,“ podotkla.
Podnikavost má Tereza v krvi. Po absolvování fyzioterapie a několikaleté zkušenosti v jednom z velkých pražských fyzioterapeutických center si totiž otevřela vlastní praxi. Vedle toho také v různých sportovních centrech začala vést hodiny jógy.
Pomáhat druhým
Spolu se svými dvěma kamarádkami se však pustila ještě do dalšího podniku – založily spolek Jóga pomáhá, prostřednictvím kterého organizují dobročinné lekce a výtěžek věnují potřebným. Takto už podpořily neziskové organizace Nedoklubko, které pomáhá rodičům nedonošených dětí, proFem zaměřenou na pomoc obětem sexuálního a domácího násilí nebo organizaci Cesta domů, která se věnuje paliativní péči. „Vybereme vždy nějaké zajímavé místo v Praze, kde se hodina bude cvičit. Poprvé jsme byli na Vyšehradě. Jednou i v Grébovce, což je krásné místo s nádhernou atmosférou. Prostřednictvím sociálních sítí pozveme zájemce, protáhnou se s námi a ještě podpoří dobrou věc. Na našem transparentním účtu pak vidí, jak s vybranými penězi nakládáme,“ upozornila Tereza.
Chodící hlavy
Jako fyzioterapeutka apeluje na veřejnost, aby se lidé ve svém životě nezapomínali pravidelně hýbat. A nezáleží na tom, jaké aktivitě se budou věnovat. „Nemusíte zrovna chodit do fitka, když se tam necítíte dobře. Stejně tak můžete jít na procházku se psem, projet se na koni, na bruslích, na kole nebo prostě jen vystoupit z autobusu o dvě zastávky dřív a jít domů kousek pěšky. Lidé se dnes už úplně odpojili od svého těla. Jsme takové chodící hlavy. Stává se mi v ambulanci, že sem přijde člověk s bolestí a vůbec poprvé se tady podívá třeba na svoje nohy. Nikdy ho do té doby nenapadlo zabývat se vlastním tělem,“ upozornila.
Do fyzioterapeutické ambulance člověk většinou dojde až s bolestí, která ho omezuje v běžných činnostech, vhodnější je však podle Terezy Vozárové dbát na prevenci. „Mladší lidé si to dnes už uvědomují a více o sebe pečují. Když necháte nějaký pohybový problém příliš vyhnít, obvykle už to nejde zvrátit,“ zdůraznila.
Zavíráme oči před smrtí
Její zájem o pohyb, lidské tělo a filozofii ji také nasměroval k tématu, kterému se věnuje v rámci svého doktorského studia na 1. lékařské fakultě UK – zabývá se totiž smrtí v životě člověka. „Naše společnost úplně vytěsnila smrt ze svých životů. Žijeme v iluzi, že tělo je věčné. Myšlenky na smrt odsouváme. Odkládáme rodičovství, vyhlazujeme si vrásky, nejsme konfrontovaní se smrtelností, nevidíme smysl života. Zapomněli jsme na smrt, z té náhlé konfrontace s ní se pak hroutíme. Tomu všemu se chci ve své práci věnovat z filozofického hlediska formou kvalitativních rozhovorů,“ vysvětlila.
Tereza Vozárová zkrátka ve všech svých činnostech propojuje lidské tělo a mysl, tak jak se to naučila v józe, která tvoří nosnou páteř jejího života. „Když cvičím, přestanu být myšlenkami na sto místech naráz. Jsem jenom tady a teď, a to je důvod, proč jógu cvičím.“
| Mgr. Tereza Vozárová, MBA |
| Absolvovala bakalářské studium Fyzioterapie na 3. lékařské fakultě UK, magisterskému studiu se pak věnovala na Masarykově univerzitě. V současnosti pracuje na dizertaci na 1. lékařské fakultě UK, kde se zabývá oborem Bioetika. Má vlastní fyzioterapeutickou ambulanci. Je lektorkou jógy a vede dobročinné lekce Jóga pomáhá. |
